| Oficiální název: Kostarická republika Hlavní město: San José Rozloha: 51 100 km2 Počet obyvatel: 4 008 265 Oficiální jazyk: Španělština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: % katolické, 14 % protestanské, 1 % ostatní náboženství Čas: SEČ -7 Měna: kostarický colón (CRC) Víza: Občané ČR, držitelé cestovních pasů, mohou cestovat do Kostariky na dobu do 90 dnů bez víza (vzájemná vízová povinnost byla zrušena v roce 2000). Bezvízový pobyt za účelem turistiky do 90 dnů nelze prodloužit. Za účelem delšího pobytu je nutno z Kostariky vycestovat minimálně na 72 hodin a znovu se vrátit. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Kostarická republika leží ve Střední Americe mezi Karibským mořem a Tichým oceánem. Středem země se táhnou horstva Kordiller, podél pobřeží jsou nížiny. Karibské pobřeží je močálovité s mangrovovými porosty, pobřeží Tichého oceánu je místy lemováno korálovými útesy. Podnebí je tu horké a vlhké, v horách mírnější. Rostlinný kryv tvoří tropické deštné pralesy a savany.
Kostarika je po dlouhá léta ornitology a milovníky přírody nejnavštěvovanější středoamerickou zemí. Jedná se totiž o malou zemi s obrovskou paletou nejrůznějších biotopů a bohatstvím živočišných a rostlinných druhů. Jde také o nejhornatější zemi Střední Ameriky (bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Severozápad je aridní až semiaridní a počasí je tu stálé jako např. v Panamě. Část přiléhající k pobřeží Karibiku je podstatně vlhčí. V horách, které tvoří jakousi páteř Kostariky, může počasí kolísat od horkého po velice studené a vlhké. Obecně se tu panují dvě rozdílná roční období: léto (verano) trvající od prosince do dubna a zima (invierno) panující po zbytek roku. Dešťové srážky jsou vydatnější v zimě a v Karibské oblasti od poloviny dubna do poloviny prosince nebo až do ledna. Konec dubna až listopad může být na severozápadě sušší. Prší většinou koncem dne a v noci. Platí to i uprostřed období dešťů s tím, že rána bývají většinou jasná. Nejsuššími měsíci je únor a březen. Znamená to, že většina birdwatcherských cestovek sem vyráží právě v tyto měsíce. Tou dobou se tu dá najít také řada zimujících severoamerických druhů. Obecně se dá říct, že nebudete zklamáni návštěvou v kteroukoli roční dobu – např. v červnu, kdy je v plném proudu hnízdění. Snad jen cestování je v období dešťů poněkud svízelnější.
3. Doprava
Silniční síť je rozsáhlá, ale mnoho venkovských cest je ve velice zbědovaném stavu a jsou proto vhodné spíš pro terénní automobily s pohonem 4×4. Většina měst a vesnic má dostatečné spojení prostředky veřejné dopravy – autobusy. Stejně tak většina ornitologicky nejzajímavějších lokalit je dostupná veřejnou dopravou. Automobil se dá vypůjčit v řadě větších měst. V zemi jsou dvě železniční tratě. Jako atrakce je doporučen výlet do Limónu na karibském pobřeží.
4. Ubytování a stravování
Ubytování a stravování – oboje je dostupné v hojné míře kdekoliv. Ceny se liší hlavně svojí úrovní a místem; v turisticky oblíbených místech jsou vyšší; s ohledem na severoamerický či evropský standard jsou příznivé. V Kostarice se nachází v porovnání s jinými státy středoamerické šíje mnohem větší množství ubytoven a hotelů zaměřených právě na milovníky přírody. Mnohdy jsou umístěny v těsné blízkosti původních biotopů. Zmíněné specializované ubytování je o něco dražší v porovnání s ostatními možnostmi, ale jeho úroveň je vynikající.
5. Bezpečnost a zdraví
Kostarika je velice bezpečnou zemí na rozdíl od zemí sousedních.
6. Ptačí druhy
V Kostarice můžete najít 80 z 90-ti čeledí, které se vyskytují v Mexiku. Pozoruhodné je, že ve zdejší avifauně zcela chybí nebo se jen sporadicky vyskytují některé nejznámější severoamerické či holotropické čeledi jako např. sýkorovití (Paridae), brhlíkovití (Sittidae) a šoupálkovití (Certhiidae), kteří žijí ještě v horách Mexika, ale dále k jihu jejich areál výskytu nezasahuje. Nevyskytují se tu také některé druhy mořských ptáků. Náhradou může být to, že Kostarika tvoří severní hranicí výskytu řady jihoamerických čeledí jako jsou štidlákovití (Rhinocryptidae) a ostrozobkovití (Oxyruncidae). Na druhy nejpočetnější je v Kostarice čeleď tyranovitých (Tyrannidae) čítající 78 druhů, dále je tu 51 druhů kolibříků, 50 druhů tangar (Thraupidae) a 30 druhů mravenčíkovitých (Formicariidae).
Seznam druhů zaznamenaných v Kostarice má skoro 850 položek. V této oblasti je to po Panamě druhá nejbohatší země, když nepočítáme rozlohou 40-krát větší Mexiko. Vyskytuje se tu víc druhů, než v USA a Kanadě dohromady. K místním specialitám patří zmíněných 50 druhů tanga, deset druhů tritonů (Trogoniformes) včetně nepopsatelného kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno), deset druhů pipulek (Pipridae) a šestnácti druhů papoušků.
Pevninská Kostarika má tři endemické druhy – kolibříka mangrovového (Amazilia boucardi), kolibříka měděnohlavého (Elvira cupreiceps) a tangaru kostarickou (Habia atrimaxillaris) – plus kolibříka (Saucerottia alfaroana), který je známý z jedné sbírky (exemplář datovaný rokem 1895) a který od té doby nebyl pozorován. Ostrůvek Cocos Island o ploše 24 km2, který leží 300 km od západního pobřeží Kostariky, je domovem dalších tří endemitů – kukačky, lejska a pěnkavy. Mnohé téměř endemické druhy zasahují na území Kostariky z Panamy třeba jen několika kilometry a obývají pohoří, o které se oba státy dělí. Příkladem může být palmovník dlouhoocasý (Ptilogonys caudatus), lesňáček obojkový (Myioborus torquatus), strnadec vulkánový (Junco vulcani) a drozd sazový (Turdus nigrescens). K těm nejzajímavějším patří pěnkavka Baierova (Acanthidops bairdii), střízlík horský (Thryorchilus browni) a záhadný lesňáček střízličí (Zeledonia coronata).
Během dobře naplánovaného výletu, který pokryje většinu hlavních biotopů – suché i vlhké nižiny, mokřady a pohoří – by neměl být problém vidět 400 druhů ptáků. Během třítýdenního intenzivního birdwatchingu se dá zastihnout i 550 druhů.
