Turecko

Oficiální název: Turecká republika Hlavní město: Ankara Rozloha: 780.580 km2 Počet obyvatel: 68 893 918 (r. 2004) Oficiální jazyk: Turečtina Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou Muslimové, z nich cca 80 % Sunité a 20 % Šíité Čas: SEČ +1 Měna: turecká lira (TRY) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR

1. Přírodní podmínky

Turecká republika leží v západní Asii a malá část i v jihovýchodní Evropě u pobřeží Černého, Středozemního a Egejského moře. Území je převážně hornaté s četnými jezery. Podnebí je u pobřeží teplé středomořské, ve vnitrozemí suché kontinentální, v horách studené. Rostlinstvo u pobřeží středomořské, dále do vnitrozemí stepní a polopouštní (bedekr.cz).

2. Čas k návštěvě

Nejlepším obdobím k návštěvě Turecka je jaro (květen) a podzim (přelom září a října). Brzy na jaře a později na podzim může být birding na Kavkaze a v jiných pohořích znepříjemněn špatným počasím. V zimě jsou horská pohoří naprosto nepřístupná a ještě na jaře je na mnoha místech nepříznivé počasí. Níže položené oblasti mají velice horké počasí, léta jsou suchá a zimy mírné a deštivé.

3. Doprava

Vnitrostátní autobusová a letecká doprava je relativně levná, dobře fungující a na delší vzdálenosti ji lze jen doporučit. Platí to hlavně pro západní část Turecka. Pro birdwatchery, kteří míří až do východních končin země, je nejvhodnější půjčený nebo vlastní automobil. Na východě je nutno přizpůsobit jízdu mnohdy velice špatnému stavu silnic a není od věci být na pozoru před místními šílenými řidiči.

4. Ubytování a stravování

V západní části země a podél jižního pobřeží je široká nabídka ubytování a stravování. Ceny jsou vždy příznivější mimo turistická centra. Na východě Turecka je situace horší, ale i v té nejodlehlejší vesnici se v nějakém hotýlku nebo penzionu (pansiyon) nocleh vždy najde.
Jídlo je skvělé a tvoří jej např. kebaby a baklavy (velice sladký moučník). K dostání je pivo a ráno přijde k chutí legendární Turecká káva, která Vám dodá energii na celý následující den strávený v terénu.

5. Bezpečnost a zdraví

Prevence proti malárii se doporučuje pro východní část země. Cestování do jihovýchodního Turecka je nebezpečné z důvodu rozmíšek mezi Kurdskými separatisty a tureckou armádou, které se datují od poloviny 90. let minulého století. Před vycestováním do této oblasti je dobré se informovat na aktuální situaci na ministerstvu zahraničí.

6. Ptačí druhy

V Turecku se vyskytuje většina mediteránních druhů a s nimi i leccos navíc. Krom endemického brhlíka tureckého (Sitta krueperi) musíte za většinou druhů, které se nevyskytují západně od Bosporu, až do odlehlých oblastí na východě země.

V Turecku bylo zaznamenáno přibližně 440 druhů ptáků. Nejméně 300 druhů tu hnízdí. K místním zajímavostem patří kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus), koroptev pouštní (Ammoperdix griseogularis), velekur kavkazský (Tetraogallus caucasicus), tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosiewiczi), jeřáb panenský (Anthorpoides virgo), drop velký (Otis tarda), racek zelenonohý (Larus audouinii), racek arménský (Larus armenicus), výreček plavý (Otus brucei), vlha modrolící (Merops persicus), iranie bělohrdlá (Irania gutturalis), bělořit červenoocasý (Oenanthe xanthoprymna), brhlík velký (Sitta tephronota), sedmihlásek pustinný (Hippolais languida), sedmihlásek olivní (Hippolais olivetorum), pěnice uzdičková (Sylvia mystacea), vrabec moabský (Pazder moabiticus), vrabec hnědoramenný (Gymornis xanthocollis), pěvuška skalní (Prunella ocularis), hýl červenokřídlý (Rhodopechys sanguinea), hýl pustinný (Rhodospiza obsoleta), strnad Buchananův (Emberiza buchanani) a strnad šedý (Emberiza cineracea). Tureckým endemitem je brhlík turecký (Sitta krueperi). V areálu ostrova Kypr se v hnízdní sezóně zdržuje bělořit kyperský (Oenanthe cypriaca) a pěnice kyperská (Sylvia melanothorax).

