9.IX. – 28.IX.2006
Camargue, Pyreneje a Biskajský záliv – výlet v ornitologickém stylu.
Myslel jsem si, že plameňáky uvidíme jen z velké dálky a že jich moc nebude. Skutečnost mě ale překvapila. K těmto krásným ptákům se dalo přiblížit na několik metrů a na každé laguně jich bylo přinejmenším pár desítek.
Už dávno jsme se chtěli podívat na jich Francie do Camargue. Protože nám z let minulých vyzbyla dovolená, mohli jsme po návštěvě Camargue pokračovat do Pyrenejí, pak do Biskajského zálivu a nakonec jsme se vraceli až z Bretaně. 🙂
Následující text je přepsán z deníku, který jsem si vedl.
9. září 2006
Tak jsme vyrazili do Provence pít víno, koukat na plameňáky a čuchat levanduli, jak dodává Pepík. Den je nádherný, slunečný a chladný, dokonalé babí léto. Po dálnici připomínající patchwork jedeme jen k Humpolci. Pak nějaká ta desítka kilometrů a plazíme se a vlníme jižními Čechy. Před Pískem si cpeme naposledy na našem území teřichy v krásném starém hostinci Na ptáčkovně.
Folmava, šlapky a trpaslíci. Celníci hrají mezinárodní hru v ubíjení much plácačkou. Blahosklonně nás nechávají projet. U Ambergu najíždíme apendix dálnice E50 a držíme se jí až k Manheimu. Levý pruh je samý dravec míjející nás v neuvěřitelné rychlosti.
Stmívá se, tma houstne, Karlsruhe, Freiburg, Mulhouse. Sjíždíme z dálnice ve Francii. Několik odboček do neznáma vedlejších silnic a zastavujeme. Pod námi je dědina a na druhé straně tušíme kopce. Spíme v autě, máme za sebou 934 km.
10. září 2006
Probouzíme se v zalesněných kopcích. Ozývají se ty samé ptačí druhy co u nás. Chvíli to zkoušíme po okresce, ale červená vlna semaforů v Belfortu nás vrací zpět na dálnici A36. U mýtné brány si bereme lístek a následujících asi 350 km ujíždíme k jihozápadu na Lyon.
Za obrovským Lyonem přejíždíme na druhý břeh Rhony a proplétáme se nádhernými kamennými městečky dále k jihu. Dochází nám benzin a pumpy jsou jen automaty na karty. Začíná být pěkné horko. Po pravé straně se zdvíhají vápencové skály. Na jejich úbočích jsou vinice. Ty šplhají i do prudkých svahů.
Zachraňuje nás Tournon s malou benzinkou, kde berou naši VISA. Městečko je jak vystřižené z turistického prospektu. Hrádek, kamenné domy, most přes řeku a náměstí ve stínu světlezelených platanů. Projíždíme úzkými uličkami mnoha dalších podobných městeček, ale i v těsné blízkosti gigantických zaprášených cementáren.
Po stovce kilometrů z Tournonu je tu konečně Pont-St. Esprit a řeka Ardéche. Sjíždíme ke zbytkům starého římského mostu a parkujeme pod topoly. Řeka je obležená lidstvem, ale postupně se to tu vylidňuje. Přecpáváme se a pak se jdeme vykoupat. Smýváme pot a částečně i únavu. Zkusíme tu zůstat přes noc, i když je to tu nejspíš zakázané – nápisům ale nerozumíme.
Pont-St. Esprit
pozorované druhy: volavka stříbřitá (2 ex.), volavka vlasatá, ledňáček říční (2 ex.), konipas bílý (10 ex.), konipas luční, racek bělohlavý, volavka popelavá, cetie jižní (určena později)
Kolem přelétá volavka vlasatá a na mělčině loví dvojice volavek stříbřitých. Rozčiluje mě několik neznámých hlasů. Snad brzy přijdu na to komu patří. Auta odjíždějí. Šeří se. Obloha je zatažená, ale pod mraky prosvítá zbytky paprsků slunce a barví je do oranžova. Vzduchem se třepotají první netopýři.
Zbytky římského mostu poblíž Pont-St. Esprit barví do oranžova zapadající slunce. Řeka je chladná a průzračná.