7. Zajímavé lokality
Wilson Botanic Gardens (Las Cruces)
Botanická zahrada je řízena Organizací pro studium tropů a leží poblíž San Vita u panamských hranic. Původní lesní porosty tu zůstaly jen na malé ploše, ale dá se tu vidět solidní množství ptačích druhů jižní Kostariky – např. arassari panamský (Pteroglossus frantzii) a lesňáček panamský (Geothlypis chiriquensis). Celkem tu bylo zastiženo asi 350 druhů ptáků.
Nedaleko Paso Real, asi 86 km ze San Isidora, je postaven most přes řeku Río Térraba. Přejeďte řeku (mrkněte se tu po vlaštovkách mangrovových – Tachycineta albilinea) a pokračujte dalších 45 km do příjemného městečka San Vito. Ve městě odbočte k jihu (prudce vpravo) směrem na Ciudad Nelily (silnice č.16 nebo 137). Vjezd do botanické zahrady je asi 7 km od města po pravé straně. Kvůli rannímu birdingu (zahrada se otevírá v 8:00) je dobré se ubytovat někde poblíž. V zahradě obdržíte přehlednou mapku stezek. Výborná je stezka k Río Jaba. Některé stezky mohou být uzavřeny; detaily zjistíte v administrativní budově. Samotná zahrada má asi 10 ha a je velice dobrá na kolibříky; zbylých 150 ha tvoří les (většinou sekundární).
Východně ze San Vita se dá dostat k Sabalitu na panamských hranicích. Po dvou kilometrech (ještě před přistávací plochou) budete mít po levé ruce mokřady a po pravé několik rybníčků – zde se dá vidět lesňáček panamský. Několik set metrů za letištěm najdete po levé straně rybník s pozorovací věžičkou. V okolním mokřadu se dá zastihnout lesňáček panamský, chřástal aztécký (Laterallus albigularis), tyranovec proužkoprsý (Myiophobus fasciatus), kněžík zakrslý (Sporophila minuta) a slípka žlutonohá (Porphyrula martinica). Zimuje tu lesňáček žlutohrdlý (Geothlypis trichas).
Když pojedete ze San Isidoro de El General k mostu přes Río Terraba, zastavte v El Brujo, asi 10 km jižně od výjezdu na Buenos Aires. Poté, co přejedete Río General, odbočte po 1,4 km vpravo na polní cestu nebo po ní pokračujte raději pěšky. Během necelého kilometru byste měli na otevřené ploše narazit na strnadce travního (Emberizoides herbicola).
Ze San José do San Vita jezdí denně několik autobusů. Některé jsou trochu pomalejší. Jeden z autobusových spojů projíždí také kolem vchodu do botanické zahrady.
Národní park Cahuita a jeho okolí
Rozsáhlá oblast příbřežních nížinných lesů s nádhernou mořskou zátokou plnou nejrůznějších ryb. Park a jeho okolí jsou vhodné k pozorování několika nížinných a karibských druhů, které jinde není snadné najít.
Cahuita leží při dálnici č. 36, 42 km jižně od Limónu. Cestou podél pobřeží se zaměřte na řeky, přes které pojedete – výskyt chřástalce lyskonohého (Heliornis fulica). Správa parku sídlí při silnici na Puerto Vargas, o dalších 5 km dál k jihu. Z Limónu jezdí autobusy do Puerto Viejo de Talamanca (pozor na záměnu s jinými Puerto Viejo). Mnohé z lesních porostů v Cahuitě jsou zaplaveny a obtížně přístupné. Nepříjemní jsou také moskyti. Podél pobřeží vede chodník pro pěší, který překonává několik říček (výskyt chřástalovce lyskonohého a holuba antilského – Patagioenas leucocephala). Zajímavá může být také okolí cesty vedoucí ke správě parku, která odbočuje z dálnice č. 36. Stejně tak okolí dvou stezek na západní straně dálnice č. 36 (první kousek za odbočkou na Cahuitu a druhá u autobusové zastávky kousek dál k jihu) může zajistit dobré pozorování.
Po dalších 19-ti km k jihu po dálnici č. 36 přijedete k Bribrí, což je lokalita, která výborně doplňuje Cahuitu. Většina druhů, které se vyskytují v Cahuitě, je k nalezení i zde. Navíc se tu dá vidět guan chocholatý (Penelope purpurascens), kolibřík křivozobý (Chalybura urochrysia) a sojka černoprsá (Cyanocorax affinis). Kousek od silnice je kus pěkného lesa přístupný po stezkách a po nepoužívané železniční trati vedoucí k západu.
Přibližně 13 km jižně od odbočky na Cahuitu a asi 6 km před Bribrí vede nezpevněná cesta vlevo k Pierto Vejo a Manzanille. Těstě před Manzanillo projíždí cesta pěkným nížinným lesem nedaleko pobřežního Punta Uva. Lesem vede několik stezek, ale je nutné si obstarat příslušné povolení ke vstupu. Silnice z Bribrí k Punta Uva je po deštích obtížně sjízdná.
Národní park Tortuguero
Rozlehlá oblast (20.000 ha) nížinného deštného pralesa na severním pobřeží Karibiku. Dostat se sem není snadné, ale rozhodně to stojí za námahu. Funguje tu síť vodních kanálů a říček, které zajišťují přístup k mnoha zajímavých lokalitám.
Do Tortuguera se dá dostat několika způsoby. Lodě nejrůznějšího typu odplouvají z Moínu (předměstí Puerta Limónu); následuje 70 km vnitrozemskými příbřežními kanály, což může být velice zajímavý výlet trvající přes šest hodin. V některých případech mají místní obyvatelé přednost při nákupu lístků na loď. Několik cestovních kanceláří v San José nabízí výlety do parku včetně ubytování a dopravy. V Tortugueru je množství ubytoven a hotelů od těch drahých po relativně levné. Nejlepším způsobem, jak prozkoumat místní avifaunu, je z paluby motorového člunu či kanoe, které se dají půjčit v Turtugueru. Je třeba si uvědomit, že v celé oblasti je hojný jedovatý křovinář sametový (Bothrops atrox); zvláště po setmění je nutno dávat si na tohoto hada pozor.
Península de Osa
Rincón de Osa
Rincón de Osa je malá vesnice u paty poloostrova Península de Osa, která nabízí snadný přístup do lesa a k mangrovům. Během jednoho se tu dá pozorovat až 140 druhů ptáků. Patří k nim také kotinga žlutozobá (Carpodectes antoniae), která je tu docela početná.
Rincón de Osa míjejí autobusové spoje z Pierto Jiménez; ze San José do Perto Jiménez je to asi 10 hodin jízdy. Odbočka na Rincón de Osa je asi 20 km jižně od Palmar Norte ležícího na panamerické dálnici (Pan-American Highway). Podél silnice jsou porosty primárních a sekundárních lesů. La Palma je malé městečko mezi Rincón de Osa a Puerto Jiménez obklopené pastvinami a lesem. Z odbočky na Rincón de Osa vede přístupová cesta ke vstupu do Národního parku Corcovado (občas je neprůjezdná díky vysoké hladině rozvodněných říček, které ji křižují). Vyskytuje se tu vlhovec červenoprsý (Sturnella militaris) a kněžík černohrdlý (Sporophila nigricollis). Cesta pokračuje dál do Pierto Jiménez; v přístavu se v zimě zdržuje velké množství bahňáků. V okolí města jsou sekundární lesy; silnice směřující k bungalovům v Doňa Leta projíždí porosty mangrovů s výskytem chřástal guayanského (Aramides cajanea), rybaříka kovového (Chloroceryle aenea) a v zimě lesňáčka zlatého (Protonotaria citrea).
