Plány na víkend jsou již v pátek večer rozmetány Pepkovou bleskovou střevní virózou. Celý následující den čekáme, kdo bude další. Inkubační doba bude nejspíš osmačtyřicetihodinová a proto hodiny, které mi zbývají k noci trávené s hlavou v záchodové míse, hodlám využít naplno. Pepe se doléčuje, kluky vezu ráno k babičce a sám vyrážím na jih. Je sice škaredě a drobně prší, ale raději dám přednost i hustšímu dešti než noci, která mě asi čeká.
K dešti se místy přidává řídká mlha. Po zablácené asfaltce se jedu napřed mrknout k hnojišti v poli pod Pohořelicemi. Je tu ale mrtvo. V oranici stojí jen trojice volavek popelavých, z větrolamu se zvedá káně a do nově vysazených stromků sedá 40konopek obecných. Kdepak, nejsou žlutozobé, prohlížím je pozorně stativákem. Mnohem zajímavější je vypuštěný Novoveský rybník. Kolihy sice zmizely, ale na mělčinách je stále 570 čejek, jespák bojovný a pět jespáků obecných. Kromě kachen jsou na zbytcích vodní hladiny vidět ostralky (6 ex.), kopřivky (20 ex.) a hvízdáci (4 ex.). Také rodinka kolpíků už je pryč.
Dnešní grand tour pokračuje na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Prohlížím menší hejno chocholaček. Žádná kaholka mezi nimi není, ale opodál plave pět turpanů hnědých. Po rozlehlé hladině je rozeseto téměř 40 roháčů. Největším překvapením jsou pro mě tři turpani černí. Dokonce se daří i dokumentační fotka, na které jsou i přes značnou vzdálenost docela rozeznat. Je zajímavé, že nejsou vidět žádné severské husy. Občas se sice ozve osamělý hlas, ale na hladině Věstonické zdrže je jen několik desítek hus velkých. Poznamenávám si také první morčáky malé této zimy a hejno devítimorčáků velkých. Kachen jsou zde tisíce.
Na Novomlýnské zdrži jsou rozptýleny desítky hoholů a stovky kachen. Zajímavější je jedna potáplice malá a dospělý racek malý. Na střídačku drobně prší. I přes těch šest stupňů nad nulou je vlezlé chladno. Molenda bude jediným autem parkujícím u přístupu k Soutěsce. Moc radosti z toho nemám, ale chci se tam podívat. Skalní stěna je beznadějně prázdná. Několikrát tu byli v minulých týdnech pozorováni dokonce dva zedníčci. I tady se po půlhodině objevují dva ptáci, ale jsou to jen brhlíci. Stěnu pozorně a bezvýsledně prohlížím třičtvrtě hodiny. Otáčím se k odchodu, scházím dolů do poloviny délky stěny, když nade mnou přistává zedníček. Tak přece! Chvíli šplhá mezi puklinami, pak vzlétá a velkým obloukem nad údolím se zase vrací do stěny. Krátce kouká dolů, opět se zvedá a přes celou šířku údolí míří k protějšímu hřebeni zarostlému borovicemi. Ten pak motýlovitě houpavým letem sleduje až téměř do sedla. Přeskakuje hřeben a mizí za korunami stromů směrem k Martince. Tak dlouho jsem zedníčka v letu ještě neviděl. Z té hodiny, kterou tu dnes trávím, mi věnoval necelých pět minut. Udělal mi tím ale radost. Druhý zedníček tu s ním tentokrát nebyl.
Sice panuje šero jako v podvečer, ale tolik hodin ještě není. Rozhoduji se vzít to obloukem přes Lednické rybníky. Z pozorovatelny u pláže pozoruji na Nesytu mimo jiné 185 lžičáků, 130 čírek obecných, asi 120 hus velkých, 4 ostralky, 7 hvízdáků a také tři potápky černokrké. Z dělící hráze je Hlohovecký i Prostředník rybník prázdný. Přejíždím až k hrázi rybníka Mlýnského. I tady je několik hvízdáků (15 ex.), ostralek (4 ex.), kopřivek (12 ex.), hoholů (14 ex.) a husice liščí. Pak další běžné druhy. Skládám výbavičku zpět do báglu, svlékám dvě vrstvy oblečení a frčím zpět domů. Byl to fajn den, teď ještě aby na mě zapomněla ta pitomá viróza.
Zedníček skalní (Tichodroma muraria) mi tentokrát věnoval pět minut. Ale každé setkání s ním stojí za to.
