Maroko 2007 – 3. část

19. března 2007

Noc na smetišti vystřídalo ráno stejně výživné na směsici pachů a vůní jako včerejší večer. Hlasu lelka jsme se nedočkali ani za rozbřesku. Kolem přelétl dudek, několik vlh a na jedné hromádce odpadků postávali dva sýčci. Snídáme v nějakém malém městečku cestou na Agadir – čaj, plněný rohlík a kousek buchty. Snídaně pro jednoho vyjde na 10 Dh. Namysleli jsme si, že se dostaneme v Agadiru k ústí řeky Oued Souss, ale to jsme ještě netušili, jak složité to bude. Dlouhou dobu bloudíme předměstím, kde je doprava tak hustá a divoká, že přijít tu k úrazu je otázkou vteřinové nepozornosti. Čtyřikrát projíždíme kolem policejní kontroly namátkově zastavující řidiče. Vždy tam a zpět, a znovu, a ne a ne se vymotat. Po několikerém ptaní konečně nacházíme u hotelu La Pyramide odbočku na Embouchure du Souss, která nás přivádí ke korytu řeky a královskému paláci.
Koryto je poloprázdné. Ve zbytcích vody ale stojí plameňáci, pisily, břehouši rudí a bahňáci. Daleko před námi lze tušit Atlantik, na jehož modři se vznáší dvojice rybářských lodí. Postupujeme řečištěm k písečným plážím. Máme tu stovku rybáků severních a několik set racků. Většinou jde o racky žlutonohé a bělohlavé, ale je mezi nimi i několik desítek racků zelenonohých a jeden tenkozobý. Končíme v pravou chvíli. Hladina řeky kolem nás začíná slušným tempem s přílivem stoupat. Rychle se brodíme ke břehu. Bahno, kterým jsme oba oplácaní až po kolena smýváme ve vlnách moře. Nacházíme se v těsné blízkosti královského paláce. Vojenské stráže musíme přesvědčovat, že máme jen dalekohledy a že jsme nic nefotili. Pěkně osmaženi sluncem se vracíme k vyhřátému autu.

Oued Souss
9:40 – 13:00
pozorované druhy: plameňák růžový (30 ex.), volavka popelavá (10 ex.), volavka stříbřitá (3 ex.), ústřičník velký (30 ex.), kolpík bílý (10 ex.), kormorán velký (maroccanus, 60 ex.), cistovník rákosníkový (4 ex.), břehouš rudý (20 ex.), racek žlutonohý (300 ex.), racek chechtavý (5 ex.), kulík bledý (60 ex.), kulík písečný (80 ex.), vodouš rudonohý (30 ex.), rybák severní (100 ex.), koliha velká (15 ex.), husice liščí (2 páry), orloven říční, pisila čáponohá (30 ex.), pěnice bělohrdlá (10 ex.), moták lužní (F), pisík obecný, vodouš šedý (6 ex.), kulík mořský (50 ex.), straka obecná (10 ex.), poštolka obecná (10 ex.), káně lesní (tmavá forma), špaček černý (20 ex.), hrdlička zahradní (20 ex.), konipas luční, konipas bílý, zvonohlík zahradní (5 ex.), holub hřivnáč (10 ex.), vlaštovka obecná (10 ex.), bekasina otavní, jespák obecný (10 ex.), jespák písečný (15 ex.), tenkozobec opačný (8 ex.), racek tenkozobý, racek zelenonohý (50 ex.), racek bělohlavý (200 ex.), dudek chocholatý (4 ex.), ťuhýk rudohlavý, bělořit šedý

