| Oficiální název: Argentinská republika Hlavní město: Buenos Aires Rozloha: 3,761.274 km2 Počet obyvatel: 37 mil. Oficiální jazyk: Španělština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: Katolíci (uváděno 90 %, avšak 20 % praktikujících), Protestanti (3 %), Židé (2 %), Muslimové (2 %). Čas: -5 hod. v době letního času, -4 hod. v době zimního Měna: argentinské peso (ARS) Víza: Víza se udělují v závislosti na účelu a délce pobytu – většinou na 90 dnů s vícenásobným vstupem (ale např. vízum za účelem provozování umělecké činnosti v Argentině je pouze 15denní). V některých případech požaduje nyní ZÚ Argentiny při žádosti o vízum předložení zpáteční letenky a prokázání finančních prostředků. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Argentina leží v jižní Americe na pobřeží Atlantského oceánu. Na západě ji Andy oddělují od Chille – v tomto pohoří se lze mj. setkat s řadou činných sopek i s nejvyšší horou Jižní Ameriky. Na východě státu jsou rozsáhlé nížiny a roviny. Podnebí na severu je subtropické, na jihu chladné, uprostřed mírné. Nejvíce srážek padá v Patagonských Andách, ve východním podhůří je ale podnebí velmi suché. V horách jsou četná jezera (bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Klima je na jihu mírné, ale „jižní zima“ (duben až září) je velice chladná. Naproti tomu subtropický sever může být v oblasti severně od Buenos Aires značně horký a vlhký, zvláště pak v létě (prosinec až únor). Ve stejnou dobu se mohou v oblasti severních And vyskytovat záplavy. Nejlepší částí roku k návštěvě severu Argentiny je červen až září (tou dobou bývají mokřadní oblasti Ibery a Misiones deštivé). „Jižní jaro“ panující v zemi od října do listopadu je vhodné k návštěvě celé Argentiny, zvláště pak jihu.
3. Doprava
Ačkoli je infrastruktura v Argentině vysoce rozvinuta, tak pouze třetina všech cest je zpevněna. V zemi funguje rozsáhlá síť levných autobusových linek. Většina velkých měst má letecké spojení s Buenos Aires. Tato spojení lze jen doporučit pro tak rozlehlou zemi. Celou Argentinu s výjimkou Patagonie křižují levné a pomalé vlaky.
4. Ubytování a stravování
Ubytovací možnosti jsou široké a mají vysokou kvalitu. Velice populární je v Argentině kempování a podél silnic je řada odpočívadel nabízejících tuto službu či jinou formu ubytování.
Argentina je rájem masožravců; zeleniny je tu nedostatek.
5. Bezpečnost a zdraví
Obecně se dá říci, že je Argentina „čistá a hygienicky nezávadná“. V případě návštěvy subtropických oblastí severu země je dobré užívat antimalarika. Na severozápadě země žije malá parazitická ploštice z čeledi zákeřnicovitých (Reduviidae), jejíž kousnutí vyvolává trypanozomální onemocnění, které se obtížně léčí. V Andách je dobré nepodceňovat výškovou nemoc. Jinak jde o jednu z nejbezpečnějších zemí jižní Ameriky a násilnosti zaměřené proti turistům jsou velice vzácné.
6. Ptačí druhy
Argentina je přátelská, moderní země s dobrou infrastrukturou, která nabízí velké množství příležitostí k pozorování ptáků třeba i s přispěním místních průvodců. Ačkoli leží převážně v mírném klimatickém pásu a nemá žádné nížinné deštné lesy, přesto díky své délce (přes 3.000 km) disponuje velice pestrým výčtem nejrůznějších biotopů, které jsou domovem mnoha velice zajímavých jihoamerických druhů ptáků. Je těžké pokrýt během jedné krátké návštěvy většinu území Argentiny a proto řeší většina návštěvníků, kteří sem přijedou prvně dilema, jestli dát přednost severu země nebo jejímu jihu. Na severu se dají najít druhy vysokých Andských pohoří a jiné druhy jsou vázány pouze na Patagonii na jihu.
V Argentině žije 80 z 92. čeledí ptáků, které se vyskytují v jižní Americe. Je to méně, než v zemích na severu, ale patří sem 20 z 25. endemických neotropických čeledí a šest z devíti jihoamerických endemických čeledí ptáků. Nenajdeme tu trubačovité (Psophiidae), hoacina chocholatého (Opisthocomus hoazin), gvačara jeskynního (Steatornis caripensis), slunatce nádherného (Eurypyga helias) ani vousákovité (Capitonidae), ale vyskytují se tu oba druhy nanduů (Rheidae), obě seriemy (Cariamidae), kulík šedý (Pluvianellus socialis) a písečníkovití (Thinocoridae). Bohatě zastoupena je čeleď tinamovitých (Tinamidae), potápkovitých (Podicipedidae), plameňákovitých (Phoenicopteridae) a hrnčiříkovitých (Phoenicopteridae).
A Argentině bylo zaznamenáno 983 druhů ptáků, což je o dost méně, než v severněji položených zemích jižní Ameriky a dokonce o 700 druhů méně, než v Peru či Kolumbii. Nejde ovšem o nedostatek ptáků, ale spíše o důsledek toho, že se tu nevyskytují deštné pralesy nížin.
K druhům ptáků, které si zaslouží pozornost patří potápka argentinská (Podiceps gallardoi), která byla považována až donedávna za endemickou, tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus), tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus), burňák magellanský (Pelecanoides magellani), husice rudohlavá (Chloephaga rubidiceps), kachna bronzovokřídlá (Anas specularis), plameňák andský (Phoenicopterus andinus), plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi), harpyjovec korunkatý (Harpyhaliaetus coronatus), sokolík kropenatý (Spiziapteryx circumcincta), guan červenolící (Penelope dabbenei), guan černočelý (Pipile jacutinga), chřástal argentinský (Porzana spiloptera), lyska rohatá (Fulica cornuta), slučice jihoamerická (Nycticryphes semicollaris), koliha severní (Numenius borealis), štítonoš světlozobý (Chionis alba), kulík šedý, písečník bělobřichý (Attagis malouinus), tenkozobec andský (Recurvirostra andina), kulík falklandský (Charadrius falklandicus), kulík šedolící (Charadrius modestus), kulík tenkozobý (Oreopholus ruficollis), datel magellanský (Campephilus magellanicus), sylfa červenoocasá (Sappho sparganura), tukan obrovský (Ramphastos toco), hrnčiřík skřivánčí (Coryphistera alaudina), štidlák chocholatý (Rhinocrypta lanceolata), štidlák černohrdlý (Pteroptochos tarnii), štidlák olivotemenný (Melanopareia maximiliani), štidlák skvrnitý (Psilorhamphus guttatus), tyranovec vlajkoocasý (Alectrurus risora), sedm z osmi tyranovců (rod Xolmis), kardinál zelený (Gubernatrix cristata), dijuka černobradá (Melanodera melanodera) a dijuka zlatovousá (Melanodera xanthogramma).