Ubytování se stravou je možné v Cabaňas de Golfo Dulce.
Carate a Luna Lodge
Luna Lodge je soukromé ubytovací zařízení s bungalovy, které není určeno pro birdery s omezeným rozpočtem. Umístěna je ovšem v excelentním prostředí vysokého kopce, ze kterého je rozhled na okolní les. Deštným pralesem jsou vedeny stezky- nejlepší je tzv. Ridge Trail (množství dravců). V sousedství bylo hlášeno nepotvrzené pozorování harpyje pralesní (Harpia harpyja).
Přepravní náklaďák odjíždí z Puerto Jiménez do Carate každý den v 6:00 a vrací se v 11:00. V období dešťů nemusí absolvovat celou trasu. Luna Lodge je o 3 km dál po špatné cestě vedoucí podél řeky následované prudkým stoupáním na hřeben, kde je postavena. Doprava se dá zajistit z Carate Lodge.
Cerro de la Muerte
Nejvyšší bod Pan-American Highway na území Kostariky se nachází v pohoří Cerro de la Muerte s pokryvem lesních porostů vyšších poloh. Cerro je nezapomenutelnou oblastí – stromy, jejichž koruny se často skrývají v hustých mracích, mají větve ověšeny podivnými epifyty; vyskytuje se tu řada ptačích druhů omezených jen na tuto oblast.
Do Cerra se dostanete, když opustíte San José ležící na Panamerické dálnici a než přijedete do Cartaga, tak odbočíte na křižovatce vpravo směrem k San Isidro de El General. Po cestě je dobré několikrát zastavit.
Na km č. 66,6 vede od silnice směrem vpravo soukromá cesta; brána bývá obvykle zamčena, ale proti pěšímu tu nikdo nic nenamítá. Tato cesta jde dolů z kopce a prochází nádherným lesem. Dá se tu vidět kvesal chocholatý, drozd šedohrdlý (Catharus gracilirostris), lesňáček obojkový, lesňáček černolící (Basileuterus melanogenys), tangara hnědobílá (Chlorospingus pileatus) a libohlasem malachitový (Chlorophonia callophrys).
U km 80 klesá silnice po pravé straně dálnice (jižní) k San Gerardo de Dota. Její část v délce asi tří km stojí za to si projít pěšky. Je tu k zastižení většina naposledy zmíněných druhů; kvesal je tu dost hojný. Dalším zajímavým místem na samotné dálnici je km 88,5, kde se nachází několik rybníčků, ke kterým vede cesta vlevo (na sever).
Legendárním místem je restaurace La Georgina na km č. 95. Zastavuje tu většina autobusů jezdících na trase San José – San Isidro. Mají tu krátký odpočinek. Restaurace tak může být v minutě naplněná a v další minutě zcela prázdná. Z okna restaurace jde v lese za budovou pozorovat kolibříka vulkánového (Selasphorus flammula), zelenáčka pruhokřídlého (Vireo carmioli) a tyranovce červenočapkového (Empidonax atriceps). Kousek dál po silnici na San Isidro, nedaleko La Georginy, odbočuje cesta vlevo. Jen nedaleko silnice tu poletuje kolibřík ohnivobradý (Panterpe insignis), pipilo velkonohý (Pezopetes capitalis), střízlík vysočinný (Troglodytes ochraceus), střízlík horský a mnoho dalších. Za La Georginou je vymýcená plocha pro elektrické vedení, po které se dá dostat o kus dál.
U km 97 odbočuje vlevo cesta k zamčené bráně. Za branou jsou soukromé pozemky, na které je umožněn s povolením vstup. Cesta nejdřív projíždí podél mýtin a pak pokračuje dubovým lesem, kde byl pozorován kvesal chocholatý, sojka světlehrdlá (Cyanolyca argentigula) a tyranovec okrový (Contopus ochraceus).
O další kus dál po silnici na San Isidro, odbočuje vpravo cesta k malému fotbalovému hřišti a několika domkům. Na kraji lesa je k zastižení holub hnědoprsý (Claravis mondetoura).
V sousedství nejvyššího bodu průsmyku, kterým projíždí Panamerická dálnice v Cerru, odbočuje prudká silnice k vysílačům napravo, za kterými se rozprostírá pravé nefalšované páramo (vysokohorská formace mezi horní hranicí horských mlžných lesů a hranicí rostlinného života).
Přírodní rezervace Tapantí
Oblast horských lesů byla původně zachována k ochraně vodních zdrojů a později byla vyhlášena přírodní rezervací. Nachází se tu systém stezek a přístup je zajištěn z Cartaga a San José.
Z Cartaga se pusťte po silnici na Turrialbu a na západním konci Paraísa odbočte k jihu na Orosí. Správa rezervace se nachází asi 12 km za Orosí, když přejedete Río Macho a Purisil. Cesta pokračuje ještě několik km za správou rezervace. Odbočují z ní skvělé stezky (senderos). Tapantí je ve vyšších polohách často zahaleno mlhou a deštěm.
Rancho Naturalista
Tuto soukromou rezervaci o ploše 50 ha naleznete několik km jihovýchodně od Turrialby. Výčet druhů, které byly pozorovány přímo v rezervaci a v jejím okolí, je úctyhodný (přes 400 druhů ptáků). Jde o skvělou oblast k zastižení obtížně pozorovatelných druhů jako je holub Lawrenceův (Geotrygon lawrencii) a kolibřík běločelý (Microchera albocoronata). Kapacita rezervace i ubytovacích míst je omezená a má komornější charakter. Obyčejně je tu možné si domluvit znalého průvodce.
Z Turrialby jeďte po Highway 10 k jihovýchodu, po sedmi km odbočte na La Suizu a Tuis. Objeďte Tuis a na křižovatce asi 1,5 km za městem odbočte vpravo; o 1 km dále silnice prudce stoupá k Rancho Naturalista. Na stejné trase funguje také autobusové spojení ve směru na Tayutic (na některých mapách označeno jako Platanillo, pozor na záměnu s jiným Platanillem ležícím v Indiánské rezervaci Chirripó). Denní poplatek, který činí 135 $, zahrnuje tři jídla, průvodce atd.; do rezervace se pořádají také třídenní zájezdy s dopravou ze San José. V průběhu roku 2000 měnila rezervace majitele, ale služby zůstaly beze změn (e-mail: johnerb@sol.racsa.cocr.).