Nacházíme perfektní restauraci. Za 25 Dh na osobu pojídáme vynikající kuře s rýží. Pak na chvilku jdu omrknout internet. Je znát, že jsme ve městě. Mnohé dívky tu už chodí bez zahalení a chlapíci nevědí, kam s očima. Husarským kouskem se nám povedlo vymotat z města k jihu na silnici P30 směr Tiznit. Dokupujeme zásoby a uháníme k odbočce označené Massa. Podél řeky Massa pak jedeme tak dlouho, až asfalt vystřídá hrbatá písečná polňačka. Poslední vesnicí je Sidi Binzaran. Pak už vjíždíme do národního parku Oued Massa. Tady už číhají průvodci. S jedním se domlouváme na zítřejší výpravu za ibisy skalními. Na osobu budeme platit 250 Dh. Kluk nám slibuje i běhulíky a dytíky. Ještě teď v podvečer nás bere na krátkou procházku za čagrou černohlavým a orebicí pouštní. Orebici opravdu po chvíli vyplašil z křoví na vegetací zarostlých dunách. Zahlédl jsem ji jen na okamžik. Čagru se snaží přivábit hlasem. Sice mu jednou odpověděl, ale neukázal se. Zítra je taky den. Bereme jej zpět do vesnice, kde nám ukazuje místo na políčku za domky. Můžeme si tu postavit stan. Zítra v 8:00 si nás vyzvedne a vyrazíme do světa.
Dnešek byl opravdu přecpaný zážitky. Počet druhů nám vyběhl ze 130 na 160. Ještě to rychle alespoň zhruba zapsat. Jsme ulepení potem, unavení, trošku přismahlí, ale spokojeni. Ale je to pořádná makačka tahle dovolená.

Oued Massa
17:40 – 19:00
pozorované druhy: ostralka štíhlá (4M), pěnice vousatá (3 ex.), orebice pouštní, slípka zelenonohá (5 ex.), jespák malý (5 ex.), kulík říční (5 ex.), čírka obecná (3F), kolpík bílý, pisila čáponohá (5 ex.), potápka malá (4 ex.), lyska černá (50 ex.), lžičák pestrý (M+2F), polák chocholačka (3 ex.), cetie jižní, kvakoš noční, rákosník obecný (2 ex.), bramborníček černohlavý, ťuhýk rudohlavý, volavka stříbřitá (2 ex.), budníček větší, čagra černohlavý (hlas), poštolka obecná (2 ex.), racek žlutonohý (50 ex.), racek bělohlavý (20 ex.), kachna divoká (1 pár), břehouš černoocasý (3 ex.), volavka popelavá, vlaštovka obecná (100 ex.), pěnice bělohrdlá (5 ex.), zvonohlík zahradní (10 ex.), bulbul zahradní (30 ex.), bělořit šedý (F), pěnice černohlavá (1 pár), pisík obecný (2 ex.), kormorán velký (10 ex.)

---

20. března 2007

Budí mě horko a doslova ptačí řev. Spíme kousek od rákosin a keřů, ve kterých to žije. Nově si připisuji slavíka obecného a dvojici hrdliček senegalských, které poletují v těsné blízkosti z palmy na palmu. Před osmou už tu máme Rashida. Chce řídit, aby vypadal dobře před známými, které cestou potkáme. Budiž. Vracíme se do Massy, přejíždíme koryto řeky a pouštíme se do písčitých kopečků po levé straně řeky. Je tu vesnice Sidi Wassay. Cestou fotíme sýčka. Pak se proplétáme úzkými uličkami. Rashid zastavuje a ukazuje na plotem obehnaný pozemek vedle nás. Opravdu se tu popásá 14 ibisů skalních. Člověk by až řekl, že jde jen o nějakou domácí havěť. Překotně fotíme. Ibisi se vzdalují.
Za vesnicí pak zkoušíme štěstí v pláních nad mořem. Rashid zvedá dvojici dytíků úhorních. Taky pěkná podívaná. Trochu neurvalou jízdou za zvuku berberské muziky, kterou si Rashid přinesl na kazetě, se vracíme k vesnici Sidi Binzaran. Ve velice pustých písečných pláních se skromným porostem nad vesnicí nakonec pozorujeme nejprve v letu 7 běhulíků plavých a pak další dva o něco blíže. Po návratu do parku chce Rashid nejen 500 Dh za ibisy, ale dalších 150 Dh za běhulíky a dytíky. Se 600 Dh v kapse nakonec odchází. Teď můžeme v klidu vyrazit podél řeky.

