Maďarsko 2007 – Hortobágy

18.X. – 21.X.2007

Další cesta k podzimnímu shromaždišti jeřábů v Hortobágy.

Čas uhání jako splašený. Od té doby, co jsme s Pepem navštívili východomaďarské pláně Národního parku Hortobágy, uplynuly už dva roky. Původně jsem s touto cestou ani nepočítal, ale když jsem tu možnost dostal, tak jsem neváhal ani chvíli. Vidět desetitisíce jeřábů popelavých shromažďujících se v pusztě před odletem k jihu stojí vždy za to.

---

18. října 2007

Již od léta jsme si slibovali návrat k Hortobágy, kde jsme vloni strávili čtyři dny na konci října a letos týden na přelomu června a července. Stačilo pak jen pár mailů a vše bylo domluveno.

Podmáčený sychravý den přichází po několika dokonalých slunečných dnech právě v ten moment, kdy vycházím před dům ověšený veškerou svojí ornitologickou výzbrojí, abych s několika kamarády vyrazil k maďarskému Hortobágy za podzimním tahem jeřábů. Kamarádi jsou to čerstvě nalezení díky internetu a webovým stránkám, které jsem věnoval birdwatchingu – Jirka Ševčík z Plzně, Petr Moutelík a Milan Janoušek od Svitav, nebo jak Petr s oblibou říká „ze Sudet“, a já.
Přesně v 10:00 potkávám před hlavní branou brněnského výstaviště dvojici seveřanů a o hodinu později přijíždí Jirka s Berlingem. Nakládáme všechny ty buchty, stativy, Petrovy klobásy, dalekohledy, foťáky a vyrážíme na Bratislavu. Cesta utíká příjemně. Jen to počasí se moc sdílně netváří. Většinou nás provází déšť a prudký vítr od severu.
Vcelku bez nesnází projíždíme i obávanou Budapešť, která nemá žádný obchvat a proto se musí projet centrem města. Necelých 120 km východně od Budapešti pak opouštíme dálnici M3 a odbočujeme ve Füzesabony na silnici č. 33, která od západu k východu protíná celé to stepní území východního Maďarska.
Rychle se šeří. Těsně před tím, než mizí krajina za okýnky auta ve tmě, tak nám přes cestu přeletuje asi 20 jeřábů směrem k severu. Jsme kousek za odbočkou na Egyek. Slibné uvítání, které přijímáme s nadšením. Projíždíme vesnici Hortobágy a vystupujeme u farmy Szálkahalom. Předloni, když jsme tu byli s Pepem, tak za lesíkem ve stepních pláních s křikem shromažďovaly tisíce jeřábů. Dnes je tu ticho. Vzduch je vlahý, vítr utichl, doléhají k nám jen cinkavé zvuky kravských zvonců. Pastevci shánějí bílý dlouhorohý skot, jehož světlé siluety lze v okolní tmě jen tušit. Doprovází je ržání koní a hlasité povely štěkajícím psům. Vracíme se do vesnice. Hotýlek, ve kterém jsem si myslel, že budeme bydlet, je zavřený. Stejně tak i další kemp už nefunguje. Je po sezóně. Zastavujeme tedy u jednoho z domů s nápisem „zimmer frei“. Majitel sice místo nemá, ale telefonicky nám domlouvá ubytování o několik ulic dál. Význam toho, co nám zasvěceně v maďarštině povídal, jsme sice jen mlhavě tušili, ale naše nové bydlení skutečně nacházíme. Na začátku ulice nás už čekají postarší majitelé s baterkami v rukách – Irma a Peter, aby nás donavigovali do jejich zahrady. Přidělují nám příjemně zařízený vejminek přiléhající zezadu k jejich domku – pokoj o třech postelích, kuchyňka s dalším lůžkem a záchod s koupelnou. Veškerý komfort pro čtyři osoby na tři noci je za 36.000 HUF (tj. asi 12,5 € na osobu a noc). Zabydlujeme se a pak až do noci spokojeně tlacháme.