Národní park Volcán Irazú
Sopka Irazú je se svou výškou 3.400 m převyšuje sopku Poás. Vyšší polohy jsou bez rostlinné vegetace a připomínají měsíční povrh. Za jasných dní je odsud neopakovatelný výhled přes údolí na Cerro de la Muerte, Volcán Turralba a Volcán Poás. Tato oblast sice není avifaunou tak bohatá jako Poás, ale přesto stojí spolu s Volcán Junco za návštěvu.
Ze San José jeďte k východu po Pan-American Highway a pak zahněte vlevo na Cartago (příjemné město, které stojí za prohlídku). Kousek za odbočkou na Cartago (ještě, než vjedete do města) zahněte na druhé křižovatce vlevo (ukazatele na Irazú) a ocitnete se na dlážděné cestě stoupající k vrcholu. Většina okolní krajiny je zemědělsky obhospodařovaná a na ptactvo relativně chudá, vyjma všudypřítomného strnadce ranního (Zonotrichia capensis). V několika místech ovšem cesta vede přes zalesněné rokle. Z mostů se tu dá vidět kolibřík zelený (Colibri thalassinus), palmovník dlouhoocasý (Ptilogonys caudatus) a drozd šedohrdlý (Catharus gracilirostris). Krátce poté, co vjedete do parku (placený vstup), tak vpravo klesá úzká nekvalitní cesta (přesto zpevněná). Tuto cestu stojí za to si pěšky projít kvůli výskytu strnadů a kolibříků.
Národní park Braulio Carrillo
Rozlehlá oblast kouzelných horských lesů o ploše asi 45.000 ha, která je nyní dostupná po placené silnici ze San José. Rozpětí nadmořské výšky v parku je dostatečné, aby pokrylo několik výškových zón s vlastní faunou. Tím i výčet místních druhů ptáků dosahuje čísla 400. Pozorovat se tu dá např. krahujec malý (Accipiter superciliosus), lenivka skvrnitobřichá (Micromonacha lanceolata) a ostrozobka ohnivotemenná (Oxyruncus cristatus).
Po silnici San José – Limón (Highway 32) je národní park vzdálen asi jen 40 minut ze San José. Cesta projíždí kolem několika skvělých míst vhodných k zastavení; na nultém km je mýtná brána (asi 2,5 km před tunelem Zurqui). Po trase San José a Guápiles nebo Limón (Highway 32) jezdí také autobusové spoje, ale auto je vždy pohodlnější.
Stream trail (stezka k potoku) – Na km 5, hned pod vysokými svahy po pravé straně (na východě). Zaparkujte na rozšířené krajnici silnice asi o 300 m dále. Stezka klesá dolů k potoku.
Administration Centre trail (stezka u administrativního střediska) – Na km 10 zastavte u administrativního centra. Stezka v délce asi 2. km vede vlevo od cesty a tvoří okruh, po kterém se dá opět vrátit k silnici.
La Montura – Stezka na km 10,9 se obtížně hledá. Další chodník vede prudce vzhůru vpravo od silnice na km 13 a další pak (Sendero de la Salta) na km 18,3 (opět vpravo). Vyskytuje se tu strnádek tlustozobý (Lysurus crassirostris).
Sendero de la Botella (Ridge trail – stezka po hřebeni) – U km 20 jsou po levé straně silnice nepoužívané budovy. Od nich vede stezka po hřebeni. Od ní se odpojuje další pěšina vlevo dolů k potoku. Zde se dá vidět solidní výčet tangar.
Hlavní silnice se stáčí k východu a přetíná Río Sucio; zde se mrkněte po tyrančíku bystřinném (Serpophaga cinerea). Asi 3-4 km za řekou se po pravé straně silnice v Quebrada Gonzáles nachází stanice lesní stráže. Zde se platí poplatek za vstup na další stezky. Vyskytuje se tu několik druhů, které se jinde dají vidět jen obtížně: holub Lawrenceův.
V oblasti podél Highway 32 se značně rozmnožilo vykrádání aut. Dbejte proto zvýšené opatrnosti.
Stanice lesní stráže El Ceibo, Národní park Braulio Carrillo
Stanice je přístupovým místem k málo navštěvované západní části Braulio Carrillo, kde se vyskytují ty stejné druhy jako v Quebrada Gonzáles. V oblasti se dá dobře pozorovat ara zelený (Ara ambigua) – přinejmenším během období dešťů – a pestrá směska tangar.
Asi 15-20 km jihozápadně od Pierto Viejo de Sarapiquí (na silnice z Cariblanca do Vara Blanca) odbočte vlevo v místě zvaném „La Virgen“ (nezaměnit s odbočkou na La Virgen de Socorro, které je o kus dál na stejné silnici, ale jižně od Cariblanca). Přejeďte Río Sarapiquí a na křižovatce se dejte vpravo na San Ramón (asi 16 km od řeky). V San Ramón pokračujte 8 km na El Ceibo. Minete fotbalové hřiště a dáte se nejprve po cestě vlevo, pak vpravo a pak přes druhý brod. Stanice El Ceibo je asi 1 km za pravotočivou zatáčkou za brodem. Nezbytné je auto s pohonem 4×4.
Rara Avis
Oblast lesů při úpatí hor, která je pod soukromou ochranou. K dispozici je tu ubytování a průvodcovské služby. Oblast sousedí s Braulio Carrillo.
Rara Avis se nachází na konci velice špatné cesty vedoucí z městečka Los Horquetas, které leží na silnici Puerto Viejo-Guapiles a které je snadno dostupné ze San José přes Braulio Carrillo. Dopravní kancelář v San José (tel. 506-764-3131 nebo 253-0844, fax 764-4187 nebo 256-4876) zajišťuje dopravu do Los Horquetas, kam se dá dostat i autobusem.
Transport z Los Horquetas probíhá po velice špatné cestě (nesjízdná pro většinu vozidel) dvěma způsoby: na vlečce tažené traktorem nebo (mnohem příjemnější způsob) na koňském hřbetě. Druhý způsob cestování je určen i pro ty, kteří se necítí být zkušenými jezdci. Místní koně jsou totiž apatická a ospalá stvoření, která už dávno překročila důchodový věk a rozhodně nejsou stavěna ke sportovním výkonům. Stačí jen sedět v sedle a pozorovat krajinu, která vás míjí velice pomalým tempem. Zavazadla převáží traktor.
Biologická stanice La Selva
Při pobytu v této nížinné oblasti, která je známá svojí neuvěřitelnou pestrostí ptačích druhů, si můžete udělat představu o tom, jak většina Střední Ameriky vyhlížela před nástupem zemědělství. Rezervace o ploše 1.500 ha ležící na břehu Río Puerto Viejo je pod správou Organizací pro výzkum tropů (Organisation for Tropical Studies – OTS). Nejen, že se tu dá najít obrovské množství ptáků, ale funguje tu i síť nenásilně umístěných stezek a chodníků, které vás přivedou přímo k primárním lesním ekosystémům. Celkový výčet druhů zastižených v rezervaci šplhá k číslu 400. Samozřejmě, že příležitostný návštěvník může očekávat asi polovinu tohoto množství. Ovšem není nic složitého vidět sto druhů během jednoho dne. Do rezervace se vyplatí investovat několik dní pobytu.