11. září 2006
Noc je teplá a modravě rozsvícená měsícem. Musím si spacák přetáhnout přes hlavu, aby mi nesvítil do očí. Pak je mi ale moc horko a tak co chvíli vylézám a zase se schovávám před tou bledou zjizvenou tváří. Přetrhaně se dospávám k ránu.
Vracíme se kousek do St. Just a zákrutami pak stoupáme podél kaňonu řeky Ardéche. Vyhlídky z příkrých vápencových stěn, které postupně rozpaluje slunce, do hloubi kaňonu, kudy se klikatí modrá Ardéche, jsou nádherné. Hned na té první nad námi pokřikuje asi 30 rorýsů velkých. V dálce podél nahřátých stěn poletují břehule skalní. Čas od času po říčce proplouvá skupina kánojí.
U Pont-d’Arc se přes řeku klene kamenný skalní oblouk. Ozývá se křik kavek a pod obloukem přeletují skalní holubi. Přes divoké náhorní plošiny jedeme pak na Barjac, nečekaným smrkovým porostem a nekonečnou platanovou alejí k Uzés a nakonec k Pont du Gard.
Tady necháváme Metelku těsně před městem na parkovišťátku s hromadami střepů pocházejících nejspíš z oken aut. Asi kilometr se pak pěšky proplétáme kolem jalovců a dubů s tvrdými ostrými listy. Pak stojíme na hraně rokliny. Pod námi protéká Gardon a vlevo je vidět mohutný římský akvadukt.
Vracíme se k autu a sjíždíme k Remoulins, kde se koupeme v řece. Opět je tu dvojice volavek stříbřitých, volavky popelavé, kormorán velký, potápka malá a z druhého břehu mě provokuje neznámý ptačí hlas (cetie jižní). Břehule skalní, kterých bylo kolem akvaduktu asi 20, tu už nejsou.
Po N100 se přesouváme do Avignonu. Parkujeme u kempu před řekou a pak se jdeme projít do starého města. Znovu jsem v místech, kde jsem před čtyřmi roky zkoušel dělat klauna. Mám na to jen úsměvné vzpomínky. Už bych do toho nešel.
Město je oproti červencovému festivalu klidné a poloprázdné. Jen jedna živá socha před papežským palácem. Slunce pálí. Dostáváme chuť na pivo, které máme v kufru auta. U řeky pak vytahujeme nezbytný stolek, dvojici židliček a při pivku nad mapou plánujeme další trasu. Volba padla na Les Alpilles a městečko Les Baux.
Vymotáváme se z Avignonu jižním směrem. Silnice jsou skvěle značené. Bez problémů projíždíme St. Rémy a stoupáme klikatící se silničkou do kopců vonících borovicemi. Les Alpilles, v překladu snad Alpičky, jsou vápencové kopce s krásnými skalnatými bradly vystupujícími z lesa.
Pojídáme na odbočce vedle silnice (Pepík je rozený outdoorový kuchař) a pak se přesunujeme na velké parkoviště v nejvyšším bodě silnice. Odsud se dá vylézt k místnímu nejvyššímu kopci La Caume (387 m).
Vytahujeme stolek, židličky, červené víno koupené u Lidla a pro tento den a noc jsme doma. Kousek od auta jsme dokonce vyplašili dvojici orebic rudých. Škoda, že už je moc šero. Jedna pózuje kousek od nás. Dala by se vyfotit.
Po půl deváté už je tma. Vylézají hvězdy a víno chutná skvěle. Z noci se ozývá hvízdání sýčka a občas i skřehotavý hlas orebice.
Vápencový kaňon řeky Ardéche. Nad ním v hejnu pokřikovali rorýsi velcí.
12. září 2006
Noc byla teplá, pod stromy se spalo na jehličí krásně. V sedm se rozednívalo. Kousek za hlavou se nám náhle ozvaly jakési bublavé zvuky. Opět to byla naše stará známá dvojice orebic. Něco si povídaly a procházely se kousek od nás.
S dalekohledy a foťáky jsme se vypravili na La Caume. Po asfaltce to byly 3-4 km. Míjeli jsme spoustu krásných výhledů na vápencové skály, dokonce i dvojici skalních oken. Z ornitologického hlediska nás nejvíce potěšila dvojice orlů jestřábích kroužící kolem vysílače na vrcholu kopce a množství pěnic vousatých ozývajících se z křovin.