U šestnácti druhů je jejich výskyt vázán pouze na území Argentiny. To je vyšší počet, než v Ekvádoru, ale mnohem nižší, než v Brazílii či Peru. K těmto druhům patří např. tři hrnčiříci rodu Asthenes, štidlák béžový (Teledromas fuscus), tyranovec argentinský (Xolmis rubetra), dijuka skořicová (Poospiza ornata) a dijuka Bayerova (Poospiza baeri). Výskyt tří druhů je omezen jen na oblast Sierry de los Comechingones poblíž Cordoby. Téměř endemický je také skorec rezavohrdlý (Cinclus schulzi), který se dá mimo Argentinu jen obtížně pozorovat v Bolívii.
Dobře připravený birder, který navštíví jen sever země, může počítat se třemi sty druhy ptáků během třítýdenní výpravy. Další stovka mu přibude, když ke svému výletu přidá týden na jihu. Během pěti týdnů věnovaných jen avifauně je možné pozorovat přes 550 druhů ptáků včetně 15-ti ze 16-ti endemitů a přes 50 druhů čeledi hrnčiříkovitých (Furnariidae).
7. Zajímavé lokality
BUENOS AIRES
Buenos Aires, hlavní město Argentiny, leží v rozsáhlé deltě řek Río Paraná a Río Uruguay, které se říká také Río de la Plata. Jde o oblast, která leží na severním okraji otevřené travnaté pampy s jezery a mokřady. Pokud projíždíte přes Buenos Aires, pak je tu několik zajímavých míst vhodných k návštěvě. Patří k nim také Costanera Sur Ecological Reserve, která se nachází jen několik minut chůze od centra města.
Costanera Sur Ecological Reserve (Buenos Aires Wildlife Refuge)
V této rezervaci staré části města, která leží jen 30 minut chůze od centra, najdeme rákosem obrostlé vodní nádrže, travnatou savanu a křovinaté lesy. Jedná se o skvělou lokalitu pro ty návštěvníky, kteří jsou v jižní Americe poprvé, protože se tu mohou seznámit s celou řadou běžných místních druhů. Zaznamenáno tu bylo přes 200 druhů ptáků včetně vzácné kachnice černohlavé (Heteronetta atricapilla), chřástala argentinského a ostrochvostky rákosní (Limnornis curvirostris).
Vstup do rezervace se nachází naproti Estados Unisos na východní straně Avenida Antart Argentina, jihovýchodně od středu města. Kachnice černohlavá se obvykle zdržuje na větších vodních plochách a chřástal argentinský pak poblíž domu správce rezervace.
Jedním z mála míst výskytu chřástala argentinského na světě je delta řeky Paraná vzdálená asi 40 km severozápadně od Buenos Aires. K vidění je tu také ostrochvostka žlutobradá (Cranioleuca sulphurifera), ostrochvostka rákosní, tyrančík mnohobarvý (Tachuris rubrigastra) a tyrančík střapatý (Pseudocolopteryx sclateri). Ostrochvostka rákosní a ostrochvostka bažinná (Limnornis rectirostris) byly pozorovány v blízkosti rezervace Ing. R. Otamendi. Věnujte se stezce, která vede podél zarostlé vodní strouhy asi 1 km za železniční stanicí.
V houštinách, zarostlých mokřadech a zbytcích lesa na pobřeží Samborombón Bay, jihovýchodně od Buenos Aires, cestou k San Clemente, se vyskytuje chřástal ypecaha (Aramides ypecaha), strakapoud savanový (Veniliornis mixtus), hrnčiřík Baerův (Asthenes baeri) a ostrochvostka rákosní. Nejlepší lokalitou je okolí Attalaye, blízko Magdaleny, 110 km jihovýchodně od Buenos Aires. Věnujte se tu nepoužívané železniční trati.
San Clemente
Malé přímořské letovisko, 330 km jihovýchodně od Buenos Aires, je ideální základnou pro výpravy do okolních travnatých pamp, mokřadů, k příbřežním dunám a bahnitým pláním. Okolí je oblíbenou birderskou oblastí pro argentinské birdwatchery. Na poloostrově Punta Rasa na severu funguje pozorovatelna vhodná zvláště na tažné druhy. Dokonce i krátký výlet do okolní pampy je zárukou více, než sta druhů za den.
Ornitologicky nejzajímavější je poloostrov severně od San Clemente známý jako Punta Rasa. Dva km po vjezdu do rezervace se dejte na rozcestí vlevo. Po 3. km dojedete k biologické stanici, pozorovatelně a majáku. Vlevo podél silnice se vyskytuje v křovinách bylinorubec bělopásý (Phytotoma rutila) a na slaných mokřadech hrnčiřík Hudsonův (Asthenes hudsoni) a ostrochvostka ryšavotemenná (Spartonoica maluroides). V malém lesíku před stanicí se dá vidět kolibřík límcový (Leucochloris albicollis). Racek argentinský (Larus atlanticus) se zdržuje na příbřežních bahnech nedaleko odsud. Můžete za ním vyrazit také k místu vzdálenému 4 km po cestě odbočující na rozcestí vpravo. Malý mokřad vlevo od tohoto místa obývá chřástal argentinský a ostrochvostka ryšavotemenná. Punta Rasa je také za „jižního jara“ (říjen a listopad) a podzimu (březen a duben) dobrým místem k pozorování tažných a mořských druhů ptáků, kteří táhnou blízko pobřeží za silných větrů směřujících k pevnině.
Dalším dobrým místem na racky argentinské je přístav v San Clementino, který leží 4 km od centra města u přístaviště (Mundo Marino).
V rezervaci Campos del Tuyú se vyskytuje bukáček pruhohřbetý (Ixobrychus involucris) a slučice jihoamerická. Vchod je na severní straně silnice, 12 km západně od San Clemente. Slučice se zdržují na mokřadu vlevo od silnice 1 km od vjezdu do rezervace. Centrum samotné rezervace je plné ptactva a nachází se ještě o dalších 9 km dále.
Tyrančík mnohobarvý a tyrančík zpěvný (Pseudocolopteryx flaviventris) se dají najít u mostu přes vodní kanál západně od General Lavalle (28 km západně od San Clementino).
Vyhlídkové plavby na moře s místními rybářskými loděmi se dají zařídit v Necochea, přístavu vzdáleném asi 500 km od Buenos Aires směrem na jih. Na těchto výletech bývají pozorováni albatrosi a buřňáci bělobradí (Procellaria aequinoctialis). V okolí Necechea se vyskytuje také kolibřík límcový a na pláži Costa Bonita, 16 km východně od města, bývá občas k zastižení tučňák skalní (Eudyptes chrysocome).