Přístup je po silnici ze San José, přičemž se dají zároveň navštívit horské svahy Poás (detaily u La Virgen del Socorro) nebo se dá projet přes Braulio Carrillo k Highway 4 ležíčí severně od Puerto Viejo de Sarapiquí. Zhruba 0,7 km západně od Puerta Vieja odbočte u restaurace směrem k jihu na Río Frío a Guápiles. Po dvou až třech km (po levé straně minete výcvikový tábor civilní obrany) se u hospodářských budov odbočí vpravo na velice špatnou cestu, která po necelém km končí u Río Puerto Viejo. Do rezervace se jde přes mostek pro chodce.
Pobyt přímo na stanici se dá domluvit v předstihu u OTS (Apartado 675-2050, San Pedro, Costa Rica, tel: (506) 766-6565, fax. 766-6535, e-mail: laselva@sloth.ots.ac.cr. Na místní poměry se jedná o drahé ubytování, ale jeho úroveň je nejlepší široko daleko. Zažádat se dá také o jednodenní povolení, se kterým se dá levněji ubytovat v Puerto Viejo. V každém případě je lepší si zajistit rezervaci předem, protože výzkumní pracovníci mají při ubytování přednost před příležitostnými návštěvníky.
Selva Verde
Finančně méně náročnější alternativou rozsáhlé La Selvy spravované OTS je Albergue Selva Verde, která leží v nížinných lesích a ve které se vyskytuje mnoho (ne všechny) z ptačích druhů zaznamenaných v La Selvě. Některé druhy se tu dají najít dokonce snadněji: puštík černobílý (Strix nigrolineata) a ara zelený.
K Selva Verde se dostanete po hlavní silnici z Pierto Viejo de Sarapiquí do San José, přes Cariblanco a Vara Blanca. Nachází se asi 7 km západně od Puerto Viejo poblíž vesnice Chilamarte. Vjezd je přímo u silnice ve zbytku lesního porostu. Ze San José do Puerto Viejo jezdí množství autobusových spojů. Nejlepší podmínky k pozorování ptáků jsou v okolí ubytovny; lokalita s výskytem puštíka černobílého se nachází v lesíku s chatkami na druhé straně silnice. Mezi Selva Verde a Puerto Viejo odbočuje vpravo cesta, která přetíná řeku. Zde se dá vidět slunatec nádherný (Eurypyga helias) a kotinga sněhobílá (Carpodectes nitidus). Tato cesta končí po 11. km v La Selvě. Hned za mostem přes řeku se nachází stezka (vstup na povolení), která pokračuje podél jejího břehu a prochází zajímavými biotopy. Hřadují tu volavčíci člunozobí (Cochlearius cochlearius) a vpodvečer se v okolí mostu ukazují aři zelení.
Colonia la Virgen del Socorro
Krásná oblast lesních porostů středních poloh, která je nyní (díky novým cestám) přístupná ze San José. Dá se tu najít jeden z kostarických endemitů – volavčík člunozobý.
Po Highway 126 se vydejte k severu přes Vara Blanca až k odbočce na Poás. (Dubový les v okolí Vara Blanca je dobrý k pozorování lesňáčka ohnivého – Parula gutturalis). Po 16- ti km od Vara Blanca začne silnice stoupat a přetíná říčku; ještě před tím odbočuje z hlavní silnice v ostrém úhlu po pravé straně nevalně vyhlížející cesta. Tato cesta je průjezdná pro normální auta, ale je lepší zaparkovat a projít se pěšky lesem k vratkému mostku přes Río Sarapiquí a prohlédnout si stráně na druhé straně řeky nebo se pustit po stezce vedoucí podél ní. Tato lokalita je přístupná také autobusy do Puerto Viejo. Možnost místního ubytování tu není, ale dá se zůstat ve Vara Blanca. Další doporučení: Asi 1 km severně od Cariblanca míří k západu mizerná cesta přes Angeles k laguně Hule, kterou obklopují porosty lesa. Tato oblast stojí za další prozkoumání.
Na cestě k La Virgen, asi 2 km severně od Vara Blanca, začíná vpravo stezka k Montana Azul. V případě, že právě není zahalena mlhou a nemží, tak stojí za to si tuto stezku projít. Jde totiž o lokalitu s výskytem kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno) a několika druhů tanga, včetně tangary leskloskvrnné (Tangara dowii) a tangary stříbrohrdlé (Tangara icterocephala).
Sopka Poás
Tento majestátný vulkán, který se nachází severně od San José, je velice snadno dostupný po zpevněné cestě. Seznámíte se tu s vysokohorskou faunou Kostariky a užijete si tu i dostatek úchvatných panoramat. Vyskytuje se tu např. dijuka Bairdova (Acanthidops bairdii).
Dobrá udržovaná cesta (Highway 125 a 9) vede z Alajuela (směr na Vara Blanca a Puerto Viejo). Přibližně 25 km severně of Alajuela odbočte vlevo směrem na Poasito ležící na Highway 120. Držte se vpravo (druhá výpadovka, Highway 146 přes San Pedro se napojuje na 120 v Poasitu). Vstup do parku, který se otevírá v 8:00, se nachází o několik km dále na této cestě. Přinejmenším v neděli se dá do parku přijet autobusem ze San José či Slajuela. Nedělní návštěva spojená s pozorováním ptactva se ale nedoporučuje, protože park tou dobou bývá přeplněn lidmi. Stejně tak ve svátky. Také kolem poledne toho není moc vidět díky nízkým mrakům a mlze. Doporučuje se využít brzké ranní hodiny. V Alajuele se dá pronajmout k cestě k Poás taxi.
U návštěvnického střediska je parkoviště. Směrem ke kráteru od něj vede, která je uzavřená pro vozidla. Výhledy jsou tu nádherné – modré jezero v kráteru se žlutě vysráženou sírou. V křovinách se dá vidět dijuka Bairdova. Druhá hlavní stezka vedoucí k vrcholu, prochází skrze lesy k horskému jezeru. Pozornost si zaslouží i další menší stezky v okolí návštěvnického centra. Pokud přijedete k parku před otevírací hodinou, pak se vyplatí omrknout les podél příjezdové silnice.
Oblast Monteverde
Monteverde je jednou z nejlepších birdwatcherských oblastí v Kostarice a celé střední Americe. Soustava rezervací pokrývajících asi 20.000 ha obklopuje Cordillera de Tilarán, kde dosahuje výšky 1.850 m.n.m. Perfektní síť stezek umožňuje přístup do nejrůznějších biotopů. Celkem tu bylo pozorováno přes 450 druhů ptáků.
Chráněné plochy tvoří:
I. Cloud Forest Reserve, 11.000 ha, pod správou Tropical Science Center of Costa Rica;
II. Children´s Rainforest Preserve (El Bosque Eterno de los Ninos), 7.000 ha sousedících s rezervací;
III. Santa Elena Reserve, 360 ha.
Skvělý birdwatching se nabízí také ve vymýcených oblastech současných farem podél silnic vedoucích k rezervaci.