---

19. října 2007

Ráno prší. Sice drobně, ale za to vytrvale. Obloha je jednolitě šedá. Snídáme a kolem půl deváté už nakupujeme v blízkém obchůdku nějakou tu lahvinku vína na večer. Druh tokaje, který nám tu posledně s Pepem tak chutnal, bohužel nemají. O chvíli později vyřizujeme v turistickém centru povolení ke vstupu do NP (1.800 HUF na osobu za týden) a v dešti, který nepolevuje, se přesunujeme k soustavě rybníků Halasto.
Drobný déšť je nepříjemný. Také čerstvý vítr od severu nám moc radosti nedělá. Naštěstí už u druhé pozorovatelny pršet přestává. Provázejí nás kormoráni malí vyletující z rákosí, desítky volavek bílých a stovky kopřivek a čírek obecných. Společnost nám dělají hlasy sýkořic a moudivláčků. Hned na druhém rybníce vlevo na nás čeká mladý pelikán bílý. Jeden z úkolů je tedy splněn. Teď ještě, aby na Kondási, což je nejsevernější z této soustavy rybníků, byly na maďarském webu (birding.hu) avizované husy malé. Jak se k němu blížíme, tak narůstá moje nervozita. Předtím se nám ještě podařilo vidět mladého orla volavého (Aquila clanga). Aniž bych chtěl, tak stále zrychluji a k pozorovatelně téměř dobíhám. Rybník je upuštěný. Jsou tu stovky kachen, bahňáků a asi tři sta hus velkých. Netrvá to ale dlouho a ve 13:20 přilétají z pastvy husy další. Jako na objednávku jsou to opravdu husy malé. Jsou výrazně menší a tmavší a drží se stranou od ostatních. Postupně jich na hladinu sedá 54! A jen kousek od nich se čistí peří pelikán, který přilétl před nimi. Co víc si ještě přát. Za zády se nám z mraků dere slunce. Celý Kondáš je dlouhé chvíle zalit jeho paprsky. Zůstáváme tu ještě dlouho poté, co přichází a odchází skupina angličanů. Krytou pozorovatelnu stojící na kůlech nad vodou opouštíme až po páté. Rychle se šeří.

Hortobágy-Halastó
trasa: pozorovatelny u rybníků I až VI a Kondás
čas: 9:25 – 18:30
pozorované druhy: kormorán velký (200 ex.), sýkořice vousatá (hlasy nás provázely po většinu cesty, asi 50 ex.), husa velká (550 ex., nejvíc je jich na Kondási), racek bělohlavý (30 ex.), volavka popelavá (150 ex.), volavka bílá (250 ex.), polák malý (2 ex.), kopřivka obecná (2.000 ex., nejpočetnější kachna), hvízdák eurasijský (50 ex.), lyska černá (400 ex.), racek chechtavý (5 ex.), moudivláček lužní (většinou hlas, asi 15 ex.), kachna divoká (1.000 ex.), potápka roháč (5 ex.), kormorán malý (150 ex.), potápka malá (3 ex.), labuť velká (25 ex.), koliha velká (15 ex.), orel mořský (8 ex.), polák velký (45 ex.), ledňáček říční (4 ex.), chřástal vodní (5 ex., většinou hlas, 2 ex. pozorovaní), moták pochop (6 ex.), bekasina otavní (80 ex.), pelikán bílý (imm.), břehouš černoocasý (7 ex.), vodouš tmavý (nejpočetnější bahňák, na Kondási hejno o 120 ex., celkem asi 170 ex.), racek bouřní (15 ex.), čírka obecná (2.000 ex.), ostralka štíhlá (20 ex. na Kondási), kulík bledý, čejka chocholatá, jespák malý/šedý (20 ex. pro značnou vzdálenost přesně neurčeno), tenkozobec opačný (10 ex.), volavka červená, husa malá (54 ex., opakovaně je počítám; jednou jich mám dokonce 56), husa běločelá (15 ex.), husa polní (14 ex.), jespák obecný (100 ex.), jespák bojovný, sokol stěhovavý (ad.+ imm.), orel volavý (imm.), zrzohlávka rudozobá (F)
špaček obecný, káně lesní (4 ex.), moták pilich (2 ex.), vrána šedá (20 ex.), straka obecná (4 ex.), sýkora modřinka (8 ex.), stehlík obecný, zvonek zelený, střízlík obecný, bramborníček černohlavý (2 ex.), jeřáb popelavý (3.000 ex.), krahujec obecný, strakapoud velký, vrabec polní (10 ex.)

Proti nám kráčí Kubrt s Tómou a Hivrisem, další trojice českých birdwatcherů na Hortobágy. Přijeli až dnes. Moc toho už asi neuvidí. Západně od rybníků se začínají shromažďovat jeřábi. Jejich křik doléhá až k nám. Z pozorovatelny se jich dá vidět asi tři tisíce. A další stále přilétají. Za námi se po pravé straně začíná na obloze formovat hrozivě vyhlížející oblačný trychtýř připomínající tornádo. Dohání nás vítr a v zápětí déšť. Celý západní obzor hoří mizejícím sluncem. Na chvíli se rudě barví i temná masa mraků. Trvá to jen pár okamžiků. Pak déšť uhasí i zbytky slunce a nad světlem vítězí. Žene nás před sebou podél nekonečné linie úzkokolejky.
Unaveně se pak svlékáme z mokrých šatů, pojídáme a vstřebáváme teplo vytopeného bydlení. Dnes už se odsud nehneme.