Entre Ríos
Zřídka navštěvovaný stát Entre Ríos, severně od Buenos Aires, je domovem mnoha vzácných a ohrožených druhů ptáků, zvláště pak z čeledi Tangarovitých (Thraupidae). Poslední analýzy DNA ukazují, že místní endemit kněžík Zelichův (Sporophila zelichi) bude se vší pravděpodobností poddruh kněžíka bažinného (Sporophila palustris). K dobrým lokalitám patří Národní park El Palmar, který leží na hranicích s Uruquaí asi 400 km severně od Buenos Aires. Odbočte k východu 45 km severně od Colónu (silnice č. 14) v místech, kde jsou na druhé straně silnice ukazatele na „Colón Hotel Palmar“. Během následujících 10. km k dalšímu rozcestí se dají vidět tinamy skvrnité (Nothura maculosa) a tyranovci šedaví (Xolmis cinereus). Na rozcestí se dejte vpravo a pozornost věnujte mokřadu vzdálenému 2 km. Vyskytuje se tu hrnčiřík křiklavý (Pseudoseisura lophotes) a kněžík skořicový (Sporophila cinnamomea). Cesta pak vede až k řece, kde se dá zastihnout lelek kopistoocasý (Hydropsalis torquata).
Na mokřadech podél silnice východně od Va Féderal se zdržuje nandu pampový (Rhea americana), čája obojková (Chauna torquata) a chřástal ypecaha. K zajímavostem náležejícím mokřadům Puerto Boca poblíž Gualeguaychu patří kněžík rudotýlý (Sporophila hypochroma), kněžík Zelichův a vlhovec paraguajský (Xanthopsar flavus).
OBLAST CÓRDOBY
Druhé největší město Argentiny, Córdoba, leží 700 km severozápadně od Buenos Aires. V jeho okolí je několik vynikajících ornitolgických míst zahrnujících lokality Laguna Mar Chiquita, kde byla pozorována téměř vymizelá koliha severní a Sierra de los Comechingones, kde jsou svým výskytem vázány tři endemické druhy ptáků.
Laguna Mar Chiquita
Tohle rozlehlé slané jezero 200 km severovýchodně od Córdoby je známé hlavně díky pozorování téměř vymizelé kolihy severní. Vyskytují se tu ovšem také tisíce bahňáků a vodních ptáků. Patří k nim i několik druhů, které jsou svým výskytem vázány pouze na tuto oblast – štidlák olivotemenný a dva druhy tyrančíků (rod Pseudocolopteryx).
Čtyři kolihy severní byly zaznamenány v Campo Mare, 17,5 km severovýchodně od La Para, v říjnu 1989 a dvě v roce 1993. V křovinatých porostech západně od silnice směřující severovýchodně od La Para na Campo Mare lze spatřit štidláka olivotemenného.
Další skvělá ornitologická oblast leží poblít Miramaru, oblíbeného turistického letoviska a zárověň dobré základny k výjezdům do okolí. Odbočte k západu 8 km jižně od Maramaru (kolem školy) a směřujete k ústí řeky. Cestou se mrkněte po hrnčiříku Baerovu a po tyrančících, kteří se zdržují v tamaryšcích při ústí řeky.
Severovýchodně od Miramaru byly v listopadu 1988 pozorovány také tři kolihy severní.
Palma de Achala
Západně od Córdoby protíná silnice směřující na San Luís šedivé žulové plató známé jako Pampa de Achala. Plató náleží k Sierra de los Comechangones, což je pohoří izolované od And. Vyskytují se tu tři endemické druhy a vzácný tyranovec černokorunkatý (Xolmis coronatus).
Skorcovec Olrogův (Cinclodes olrogi) se vyskytuje podél potoka, který teče souběžně se silnicí Córdoba-Villa Dolores (naproti Parador El Condor café), 84 km jihozápadně od Córdoby. Odsud se vydejte k severu po staré rozbité silnici na Córdobu; minete vysílač a další km k severu se dostanete k ploše zarostlé chomáči trávy. Zde se zdržuje hrnčiřík Sclaterův (Asthenes sclateri) a hrnčiřík šavlozobý (Upucerthia validirostris).
Icho Cruz
Tohle oblíbené letovisko ležící jen hodinu jízdy z Córdoby k jihozápadu na silnici vedoucí k Villa Dolores, je skvělým místem k zastižení endemické dijuky skořicové a dalších ptačích druhů vázaných na chaco, které je obtížné vidět jinde v jižní Americe.
Dijuka skořicová se vyskytuje v chacu jižně od silnice Córdoba-Villa Dolores, naproti policejní stanici v Icho Cruz. Vydejte se pěšky přes město Icho Cruz a přes kemp k chacu podél řeky Río San Antonio (3 km). Lze tu pozorovat sokolíka kropenatého a lenivku tečkovanou (Nystalus maculatus).
Chancani (Parque y Reserva Natural)
Kouzelná rezervace vzdálená 200 km jihozápadně od Córdoby nedaleko Villa Dolores, ve které se zdržují mnohé z druhů známých z Icho Cruz a navíc také seriemu černozobou (Chunga burmeisteri) a dijuku černochocholatou (Lophospingus pusillus).
Z městečka Villa Dolores (187 km jihozápadně od Córdoby) se vydejte k severu na Chancani. Během cesty můžete najít sokolíka kropenatého a seriemu černozobou. 4 km severně od Chancani odbočte k východu směrem ke správě rezervace. V lesních porostech okolo domu správce rezervace se vyskytuje kolibřík cerradový (Heliomaster furcifer) a datel krémovohřbetý (Campephilus leucopogon). Od správcovské budovy se dá jít k východu a dále na sever, čímž projdete ta nejlepší místa rezervace. Seriema černozobá se dá vidět podél stezky vedoucí k východu od ukazatele „Picada Central“.
MENDOZA
Příjemné město Mendoza leží na úpatí And 1.060 km západně z Buenos Aires. V okolí jsou dvě dobrá místa, na kterých se dá vidět místní endemit hrnčiřík Steinbachův (Asthenes steinbachi) a vzácný kutálek bělořitný (Geositta isabellina).
Potrerillos
Krásné letovisko 58 km ležící severně od Mendozy na silnici směřující k městům Puente del Inca a Uspallata. K zastižení je tu endemický hnrčiřík Steinbachův.
Cestou z Mendozy odbočte vlevo za řekou, ještě před policejní stanicí, směrem na Chacritas. Hrnčiřík Steinbachův je k vidění vpravo při krajnici cesty ve vzdálenosti 2,5 km od silnice Mendoza-Uspallata.