Celá oblast zahrnuje lokality a lesní společenstva nejrůznější nadmořské výšky. Nejčastější rozdělení je následující:
I. Zakrslý les (elfin forest); oblast zvláštně vyhlížejících, pokroucených a neproniknutelných porostů s tuhým jakoby navoskovaným listím, které rostou kolem horských vrcholů a které jsou formovány trvalými větry z karibské oblasti;
II. mlžný les (cloud forest); porosty pod vrcholy pohoří chráněné před těmi nejprudšími vichry, které jsou stále ponořeny v mlze, což má za následek bujný růst epifytů;
III. lesy středních poloh (modele zone forest); lesy nižších poloh horských úbočí obrácených k Pacifiku, které jsou charakteristické porosty vzrostlých vysokých stromů s mírným výskytem epifytů;
IV. vysoký mnohoúrovňový les (tall multi-layered forest) je podstatně sušší s ojedinělým výskytem epifytů a s prostupnějším podrostem. Pokud chce návštěvník projít všechna tato lesní společenstva, měl by si vyhradit k pobytu přinejmenším několik dní. Vydejte se k severu po Panamerické dálnici a 32,4 km severně od odbočky na Puntarenas (leží na km 149) odbočte vpravo (k východu) na kamenitou silnici směřující k mostu přes Río Lagartos. Značení na této silnici směřují k Monteverde nebo La Montana Hotel. V Guacimalu (15,7 km) se držte rovně, na 22,1 km zahněte na rozcestí vlevo a na 32,3 km vpravo. Některé úseky této cesty jsou ve velice špatném stavu; je dobré vědět, že některé půjčovny automobilů v San José vysloveně zakazují používání svých vozů na této cestě a na cestě k sopce Arenal. Silnice odpojující se z Panamerické dálnice projíždí většinou skrze zemědělské oblasti. Za pokus stojí zastavit u každého shluku stromů či keřů, kde se dají vidět ptačí druhy nižších poloh. Poté, co odbočíte na 32,3, km (odbočka vlevo vede k Santa Elena, kde jsou hotely, restaurace a bankovní pobočky), tak je to do Monteverde (město nazývané jako „továrna na sýr“ – lechería) asi 3 km. Odsud ke vstupní bráně do parku je to další 3 km. K továrně na sýr jezdí pravidelné autobusové spoje ze San José (odjezd v 6:30 z Cykle 14, Avenidas 9/11, cesta trvá asi 5 hodin), z Puntarenas, Liberie a Tilaránu. Je nutné si zjistit aktuální jízdní řád.
Nejen v rezervaci samotné se dají najít dobrá místa k birdingu. Dobré je například zdolat poslední 3 km k bráně do parku pěšky. Cesta vede pastvinami s několika mohutnými stromy, které lákají k odpočinku zajímavý výčet ptačích druhů, které se tu dají snadno pozorovat. V parku samotném (platí se denní vstup) je několik zajímavých chodníků; je nutné si zjistit, který je právě přístupný pro veřejnost. Při vchodu do parku a v okolí sousedních budov se obyčejně zdržují u „pítek“ kolibříci. Dá se jich tu vidět až deset druhů včetně endemického kolibříka měděnohlavého.
V návštěvnickém středisku rezervace se dají dohodnout výpravy s průvodcem, které začínají v 8:00 a v 19:30 (detaily na tel. 645-5212). Mnozí z průvodců jsou vynikajícími odborníky a investovat do jejich služeb se vyplatí.
Hlavní stezka, bývalá silnice, šplhá skrz skvělé biotopy ke kontinentálnímu rozvodí La Ventana, odkud je dokonalý výhled vpravo na zakrslé lesy rostoucí na vrcholcích podél karibské strany pohoří. Stezka je většinou dost široká a poskytuje výhled na okolní horská úbočí; v užších místech se v podrostu ptáci hledají hůře. Stezka z La Ventany klesá dolů po svazích obrácených ke Karibiku k Penas Blancas. Cestou je několik blátivých odpočívadel. Asi 8 km od La Ventany se nachází Portland-Audubon Center, kde se dá s povolením získaným v terénní stanici v Monteverde, zůstat. Nejlepší lokality k zastižení vranuchy středoamerické (Cephalopterus glabricollis) jsou nedaleko odsud – její tokaniště se nalézá kousek níže od stanice. Vranuchy se ozývají pouze za svítání; nejvhodnější je konec března. Pokud se rozhodnete sestoupit z La Ventany, pak je cestou moudré počítat alespoň s jedním nocováním. Ještě před tím svůj záměr nahlaste na terénní stanici.
V Monteverde je dost příležitostí, kde se dá zůstat; nevýhodou je značná oblíbenost této oblasti mezi návštěvníky, kdy je těžké uprostřed hlavní sezóny (březen) ubytování sehnat. Zůstat se dá také v Santa Elena, která leží asi 6 km od vstupu do parku. Ubytování i strava jsou zde levnější. Stezky a chodníky uvnitř rezervace mohou být uprostřed sezóny dost rušné. Náhradou může být v tomto případě rezervace Santa Elena – Santa Elena Reserve (360 ha) ležící ve vzdálenosti 5 km od Santa Eleny na postranní cestě, která se odděluje za městečkem vpravo z hlavní silnice. Taxi vás zaveze až ke vstupu do této rezervace. Vrcholky kopců zde dosahují výšky 1.700 m.n.m., návštěvnost je nižší, než v Cloud Forest Reserve a k vidění jsou tu téměř ty stejné druhy ptáků. K dispozici je pozorovací věž s placeným vstupem otevřená od 7:00 do 17:00.
Další dobrou alternativou je stezka Bajo Tigre. Nachází se asi 40 minut chůze od Santa Elena při silnici na Monteverde (po pravé straně zhruba 1,5 km za Manakin Pensión). Od silnice vedou ke vstupu na stezku ukazatele. Vstup je placený. Chodníků je tu několik; procházejí přes zajímavé biotopy vlhkého lesa.
Kvalita birdingu v oblasti Monteverde hodně závisí od počasí. Od září do února bičují karibskou stranu Cordillera de Tilarán silné východní větry; svištění větru a lámajících se větví stromů znemožňují pozorování ptáků hlavně ve vyšších partiích. Vítr sebou pravidelně nese srážky a hustou oblačnost. Lesní stezky v Monteverde jsou často blátivé a východou jsou kvalitní gumáky (dají se půjčit v návštěvnickém středisku Cloud Forest Reserve).