Pokud se vydáte až k východu země, pak můžete během dvoutýdenní návštěvy zachytit až 250 druhů ptáků. Na jaře se dá vidět přes 150 druhů během dvou týdnů na Kypru.

7. Zajímavé lokality

Na rozhraní Evropy a Asie leží starobylé město Istanbul. Díky své architektuře a památkám typu Modré mešity a paláce Topkapi, jde o oblíbenou turistickou destinaci. Z ornitologického hlediska je město zajímavé tím, že leží na ptačí tahové trase. Na podzim tudy táhnou dravci a čápi. Tah vrcholí od poloviny března do začátku dubna a pak v druhé půli září. Tou dobou se tu ukazují čápi bílí a černí, krahujci krátkoprstí a orli křiklaví. K dalším druhům, které se vyskytují v blízkosti města, patří buřňák šedý, buřňák středomořský a lejsek černokrký, který hnízdí v tzv. Forest of Belgrade, severně od města, na evropské straně průlivu. Nejlepším místem k pozorování podzimního tahu je vyhlídkové místo s restaurací v místě zvaném Butik Camlica, které má výšku 282 m, leží na asijské straně Bosporu a dá se sem dostat z předměstského Uskuduru.
V Národním parku Manyas-Kus Cenneti, který leží nedaleko Istanbulu 15 km jižně od Bandirmy, se nachází malá hnízdní kolonie pelikánů kadeřavých (asi 30 párů). Park ochraňuje 64 ha z oblasti Manyas Golu, která má celkově 16.800 ha. Nachází se tu i pozorovatelna, ze které je kolonie pelikánů vidět. Za pozornost stojí také oblast v okolí blízké vesnice Eskisigirci. Východně od Manys Golu, 35 km západně od Bursy, se nachází rozsáhlé jezero Apolyont Golu s letním výskytem kormoránů malých a orlů křiklavých. Jde přehlédnout z blízké vesnice Ulubat nebo z komunikace Ulubat-Kumkadi. V Národním parku Mount Uludag, 22 km jižně od Bursy, se vyskytuje orlosup bradatý, strakapoud jižní a datel černý, brhlík turecký, pěvuška podhorní a zvonohlík královský (Serinus pusillus). Nad hranici sněhu se tu dá snadno dostat lanovkou k Sanalanu nebo po silnici, která vede bukovými a borovými lesy k lyžařskému středisku.

Oblíbeným turistickým centrem jihozápadního Turecka je Izmir, který leží v blízkosti dvou jezer, ústí řeky a pahorků, kde dá v létě pozorovat kormorán malý, pelikán bílý a kadeřavý, husice rezavá, plameňák růžový, orel mořský, káně bělochvostá, ostříž jižní, čejka trnitá, kukačka chocholatá, ledňáček hnědohlavý, rybařík jižní, pěvec ryšavý, moudivláček lužní, strnad šedý a šedokrký. Solné pláně, laguny a rákosiny Camalti Tuzlasi jsou hnízdištěm pelikána kadeřavého. Iranie bělohrdlá se vyskytuje v kopcích jižně a východně od Izmiru. Strnad šedý byl pozorován v Emiralemu a poblíž Bafa Golu.

Rákosím zarostlá delta, pláže, porosty makie a borové lesy v okolí oblíbeného turistického střediska Dalyan v jihozápadním Turecku, jsou v létě obývány kormoránem malým, plameňákem růžovým, orlem mořským (Koycegiz Golu), ostřížem jižním, vlhou pestrou, mandelíkem hajním, strakapoudem jižním, ťuhýkem černohřbetým, pěvcem ryšavým, bělořitem skalním (ruiny Kaunos), brhlíkem tureckým (ve vnitrozemí u vesnic Agla a Akkopru), brhlíkem skalním, sedmihláskem olivním, pěnicí Rüppellovou, sýkorou temnou, moudivláčkem lužním, strnadem šedokrkým a černohlavým. Oblast Dalyanu stojí za návštěvu i na jaře, kdy tudy táhne poštolka rudonohá. Dostat se sem dá letecky z mnoha evropských měst.