Laguna Horcones
Jezero Horcones se nachází uvnitř Národního parku Aconcagua 166 km západně od Mendozy. V jeho okolí lze spatřit kutálka bělořitného. Životní prostředí tohoto ptačího druhu je ohroženo výstavbou hotelů.
Jezero leží 6 km severozápadně od Puente del Inca (2.720 m n.m.). Několik km západně od Puente del Inca odbočte z hlavní silnice k západu na cestu, která překračuje Río Horcones. Cesta pak pokračuje k Cerro Aconcagua, nejvyšší hoře jižní Ameriky (6.960 m n.m.). Kutálek bělořitný se vyskytuje v ploché krajině západně od cesty, vzdálené 1 km severně od jezera a několik km od hlavní silnice.
Salinas Grandes
Cesty směřující z Córdoby k severu na Frias a Santiago del Estero procházejí skrze rozsáhlá vnitrozemská slaniska známá jako Salinas Grande a Salinas de Ambargasta. Vyskytuje se tu endemický tyranovec slaniskový (Xolmis salinarum). Značné množství místních specialit se dá najít v chacu v okolí Frias.
Tyranovec slaniskový se vyskytuje na Salinas de Ambargasta, 35 km severozápadně od Ojo de Agua. Oblast kolem Puente Saladillo je pro tento druh také vhodná, ale tyranovec je tu vzácnější a hledá se obtížně. V okolí Frias je množství stezek a cest, které se hodí prozkoumat.
OBLAST TUCUMÁN – SALTA
Mnohá ornitologicky velice zajímavá místa lze nalézt mezi Tucumánem – největším městem severní Argentiny, a Saltou – krásným koloniálním městem na úpatí And (1.200 m n.m.). Také severně a východně od Salty je mnoho pěkných lokalit. Obě tato města mají letecké spojení s většinou velkých argentinských měst.
Taffi del Vallev
Skvělé místo, odkud podnikat výkpravy do okolního subtropického lesa označovaného jako „yungas“ (vlhká a horká oblast východního předhůří And) a ke svahům a stěnám Aconquija, 97 km západně od Tucumánu. Žijí tu čtyři endemické druhy včetně vzácné místní dijuky Bayerovy.
Z Tucumánu jeďte k jihu na Concepción; po ujetí 46. km odbočte z Route 307 k západu. Skorec rezavohrdlý se zdržuje na Río los Sosas (v 28 km dlouhém úseku podél této silnice) a to 23 km před Taffi a za ním. Nedaleko mostu přes přítok řeky Río los Sosas je odpočívadlo. K hlavnímu toku řeky se dá dostat po stezce vedoucí od jižního vjezdu na odpočívadlo. Podél přítoku řeky se zdržuje štidlák bělobrvý (Scytalopus superciliaris) a podél silnice pak kolibřík bělobřichý (Amazilia chionogaster), sylfa červenoocasá a pipilo citronový (Atlapetes citrinellus).
Tyrančík subtropický (Pseudocolopteryx acutipennis) se vyskytuje na zarostlých polích západně od silnice 2 km za Taffi a papušíček šedoprsý (Psilopsiagon aymara) na městkém náměstí.
V okolí nejvyšší partie silnice z Taffi na Amaicha del Valle, 20 km severozápadně od Taffi, se nacházejí zarostlé rokle El Infernillo (2.850 m n.m.), kde se dá pozorovat holoubek Morenův (Metriopelia morenoi), ostrochvostka hnědotemenná (Leptasthenura fuliginiceps), hrnčiřík Sclaterův, štidlák bělobrvý a dijuka Bayerova. Zvláště dobrá je strž na km 80 – holoubek Morenův.
Silnice Cafayate – Salta
Silnice spojující Tucumán a Salta prochází v oblasti mezi Cafayate a Cachi údolími, ve kterých se vyskytuje endemický štidlák béžový a vzácný papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus).
Z Tucumánu se jede k severu na Taffi del Valle, dále na Cafayate, Cachi a Saltu. Ze Salty pak 60 km po silnici č. 68 k jihu do El Carril, zde se odbočí k západu na silnici č. 33 a pokračuje se na Cachi. Ptáci se dají pozorovat na mnoha místech podél této silnice, která není za Chicoanou zpevněná. Río Chicoana je dobré k zastižení guana tmavonohého (Penelope obscura), zatímco výše ve vegetací zarostlých stržích, se dá vidět kardinál rudobřichý (Saltator rufiventris). Kvetoucí tabákovníky pro změnu lákají nádherné sylfy červenoocasé. Mnohé druhy z čeledi hrnčiříkovitých (Furnariidae) se vyskytují na svazích porostlých kaktusy v okolí Cumbres del Obispo (3.500 m n.m.). Štidlák béžový společně s papouškem patagonským je k zastižení v kaktusových údolích mezi Cachi a Cafayete.
Sylfa červenoocasá, kolibřík Burmeisterovův (Microstilbon burmeisteri) a herbije šafránová (Arremon flavirostris) se vyskytují v Quebrada San Lorenzo, což je dobrá lokalita nacházející se 18 km severozápadně od Salta (1.450 m n.m.). Věnujte se stezce začínající naproti restauraci Quebrada, která pokračuje podél Río San Lorenzo.
Palomitas
Chaco nejblíže Saltu leží východně od Palomitas. Značně poškozené křovinaté lesní porosty plné kaktusů jsou domovem několika zajímavých druhů jako je např seriema černozobá. Tato lokalita ovšem není tak bohatá jako Joaquín V Gonzáles (viz dále), který leží více k východu.
Do Palomita se dá dostat ze Salta po silnici č. 34, ze které se odbočí po ujetí 43 km k jihu. Po dalších 25. km se zahne k východu a severně od ukazatele na „Montenegro“ pak začíná 2 km dlouhá stezka směřující k vesnici Palomitas. Za vesnicí se pokračuje k východu po hlavní cestě, ze které do obou stran vybíhají stezky vhodné k prozkoumání. Oblast vzdálená 14 km východně od Palomitas je dobrá k pozorování seriemy černozobé a seriemy rudozobé (Cariama cristata). Dobré je vyrazit ještě za rozednění, protože jen co se objeví slunce, tak teplota prudce vystoupá hodně vysoko, na rozdíl od ptáků, jejichž aktivita prudce klesá.
Joaquín V Gonzáles
Malé městečko vhodné jako základna k prozkoumání okolních poničených křovinatých lesních porostů chaca nazývaného také „El Impenetrable“. Dá se tu vidět dost zajímavých druhů – např. harpyjovec korunkatý.