Les Alpilles – borovým lesem zarostlá vápencová bradla a kopečky se zajímavými skalními útvary.
Les Alpilles – La Caume (9:00 – 11:45)
pozorované druhy: orebice rudá (2 ex.), vlaštovka obecná, jiřička obecná, pěnice vousatá (asi 10 ex.), krahujec obecný, holub hřivnáč, rorýs velký (200 ex. kroužících v hejnu), kavka obecná (20 ex.), králíček ohnivý (2 ex. na cedrech), sojka obecná (2 ex.), orel jestřábí (2 ex.), červenka obecná, poštolka obecná, drozd zpěvný, lejsek černohlavý
Po návratu sjíždíme z kopců, abychom přejeli k jinému bradlu s ruinami středověkého městečka – Les Baux. Řada budov je opravených a v uzoučkých uličkách jsou pro turisty obchůdky a kavárničky. Podél hradeb se prohánějí břehule skalní. V jedné kavárničce se dáváme zeleninový salát a frapé. Obloha je modrá, skály kolem a kamenné domky bíle svítí a z mnoha obchůdků se vine levandulová vůně.
Opouštíme městečko, abychom projeli Arles a konečně se ocitli v našem vysněném Camargue. Už kousek před Albaronem pozorujeme u silnice v podmáčeném poli naše první volavky rusohlavé. Fouká prudký vítr otřásající našimi dalekohledy. Škoda, mohl jsem je mít vyfocené.
Před Stes. Maries-de-la-Mer nás přinutily zastavit siluety plameňáků na laguně kousek od silnice. Laguny jsou součástí tzv. Parc Ornithologique de Pont de Gau. Prohlídka bude zvlášť pro nás na několik hodin. Necháme si to na zítra. Jen od návštěvnického centra koukáme na tu nejbližší lagunu.
Pont de Gau (15:25 – 16:20)
pozorované druhy: rybák velkozobý (2 ex.), ibis posvátný (2 ex.), plameňák růžový (200 ex.), volavka stříbřitá (25 ex..), volavka rusohlavá (25 ex.), volavka popelavá (15 ex.), kachna divoká (10 ex.), pisila čáponohá, racek chechtavý (20 ex.), racek bělohlavý (8 ex.), kulík říční (10 ex.), slípka zelenonohá (2 ex.), cetie jižní (určena později)
Zkouším pár fotek ze závětří. Takhle blízko jsem v plameňáky vůbec nedoufal. Už se těším zítra.
V Stes. Maries se ubytováváme v kempu La Brise ležícího přímo u moře. Dovádíme ve vlnách, užíváme si horké sprchy a po vydatném jídle se chystáme na procházku podél pobřeží.
Jdeme východním směrem k nejbližšímu z výběžků obrovské laguny Étang de Vaccares (jde o Étang dit l’Imperial). I tady jsou desítky plameňáků a volavek. Bohužel se šeří. Přesto pozorujeme asi 200 tenkozobců opačných a několik desítek kulíků zlatých. Ovšem nejvíce nás potěšilo několik racků tenkozobých, které jsme v rostoucím šeru dokázali rozeznat mezi chechťáky. Elektronický klíč, který jsme dostali od branky vedoucí z kempu na pláž, nám už k ničemu není. Branka je zablokovaná. Přelézáme plot. Obloha se s přicházející tmou vyčistila. Nad námi plachtí hvězdná labuť.
Étang dit l’Imperial (18:50 – 20:30)
pozorované druhy: jen nové druhy – tenkozobec opačný (200 ex.), ústřičník velký (3 ex.), rybák obecný (2 ex.), kulík zlatý (20 ex.), racek tenkozobý (4 ex.)
Jen co jsme vstoupili do Camargue, objevili se v zamokřených loukách bílí koně a volavky rusohlavé.
13. září 2006
Noci mě svojí délkou zmáhají. Budu muset chodit spát později, když slunce vychází až po sedmé ranní. Snídáme a jdeme se projít opět k laguně. Fučí ale příliš silný jižní vítr, který velice znesnadňuje pozorování. Mezi desítkami kulíků říčních a vodoušů rudonohých by mohlo být i něco zajímavějšího. Dalekohledy se ale otřásají a vibrují až bolí oči. Tentokrát jsou tu i rybáci severní a malí. Po hodinovém souboji s větrnými poryvy se vracíme do kempu.
