Pákistán

Oficiální název: Pakistánská islámská republika Hlavní město: Islámábád Rozloha: 796.096 + 84.159 (Svobodný Kašmír): km2 Počet obyvatel: 162,419 mil. Oficiální jazyk: Urdština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: Islám 98 % (z toho Sunnité 77 %, Šíité 20 %), Křesťané (1 %), ostatní (Hinduisté, Pársové aj. – 1 %) Čas: SEČ +4 Měna: pákistánská rupie (PKR) Víza: Návštěvníci s cestovními pasy ČR se mohou se žádostí o vízum obrátit na velvyslanectví Pákistánu v Praze. Od 1. 5. 2004 je nově zaveden poplatek za vydání turistického víza, který činí 25,- € nebo 30,- US$. Velvyslanectví Pákistánu může žadatele o vízum vyzvat k předložení finanční hotovosti ve směnitelné měně, cestovních šeků či bankovního výpisu v množství odpovídajícímu délce a účelu cesty a k předložení zpáteční letenky. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR

1. Přírodní podmínky

Pákistánská islámská republika leží v jihozápadní Asii u pobřeží Arabského moře. Centrální část země zabírá nížina řeky Indu, na severu a západě z ní vystupují pohoří. Na jihovýchodě se nachází poušť, podnebí je tu suché tropické, na severu subtropické. V horách drsné studené. Část území svlažují letní monzunové deště. Rostlinstvo je převážně suchomilné, polopouštní a pouštní (zdroj: bedekr.cz).

2. Čas k návštěvě

Ideální období k návštěvě pákistánského severu přichází s květnem a končí v září. Ve středním a jižním Pákistánu je po celý rok velice horko, zvláště v červnu a červenci.

3. Doprava

V Pákistánu funguje skvělá a levná autobusová doprava, ale projet celou zemi a zvláště její sever jen za pomoci veřejné dopravy, může být dost zničující. Existuje tu také kategorie tzv. flying coaches, které se stejně jako ostatní dopravní prostředky snaží na místy velice špatných vozovkách „létat“. Velké množství dopravních prostředků neznamená, že je doprava rychlejší – pouze více nebezpečná.
Další možností dopravy jsou letecké linky. Jejich funkčnost zvláště na severu země závisí na počasí. Dostat se například z Islámabádu do Skardu může být otázka nesčetných pokusů. Krom toho má místní letecká doprava reputaci nejnebezpečnějších linek světa a každý si určitě rozmyslí, jestli se chce dostat mezi nekonečné zasněžené vrcholky Karakoramu právě tímto způsobem.
Mnohá větší města mezi Karáčí na jihu a Islámabádem na severu má pomalé železniční spojení. Před tím, než se rozhodnete pro trek za horskými druhy ptáků, tak si projděte nabídky větších cestovních kanceláří, abyste si udělali představu o tom, s jakými podmínkami se můžete setkat.

4. Ubytování a stravování

Ubytovací možnosti jsou v odlehlých oblastech na severu země omezené. Na jakoukoli túru je tedy dobré vyrazit s vlastním vybavením. Birdeři se zálibou v místních pokrmech si přijdou na své v mnoha vývařovnách, které se dají najít téměř všude. V nabídce je hlavně dhal (luštěninová kaše) s plackami čapátí, která se zapíjí silným zeleným čajem.

5. Bezpečnost a zdraví

Doporučeno je očkování proti žloutence, meningitidě, tyfu a žluté zimnici. Stejně tak je dobré užívat antimalarika a v horách si dát pozor na výškovou nemoc.

6. Ptačí druhy

Pákistán by si zasloužil mnohem větší pozornost birderů už jen díky nádherným horám pohoří Karakoram, kde se vyskytuje mnoho západohimálajských specialit, jako je např. satyr černohlavý (Tragopan melanocephalus). Prozatím se sem vydalo jen málo ornitologů, protože k pronásledování podobných druhů je nutno zorganizovat výpravu expedičního charakteru.

V Pákistánu bylo zaznamenáno 660 druhů ptáků. K nejzajímavějším patří velekur himálajský (Tetraogallus himalayensis), satyr černohlavý, bažant chocholatý (Pucrasia macrolopha), jeřáb panenský (Anthropoides virgo), strakapoud balúčistánský (Dendrocopos assimilis), sojka žíhaná (Garrulus lanceolatus), rehek bělokřídlý (Phoenicurus erythrogastrus), bělořit černohlavý (Oenanthe alboniger), brhlík kašmírský (Sitta cashmirensis), brhlík Gouldův (Sitta leucopsis), mlynařík bělolící (Aegithalos leucogenys), mlynařík bělohrdlý (Aegithalos niveogularis), hedvábník šedý (Hypocolius ampelinus), cetie dlouhozobá (Bradypterus major), pěnčík středoasijský (Leptopoecile sophiae), budníček malinký (Phylloscopus neglectus), budníček Tytlerův (Phylloscopus tytleri), hýl červenočelý (Callacanthis burtoni), hýl růžovoprsý (Carpodacus puniceus), hýl Gouldův (Pyrrhula aurantiaca) a dlask žlutočerný (Mycerobas icterioides).

