Po delší době zase klasický víkend na chajdě se sobotním výjezdem k Tovačovu. Po ránu to vypadá na docela pěkné počasí. Kafe, rohlík a můžu vyjet.
Zastavuji v polích mezi letištěm a Bedihoští. Přiměly mě k tomu volavky bílé, kterých je po okolí rozeseto 35. Stojím u větrolamu, podél kterého co chvíli něco protahuje – čížci, kvíčaly, hřivnáči, mlynaříci, budníčci. I nade mnou se stále ozývají ptačí hlasy – skřivani, lindušky, konipasi bílí. Dokonce se objevuje jestřáb.
Pak jsou tu Hrubčice a za nimi vlevo strniště plné kání (21 ex.) a dalších volavek bílých (28 ex.). Dál směrem ke Klopotovicím se zvedá mrak čejek. Přejíždím za nimi. Zvedá se čerstvý SV vítr a teplota během několika minut klesá snad o 10 stupňů. Ještě, že mám v autě pár vrstev oblečení navíc. Kolem protahují další skřivani, kousek od čejek poletuje několik stovek špačků a nedaleko nacházím dvojici kulíků zlatých. Jeden ze špačků je téměř bílý.
U Hradeckého rybníka už funí dost nepříjemně. Jeho levá spodní část je upuštěná, pravé dominují roháči (48 ex.). Nejzajímavější je tradičně ptáky přecpaná pravá horní část – stovky kachen a lysek. Přicházející zimu reprezentuje 23 hvízdáků a u rákosí menší hejnko hus běločelých (13 ex.) doprovázených jednou husou polní. S velkými racky a kormorány postává na mělčině i několik čejek, jeden jespák bojovný a za rákosem mizí dvojice kulíků říčních. Na strništi za rybníkem sedí dva dospělí orli mořští. Tah běží. Ozývají se další lindušky, podél hráze přeletují moudivláčci a objevuje se i několik vlaštovek. Chvíli plkám s Lubošem Doupalem a pak už pěkně prochladlý pospíchám zpět do auta.
Zbývají ještě štěrkovny, ale nic zajímavého na nich vidět není. Je čas na návrat a vychází to skvěle, protože v rádiu se právě swinguje v Klubu Evergreen. To já rád. Dnes to patří Countu Basiemu.