Akseki
Tohle malé městečko v pohoří Taur, v jižním středním Turecku, leží pod rozsáhlými borovými lesy, ve kterých se vyskytuje strakapoud jižní (v Turecku vzácný druh) a brhlík turecký.
Do Akseki se dá dostat od komunikace Manavgat-Konya. Kolem oploceného sadu 1 km západně od Damla Pansiyonu a 8 km jižně od Akseki, byl pozorován sedmihlásek olivní. Tento druh je k zastižení také na hřbitově několik set metrů východně od města (naproti vězení). Pokud chcete vidět strakapouda bělohřbetého a brhlíka tureckého, musíte vyrazit po staré silnici na Konyu, zaparkovat 8 km severně od města u ostré pravotočivé zatáčky a pustit se cestou jdoucí k vlevo. Dobře si prohlédněte první mýtinu, na kterou narazíte. Nebo můžete pokračovat dalších 50 m po cestě a pak zabočit vlevo na stezku, která dojde po 500 m na další mýtinu. Na skalnatých svazích zarostlých křovinami můžete vidět brhlíka skalního, pěnici Rüppellovu a strnada šedokrkého.

Jezera středního Turecka
Ve středním Turecku se nachází velké množství nestálých jezer zvaných golus, na kterých se zdržuje mnoho zajímavých vodních druhů ptáků včetně racka arménského a kulíka pouštního (Charadrius leschenaultii).
K zajímavým jezerům patří Aksehir Golu, které leží severně od Aksehiru, což je město ležící 93 km východně od Afyonu (na silnici Afyon-Konya). Jezero se dá nejlépe přehlédnout ze západního břehu od města Ishakli, kam se dá dojet ze Sultandagi. Na polích u severozápadního cípu jezera byl pozorován drop velký, na jezeře pak pelikán kadeřavý. K tažným jarním druhům, které se zdržují v rozsáhlých ovocných sadech rostoucích mezi silnicí Afyon-Konya a jezerem, patří slavík tmavý a cvrčilka říční. Mezinárodně významným mokřadem je Angol Golu, 20 km jihozápadně od Eregli. Pokud je jezero naplněné vodou, tak je tu mnoho ptáků včetně pelikánů kadeřavých, kachnic bělohlavých, čírek úzkozobých, kulíků pouštních a racků arménských. Jezero je vidět ze severní strany, kam se dostanete, když vyrazíte z Eregli k západu na Hortu a pak zabočíte k jihu ještě před městem. Z jihu se dá jezero přehlédnout také. Sem se dostanete, když zamíříte z Eregli k jihu na Karavan a po 17. km odbočíte k západu (přes Adabag, kde je kolonie poštolek jižních). K jihu můžete odbočit i na 20. km (přes Bogecik). Je nutné si dávat pozor na rozbahněné cesty. Jezera Hotamis Golus jsou domovem kachnice bělohlavé a čírky úzkozobé. Ze silnice Konya-Eregli odbočte k jihu 12 km západně od Karapinaru. Pojedete na Hotamis vzdálený 11,5 km a pak budete pokračovat 35 km dál k jihu (minete odbočku k západu na Karavan), než odbočíte k západu na Adakale. Odsud se dá jet dál k západu, kde jsou mokřady (čírka úzkozobá), nebo dále k jihu na Suleimanhaci s jezerem Acigol (východní strana silnice, kachnice bělohlavá). Za pozornost stojí i malé Kulu Golu mezi Ankarou a Konyou (kachnice bělohlavá). K jezírku se dostanete směrem východním ze silnice č. 35, 108 km jižně od Ankary.

Nejpočetnější známá zimující populace kachnice bělohlavé byla zaznamenána na Burdur Golu. V roce 1991 tu bylo 11.000 ptáků, ale počty nyní poklesly k 3.000 ex.

Mount Demirkazik
Pohoří Aladag dosahuje na vrcholu Mount Demirkazik, která se nachází v jižním středním Turecku, výšky 3.910 m. Na jejích svazích se vyskytuje velekur kavkazský, pěvuška skalní a hýl červenokřídlý. Počasí tu bývá i v létě dost špatné a dost často se do větších výšek vůbec nedá dostat.
K hoře Demirkazik musíte následovně: severně od Nigde se odbočí vpravo (za městem Ovacik) směrem na Baldaras a Camardi. Asi 8 km před Camardi zahnete vlevo na cestu k vesnici Demirkazik a k lyžařskému středisku. Největší šanci vidět velekura kavkazského budete mít na vysoko položených suťových a sněhových polích za rozbřesku před tím, než se ptáci přesunou ještě výše. Znamená to vyrazit z lyžařského areálu už ve 3 hodiny ráno.

