Oblohou se honí tmavší dešťové mraky, ale mezery mezi nimi se zvětšují. Je teplo. Říkám si, že bychom si mohli vyrazit sníst oběd ven, a to do míst, která jsem pravidelně coby pubescent procházel na svých toulkách přírodou. Tehdy jsem to měl z Troubska nejblíže do lesů v okolí Střelic, které byly součástí Oblasti klidu Bobrava, dnes Přírodního parku Bobrava. Pepe dělá „zapíkaný luliny“, jak kluci říkají zapečeným penne, balíme je do několika vrstev oblečení, aby nám nevystydly, připojujeme za Molendu Lolka a vyjíždíme.
Projedeme Střelice a míříme na Ořechov. Kousek před potokem odbočujeme k lesu, kterému jsem kdysi říkal „krahujcí“. Tehdy to byl 40 nebo 50 let starý smrkový porost, ve kterém krahujci pravidelně hnízdili. Na kraji lesa je plácek akorát pro náš pojízdný domek. Stavím ho na nožky a u stolku obědváme. Otevřenými okýnky k nám doléhá zpěv ptáků a hluk z blízké silnice, po které co chvíli projíždějí motorkáři. Musím se zálibou sledovat, jak příjemné je kdekoli do mechu postavit domek na dvou kolech, který nám pak slouží za dokonalou základnu. Už se těším na teplejší počasí a noclehy v Lolkovi na nových místech.
Po obědě se jdeme projít po okolí. Většina „krahujčího lesa“ vzala za své. Vystřídaly ho kotlíky vyšší tyčkoviny a obnova. Hned kousek od Lolka posloucháme králíčka ohnivého a taky si ho krásně prohlížíme, když mu přehraji kus jeho vábení. Od blízkého potoka sem zalétají konipasi horští, zpívají červenky, budníčci menší, pěnkavy, koňadry a střízlík. Mezi suchým listím vyrůstají celé koberce jaterníků a sasanek, plicníky a dymnivky. Obloha se jasní, ale není takové horko jako včera. S Vojtou jdeme najít liščí nory, kolem kterých jsem kdysi chodil. Jsou na svém místě. Myslivci u nich mají dva posedy a újeď. Výše ve svazích přechází les v čistou doubravu plnou bubnování a křiku strakapoudů. Lákáme k sobě šoupálka dlouhoprstého, okusujeme drobné čerstvě vyrašené modřínové jehličí a pak si vzpomínám na třešňový sad uprostřed lesů, kam jsme chodili na válečné výpravy. Právě kvete. Lesem se prohání srnčí a já si užívám návratu do dob před … no jo, je to tak … před více než třiceti lety.
V lesích kolem trávíme skoro čtyři hodiny. Pepe si v karavanu i chvilku zdřímla, zatímco my vyrazili na druhou stranu potoka k rozpadlé chatě, kterou jsem si ve svých romantických představách chtěl zvolit za svůj domov. Kluci dokonce říkají, že dnešní výlet byl mnohem lepší než včerejší celodenní jízda. Je to fajn. Obloukem zpět k Brnu jedeme přes obchod s lampičkami. Každý fasuje jednu do hlavy své postele. Jsou to jejich první a jsou z nich nadšeni. Čas letí a i z nás, lidí s věčně mladou myslí, začínají být pamětníci.
Samec pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) zachycený uprostřed mlaziny.
