Sobota 11. března
Je to tady. Dnes si mám hrát na průvodce trojice cizinců za neobvyklými ptačími druhy jihu Moravy. Včera jsem zběžně některé lokality navštívil a propadl jsem zoufalství. Bylo zataženo, foukal silný a hlavně ledový vítr a po husách nebylo nikde ani památky. Až na Věstonické zdrži jsem našel na závěr obhlídky asi 1500 hus polních/tundrových. Dnes tedy vyjíždím se smíšenými pocity a bojím se, že těm třem birderům nebudu mít co nabídnout. Obloha je ale polojasná, brzy se na ní pohupuje Oskar a vane jen mírný vítr.
Chlapíky mám vyzvednout v Horních Věstonicích. Tradičně jsem na místě o něco dříve, pozoruji rehka domácího a všímám si, že z polí mezi dědinou a nádržemi se ozývají husy. Zdá se, že se změnou počasí se opět daly do pohybu a přece jen nějaké uvidíme. Jsou to převážně husy polní/tundrové a chlapíci jsou jimi nadšeni, protože husy tundrové ještě neviděli. Máme před sebou tak 1500 ptáků, běločelek je jen několik desítek. Objíždíme celé pole a husy znovu pozorujeme kousek od rybárny. Pak se jdeme podívat ke břehu střední nádrže do míst s betonovými ostrůvky. Chlapi jsou opět nadšeni, tentokrát racky bělohlavými a morčáky velkými. Ještě větší nadšení se ale projevuje u mě, protože se kousek od Kostelního ostrůvku mačká na vodě dobře pět tisíc hus, z nich asi třetina je běločelých. V tuto hodinu jsou obvykle husy na pastvě. Je tedy jasné, že jde o ptáky, kteří tu nenocovali, ale právě přilétli z jihu. Přesouváme se k propustím, abychom husy prohlédli. Během pozorování se na obloze objevují orli mořští. V jednu chvíli jich nad vodou krouží osm. Další obdivné výkřiky kolegů mi dělají radost.
Pak je beru k Nesytu. Chtějí vidět strakapouda jižního a já si říkám, že by se třeba někde v Sedleci mohl ukázat. Před tím je ale vedu na pozorovatelnu na kraji obce. Na vodě je asi tisícovka hus a další přilétají (husa tundrová 500 ex., husa běločelá 700 ex.). V jejich blízkosti plave 20 husic liščích. Prohlížím pozorně všechny ptáky a nalézám bernešku rudokrkou, jeden z cílových druhů naší výpravy. Tentokrát si s chlapy musím plácnout dlaní. Zdá se mi ale, že jsem u jedné z hus postřehl znaky dospělé husy malé. Naneštěstí ten pták stále odpočívá s hlavou složenou v křídle. Trpělivost ovšem přináší růže. Skutečně se jedná o husu malou. Nové potřásání rukama. Tomu říkám z pekla štěstí. Husy zvedá orel mořský, přeskupují se a odlétají dál na vodu. Byli jsme tu v pravou chvíli. Takhle úspěšný start výpravy jsem po včerejším debaklu nečekal.
Před obědem je beru do lomu u Klentnice, kde nás zpěvem vítá přepeřující zedníček skalní. Pár fotek, několik chvil nádherného pozorování pod slunečnou oblohou a zedníček odlétá kamsi k Martince. Dnešní timing mi až vyráží dech. Chlapíci jdou na oběd a já se jdu ještě projít ke Strachotínu, kde na vodním kanálu pozoruji konipasa horského.
Po obědě a strkapoudovi jižním přímo ve vesnici chtějí navštívit alespoň na skok Rakousko. V první dědině za hranicemi dáváme kafe a jedeme zase k nám, tentokrát do zámeckého parku v Lednici. Moc se jim tu líbí. Škoda jen, že nocoviště kalousů je už opuštěné. No a závěr dne trávíme u sila v Šakvicích. Se západem slunce se prudce ochlazuje. To, že se nám místní raroh neukazuje, je jediným neúspěchem dnešního dne.
Neděle 12. března
Další den ráno panuje chladné počasí po jasné noci. Několik dopoledních hodin trávíme v lužním lese na kraji Ivaně. Ze všech stran se ozývá bubnování šplhavců a jejich křik. Pro birdery ze západu jde o atraktivní druhy – strakapoud prostřední, datel černý, strakapoud velký, žluna zelená… Stále je na co se dívat. Před polednem se s výletníky loučím a spěchám zpět do Brna. Něco k jídlu, vyměnit vybavení a hurá do lesa nad Soběšice, kde na mě čekají šoupálci dlouhoprstí. Hodně fouká a prošvihl jsem ranní hodiny, kdy je ptačí aktivita nejvýraznější. V následujících téměř pěti hodinách chytám a kroužkuji jen tři nové ptáky, v ruce kontroluji jednoho z minulého týdne a dalekohledem dalšího. Náročný víkend je za mnou a když se ohlédnu zpět, nebylo to zase tak špatné, jak to na začátku vypadalo. 🙂