Delta řeky Goksu
Přes 310 druhů ptáků bylo pozorováno v deltě Goksu ústící do Středozemního moře v jihovýchodním Turecku. Patří k nim frankolín obecný a racek zelenonohý. Jde o velice špatně přístupné území, které si pro podrobnější průzkum vyžaduje spoustu času.
Nejlepšími základnami k průzkumu delty jsou města Tasucu a Silifke. Racek zelenonohý se vyskytuje v přístavu Tasucu, v blízkosti mola a podél pláží lemujících příbřežní silnici směrem k západu. Oblast delty se nachází několik km východně od Tasucu, ale je svou nepřehledností velice záludná. Rozumné je kontaktovat informační středisko v Tasucu, kde vám poradí nejlepší postup. Středisko se nachází v přízemí tříposchoďové budovy naproti hotelu Tastru, na hlavní silnici na Antalyu (DHKD, Goksu Delta Projesi, PK 38, 33900 Tasucu, Icel).

Nedaleko města Uzuncabera se v létě dá vidět sedmihlásek olivní, ťuhýk černohřbetý a brhlík turecký. Jeďte k severu ze Silifke až na rozcestí značené ukazateli „Uzuncabera 7 km“. Zde se dejte doleva a po 1,5 km zastavte a prohledejte stromy na druhé straně silnice. Sedmihlásek olivní je sice velice hlučný, ale jen s obtížemi jej zahlédnete.

Yesilice
Svahy s porostem garrigue u vesnice Yesilice v jihovýchodním Turecku, jsou domovem avifauny charakteristické pro východní Středomoří – bělořit červenoocasý (Oenanthe xanthoprymna) a brhlík dlouhozobý (Sitta tephronota).
Yesilice (Buyuk Arapter) leží 23 km severozápadně od Gaziantepu a jsou dostupné z města Adana, které má letecké spojení s Istanbulem. Pokud se k Yesilici budete blížit od Gaziantepu, pak se zdržte v rokli za restaurací, která je vzdálena 1,5 km za rozcestím na Maras. Až projedete Yesilici, odbočte po 200 m doleva, jeďte asi 4 km na vesnici Isikli a prohlédněte si údolí nad vesnicí. Nebo odbočte za Yesilici po 1,5 km doleva na vesnici Durnalik a za ní si pěšky projděte údolí. Sedmihlásek pustinný a vrabec plavý (Carpospiza brachydactyla) se vyskytují v trnitém oplocení políček, bělořit červenoocasý a brhlík dlouhozobý pak na kamenitých svazích nad hranicí lesa.

Birecik
Tohle malé městečko leží na břehu řeky Eufrat, severně od hranic se Sýrií, v jihovýchodním Turecku. Řeka tu umožňuje existenci úzkých příbřežních oáz v jinak suché, kamenité a řídkými keři porostlé krajině a kamenité polopoušti. Jedná se o jednu z nejlepších ornitologických oblastí Turecka s ptačími specialitami jako je výreček plavý, pěnice uzdičková, vlha modrolící a vrabec moabský.
Do Bireciku se dá dostat po silnici z Adany, která má letecké spojení s Istanbulem. Malá „pivní zahrádka“ jižně od města je asi jedním z nejvhodnějších míst na světě k pozorování výrečka plavého (pozor na záměnu s výrečkem malým, který se tu také vyskytuje). Zeptejte se personálu, kde přesně výrečci nocují. Tuto cennou informaci můžete pak splatit tím, že si tam objednáte jídlo a pití. Vlhy modrolící jsou častěji vidět na západním břehu Eufratu, kam se dá dostat po silnici z Gaziantepu. Zdivočelí ibisi skalní hnízdí na skalních stěnách severně od města. V západní částí wadi se vyskytuje koroptev pouštní, výr velký a vrabec plavý. Dva druhy stepokurů se zalétají ráno (7:30 – 9:00) napít na říční ostrůvky naproti kolonii ibisů. Severně vede cesta oblastí zahrad a ovocných sadů, kde jsou pěnice uzdičkové, vrabci moabští, vrabci hnědoramenní a hýli pustinní. Východně od Halfeti byl pozorován běhulík plavý.