Od odbočky na Palomas se pokračuje 50 km dále k jihu k odbočce na silnici č. 16. Městečko Joaquín leží pak ve vzdálenosti asi 100 km. Jižně od města odbočte k severovýchodu na silnici č. 41 vedoucí k Santo Domingo. Věnujte se stezkám začínajícím na km 14 a 17, které jdou od silnice k východu. Nejlepší je opět doba kolem rozednění.
Ideální oblast k pozorování tinamy chocholaté (Eudromia formosa) a sokolíka kropenatého leží za Joaquínem, cestou na Roque Saenz Pena.
Národní park El Rey
Tento národní park se nachází při úpatí And na okraji chaca, 190 km východně od Salta. Nabízí množství nejrůznějších biotopů s výskytem endemického pipila citronového. Většina místních druhů ptáků se vyskytuje také v Národním parku Calilegua (viz dále), který je přístupnější a druhově ještě bohatší.
Ze Santa se jede na Palomitas a pak se pokračuje k jihu po silnici č. 34 až ke křižovatce se silnicí č. 5. Zde se odbočí na č. 5 k východu ve směru na Las Lajitas. Ještě před Las Viboras se zahne k severu. Posledních 40 km silnice je dost špatných v důsledku povodní (zvláště v dubnu). Chřástal rezavoboký (Laterallus melanophaius) se vyskytuje v mokřadu naproti staré přistávací ploše ještě před příjezdem ke správě parku. Kondor královský (Sarcoramphus papa), čačalaka šedokrká (Ortalis canicollis) a amazoňan tukumanský (Amazona tucumana) se dají vidět v okolí hotelu a paseky u správy parku. Mravenčík červenotemenný (Thamnophilus ruficapillus), tyranovec kordillerský (Knipolegus signatus), drozd tečkovaný (Catharus dryas) a pipilo citronový je k vidění podél tzv. Sendero Pozo Verde trailu, který má začátek u sídla správy parku.
V Národním parku El Rey byl zaznamenán nový druh – výreček Hoyův (Otus hoyi).
Národní park Calilegua
Rozlehlý národní park (76.320 ha) v blízkosti Jujuy nabízí opět řadu specifických biotopů od savany, přes subropické „yugas“ a lesy mírného pásma, až po olšové porosty. Avifauna je podobná jako v NP El Rey. Výjimkou je místní specialita – guan červenolící.
Ze Salta se do parku dostanete tak, že vyrazíte po silnici č. 34 k východu (43 km), poté odbočíte k severu, ale zůstanete stále na č. 34. Po ujetí 125 km se ocitnete v Libertador General San Martín. Za řekou severně od města odbočte k západu na cestu k Valle Grande. Vchod do parku a první stanice rangerů je 10 km odsud. Pitule bělohrdlá (Grallaria albigula) se zdržuje u druhého brodu přes řeku Río Tres Cruces. Nejlepší místo na guana červenolícého leží mezi prvním zřetelným přechodem přes řeku (7 km za druhou stanicí rangerů) a obeliskem (1 km za ukazatelem „Río Jordan“) těsně před hranicí parku (1.700 m n.m.). Zmíněná lokalita leží dobré tři hodiny chůze od druhé stanice rangerů; auto může mít značné problémy překonat brod přes Río Tres Cruces.
Silnice Salta – Humahuaca
Severně od Salty projíždí silnice směřující k Bolívii přes zachovalé subropické lesy typu „yungas“. Jedná se o oblast mezi Saltou a Jujuy. Nedaleko Jujuy pak silnice přetíná Río Yala, což je jediná dostupná řeka, na které se zdržuje vzácný skorec rezavohrdlý.
Podél této cesty (zvláště v okolí Jujuy) se mrkněte po rorýsovi pastelovém (Cypseloides rothschildi), tyrančíkovi myším (Phaeomyias murina) a kardinálovi rudobřichém. Za pozornost stojí také porosty po stranách silnice mezi Saltou, La Calderou a Jujuy. V okolí existuje několik pěkných stezek. Seriema rudozobá se vyskytuje na svazích východně od silnice. Také vodní nádrž jižně od El Carmen stojí alespoň za krátkou zastávku.
Sylfu červenoocasou a skorce rezevohrdlého najdete v Národním parku Yala.
Od Jujuy jeďte 13 km k severu po silnici č. 9, pak odbočte k západu na slepou silnici (po několika km přechází ve stezku) vedoucí k Lagunas de Yala (podle ukazatelů) a po ujetí 6. km se pokuste najít nezřetelnou stezku směřující od silnice k jihu. Tato stezka začíná naproti první bílé čerpací stanici a vede k Río Yala, kde se vyskytuje skorec rezavohrdlý.
Mezi městy Yala a Humahuaca stojí za pozornost pole jižně od Tumbaya a kaktusové houštiny na západě, 25 km severně od Tumbaya. V dalších kaktusových porostech směrem k západu, 4 km severně od Humahuaca, se zdržuje sylfa červenoocasá.
Malé indiánské městečko Humahuaca (2.939 m n.m.) leží ve srážkovém stínu And. V okolních trnitých houštinách žije spousta zajímavých druhů jako je např. bylinorubec bělopásý a drozdec hnědohřbetý (Mimus dorsalis).
La Quiaca
Tohle malé město na hranicích s Bolívií (3.442 m n.m.) je dobré k zastižení šafránky žlutohlavé (Sicalis luteocephala), což je druh, který se jinak vyskytuje pouze v Bolívii. Najdete ji na skládce mezi městkou tržnicí a vodárnou.
Lago Pozuelos
Jedná se o rozlehlé (10.000 ha) vysokohorské (3.670 m n.m.) andské jezero, které spolu s nedalekou Lagunou Larga tvoří jedno z mála míst v jižní Americe, kde se dá vidět vzácná lyska rohatá. Nejvhodnějším měsícem je srpne, kdy se na Laguna Larga zdžuje až tisíc exemplářů tohoto druhu. Za vhodných podmínek je možná na Lago Pozuelos spatřit také oba dva druhy místních plameňáků.
Z Abra Pampa ležícího přibližně na půli cesty mezi městy Humahuaca a La Quiaca se vydejte po silnici na Rinconadu. Během cesty se dá zastihnout holoubek Morenův, hrnčiřík čárkočelý (Phacellodomus striaticeps), tyranovec andský (Ochthoeca oenanthoides) a dijuka rudohřbetá (Phrygilus dorsalis).
K jižnímu cípu Lago Pozuelos se dostanete od silnice Rinconada-Abra Pampa resp. Yoscaba, když pojedete k severu po cestě, která je dlouhá 6 km a vede po západním břehu řeky tekoucí kolem stanice rangera. Vyskytuje se tu nandu menší (Rhea pennata). Další odbočka (směrem na západ) od silnice k severu vas zavede k Lagunilla. Odsud vede 5 km dlouhá stezka k východu a končí i západního břehu Lago Pozuelos. Laguna Larga, která leží 3 km západně od Lagunilla, je ještě lepší na lysku velkou (Fulica gigantea) a lysku rohatou, než Lago Pozuelos. Na pobřeží se často zdržují ve velkém množství bahňáci; např. lyskonohů dlouhozobých tu bylo zaznamenáno téměř 10.000.