---

20. října 2007

Probouzíme se do jiskřivě mrazivého rána s průzračně modrou oblohou. Následuje návštěva samoobsluhy (otevřeno je v sobotu i v neděli), pak pokus o vylákání peněz z bankomatu (staříci chtějí za bydlení forinty), zaplacení za ubytování a konečně se pouštíme k východu.
Nejprve zastavujeme u Szálkahalomu. Podél silnice krouží hejna havranů z nichž se ozývají i kavky. Daleko před námi se objevují menší skupiny jeřábů přeletujících silnici. Obcházíme lesík u farmy s kopečkem pohřební mohyly.

Szálkahalom
trasa: 79. km silnice č. 33, obcházíme lesík u farmy
čas: 9:30 – 10:35
pozorované druhy: havran polní (1.000 ex.), kavka obecná (20 ex.), káně lesní (2 ex.), špaček obecný (500 ex.), chocholouš obecný (3 ex.), kormorán velký (3 ex., přelet), vrabec polní (50 ex.), strnad rákosní (2 ex.), zvonek zelený, stehlík obecný (4 ex.), jeřáb popelavý (200 ex.), rehek domácí (4 ex.), holub domácí (8 ex.), linduška luční (6 ex.)

Několik km dál k východu zastavujeme znovu. Nedaleko silnice postávají dvě skupiny jeřábů. Zkoušíme je vyfotit. Jsou bohužel velmi plaší a odlétají asi o 1 km dále k severu, kde stojí ve stepi malý domek s vahadlovou studní. Před domem postává člověk a v jeho blízkosti se pase stádo ovcí. Jeřábi přistávají jen asi 50 m od stavení. Celá scéna je dokonale nasvícena sluncem a připomíná záběry z filmu Le Peuple Migrateur, kdy stařenka z kyblíku krmí skupinku jeřábů, která se zastavila na tahu u její chaloupky ve stepi. Jeřábi jsou hluční a pokřikují, pastevec je pozoruje a my bezmocně stojíme mimo dosah našich teleobjektivů a jen mu závidíme. Zkoušíme se i přiblížit, ale dostáváme se k bažince, která by se musela dlouho obcházet. Škoda. Tohle místo má dokonalou atmosféru.
O dalších pár km dál stojíme zase u čerstvě posečeného kukuřičného pole, na kterém se opět shromažďují jeřábi. Daleko před námi klesají k zemi další a další hejna. Všechna jsou pro nás přiliš vzdálena. Stačí se jen trochu přiblížit, aby ptáci poplašeně vzlétli. U Elepu se zastavujeme na hrázi vypuštěného rybníka. Jsou tu desítky bekasin otavních, racků chechtavých a hus velkých.

Szálkahalom – Elep
pozorované druhy: bekasina otavní (60 ex.), racek chechtavý (300 ex.), racek bělohlavý (6 ex.), husa velká (350 ex.), husa běločelá (30 ex.), potápka roháč (5 ex.), orel mořský (3 ex.), ťuhýk šedý (2 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), krahujec obecný (2 ex.), linduška luční (2 ex.), lyska černá (15 ex.), čejka chocholatá (100 ex.), jeřáb popelavý (1.500 ex.), hrdlička zahradní (30 ex.), vrabec polní (50 ex.), kachna divoká (50 ex.), čírka obecná (200 ex.)

Pak už se vracíme přes vesnici Hortobágy k západu, abychom se přiblížili večernímu shromaždišti jeřábů. Obloha se dávno zatáhla a začal prudce foukat ledový vítr od severu. Před Ohatem je několik vypuštěných rybníků, právě tu probíhá výlov.

Ohati – Halasto
čas: 13:40 – 14:10
pozorované druhy: husa velká (280 ex.), husa běločelá (10 ex.), koliha velká (3 ex.), čírka obecná (250 ex.), racek chechtavý (350 ex.), volavka bílá (16 ex.), volavka popelavá (5 ex.), lžičák pestrý, bekasina otavní (2 ex.), kachna divoká (50 ex.), racek bělohlavý (10 ex.), orel mořský (3 ex.), kormorán velký