V Pákistánu nežijí žádné endemické druhy, ale dá se tu najít asi 20 druhů himálájských.

7. Zajímavé lokality

Národní park Khirthar
Na tuto pouštní oázu 80 km severozápadně od Karáčí je vázáno množství zajímavých druhů. K těm pozorovaným patří strakapoud balúčistánský, hedvábník šedý a budníček malinký.
Dopravu do návštěvnického střediska Kharu s průvodcem může zajistit Sind Wildlife Department. V oblasti parku naleznete pouštní pláně, kopce, hory a vodní nádrž Hab Dam. Všechny biotopy stojí za pozornost. Osvětlení na hrázi vodní nádrže Hab Dam láká za šera hmyz, který loví lelek sindhský (Caprimulgus mahrattensis) a lelek džunglový (Caprimulgus asiaticus).

K ornitologicky zajímavým místům v okolí Karáčí dříve patřily následující lokality:
I. Cape Monze – čejka běloocasá (Vanellus leucurus), racek popelavý (Larus hemprichii), bělořit proměnlivý (Oenanthe picata);
II. Korangi Creek – bahňáci včetně jespáka velkého (Calidris tenuirostris);
III. ústí řeky Hub – rybáci a pouštní druhy;
IV. jezero Haleji poblíž města Gujo, které leží 87 km východně od Karáčí;
V. jezero Keenjhar, 125 km východně od Karáčí a 83 km jižně od Hyderabádu – orel páskovaný (Haliaeetus leucoryphus).

K dobrým ornitologickým místům u města Islámabád na severu Pákistánu patří:
I. jezero Rawal jihovýchodně od města – bukáček skořicový (Ixobrychus cinnamomeus, duben až září v severní části jezera), dytík křivozobý (Esacus recurvirostris) a ouhorlík malý (Glareola lactea) ve východní části jezera;
II. Národní park Margalla Hills u severního okraje města. Rokle zarostlé vegetací a zbytky borových lesů jsou domovem bažanta kalije (Lophura leucomelanos), vousáka modrolícího (Megalaima asiatica), pity devítibarvé (Pitta brachyura, květen až září), drozda šedohlavého (Turdus rubrocanus, listopad až březen), modrušky oranžové (Tarsiger chrysaeus), sojkovce pestrého (Garrulax variegatus), timálie černobradé (Stachyridopsis pyrrhops), pěvušky rezavoprsé (Prunella strophiata, listopad až březen), pěvušky černohrdlé (Prunella atrogularis, listopad až březen) a strnada bělolícího (Emberiza stewarti).

Murree
Murree je stará stará stanice ležící ve výšce 2.291 m.n.m. v lesnatém pohoří 60 km severovýchodně od Islámabádu. Žije tu několik západohimálajských druhů jako např. sojka žíhaná a dlask žlutočerný.
K Murree se dá dojet po silnici z Islámabádu. Ačkoliv téměř všechny horské svahy v této oblasti stojí za ornitologický průzkum, tak se doporučuje navštívit Národní park Ayubia, 26 km severně od Murree (40 km jižně od Abbottabadu). Do parku se dá dostat z Dungagarli, vesnice ležící při jeho západním okraji. Z vesnice vede přes lesy východním směrem k Ayubii 10 km dlouhý trek.

V severozápadní hraniční provincii se v zimě vyskytuje v oblasti průsmyku Lowarai Pass (2.700 m.n.m.) pěvuška černohrdlá. Průsmyk se nalézá mezi Direm a Droshem, jižně od Chitralu. Severozápadně od Chitralu se dá vidět na Germ Kesma (Garm Chasma) hýl červenokřídlý (Rhodopechys sanguinea). V Chitralu obdržíte povolení ke vstupu do 322 km dlouhého údolí Chitral, které stojí za pozornost.

V Havelianu, 100 km severozápadně od Islámabádu, začíná 805 km dlouhá Karakoram Highway, která končí v čínské provinii Sinkiang poté, co překoná průsmyk Khunjerab ve výšce 5.575 m.n.m. Podél celé této dlouhé trasy se pohledu nabízejí jedny z nejúžasnějších scénérií na zemi. Dálnice umožňuje také přístup ke skvělým ornitologickým lokalitám. V Neelum Valley, údolí dlouhém 100 km, které se nachází severně od Muzaffarabadu, byl zaznamenán satyr černohlavý. Ve 160 km dlouhém údolí Kaghan, jehož jižní konec je dostupný z Mansehry a v průsmyku Babusar Pass (4.146 m.n.m.) vzdáleném 593 km z Rawalpindi, který tvoří severní konec údolí, byl pozorován satyr černohlavý, lejsek kašmírský (Ficedula subrubra, květen až září), brhlík kašmírský a Gouldův, cetie šedoboká (Cettia brunnifrons), hýl Gouldův a dlask žlutočerný. Kvůli povolení ke vstupu do těchto údolí je nutné v dostatečném předstihu zažádat na NCCW (National Council for Conservation of Wildlife, House No. 485, Street 84, Sector G-6/4, Islámabád).