Sidi Wassay
8:15 – 9:30
pozorované druhy: ibis skalní (14 ex.), linduška úhorní (10 ex.), dytík úhorní (2 ex.), sýček obecný, bělořit okrový (M), rehek severoafrický (1 pár), ťuhýk rudohlavý a šedý, rorýs obecný (50 ex.), strnad pruhovaný, poštolka obecná, běhulík plavý (9 ex. – Sidi Binzaran)

Začíná být pěkné horko. Občas nás mine skupinka turistů s průvodcem. Jednou kolem nás proběhnou tři chlapíci jen v trenýrkách se stativky na zádech. Po několika stech metrech nad námi přelétají čtyři běhulíci. Nedbale odkládám stativek a pozoruji je binokulárem. Za zády slyším jen výkřik „pozor!“, když zahlédnu stativák kácející se k zemi. Dopadá okulárem do písku. Úplně se mi z toho zatmělo před očima. Pád naštěstí zbrzdila vodící páka hlavy stativu. Přesto je okulár plný písku a při každém pohybu to v něm skřípe. Něco vyfoukávám, čistím, oprašuji a pak mám teprve odvahu se do něj podívat. Funguje! Sláva! Doufám, že tohle se mi už nestane. Krom běžných druhů ze včerejška se až u písečné hráze na konci řeky zdržuje stovka ibisů hnědých a mezi racky je asi desítka racků zelenonohých. Nad mořem je opar. Blíže ke břehu loví nad vlnami rybáci severní. U brány uzavírající park od moře se s námi snaží konverzovat další strážce. Řeč se stáčí samozřejmě na ibisy skalní. Průvodce jen nevěřícně kroutí hlavou nad cenou, kterou jsme zaplatili Rashidovi a opakuje „problem, problem“. Za ukázku ibisů se platí 100 Dh na osobu. Říká, že bude muset zavolat řediteli parku. S tím se loučíme. Ke stanici jsou to zpět asi 4 km, které ťapu už docela mechanicky. Ve stínu stromů u parkoviště dávám sardinky s chlebem a dělám zápis. Tóma ještě hledá orebici pouštní, kterou včera nezahlédl.

Oued Massa
6:30 – 8:00, 11:10 – 13:30
pozorované druhy: slavík obecný (2 ex.), čagra černohlavý (3x hlas), hrdlička senegalská (4 ex.), vlha pestrá (30 ex.), rákosník obecný (2 ex.), linduška luční (2 ex.), strnad luční (3 ex.), pěnice bělohrdlá (5 ex.), vlaštovka obecná (50 ex.), břehule říční (10 ex.), poštolka obecná (3 ex.), kolpík bílý (5 ex.), volavka stříbřitá (10 ex.), volavka popelavá (2 ex.), kormorán velký (30 ex.), bulbul zahradní (15 ex.), strnad cvrčivý, kachna divoká (4 ex.), potápka malá (4 ex.), lyska černá (80 ex.), racek chechtavý (2 ex.), cistovník rákosníkový (3 ex.), polák chocholačka (3 ex.), straka obecná (2 ex.), běhulík plavý (4 ex. v letu), jespák bojovný (2 ex.), vodouš rudonohý (2 ex.), břehouš černoocasý (3 ex.), ibis hnědý (100 ex.), lžičák pestrý (3 ex.), ostralka štíhlá (5 ex.), kopřivka obecná (2 páry), polák velký, čírka obecná (4 ex.), pisík obecný (2 ex.), jespák malý, kulík říční (3 ex.), kulík písečný (4 ex.), plameňák růžový (2 ex.), volavka rusohlavá (4 ex.), tenkozobec opačný, racek zelenonohý (10 ex.), rybák severní (10 ex.), sokol stěhovavý, racek žlutonohý (100 ex.), zvonohlík zahradní (20 ex.), pěnkava obecná (6 ex.), stehlík obecný (8 ex.), kukačka obecná (2 ex.), křepelka polní

Zatímco dojídám a dělám zápis, přichází ke mně další z průvodců s atlasem ptáků v ruce a snaží se mě dostat na běhulíka a ibisy skalní. Odchází, až když ho seznamuju s naším ranním úspěchem. Balíme a odjíždíme podél řeky, kde se právě točí film o berberech. Ještě jednou potkáváme Rashida. Tóma mu říká, co jsme se dozvěděli o poplatcích za ibisy. Rashid ale nechce rozumět. Je prý oficiální průvodce a ceny jsou pevně dány. Loučíme se s úsměvem.
Agadir projíždíme docela hladce. Ocitáme se na pobřeží Atlantiku, kterého se držíme i dále. Do břehů narážejí mohutné vlny, které využívají skupinky surfařů. Nad mořem je opar. Dohlednost je neslavná. Míjíme Cap Rhir s majákem. Na přenocování tu příliš vyfukuje. Na chvíli zastavujeme. Nějaký snědý chlapík nám nabízí haš. Odmítáme. Nad hladinou loví tereji a rybáci severní. O kus dále potkáváme skupinu racků zelenonohých.