Carara Biological Reserve a Río Tárcoles
Carara ochraňuje 4.700 ha lesa, který původně pokrýval většinu pacifického pobřeží Kostariky. Rezervace se nachází v jižním cípu suché oblasti Guanacaste, ve které žije např. sojka dlouhoocasá (Calocitta formosa) a strnádka bělobrvá (Aimophila ruficauda). Její severní část je vlhčí a najít se tu dá třeba arassari panamský (Pteroglossus frantzii) nebo střízlík černozobý (Thryothorus fasciatoventris). Celkový výčet druhů je tu velice bohatý. Síť stezek a chodníků je v rezervaci nedostatečné a dost často je přeplněna návštěvníky – zvláště o víkendech a odpoledne. Není problém tu během jednoho dne pozorovat 125 druhů ptáků.
Přístup je po silnici ze San José, přes Orotinu, která leží jižně na Highway 34. Silnice přetíná Río Tárcoles (nebo také Río Grande de Tárcoles) asi 17 km jižně od Oritiny. Rezervace začíná hned za mostem po levé straně.
V rezervaci je několik stezek a chodníků. Most přes Río Tárcoles nabízí dobrý rozhled. Na písčitých březích řeky se dá vidět kulík límcový (Charadrius collaris). Vyskytuje se tu také krokodýl americký (Crocodylus acutus).
Stezka zvaná „La Vigilancia“ nebo „The River Trail“ začíná u vstupu do rezervace, přibližně 500 m jižně od řeky. Jedná se o nejproduktivnější část rezervace. Povolení ke vstupu se dá zajistit na správě rezervace. Jen co opustíte silnici a dostanete se na stezku, tak budete procházet kolem tokaniště pipulky pacifické (Manacus aurantiacus) (po pravé straně). Asi 2 km od silnice najdete zarostlé mrtvé rameno řeky, kde se vyskytuje volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius), bukač mexický (Tigrisoma mexicanum), slípka žlutonohá (Porphyrio martinica) a další druhy volavek a bahňáků. Po sedmi km stezka pokračuje obhospodařovanou krajinou farem, která stojí také za pozornost.
Od správy rezervace (placený vstup), která je na východní straně silnice asi 2,5 km jižně od řeky, vede okružní trasa lesem, od které se u potoka odděluje další stezka. Obě stezky bývají dost často přeplněny turisty a je vhodné vyrazit na ně brzy ráno. Běžný je tu ara arakanga (Ara macao). Před tím, než vyrazíte na stezku, tak si prohlédněte kvetoucí a plodící křoviny poblíž správy rezervace. V minulosti se na parkovišti u stezky Vigilancia objevovali zloději, kteří vykrádali auta. Dalším nebezpečím může být jedovatý had křovinář sametový (Bothrops atrox), který se v parku běžně vyskytuje. Stejně tak se nedoporučuje vyrážet na stezku po setmění. Město Tárcoles, ležící poblíž ústí řeky Río Tárcoles, stojí za návštěvu zvláště za vysokého stavu vody v řece, kdy se na březích dají pozorovat bahňáci. Běžní jsou tu kulíci límcoví a večer tu přeletují ary arakangy. V okolí Tárcoles je několik ploch mangrovů; například západně od silnice a severně od stanice civilní obrany nebo po stezce vedoucí od silnice na protější straně školního hřiště. Zvláště brzy ráno jsou tyto lokality perfektní; z endemitů jsou je tu kolibřík mangrovový, zelenáček mangrovový (Vireo pallens), vlaštovka mangrovová (Tachycineta albilinea), lesňáček žlutý (Dendroica petechia bryanti), tyran panamský (Myiarchus panamensis), titěra růžovohrdlá (Pachyramphus aglaiae) a z vodních druhů např. rybařík kovový (Chloroceryle aenea) a volavčík člunozobý.
Chomes Oblast rybníků k chovu garnátů, která je mimo Panamerickou dálnici, asi 25 km severně od křižovatky na Puntarenas. Jde o dobré místo k pozorování tažných bahňáků a pokud tudy projíždíte, tak se vyplatí tu udělat zastávku.
Asi 25 km severně od odbočky na Pantarenas opustíte Panamerickou dálnici směrem k jihu (vlevo). Stejně tak z dálnice můžete sjet asi 44 km jižně od Canas (jsou tu ukazatele na Chomes). Malé městečko Chomes se nachází asi 8 km od hlavní dálnice. Po vjezdu do městečka odbočte vlevo směrem k rybníkům na chov garnátů. Před vstupem je vhodné požádat o povolení. Nejlepší podmínky jsou za vysokého stavu vody.
Hacienda la Pacifica
Strategicky umístěný ranch vzdálený asi 130 km severně po Panamerické dálnici od letiště v San José. Podél řeky Río Corobici vyrůstá nádherný galeriový les, ve kterém bylo zaznamenáno přes 200 druhů ptáků. Mnohé druhy vázané na sušší biotopy se nevyskytují v Kostarice dále k jihu nevyskytují.
Hacienda je po pravé (východní) straně Panamerické dálnice, asi 5 km severně od Canas. Dostatečné spojení zajišťují linkové autobusy. Ubytovat se dá v chatkách a stravování zajistí místní restaurace. Jak ubytování, tak strava jsou na místní poměry poněkud dražší. Dobrý birding je v okolí chatek (např. výreček pacifický – Megascops cooperi a trogon černohlavý – Trogon melanocephalus). Nejlepšími lokalitami jsou ovšem porosty podél říčních břehů, kam se dá dostat po stezce začínající za chatkami (křepel běloprstý – Colinus leucopogon). V lesích podél břehů jsou častí volavčíci člunozobí.
Národní park Santa Rosa
Rozsáhlý a snadno dostupný park v sušší severozápadní části Kostariky založený k ochraně biotopů, které byly v jiných oblastech proměněny v pastviny pro dobytek a bavlníková pole. Pro mnohé druhy představuje provincie Guanacaste nejjižnější hranici jejich výskytu a Santa Rosa je dobré místo k jejich pozorování. Většina plochy parku má vzhled východoafrických savan; chybí tu jen velcí savci. Příjezd ke vstupu do parku Santa Rosa je značen od 37. km Panamerické dálnice (po její levé – západní straně). Vstup je placený. Zpevněná cesta vede k návštěvnickému středisku a k muzeu (připomínka jednoho z nechtěných vpádů z Nikaragui), které vede nepříjemný americký dobrodruh William Walker. Obé leží asi 15 km od dálnice. Cesta vede přes otevřené travnaté pláně, ve kterých se dají vidět dytící a křepelky. Občas se vyskytne skupina stromů, hlavně v terénních poklesech, kde se zdržují další druhy ptáků. K lesíkům vedou občas stezky – např. 13 km od dálnice (2 km od muzea). Za prozkoumání stojí i několik míst v blízkosti správy parku. Za správními budovami je krátká okružní stezka (Sendero Natural). Další stezka vede od zpevněné příjezdové silnice (za budovou správy) k severozápadu přes travnaté plochy k Laguna Escondida (dobrá lokalita na lesňáčka lučního – Geothlypis poliocephala). Od muzea vede cesta k západu. Je průjezdná jen autem s pohonem 4×4, ale bylo by škoda ji nezkusit, protože vede k excelentním biotopům. Asi po 2,5 km odbočuje z této cesty vlevo stezka (Sendero de los Patos), která vás po dalších 1.200 m přivede k výhledu na akáciový les, kde se dá pozorovat střízlík rezavohlavý (Campylorhynchus rufinucha), který tu žije v symbióze s agresivním kousavým mravencem rodu Pseudomyrex (hnízdo střízlíka je díky mravencům chráněno proti malpám kapucínským – Cebus capucinus). Ještě o kus dále se cesta rozděluje. Odbočka k jihu vede k Playa Naranjo, kde se v mangrovech vyskytuje kukačka mangrovová (Coccyzus minor) a bukač mexický. Na otevřených místech ještě před pláží se zdržují dytíci. Z této cesty se odpojují další dvě stezky: Sendero Palo Seco vpravo na půli cesty k pláži a Sendero Carbona, kousek dál vlevo. Podél silnice se dá vidět hoko proměnlivý (Crax rubra). Stezka Sendero Palo Seco klesá k řečišti Río Nispersal, které stojí za pozornost zvláště, když je tu voda.
