Po ránu, nebo spíš dopoledne, se jdu s klukama projít od silnice Drnovice-Ježkovice k rozhledně Chocholík (367 m n. m.). Je polojasno, ale teplo. Molendu necháváme na kraji lesa. Jdeme po asfaltce, les na jedné straně, pole na druhé. Nad polem pozpěvují skřivani a v jeho zeleni se objevují žluté hlavičky strnadů obecných. Občas se ozve hlas konipase bílého. Mám na krku jen dalekohled. Les končí a pole teď máme po obou stranách cesty. Na levé straně se zvedá nějaký pěvec a míří ke kraji lesa. Asi nějaká linduška, říkám si. Pták sedá do větví nedalekého stromu. Nedá mi to a mířím na něj dalekohledem. Sakra, tohle není linduška. Překvapuje mě vcelku ostrý předěl mezi rezavou spodinou těla a šedou hrudí. Křídla to má jako strnad, nápadný světle žlutý kroužek kolem oka… nevěřícně se zkouším přiblížit. Ptáka si pár sekund prohlížím na nějakých patnáct dvacet metrů. Pak se zvedá, letí nad pole, padá k zemi a mizí v jeho vegetaci. Tak tebe bych tu nečekal, říkám si, ale na tahu je zřejmě možné cokoli. Tím pozorovaným ptákem byl totiž strnad zahradní!
S klukama pokračujeme k rozhledně. Užíváme si krásných výhledů, koukáme na káně v termice a čápa černého nad lesnatým údolím. Z keřů pod rozhlednou zpívá pěnice hnědokřídlá a z blízkého lesa se ozývá vrkání hrdličky divoké. Když se vracíme, zvedají se z pole opět strnadi obecní a skřivani. Kolem prolétá krkavec. Na kraji lesa se zastavujeme a já zkusmo pouštím nahrávku strnada zahradního. Odezva žádná. Kdoví, kde už ten náš je? Začíná drobně pršet. Když má člověk trochu štěstí a oči otevřené, může ho potkat řada překvapení. Zvláště v době tahu.
Dokladovku strnada zahradního nemám, tak aspoň vlaštovka obecná (Hirundo rustica) z drátu ráno před domem.