Agadir – sever
16:50 – 17:10
pozorované druhy: terej bílý (20 ex.), rybák severní (10 ex.), racek žlutonohý (30 ex.), racek zelenonohý (10 ex.), ťuhýk šedý (ad.+3 pull.)

V hlubokém zářezu do pevniny je městečko Tamri. Jeho mělké dno je zarostlé banánovníky. Příkré skalnaté svahy údolí by měly být hnízdištěm menší kolonie ibisů skalních. Mnozí birdwatcheři uvádějí pozorování tohoto druhu právě z této lokality. Eventuelní hledání necháme na zítra.
Na levé straně údolí nacházíme hotel. Cena pro 2 osoby je 150 Dh, což je paráda. Sprchujeme se, obhlížíme z terasy rozlehlé údolí, dáváme colu a pak hurá do peřin.
Únava po dni stráveném na slunci je znát. Cola se trochu zvrtla. Tóma pro sebe objednává něco k snědku, ale přinášejí nám oběma talíř salátu a posléze i mohutnou rybu na grilu. No proč ne?

---

21. března 2007

První jarní den. Pepe píše, že doma začal padat sníh. Celá zima byla jarní bez sněhu, příroda si na to zvykla a teď, na jejím sklonku, je prý až 30 cm sněhu. Den se z balkónu hotelu zdá být zamlžený, kousek od nás zpívá skalník modrý a strnadi pruhovaní. Brzy hotel opouštíme, abychom se mrkli dolů do údolí. V ústí údolí se zdržují na laguně hlavně racci žlutonozí. Prohlížíme si je ve velice silním větru stativákem.

Tamri
8:30 – 9:00
pozorované druhy: potápka malá, rorýs šedohnědý (4 ex.), vlaštovka obecná (20 ex.), cistovník rákosníkový, poštolka obecná, volavka rusohlavá (2 ex.), slípka zelenonohá, konipas luční, kulík písečný (4 ex.), jespák malý (2 ex.), racek žlutonohý (600 ex.), racek zelenonohý (30 ex.), volavka popelavá, rybák severní, kormorán velký (2 ex.), terej bílý (8 ex.)

Jen asi 2 km severně od Tamri jsem nad mořským pobřežím zahlédl hejno velkých černých ptáků. Dalekohledy jasně vidíme, že se jedná o 90 ibisů skalních. Přistávají mezi políčky, kde se pasou. Snažíme se přiblížit, ale ibisi mají dost velkou únikovou vzdálenost. Vzlétnou a přistanou o kus dál. Reagují tak i na postavičky pracující na polích. Pořídili jsme pár dokumentačních fotek. Poblíž musí hnízdit docela solidní kolonie. Na stejném místě pak vidíme nad pobřežím sokola šohina. Připomíná našeho, ale celkově je menší a světlejší. Ani kresba na lících není tak výrazná. Spokojeni se pouštíme dál podél pobřeží k severu.