Další část Santa Rosa je přístupná po zpevněné cestě od severu. Asi 9 km severně od odbočky k hlavnímu vstupu do parku se odbočí vlevo (k západu) z Panamerické dálnice směrem na Cuajiniquil. Vstup do parku je hned za vesnicí.
Národní park Palo Verde
a Dr Rafael Lucas Rodríguez Caballero National Wildlife Refuge
Rozlehlá oblast sezónně zaplavovaných nížin sousedící s Río Tempisque. Delší dobu se zdá, že zdejší avifauna už není tak bohatá jako dříve. Zdejší mokřady jsou z větší míry zarostlé. Přesto se jedná o jednu z nejlepších oblastí Kostariky k zastižení vodních druhů ptáků.
Dřívější přístup od Canas přes Bebedero je nyní patrně uzavřen. Panamerickou dálnici opustíte v Bagaces a vydáte se po velice špatné silnici vedoucí k jihu kolem Haciendy Tamarindo. Správa parku je od Bagaces vzdálena 25 km. Stav vozovky se mění; výhodou je vždy terénní automobil s pohonem 4×4, zvláště po dešti. Cesta k Biologické stanici pokračuje k Río Tempisque; kousek za ní je po levé straně bažinatá lokalita s pozorovací věžičkou. Další mokřad je v blízkosti řeky. Severně od silnice vede několik stezek ( na západ od Biologické stanice). Sendero Cerros Calizas stoupá mírně nad okolní krajinu (sojka černoprsá a střízlík Pheugopedius pleurostictus). Dál k západu je Sendero Querque. Na km 23 silnice z Bagaces (východně od Biologické stanice) je vlevo odbočka na cestu značenou „Parque Nacionál Palo Verde 7 km“; hlavní silnice k Biologické stanici a k řece je vpravo označená jako „Refugio Fauna Silvestre“. Když se řeka přejede po mostě, následuje levotočivá zákruta a za ní jsou vlevo další mokřady.
Do parku nejezdí žádná veřejná doprava; v Bagaces se dá domluvit taxi. Stejně tak tu nejsou pro veřejnost žádné ubytovací možnosti, ale když se ohlásíte předem, tak se dá zůstat na Biologické stanici (tel: 240-6696, fax. 240-6783, e-mail pverde@ots.ac.cr). V okolí je několik kempů; je dobré mít vlastí výbavu.
V Canas nebo v Bagaces se dá domluvit výlet lodí po Río Tempisque. Dostanete se tím blíže k mokřadním biotopům.
Národní park El Rincón de la Vieja
Tento národní park leží na jihu země a není příliš vzdálen od hranic s Nikaraguou. Jde o území zanedbávané birdery, které je známé svojí sopečnou aktivitou, několika sopečnými erupcemi v posledních letech a horkými prameny v oblasti Los Pailes. Ke hranici 2.000 m. n.m dosahují dvě místní sopky – Volcán Santa María a Volcán Rincón de la Vieja.
Z Liberie se vydejte k severu po nepříliš kvalitní cestě směrem na Colonia La Libertad. Asi po 25. km odbočuje cesta vlevo a pravděpodobně je i značená na National Park. Správu parku najdete po dalších třech km. Čerstvé informace o stavu místních cest nejsou známé, ale v minulosti byly cesty ve velice špatném stavu s nutností použít k dopravě automobil s pohonem 4×4. Druhou možností přístupu do parku je opět špatná cesta do Curubandé. Odbočka na ni je několik km severně od Liberie. Tato cesta vede přes soukromé pozemky, kde bude pravděpodobně nutné zaplatit mýto. Do parku samotného se platí denní vstupné.
V parku je několik velice dobrých stezek. Od Správy parku vede jedna k zamokřené terénní depresi (mravenčík kropenatý – Hylophylax naevioides, ploskozobec zlatokorunkatý – Platyrinchus coronatus, tyranovec sírovokostřecový – Myiobius sulphureipygius). V opačném směru vede cesta přes několik potoků, aby se připojila k stezce vedoucí k Los Pailes – jde o dlouhý a příkrý chodník k vrcholu. Tato stezka vede lesem s výskytem slunatce nádherného (Eurypyga helias) poblíž mostků přes potoky. Některé stezky začínají také od silnice směřující na Colonia La Libertad (za vstupem do parku). Stezka zvaná El León začíná vpravo, asi 4 km za vstupem do parku; další je vlevo od příjezdové cesty, za druhou terénní depresí a směřuje k mýtině.
Zůstat se dá na Správě parku, kde je možné se i stravovat. Kempování je povoleno.
Cocos Island
Nejodlehlejší části Kostariky je Národní park nacházející se asi 600 km jihozápadně od Punatarenas na Kokosovém ostrově. Vyskytují se tu tři endemické druhy a hnízdí tu množství mořských ptáků, které jinde v Kostarice nenajdete. Během vyhlídkové plavby k ostrovu se dá vidět množství pelagických druhů ptáků.
Ostrov se dá navštívit jen v případě organizovaných výprav. Během roku vyplouvá z Puntarenas Okeanos Aggressors k ostrovu asi 30 krát. Každá plavba 9-10 dní. Tyto plavby jsou zaměřeny především na potápění, ale birder, který se ohlásí v dostatečném předstihu, může na celý den, pokud to dovolí počasí, vyložen na ostrově. Aktuální cena (včetně dopravy ze San José, jednodenního ubytování v San José a jídla) je 2.800-3.000 $. Pro detaily kontaktujte Okeanos na adrese Box 1470, Morgan City LA 70381, tel: (neplacený ze Sev. Ameriky 1-800-348-2628) nebo (504) 385-2416, fax. (504) 384-0817, e-mail okeanos@aggressor.com.
Poznámka
Richard Garrigues je autorem webových stránek věnovaných birdingu v Kostarice – www.angelfire.com/bc/gonebirding/. Dá se tu získat také pravidelný e-mailový časopis The Gone Birding Newsletter zaměřený na novinky a poslední pozorování v zemi.