V Ceylanpinaru byl pozorován drop malý, drop velký a běhulík plavý. Jde o státní farmu na syrských hranicích poblíž silnice Birecik-Cizre. Cizre je jediným známým místem západního palearktu s výskytem čejky černoprsé (Vanellus indicus). Ovšem její pozorování je značně obtížné, protože město leží u řeky Tigris, která tu tvoří hranici se Sýrií a Íránem. Nejsložitější je vůbec obdržet ve městě povolení k návštěvě mostu přes řeku, ze kterého se dají čejky většinou pozorovat. Ale i s tímto povolením vás mohou při snaze dostat se k řece zajmout a uvěznit.

Van
Západně od města Van se nachází rozsáhlé jezero Van Golu, jehož hladina stoupla v letech 1993 až 1995 o 2,5 m a zaplavila valnou většinu okolních mokřadů. Ve zbytcích rákosin může stále hnízdit rákosník plavý. Na horských svazích východně od Vanu se zdržuje strnad Buchananův.
U severního konce Van Golu, poblíž Tatvanu, se v jalovcových porostech kráteru Nemrut Dag vyskytuje pěvuška skalní. Asi 4 km severně od Tatvanu odbočte k západu na 25 km dlouhou cestu vedoucí do kráteru. Na větším ze dvou jezer v kráteru hnízdí turpan hnědý. Dále se tu vyskytuje iranie bělohrdlá, bělořit skalní, zvonohlík královský, hýl červenokřídlý a strnad šedý.

Na mokřadech Bendimahi u Muradiye, 85 km severně od Vanu, byl pozorován kormorán malý, kachnice bělohlavá a ouhorlík černokřídlý. V 90. letech minulého století byla tato lokalita zaplavena jezerem Van. V okolí vesnice Bulanik a severně podél řeky Murat se vyskytoval jeřáb panenský (květen až září) a drop velký (až 12 ptáků v roce 1994). K řece se dá stále dostat po 6 km dlouhé cestě vedoucí k severu z vesnice Balotus. Mrknětě po břehu řeky kus k východu, kus k západu a důkladně prohlédněte říční ostrůvky.
Nejvhodnější turecká lokalita pro hýla mongolského (Rhodopechys mongolica) se nachází 6 km východně od Dogubayazitu, blízko hradu Ithak Pasa Sarayi, u restaurace na konci silnice, nebo podél cesty vedoucí od restaurace. Vyskytuje se tu i strnad Buchananův.

Přes 400.000 dravců bylo na podzim pozorováno při tahu nad východní částí Pontského pohoří. Jde o mnohem vyšší počty, než byly zjištěny nad Bosporem. Mnozí z těchto ptáků (30.000 za vhodného dne a 50.000 za hodně dobrého dne) jsou k vidění z pozorovacího stanoviště v údolí Coruh. Dá se tu pozorovat orel mořský, orel křiklavý, orel volavý, orel královský, datel černý, „horská“ forma budníčka menšího a „zelená“ forma budníčka zeleného. Pozorovací stanoviště je k dosažení po namáhavém dlouhém výstupu z malého městečka Borcka. Nejlepší podmínky jsou mezi 8:00 a 10:00.

Ispir a Sivrikaya
Tyto dvě malé vesnice se nacházejí v severovýchodním Turecku v Pontském pohoří. Na odlehlých horských svazích a alpínských loukách se vyskytují dva velice skrytě žijící druhy ptáků: velekur kavkazský a tetřívek kavkazský.
Velekur kavkazský se zdržuje poblíž vesnice Ispir, jižně od Rize na silnici č. 925.. Asi 2 km západně od Ispiru zabočte na cestu jdoucí k severu a prohlédněte okolí průsmyku (2.600 m n.m.). Největší šanci budete mít za svítání, když vystoupáte cestou až nad průsmyk. Tetřívek kavkazský se vyskytuje u vesnice Sivrikaya, 45 km severně od Ispiru. Tento velice vzácný a skrytě žijící druh byl pozorován ze silnice asi 5 km jižně od vesnice společně se zedníčkem skalním. S největší pravděpodobností budete muset ale vyšplhat hodně vysoko po horských úbočích nad vesnicí, abyste jej viděli. Můžete využít nenápadné pěšiny, která začíná 750 m jižně od mostu ve vesnici (u hřbitova) nebo další stezky jdoucí jižně od mostu. Ve vesnici jsou průvodci, kteří nejlépe vědí, kde tetřívky hledat. Když využijete jejich služeb a vyrazíte tak brzy, jak jen to jde a tak vysoko do hor, jak to jde, tak budete mít velkou šanci tetřívky spatřit. Většinou to ale znamená vyrazit už v 3:30 ráno za nízkých teplot pohybujících se pod nulou. V lesích západně od vesnice žije „horská“ forma budníčka menšího a „zelená“ forma budníčka zeleného.