Étang dit l’Imperial (9:00 – 10:00)
pozorované druhy: rybák obecný (30 ex.), racek bělohlavý (200 ex.), plameňák růžový (500 ex.), pisík obecný, volavka stříbřitá (30 ex.), volavka popelavá (10 ex.), racek chechtavý (300 ex.), rybák severní (300 ex.), břehule říční (10 ex.), moták pochop, kormorán velký (50 ex.), ledňáček říční, rybák velkozobý (6 ex.), orlovec říční, ústřičník velký (6 juv.), tenkozobec opačný (200 ex.), vodouš rudonohý (100 ex.), kameňáček pestrý (5 ex.), kachna divoká (100 ex.), rybák černý (2 ex.), kulík říční, volavka bílá, kulík mořský (10 ex.), kulík písečný (40 ex.), rybák malý (10 ex.), jespák obecný, jespák křivozobý
V kempu si jen chystáme svačinu a vybavení a odjíždíme o pár km severněji k Pont du Gau, kde jsme v ornitologickém parku včera fotili plameňáky. Vstupné je 6,50 € na osobu. Hned za vstupní budovou začínají malé laguny. Na všech odpočívají plameňáci. Jsou neuvěřitelně blízko. Dají se z několika málo metrů pozorovat z místní kavárničky nebo fotit obyčejnými digitálními kompakty.
Krom plameňáků jsou tu i jiné kachny. Rychle nasazuji digitál na dalekohled a horečnatě se snažím udělat pár fotek. Vše se stupňuje ve chvíli, kdy v rákosí na jedné z lagun nacházím skrytou dvojici čírek úzkozobých. Tohle je rozhodně dnešní top druh. V Evropě se vyskytuje jen na jihu Španělska v počtu 200 párů. Daří se mi je zachytit. Sláva! Mimo tyto rákosím kryté malé laguny tu nic zajímavého není. Jen silný vítr. Z menších pěvců nemáme díky vichru nic, ale stejně jsme nadšeni. Po třech hodinách se uťapaní a unavení vracíme k autu.
Pont de Gau (11:25 – 14:15)
pozorované druhy: čírka úzkozobá (2 ex.), volavka rusohlavá (20 ex.), volavka stříbřitá (30 ex.), polák velký (20 ex.), zrzohlávka rudozobá (10 ex.), lyska černá (10 ex.), slípka zelenonohá (20 ex.), plameňák růžový (200 ex.), husice liščí (5 ex.), kachna divoká (50 ex.), polák chocholačka (5 ex.), kopřivka obecný, labuť velká (2 ex.), husa velká (10 ex.), racek chechtavý (50 ex.), racek bělohlavý (50 ex.), kulík mořský (2 ex.), rybák obecný (2 ex.), pisila čáponohá (2 ex.), kvakoš noční, cetie jižní (určena později)
Mezitím se obloha zatáhla a několikrát zahřmělo. Jedeme do Arles doplnit nádrž a nakoupit zásoby. Začalo pršet. Napřed nenacházíme vůbec nic. Motáme se hustým provozem v centru města a dochází nám trpělivost. Pak směrem na Forgues nalézáme levnou benzínovou pumpu. Rozdíl v ceně od čerpaček úplně na tom turistickém jihu je značný. Pepe si pak všímá cedule k supermarketu. Jde o jednu z odboček k jihu na Fourchon. Náš oblíbený Lidl to není, ale k naší úplné spokojenosti jej nahrazuje Aldi.
V dešti se vracíme na jih. Když parkujeme u stanu, přestává pršet a trochu se vyjasňuje. Dnes už se nám nikam nechce. Při vínu plánujeme další cesty.
Kolem sedmé se jdeme na chvíli projít po promenádě směrem k městu. Prudký vítr zvedá vysoké vlny. Voda je zakalená, spršky slané vody občas skropí i nás. Nad mořem balancuje jen několik racků. Blíží se večer. Zítra kemp opouštíme.
Čírky úzkozobé – druh, který nás tu vzhledem k omezenému areálu výskytu na jihu Španělska velice překvapil.
| další část |