Několik km severozápadně od Lagunilla se v porostech Polylepis vyskytuje hrnčiřík skalní (Upucerthia andaecola) a tyranovec andský. Na výpravě k Lagunilla je vhodné se vybavit teplým oblečením, dobrým spacákem a dostatkem potravin.
Národní park Iguazú
Iguazú, tento nejvyšší vodopád světa, leží v samém severovýchodním cípu Argentiny při hranicích s Brazílií. Obklopují ho subtropické lesy s rozsáhlými bambusovými porosty. Některé z nich leží i v národním parku (492 km2). Argentinská strana vodopádů je lepší, než ta brazilská, přesto je datel přílbový (Dryocopus galeatus) pozorován častěji v Brazílii. Během čtyř dní se tu dá najít asi 100 druhů ptáků.
V okolí vodopádu a uvnitř Národního parku Iquazú je velké množství povalovch chodníků, stezek a cest, které birdwatching v této oblasti velice usnadňují. Severně od správy parku (západně od Hotelu International – na jeho pozemku se zdržuje tukan obrovský) začíná 4 km dlouhý tzv. Sendero Macuco trail, podél kterého se dá vidět tinama samotářská (Tinamus solitarius), lenivka mahagonová (Nonnula rubecula), mravenčíkovec krátkoocasý (Chamaeza campanisona), tyránek šedoprsý (Hemitriccus diops), tyránek linduškovitý (Corythopis delalandi) a tyrančík jihobrazilský (Phylloscartes eximius). Křižovatka tohoto trailu s trailem Sendero Yacaratia je vhodná k zastižení datla araukariového (Campephilus robustus), tyrančíka rezavobrýlového (Phylloscartes sylviolus) a louskače černomodrého (Amaurospiza moesta, v bambusech). U mokřadu jižně od správy parku se z pozorovateny dají vidět chřástali. Na parkovišti u Puerto Canoas začíná 6 km dlouhá stezka vedoucí k východu (začíná u povalového chodníku vedoucího k vodopádu), podél které se vyskytuje guan černočelý (Pipile jacutinga). Na jih od stejného parkovišti vede směrem k rangerské stanici El Timbo trail (puštík brazilský – Strix hylophila) u kterého je k vidění kotinga rudohrdlá (Pyroderus scutatus), mravenčík perlový (Hypoedaleus guttatus) a ohniočko trojpáskované (Pyriglena leucoptera).
Mnohé druhy jsou snáze pozorovatelné na brazilské straně vodopádu: datel přílbový, ostrozobka ohnivá (Oxyruncus cristatus) a tyrančík jihobrazilský. Nejlepší lokality se nacházejí při vjezdu silnice do Národního parku Iguazú a podél trailu Poco Preto, který začíná za pohostinstvím (hospedaje) na km 13 (2,5 km za vjezdem do NP). Ke vstupu na trail je nutné povolení od Policia Florestal.
Nedaleko od vodopádu se nachází Arroyo Uruguai (Fundacion Vida Silvestre reserve), kde se vyskytuje velice vzácný morčák paranský (Mergus octosetaceus) a guan černočelý.
CORRIENTES/MISIONES
Nekonečné zamokřené travnaté pláně severoargentinského státu Corrientes, známé jako mokřady Iberá, jsou domovem mnoha ohrožených druhů ptáků. Subtropické lesy státu Misiones na brazilské hranici, zahrnující také okolí vodopádu Iguazú, jsou oblastí výskytu druhů, které se jinde v Argentině pozorovat nedají. Hlavní oblastí výskytu těchto druhů je jižní Brazílie.
San Martín
Zbytky subropických lesů na této lokalitě obývá řada zajímavých ptačích druhů včetně kolibříka copatého (Stephanoxis lalandi).
Zmíněná lokalita se nachází 10 km jihozápadně od vesnice San Martín, která leží na cestě Posadas-Oberá (silnice č. 14) v místech, kde silnice přetíná Río Arroyo Maartinez Grande. Věnujte se lesním porostům po obou stranách řeky (směrem na sever).
Zbytky lesních porostů Araucarií a okolí řeky kolem Montecarla, kousek dál k severu po silnici Obera-Bernardo de Irigoyen, jsou místem výskytu amazoňana nádherného (Amazona pretrei), amazoňana fialovoprsého (Amazona vinacea), kolibříka copatého, ostrochvostky blahočetové (Leptasthenura setaria) a sojky azurové (Cyanocorax caeruleus).
Mokřady Iberá
Nejrozsáhlejší argentinské mokřady pokrývají plochu 20.000 km2 od paraguayské hranice směrem k jihu. Najdeme tu řeky, rákosiny, laguny, porosty palmy Yatay, ale i suché oblasti křovin a galeriového lesa. V oblasti se vyskytuje přibližně 300 druhů ptáků včetně několika velice vzácných druhů čeledi tyranovitých (Tyrannidae) a tangarovitých (Thraupidae), dále např. harpyjovce korunkatého, lindušku Nattererovu (Anthus nattereri), kardinála zeleného a vlhovce paraguajského.
K zastižení místních specialit je vhodná Laguna Iberá, která leží západně od špatné silnice mezi Pasadas a Mercedes. 123 km dlouhý úsek cesty mezi silničí č. 14 a městem Colonia C. Pellegrini je náchylný k záplavám, ale jedná se o jedná z mála oblastí jižní Ameriky, kde se dá zastihnout tyranovec vlajkoocasý (podél podemletých okrajů silnice). Vyskytuje se tu také vlhovec paraguajský (u křižovatky se silnicí č. 14) a tyranovec černobílý (Xolmis dominicanus, 8 km východně od Pellegrini).
Do města Colonia C. Pellegrini se dá dostat po mnohem lepší silnici z Mercedes směrem k jihu. Přímo v Colonia C. Pellegrini se zdržuje vlhovec černohlavý (Amblyramphus holosericeus) – na mokřině sousedící s Centro Turistico (severní strana silnice západně od mostu Bayley). Na mokřadu se dá vidět i chřástal ypecaha. Naproti této mokřině, jižně od silnice, lze pozorovat tyranovce vlajkoocasého, hrnčiříka bělolícího (Schoeniophylax phryganophilus) a strnadce menšího (Emberizoides ypiranganus). Datel běloprsý (Melanerpes candidus) se vyskytuje v lese na konci stezky severně od silnice (východně od mostu).
