Sobotní dopoledne. Vzduch je ještě chladný, ale modrá obloha spolu s předpovědí počasí slibují další tropický den. Sedáme do auta a jedeme do polí jižně od Vyškova. Projíždíme pomalu po asfaltkách a polních cestách, občas zastavíme někde ve stínu a rozběhneme se po okolí. Já se snažím zachytit do zorného pole dalekohledu nějaké ptáky, kluci prohánějí sarančata, pozorují motýly, stavějí kryty z balíků slámy, lezou po stromech, pobíhají po strništích, stále něco objevují a Pepe hlídkuje s dalekohledem u auta. Jak málo stačí k rodinnému štěstí, když si kluci stále ještě dokážou najít zábavu kdekoli, ať je to strniště nebo rozkvetlé pcháče u cesty. Doufám, že jim to dlouho vydrží. Popojíždíme, vzadu máme otevřené dveře od kufru, kluci a Pepe v nich sedí, komíhají nohama ve vzduchu, práší se na ně, ale vykřikují nadšením. „Svoboda“, říká Pepe, malá vzpoura pravidlům, která dokáže přinést tolik radosti a uspokojení. Jsme v rozlehlých polích daleko od vesnic a nepotřebujeme žádné atrakce pro děti, žádné kolotoče, obchodní centra, tablety a počítačové hry, nic. Jsme spokojeni.
Nad poli jsou vidět káně lesní, pochopi a poštolky, nízko nad strništi se prohánějí vlaštovky a ze země vzlétají skřivani. Na podmítnutém poli potkáváme bramborníčka hnědého. Člověk by řekl nic moc, ale dnes nám to bohatě stačí.
Přijíždíme také k rybníku severně od obce Prusy-Boškůvky. Je plný roháčů (63 ex.) a lysek (80 ex.). Také potápek malých je tu 23. Vyhřívají se na tlustých větvích plovoucích po hladině. Je těsně před polednem, když odjíždíme. Tři dokonalé hodiny v polích, v na první pohled nudných strništích. Kdo by to řek´? 🙂
František v poli. Kolik zajímavého se tu dá objevovat.