Míjíme Ohat, Tiszacsege a podél silnice na Balmazújváros zase zkoušíme fotit jeřáby postávající v polích za železniční tratí. Světla je málo a ruce nám roztřásá zima. Z fotek toho moc nebude. Kolem farmy ležící jihovýchodně od Tiszacsege pronikáme hluboko do puszty. Dostáváme se k vodnímu kanálu Nyugati-föcsatorna vzdáleného jen asi 3 km západně od Kondáse. Někde tady se včera večer shromažďovaly tisíce jeřábů.
Sedáme si do rákosí na břehu kanálu, abychom přilétající ptáky neplašili. Nejprve se jich objevují jen menší skupinky. S přibývajícím šerem jsou hejna větší a větší. Hlavní shromaždiště leží asi 2 km severně od nás. Slétají se tam nekonečné řady hlasitě křičících jeřábů. Zvuková kulisa tohoto večera je opravdu neuvěřitelná. Celý obzor severně od nás je šedý těly tísíců jeřábů. Zima nám zalézá do kostí a vítr se do nás na otevřených pláních se silou opírá a proniká pod nedostatečné vrstvy oblečení našich schoulených postaviček. Rychle se stmívá. Přes pole se vracíme k autu. Z předchozích dní je v jetelovém strništi spousta zapomenutých per. Sbíráme je na památku. Ten pocit, že pozorujeme ptáky, kteří byli třeba ještě před několika dny kdesi daleko ve Skandinávii či evropské části ruského dálného severu, je fascinující. V šest už je tma. Hlasité jeřábí krruu krruu se nese na vzdálenost mnoha kilometrů. Ale stačí jen deset minut jízdy k východu či západu a člověk vůbec nemusí mít ponětí o tom, jaké fantastické divadlo se tu v podvečer odehrává. Vše záhy ukryje tma. Troufám si říct, že jsme dnes mohli vidět asi 40.000 jeřábů popelavých. Na farmě se s námi loučí sýček. Pak už se tmavou nocí vracíme „domů“, do tepla.

Tiszacsege – puszta
čas: 16:50 – 18:10
pozorované druhy: sýček obecný, chocholouš obecný (3 ex.), poštolka obecná (4 ex.), moták pilich (2 ex.), jeřáb popelavý (40.000 ex.), husa velká (300 ex.), káně rousná, káně lesní (2 ex.), husa polní (14 ex.), kormorán velký (10 ex., přelet)

---

21. října 2007

Poslední den naší krátké výpravy do odlehlé východní části Maďarska. Loučíme se s našimi domácími. Když odjíždíme dlouhou ulicí k nejbližší křižovatce, tak za sebou stále vidíme dvě vzdalující se mávající postavičky.
Ve vesnici je živo. V ulicích rozkvetly stánky trhovců s proutěnými košíky, ovčími houněmi a kotlíky nad oheň, nedaleko řvou motory závodících automobilů a do toho se občas ozve prásknutí bičem. Sjíždějí se sem autobusy turistů. I pro Maďary je zdejší kraj exotický. Ještě jednou zajíždíme alespoň na chvíli k soustavě rybníků Halasto. Kolegové, které jsme potkali v pátek, ráno odjeli domů po úspěšném pozorování hejna dropů. Obloha je šedivá, světla je málo a od severu vane ještě ledovější vítr. S Jirkou se dostáváme jen ke druhé pozorovatelně, vytrvalejší Petr s Milanem pronikají až ke konečné stanici úzkokolejky, která teď o víkendu vozí mezi rybníky turisty.

Hortobágy-Halastó
trasa: Odbočka mezi 64. a 65. km silnice č. 33. Pozočování probíhá na rybnících I. a II.
čas: 10:20 – 12:30
pozorované druhy: polák malý, kopřivka obecná (2.000 ex.), moudivláček lužní (hlas), racek chechtavý (300 ex.), racek bělohlavý (2 ex.), kormorán velký (40 ex.), kormorán malý (20 ex.), volavka popelavá (5 ex.), potápka roháč (5 ex.), volavka bílá (20 ex.), moták pochop (3 ex.), lyska černá (40 ex.), kachna divoká (400 ex.), lžičák pestrý (30 ex.), ostralka štíhlá (2 ex.), husa velká (300 ex.), hvízdák eurasijský (50 ex.), labuť velká (20 ex.), kulík bledý (4 ex., přelet), čírka obecná (400 ex.), orel mořský, vodouš tmavý (4 ex.), koliha velká (3 ex.) pěnkava obecná (2 ex.), sýkora modřinka (4 ex.), kos černý, sojka obecná (napodobuje káně), straka obecná (2 ex.), káně lesní

Pak už nás čeká asi 500 km do Brna, kde se rozejdeme. Za odbočkou na Nagyván se s námi loučí malá skupinka jeřábů pasoucích se na poli. Těch šest hodin cesty je zdlouhavých, ale neznamenají skoro vůbec nic v porovnání s tím, čeho jsme tu byli po dva večery svědky. Desetitisícová hejna k jihu táhnoucích jeřábů se tu na několik týdnů shromažďují před tím, než pokračují dále k zimovištím v Malé Asii a východní Africe. Jde o neopakovatelnou podívanou, které jsem doufám nebyl přítomen naposledy.