Ituzaingo, západně od Posadas, je další dobrou základnou k prozkoumání okraje této obrovské nepřístupné oblasti. V okolí města a kolem silnice směřující k západu na Resistencii se dá vidět tyranovec černobílý, tyranovec vlajkoocasý, kněžík běločelý (Sporophila lineola), kněžík oranžový (Sporophila bouvreuil), kněžík bažinný, kněžík rudotýlý (Sporophila hypochroma), kněžík skořicový (Sporophila cinnamomea) a vlhovec paraguajský.
Oblast Puerto Madryna a Trelew
Obě tato krásná města mohou sloužit jako základny k prozkoumání avifauny poloostrova Valdés na severu a Punta Tombo na jihu. V oblasti žije 6 endemických druhů a nacházejí se tu vyhlášené kolonie mořských savců a tučňáků.
Poloostrov Valdés je tvořen 100 km dlouhým pevninským výběžkem, na kterém se nacházejí hnízdní kolonie mořských ptáků a kolonie mořských savců. Vyskytují se tu tři endemické druhy. Právě zde natočila BBC neuvěřitelné záběry kosatky útočící na pláži na tuleně. Severně od křižovatky hlavní poloostrovní silnice se silnicí na Puerto Pirámides se vyskytuje hrnčiřík páskoocasý (Eremobius phoenicurus) a hrnčiřík patagonský (Asthenes patagonica). U Puerto Pirámides Observatory vzdálené 5 km od města se dá vidět štítonoš světlozobý. K zastižení je také na Punta Norte, kde se nachází kolonie mořských savců. U Punta Cantor, na jihu, se dají pozorovat rypouši sloní (Mirounga leonina), kosatky dravé (Orcinus orca) a husice bělohlavé (Tachyeres leucocephalus). Zátoky při patách poloostrova jsou dobré na bahňáky – břehouš aljašský (Limosa haemastica) a až 10.000 jespáků tundrových (Calidris fuscicollis).
Punta Tombo, 90 km jižně od Trelew, je 3 km dlouhý poloostrov s milionovou kolonií tučňáků magellanských. Tohle obrovské množství ptáků občas přiláká i jiné druhy, jako je tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus). Jde také o vynikající lokalitu k pozorování endemické husice bělohlavé, nandua menšího, kormorána guanového (Phalacrocorax bougainvillii), kormorána modrookého (Phalacrocorax atriceps), kormorána skalního (Phalacrocorax magellanicus), racka magellanského (Larus scoresbii) a rybáka jihoamerického (Sterna hirundinacea). Hnízdní kolonie mořských ptáků se nachází také v sousedství Isla Escondida. V okolí Dos Pozos, 95 km k jihu od Trelew a cestou k Punta Tombo, se vyskytuje hrnčiřík páskoocasý, hrnčiřík patagonský a hrnčiřík argentinský (Pseudoseisura gutturalis). Okolí dvou chátrajících budov je nejlepší.
Lago de Trelew za hlavním autobusovým terminálem v Trelew je dobré na vodní druhy ptáků.
Nedaleko Gaimánu, 18 km západně od Trelew (po silnici č. 25 na Esquel) se vyskytuje papoušek patagonský. Z Gaimánu jeďte k jihu po silnici č. 25, po přejetí řeky odbočte k západu na silnici č. 10. Pozornost věnujte skalám podél silnice vzdáleným asi 10 km od Gaimánu. Lze tu spatřit také tyranovce argentinského.
San Antonio Oeste
Asi 250 km severně od Puerto Madryn se nachází město San Antonio Oeste. V jeho okolí se dá zastihnout šest ze šestnácti argentinských endemitů plus ohrožený kardinál zelený.
Hrnčiřík argentinský a štidlák béžový se vyskytují kolem laguny 10 km severozápadně od San Antonio Oeste (na západní straně silnice na Larmarque) a v křovinách mezi silnicemi na General Conesa a Viedma (10 km od San Antonio Oeste). Papoušek patagonský nocuje u křižovatky silnice na Puerto Madryn, Viedmu a General Conesa, 8 km severozápadně od San Antonio Oeste.
U pobřežního letoviska Balneario de las Grutas, 17 km na jihozápad od San Antonio Oeste, se dá vidět papoušek patagonský, hrnčiřík patagonský, štidlák béžový, drozdec bělopásý (Mimus triurus), dijuka uhlířská (Phrygilus carbonarius) a dijuka skořicová. Jeďte až na konec silnice směřující k pláži, ptáci se zdržují za kempem v křovinách u potůčků.
Křoviny kolem Laguna del Monte, 45 km východně od San Antonio Oeste, skrývají šest endemických druhů: hrnčiříka páskoocasého, hrnčiříka argentinského, štidláka béžového, tyranovce argentinského, dijuku uhlířskou a dijuku skořicovou, dále vzácného tyranovce Hudsonova (Knipolegus hudsoni), velice vzácného kardinála zeleného, strakapouda savanového, hrnčiříka ostrozobého (Asthenes pyrrholeuca), hrnčiříka Baerova, tyrančíka dlouhoocasého (Stigmatura budytoides), tyranovce černokorunkatého, tyranovce šedohnědého (Agriornis murinus), drozdce patagonského (Mimus patagonicus), drozdce bělopásého a dijuku límcovanou (Poospiza torquata). Z hlavní silnice spojující San Antonio Oeste a Viedmu odbočte k severu podle ukazatele na „Laguna del Monte“ (napsáno na bílé pneumatice u cesty). Nejlepší je plocha kolem větrného mlýna, kolem jezera a kolem farmy od 1 do 1,5 km severně od hlavní silnice.
Oblíbené lyžařské středisko Bariloche ležící na jižním břehu jezera Colhué-Huapí u chilské hranice, 1.600 km jihozápadně od Buenos Aires, je obklopeno lesními porosty Nothofagus a patagonskou stepí. Vyskytuje se tu kachna bystřinná (Merganetta armata), kachna bronzovokřídlá (Anas specularis), kondor andský (Vultur gryphus), holub chilský (Patagioenas araucana), kolibřík chilský (Sephanoides sephanoides), datel chilský (Colaptes pitius), datel magellanský, hrnčiřík šestiperý (Sylviorthorhynchus desmursii), hrnčiřík ostroocasý (Aphrastura spinicauda), šplhálek pabukový (Pygarrhichas albogularis), štidlák černohrdlý, štidlák červenavý (Scelorchilus rubecula), bylinorubec chilský (Phytotoma rara), tyranovec patagonský (Colorhamphus parvirostris), tyranovec velký (Agriornis lividus) a vlhovec argentinský (Curaeus curaeus).