Údolí Palas
Lesy mírného pásma v tomto vysoko položeném údolí jsou domovem 325-ti párů vzácného a velice krásného satyra černohlavého a několika dalších západohimálajských druhů jako je sojka žíhaná, budníček Tytlerův, hýl Gouldův a dlask žlutočerný. K pozorování těchto a dalších druhů je třeba si v předstihu vyřídit vstupní povolení od NCCW a zorganizovat nejlépe během května expedici, která si vyžádá nejméně 10 dní. Právě v tuto dobu se satyr černohlavý ozývá za rozbřesku svým kočku připomínajícím hlasem.
Údolí je přístupné z vesnice Pattan ležící severně od Abbottabadu na Karakoram Highway. Poté, co se překoná řeka Indus, se pokračuje údolím podél řeky Palas. Nejprve se stoupá oblastí křovin, které výše přecházejí v jehličnatý les, ve kterém se satyr vyskytuje.

Satyra černohlavého a rehka bělobřichého (Hodgsonius phaenicuroides) lze najít také v údolí Pattan, které leží naproti údolí Palas. Znamená to dva dny pochodu z Pattanu směrem na Dukal, kde začínají prudké horské svahy se zbytky lesních porostů.
Velice vzácně pozorovaná cetie dlouhodobá byla zaznamenána v údolí Naltar, severně od Gilgitu, stejně jako velekur himálajský, holub sněžný (Columba leuconota) a pěnčík středoasijský. Údolí je dostupné z vesnice Nomal nebo přes závěsný most přes řeku Hunza z Rahimabadu ležícího na Karakoram Highway. Z Nomalu je to 16 km chůze k usedlosti Naltar, kde se cetie dlouhodobá zdržuje. Je možné se tu i ubytovat.
Pěnčík středoasijský a dlask jalovcový (Mycerobas carnipes) byli pozorováni v údolí Minapin, které je k dosažení z vesnice Minapin ležící mezi Gilgitem a Karimabadem (Hunza). Z vesnice se dá jít k ledovci Ginapin a base kempu Rakaposi ve výšce 3.700 m.n.m. Z údolí je vidět vrcholek hory Rakaposi tyčící se do výšky 7.800 m.n.m.
Poblíž Karimabadu (Hunza) se nalézá údolí Hunza s neuvěřitelnou spletí zavlažovacích kanálů přivádějících vodu k malým políčkům a ovocným sadům. Dá se tu vidět drozd severoindický (Turdus unicolor), hýl mongolský (Bucanetes mongolicus) a strnad bělolící.
Z malé vesnice Passu, 35 km severně od Karimabadu (Hunza) ležícího na Karakoram Highway, se dá vyrazit k ledovcům Passu a Batura. Trek začíná nedaleko hotelu Shispar. Během treku se dá vidět pěnkavice Hodgsonova (Leucosticte nemoricola), hýl mongolský a hýl velký (Carpodacus rubicilla).
V severním cípu Pákistánu, v Dhee Sar na čínské hranici, vstupuje Karakoram Highway do Národního parku Khunjerab, kde se vyskytuje velekur himálajský, holub sněžný, rehek bělokřídlý, pěnkavice horská (Leucosticte brandti) a hýl růžovoprsý. Park je znám hlavně tím, že tu žije argali Marco Polův (Ovis ammon polii), který se dá příležitostně vidět také v průsmyku Khunjerab na čínské hranici. Mimo hlavní cestu se dá za ptactvem vyrazit jen s povolením ředitele parku a náčelníka oblastní policie, kteří sídlí v Gilgitu.

Mezi druhy pozorované v okolí Skardu, který leží ve výšce 2.438 m.n.m a je výchozím bodem k expedicím na K2, patří bekasina himálajská (Gallinago nemoricola), racek velký (Larus ichthyaetus), rehek bělokřídlý, zedníček skalní (Tichodroma muraria), pěnčík středoasijský, sojkovec pospolitý (Garrulax lineatus) a pěvuška hnědavá (Prunella fulvescens). Skardu je odlehlé městečko, které je přístupné buď letecky linkou, která je považována za tu nejnebezpečnější, ale i nejkrásnější na světě (míjí Nanga Parbat, což je čtvrtý nejvyšší vrchol na zemi, který se vypíná nad mořem zasněžených vrcholků hor do výšky 8.126 m.n.m) nebo ještě horším, 241 km dlouhým trekem z Gilgitu. Ptáky najdete v sadech a polích v okolí města, v lesních porostech pod base campem K2 v údolí Shigar (32 km od Skardu). Birdeři hlásili z tohoto údolí pozorování rehka bělokřídlého a pěnčíka středoasijského a spratky ibisovité (Ibidorhyncha struthersii) od horkých pramenů Chu Tran, které vyvěrají v bočním údolí v blízkostí ústí údolí Shigar. K dalším druhům v okolí Chu Tran patří velekur himálajský, zedníček skalní a sýkora rezavobřichá (Parus rubidiventris).