Tamri – sever
9:15 – 10:30
pozorované druhy: Od moře duní nehorázně silný vítr. Ve vzduchu je písek, prach a vodní tříšť. Místy projíždíme oblaky zvířeného prachu. Cesta až do Essaouiry probíhá hladce. Na ostrůvcích oproti městu mají hnízdit ostříži jižní. Přilétají ale až koncem dubna. Teď se v prudkém větru klátí jen hejna racků. Střed města míjíme, abychom najeli na příbřežní silnici 6537 směřující k Safi. Několikrát zastavujeme, ale vítr je pro jakékoliv pozorování příliš silný. Občas potkáváme pasáka se stádem kozí lozících v korunách nevysokých stromů. Jinak vlhy, ťuhýci rudohlaví a úplně prázdná silnice. Důvod jsme pochopili asi 47 km před Safi. To, po čem příštích šest km jedeme, se silnicí nedá nazvat. Snad tankodrom. V Safi banka a internet pro Tómu a oběd pro oba. Oběd v silném větru na ulici je ekvilibristickým kouskem.
Safi opouštíme v severovýchodním směru podél pobřeží na Loualidii (El Oualidia). Slunce nám vpravo za zády postupně klesá k mořské hladině. Útesy pobřeží jsou barvené do oranžova. Jinak je kolem jen kamenitá pustina s občasnou usedlostí a vysoké zídky naskládaného kamení. Jako bychom jeli po okraji světa, který je v dáli před námi umazáván mořem a větrem do ztracena.
Podél pobřeží se vezou k severu hejna racku žlutonohých. Bez mávání křídel postupují blíže hnízdištím. Odbočujeme na silnici 1336 směr Tnine Gharbia. Opět pusté kamenité pláně vyhlížející jako rozpukaný velrybí krunýř. Pak na S126 vedoucí ke Themis Zemamra. Pár km před vesnicí má být v polích laguna plná ptáků. Nacházíme jen její vyschlé dno s několika loužemi. Ale ptáků je tu opravdu hodně. Zešeřilo se a fouká ledový vítr. Na dně je asi 20 husic liščích, dva tenkozobci a stovky bahňáků. Zítra ráno se sem vrátíme.
Zpět za vesnicí Tnine Gharbia zajíždíme mezi stromky za jednou ze zemědělských usedlostí a pod prvními hvězdami stavíme stan. Psi štěkající v naší těsné blízkosti nás nenechají hodně dlouho spát. Nakonec ale utichnou a střídá je hlasitá modlitba, která se díky amplionu postupně line z každé větší skupiny budov. Modlitba je tu věcí veřejnou a každý ji hlava nehlava vytrubuje do světa.

---

22. března 2007

V noci byli slyšet dytíci, sýčci, ale svým dvouslabičným kovově skřípavým hlasem také lelci rudokrcí. Rychle balíme, aby nás někdo ze svého pozemku nevyhnal. Uchází nám pravé přední kolo. Dofukujeme u benzinky v Tnine Gharbia a jedeme zpět k louži. Počet jednotlivých druhů bahňáků jenom odhaduji podle celkového počtu ptáků, které jsem spočetl. Je tu neuvěřitelných 1.400 menších bahňáků. Výrazné druhy jsem spočítal přesněji.

Themis Zemamra – laguna
8:15 – 9:00
pozorované druhy: pisila čáponohá (200 ex.), křepelka polní, kulík mořský (350 ex.), kulík říční (175 ex.), vodouš rudonohý (50 ex.), konipas luční (iberiae, 100 ex.), jespák malý (350 ex.), jespák bojovný (30 ex.), kachna divoká (30 ex.), bekasina otavní (30 ex.), kolpík bílý, konipas bílý (alba), husice liščí (24 ex.), jespák obecný (350 ex.), vodouš kropenatý (5 ex.), lžičák pestrý (3 ex.), kulík písečný (175 ex.), břehouš černoocasý, potápka malá (4 ex.), volavka popelavá, vodouš šedý (5 ex.), linduška luční (5 ex.), břehule říční (10 ex.), strnad luční, chocholouš obecný (6 ex.), jespák křivozobý, tenkozobec opačný (2 ex. včera večer)

Do Tnine Gharbia se vracíme na ranní máťák. Pořád silně fouká a zvířený prach se honí v oblacích ulicemi, štípe v očích a vrže mezi zuby. Slunce svítí, ale je chladno. Vracíme se k pobřeží, k Loualidii. Odsud až k El Jadidě se táhnou příbřežní laguny a saliny. Desítky kilometrů zajímavých lokalit. Zastavujeme hned u první soustavy salin tečkovaných pisilami a tenkozobci. Zůstáváme tu přes tři hodiny a pořád je co pozorovat. Jednou přilétne hejno plameňáků, pak kolpíci a vrcholem je přelétající ouhorlík stepní. Zkouším fotit přes digiscop, ale vítr mi celou sestavou zmítá. Moc slavné to asi nebude. Všude, na každém malém rybníčku, jsou desítky bahňáků. Jen pisil je tu asi 400. Zdecimovaní těmi počty se vracíme k autu, nasedáme a odjíždíme. Zakázali jsme si pohled vlevo, kde se táhnou před vysokou písečnou dunou další a další saliny. Duna je odděluje od moře.