Birdingu se věnujte v lesích kolem jezera Colhué-Huapí, ve stepích na východě a na třech následujících lokalitách:
I. Cascada Los Alerces, vodopád, ke kterému se dostanete po silnici č. 258 jihozápadním směrem a pak k západu po silnici č. 254. Pak sejděte k jezeru Fonck, kde žije datel magellanský.
II. Vyhlídkový bod na Cerro Lopez, 7 km od Colonia Suiza – štidlák černohrdlý.
III. Vyschlá plocha kolem Estancia Perito Moreno a u silnic č. 23 s výskytem kachny bronzovokřídlé (rychle plynoucí bystřina 10 km východně od estancia).
Občas se dá v městečku Bariloche vidět holub chilský.
Calafate
Městečko Calafate ležící na břehu jezera Lago Argentino je vstupní branou Národního parku Glacier. Můžete odsud vyrazit zkusit najít potápku argentinskou, která byla objevena v roce 1974 a donedávna byla považována za endemickou (v poslední době byla pozorována v jižní Chile).
Potápka argentinská byla objevena na Lagunas de los Escarchados (Laguny bílého mrazu či jinovatky) na jižní straně silnice spojující Río Gallegos a Calafete, 70 km jihovýchodně od Calafate. Od jejího objevení tu nebyla pozorována každoročně – je považována za potulný druh. Přesto laguny stojí za kontrolu, protože další známé místo výskytu tohoto druhu leží hodně daleko na severu a také se tu vyskytuje kulík šedý. Na stepím lemujících silnici k východu je k zastižení tyranovec rezavořitný (Neoxolmis rufiventris).
Tinama patagonská (Tinamotis ingoufi) se vyskytuje u Río Bote, 40 km východně od Calafate. Od hotelu Rio Bote stojícího na jižní straně silnice Rio Gallegos-Calafate vede 5 km dlouhá cesta k farmě na severní straně silnice. Tinamy tuto cestu často přebíhají.
Kachna bronzovokřídlá hnízdí (září až leden) v kouzelném NP Glacier, 50 km západně od Calafate. Tento NP stojí za návštěvu už jen z toho důvodu, že se jedná o největší aktivní ledovec na světě. Perito Moreno je široká 5 km a vysoká 60 m. K vidění je tu datel magellanský, hrnčiřík šestiperý, hrnčiřík stepní (Asthenes anthoides) a štidlák černohrdlý.
Dalším místem, kde se dá pozorovat potápka argentinská mimo okolí Calafate, je Strobel Plateau. Z Calafate se jede k severu k silnici č. 40. Tato hlavní silnice je 35 km východně od Calafate. 113 km severně od Tres Lagos odbočte k západu a zkontrolujte rybníky podél silnice. Pak můžete pokračovat dál k západu ještě 7 km až k jezeru. U jezera se dejte k severu a prohlédněte rybníky za kamenným valem na severozápadě. Potápka preferuje mělké vodní plochy zarostlé Myriophyllum elatinoides. Zmíněné rybníčky často vysychají, takže tu pozorování potápky argentické není zaručeno. Plató se nachází západně od Gobernador Gregores.
U Cabo Virgenes, 124 km jihovýchodně od Río Gallegos a severně od Tierra del Fuego (za Magellanovou úžinou), lze zastihnout tinamu patagonskou, husici rudohlavou, hrnčiříka stepního a dijuku černobradou.
Tierra del Fuego
Ushuaia, nejjižnější město na světě (55°S), je nejlepší základnou k prozkoumání větry bičovaného Národního parku Ohňové země (Tierra del Fuego) – jeho travnatých stepí, divokých mořských pobřeží, jezer a zakrslých lesů (Notofagus). Mnohé ptačí druhy jsou vázané svým výskytem pouze na tuto nejjižnější část jižní Ameriky, Falklandské ostrovy a Antarktidu – tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus), husice rudohlavá, kulík šedý, písečník bělobřichý, hrnčiřík stepní, dijuka černobradá a dijuka zlatovousá.
U města Ushuaia se písečník bělobřichý a dijuka zlatovousá vyskytují na suťových svazích kolem ledovce Martial 7 km za městem, kam se dá dostat sedačkovou lanovkou nebo pěšky (3 km). Dijuka zlatovousá se zdržuje také v polích jižně od silnice č. 3, několik km západně od města, západně od vojenské základny. Písečníka i obě dijuky lze vidět na suťových svazích nad silnicí č. 3 mezi městy Ushuaia a Rio Grande, v průsmyku Garibaldi pass, 50 km severovýchodně od Ushuaii. Tato lokalita je navštěvována také kondorem andským a tyranovec žlutotýlý (Muscisaxicola flavinucha).
Čimango argentinský (Phalcoboenus albogularis) se vyskytuje na smetišti 7 km západně od Ushuaii, cestou do Národního Parku Tierra del Fuego, který je sám o sobě skvělou ornitologickou lokalitou a najdeme jej 10 km západně od Ushuaii. V okolí kempu Lago Roca a nedaleké restaurace je k zastižení puštík rezavonohý (Strix rufipes), datel magellanský a šplhálek pabukový. Před mostem přes odtokový kanál z Lago Roca odbočte k severu (za správou NP). Na jezeře Lago Roca jsou kachny bronzovovokřídlé. V okolí Bahia Ensenada, které leží uvnitř NP při silnici směřující k jihu (před Lago Roca) se dá pozorovat husice patagonská (Chloephaga hybrida), čimango argentinský a štidlák magellanský (Scytalopus magellanicus). Park je za „jižní“ zimy (duben až září) hodně chladný a zapadený sněhem.
Tučňák patagonský se občas objevuje v kolonii tučňáků magellanských u Harbertonu ve východním cípu Beagle Chanell. Pokud se ho chcete pokusit najít, pak kontaktujte La Agencia Caminace, 368 Deloqui, Ushuaia, která pořádá vyhlídkové plavby. Na ostrovech a podél pobřeží Beagle Chanell se dá vidět i tučňá oslí (Pygoscelis papua) a skorcovec temný (Cinclodes antarcticus).
V Rio Grande (236 km severně od Ushuaii) lze pozorovat albatrosa černobrvého (Thalassarche melanophrys) a buřňáka obrovského (Macronectes giganteus) přímo od jídelního stolu restaurace Las Ramblas. Banitá pole kousek od centra města (podél silnice č. 3, 15-20 km severozápadně od Rio Grande) vyhledávají kulíci falklandští (Charadrius falklandicus) a husice rudohlavé. Na Cabo Penas, 12 km jižně od Rio Grande, najdeme kulíka šedolícího, kutálka krátkozobého (Geositta antarctica) a hrnčiříka stepního. Kulík šedý se občas objevuje u rybníčků (1 km od města) podél silnice na El Salvador, který je vzdálený 3 km západně od Rio Grande. Hrnčiřík stepní se dá vidět na křovinami zarostlých svazích v okolí.