Mezi Istanbulem a vzdáleným severovýchodním cípem země se nachází několik ornitologicky zajímavých oblastí. Ve smíšených lesích v okolí ruiny kláštera Sumela, jižně od Trabzonu, se vyskytuje sýc rousný, datel černý, lejsek malý a zelená forma budníčka zeleného. Ve vnitrozemí, 70 km západně od Erzincanu (10 km východně od Refahiye), prochází silnice E80 údolím s výskytem orla křiklavého, orla královského, raroha velkého a lejska černokrkého (u potoka). Malé jezero Todurge Golu, na severní straně E88, 50 km východně od Sivasu, je domovem kormorána malého a čírky úzkozobé. Dále k západu byl pozorován mezi Abantem a Ankarou čáp černý, sup hnědý, orel křiklavý a královský.

Kypr
Tento rozsáhlý, nehostinný ostrov ležící ve Středozemním moři, dosahuje výšky 1.951 m (Olympos) v piniemi porostlém pohoří Troodos. Ostrov je domovem dvou endemických druhů, které tu běžně hnízdí – bělořita kyperského a pěnice kyperské. Krom toho se na Kypru zastavuje hlavně na jaře k odpočinku množství táhnoucích ptáků. Jarní tah vrcholí s přelomem března a dubna. Tou dobou se tu dá vidět i 150 druhů ptáků za jeden týden. Mnozí z migrantů, i ti nejmenší pěvci, jsou bohužel místními bláznivými lovci rozptýleni po celé obloze. Nepomáhá ani snaha místních či zahraničních ochránců. Lovci argumentují tím, že tímto způsobem pouze uchovávají místní tradici, což má být tak trochu poetická omluva jejich barbarskému vybíjení ptáků.
Díky trajektu spojujícího město Tasucu ležící na pobřeží Turecka s městem Girne (Kyrenia), si můžete udělat na Kypr třeba jednodenní výlet, abyste viděli dva místní hnízdící endemity vyskytující se v okolí blízkého kláštera Bellapais. Racky zelenonohé můžete vidět buď cestou trajektem, nebo v přístavu Girne. Mnozí zahraniční ornitologové využívají jako svoji základnu Paphos v jihozápadním cípu ostrova. Jde o turistické středisko s přímým leteckým spojem do Anglie. Oba endemické druhy se vyskytují i v okolí Paphosu. Výbornou lokalitou je okolí majáku.
Frankolína obecného spatříte s největší pravděpodobností podél řeky Dhiarizos, když půjdete z Kouklie (východně od Paphosu) po proudu dolů. Dále k východu, se na skaliskách mořského pobřeží v Episkopi zdržuje sup bělohlavý a od poloviny dubna také ostříž jižní. Lokalitou výskytu dvou kyperských endemitů jsou ruiny Curium nedaleko odsud. Jednou z nejpozoruhodnějších lokalit ostrova je slané jezero Akrotiri a ne příliš vzdálený mokřad Phasouri, jižně od Limassolu. Na jezeře a v okolních rákosinách žije plameňák růžový, vidět se tu dají tažní bahňáci, rákosník tamaryškový, vrabec moabský (v rákosinách severozápadního cípu jezera). Začátkem září 1995 tu nocovalo 355 jeřábů panenských. Jeďte po silnici z Kolossi (západně od Limassolu) k vojenské základně. Touto cestou se dostanete k jezeru.
V severozápadním cípu Kypru poblíž Afroditiných lázní (Baths of Aphrodite) na poloostrově Akamas, se často v olivových sadech zdržují tažné druhy ptáků. Na východním konci ostrova, jihozápadně od Larnackého letiště, se na slaném jezeře Larnaca zdržují plameňáci růžoví. Jde o lokalitu, na které se můžete setkat i se vzácnými druhy. V posledních letech se tu objevuje běhulík plavý a čejka běloocasá. Endemický bělořit a pěnice se zdržuje na východě na mysu Greco (Cape Greco). Také zde se dají pozorovat tažné druhy ptáků.