Loualidia – saliny severně
11:00 – 14:15
pozorované druhy: kameňáček pestrý (10 ex.), koliha malá, kolpík bílý (30 ex.), racek chechtavý (10 ex.), vodouš šedý (10 ex.), vodouš rudonohý (150 ex.), volavka stříbřitá (15 ex.), jespák bojovný (50 ex.), kulík mořský (40 ex.), jespák malý (200 ex.), cistovník rákosníkový (3 ex.), dudek chocholatý, strnad luční (2 ex.), jespák obecný (200 ex.), jespák písečný (30 ex.), jespák křivozobý (30 ex.), tenkozobec opačný (80 ex.), ouhorlík stepní, racek tříprstý (juv.), racek tenkozobý (20 ex.), racek zelenonohý, cetie jižní, koliha velká (4 ex.), plameňák růžový (120 ex.), bekasina otavní (10 ex.), konipas luční (3 ex.), racek bělohlavý (10 ex.), kulík bledý (2 ex.), volavka popelavá (20 ex.), lžičák pestrý (100 ex.), racek žlutonohý (průtah, 100+), volavka rusohlavá (2 ex.), rybák severní, břehouš černoocasý (2 ex.), pisila čáponohá (400 ex.), kulík písečný (40 ex.), kulík říční (10 ex.), hrdlička senegalská (2 ex.)

Na oběd zastavujeme v Sidi Sved. Nacházíme restauračku, kde mají smažené ryby. Dosyta se nacpáváme. A zbude i na trojici hladových koček žebrajících kolem. Občas se nám přes talíře přežene prachová clona a my pak chvíli chroustáme drobná zrnka písku. Ale jinak pohoda.
V El Jadidě se rozhodujeme najet na dálnici a pustit se po ní až před Rabat, k Temaře. Provoz je na ní řídký a tak se jede rychle. Potkáváme dva luňce šedé a desítky rorýsů šedohnědých. Až k exitu na Skhirat platíme 52 Dh na dálničních poplatcích. K Témaře se dostáváme až za šera. Jsme na pobřeží, kde to tepe pouličním životem. Krom toho jsme v podstatě na předměstí Rabatu. Najít v tom ruchu, nepřehlednosti a hlavně bez jakéhokoliv značení cestu na Sidi Yahya des Zaër a potom úplně nenápadnou odbočku na Sidi Bettache je dílem velké trpělivosti a sebeovládání. Několikrát se musíme ptát a mnoho km se i vracíme. Pak už jsme konečně na cestě vedoucí mezi korkovými duby. Po 15 km míjíme Royal Hunting Lodge a o chvíli později vjíždíme po polňačce do lesa a na mýtině stavíme stan. Je kosa jak z nosa a obloha je tradičně plná hvězd.

---

23. března 2007

Afrika se na noc ukládá do mrazáku. Jinak to není možné. Večerní měsíc posazený na obloze jako loďka – oběma cípy vzhůru – k ránu zmizel a vystřídaly ho hlasy dytíků. Chvíli to trvá, než se přemluvím k tomu, abych opustil relativně vyhřátý spacák. Naštěstí slunce vychází brzy a už jeho první paprsky příjemně hřejí. Spodky si raději nechávám. Vracíme se o 3 km zpět k Témaře. Z údolí po naší pravé straně se ozývají občas jakoby bažantí hlasy. Ty se mění na chraplavé klokotavé pokřikování, kterým se ozývají frankolíni dvouostruzí. Musí tu být minimálně tři samci, kteří tímto způsobem obhajují svá teritoria. Jeden se ozývá z keřů velice blízko. Asi po dvaceti minutách konečně vylétává na pahýl stromu, takže si jej můžeme i proti slunci dobře prohlédnout. Když se vracím k autu pro digiscop, míří proti mně stádo ovcí a koz s trojicí hlučných pasáčků. Frankolín mezitím bohužel přelétl o kus dál do keřů a přestal se ozývat.

Royal Hunting Lodge – okolí S208
7:20 – 8:30
pozorované druhy: pěnice bělohrdlá (3 ex.), holub hřivnáč (150 ex.), frankolín dvouostruhý (3x hlas, jeden pozorován), skřivan lesní (hlas), dytík úhorní (hlas v 5:45), čagra černohlavý (hlasy), sýkora koňadra, kos černý, volavka rusohlavá (5 ex.)
další druhy: káně bělochvostá (3 ex.), luňák hnědý (7 ex.), čáp bílý (10)

V Rabatu zase naskakujeme na dálnici. Projíždíme Kénitru a pak se držíme nedaleko mořského pobřeží ve směru na Larache. Sjíždíme na exitu Moulay-Bousselham lehčí o 37 Dh za použití dálnice. Po levé straně se nám rozevírá pohled na část rezervace Merja Zerga. Jde o mohutnou mělkou lagunu o ploše 90 km2 spojenou s mořem úzkým průlivem kroutícím se mezi městečkem Moulay-Bousselham a písečnými dunami na pobřeží. Od severu přijíždíme do blízkosti menší laguny neuvěřitelně zaneřáděným uměle vysazeným eukalyptovým porostem. Vzduch se silně tetelí; cokoliv vzdálenějšího, než 100 m už téměř nelze rozeznat. Jakékoliv pozorování musíme nechat buď na večer nebo ještě lépe na časné ráno.
Zajíždíme do města na oběd. Všude jsou turisti a odpovídají tomu i ceny v restauracích. Za dvě jídla, salát a čtyři pidipiva platíme 270 Dh. Snad dvě hodiny přecpaně relaxujeme ve stínu. Pak se jdeme projít po pláži. Tyrkysová voda, žlutý písek, krása. Opaluje se tu skupina krav a několik rybářů opravuje sítě. Silně fouká a i na slunci je zima. Na mělčině sedí hejno racků. Asi 400 z nich je zelenonohých. Novým druhem je rybák velkozobý. Celou lagunu zkoušíme objet z druhé strany, abychom měli slunce za zády. Vesnice, které projíždíme, jsou jedno nestydatě nevábné smetiště. Něco tak příšerného jsme v Maroku ještě neviděli. Na menší vodní hladině u Messbahu přibývá 23 rybáků bahenních. Vzduch nad lagunou se nadále vlní a znemožňuje pozorování. Rozeznáváme jen plameňáky a stovky bahňáků přelétajících z místa na místo.

Merja Zerga
pláž (14:30 – 15:45): racek zelenonohý (400 ex.), racek žlutonohý (350 ex.), racek bělohlavý (50 ex.), rybák velkozobý, rybák severní (80 ex.), kulík mořský, kameňáček pestrý (10 ex.)
Messbah (14:30): rybák bahenní (23 ex.)
hl. laguna: plameňák růžový (300 ex.), kolpík bílý (30 ex.), rybák bahenní (50 ex.), kulík bledý (200 ex.), rybák velkozobý, racek tenkozobý (3 ex.), racek chechtavý (10 ex.), kameňáček pestrý, koliha velká (3 ex.), jespák malý, ústřičník velký, kulík mořský, cistovník rákosníkový, moták pochop, břehule říční, vodouš rudonohý, vodouš šedý, sýček obecný, kvakoš noční (2 ex.), kachna divoká

Než se objede celá laguna, přibude na tachometru 30 km. Opět pozorujeme racky. Mám několik tenkozobých, chechtavých a dalšího rybáka velkozobého. Vracíme se stejnou cestou a děláme několik zastávek. Horký vzduch nad lagunou odehnal vítr od moře. Ptáci jsou lépe k rozeznání ale jen ti nejbližší. V dáli se na laguně zvedají znovu stovky menších bahňáků. Vracíme se k Moulay-Bousselhamu. U prvního kempu odbočujeme k laguně. Mohli by tu nocovat kalousi jednobarví, jak praví průvodce. Setrváváme tu až do setmění. Objevuje se sýček a dva kvakoši. Pak přichází chlapík, který říká, že tu moc kalousů nezbylo. Snad že hnízdí nějaký na opačné straně laguny. V průvodci se praví, že se za toku kalous ozývá skřehotavě jako žába. Ty jsme slyšeli, takže kdoví. Za tmy zajíždíme do eukalyptového lesa, kde jsme si dopoledne vyhlídli místo. Stan stavíme na vrstvě vonícího suchého listí. Měsíc se zubí na celé kolo, tak snad nám dopřeje klidnou noc.

předchozí část

další část