Jaro se rozběhlo a skočilo do dálky. Skok posledních dnů je neuvěřitelný. Vše svítí svěží zelení, v polích se rozsvítily obrovské žluté plochy kvetoucí řepky a den ze dne se rozezpívaly pokřovky, pěnice hnědokřídlé, budníčci lesní a další droboť. Poslední opozdilci tu budou ze zimovišť co chvíli. Jde to neuvěřitelně rychle, překotně, žádné rozmýšlení, žádné vydýchání po náročné etapě.
Jsem na střední Moravě a chci se podívat po okolí. A protože už je odpoledne, zastavuji napřed u pískovny v Majetíně. Stačí vyšplhat na písečný val mezi silnicí a pískovnou a prvním druhem reprezentovaným dvojicí ptáků lovících nad vodou, je rybák bahenní. Pořizuji zdálky několik dokladovek pro případné pochybnosti adminů z eBirdu. Z keřů někde za pískovnou se ozývá slavík a na mělčinách je vidět vodouše rudonohé, šedé, bahenní a kropenaté, na vratkých nohách se pohupuje pisík a vzduch už je plný štěbetajících břehulí. Slunce svítí, vítr mírně pofukuje, já sedím v písku na kopečku a jen se kochám tím kypícím životem.
Pak nechat auto v Tovačově u pumpy a projít se ke kříži. Překvapuje mě, že jsou tu ještě ochotni žít nějací roháči. Voda páchne a všude podél břehů plují desítky nafouklých rybích nebožtíků. Jak v té naprosto neprůhledné břečce dokáží ptáci něco ulovit? Krom zápachu tu má ale jaro podobu husích párů vodících svoje pullíky. Snad deset takových rodinek je vidět od kříže. Mezi racky pak daleko na vodě svítí dospělý racek žlutonohý a mezi poláky velkými a čírkami modrými se ukazují hned dva samci poláků malých. No a mezi desítkami labutí na poli nad rybníkem postává jeřáb popelavý.
Druhý den procházím Litovelským Pomoravím, od Střeně na východ. Stromy jsou náhle olistěné a zemi kryjí koberce kvetoucích sasanek, orsejů, ptačinců a dalších druhů. Tady už zpívají budníčci lesní a lejsci bělokrcí. Zastavuji se o meandrů řeky a nadšeně sleduji ten šrumec kolem. Nad vodou přeletuje samice morčáka velkého. Je docela možné, že tu bude hnízdit. Pěkně čtyři kilometry jedním směrem a pak zase zpět. Během výšlapu potkávám šest druhů šplhavců, v podstatě asi všechny, se kterými se tu můžu setkat. A podél silnice už letí v úrovni korun stromů moje první letošní žlutočerná žluva hajní.
V podvečer se ještě otáčím k rybníku v Chropyni. Na motorce je to moc příjemná projížďka. Stále je krásně. Překvapuje mě úplná absence potápek. I kachen je tu málo. Voda je tu také hustá a posetá leklými rybami jako včera v Tovačově. Ale slavík do toho tluče ostošest a kousek dál se od cesty ozve nápěv pěnice hnědokřídlé, pro který napřed v hlavě musím najít tu správnou škatulku.
Můj poslední středomoravský den už vlastně středomoravský není. Zajíždím k upuštěné Kotvici v Poodří. Zase je slunečno. Den jako přes kopírák s dvojicí předchozích. Na mělčinách jsou běžní bahňáci, tokající rudonožci a pokřikující kulíci říční, ale i neobyčejný tenkozobec opačný a dvojice dlouhonohých jeřábů. Doufal jsem už v nějaké rybáky černé, ale ještě si budu muset počkat. Na obloze se objeví další dvojice jeřábů a já si pro změnu zase jen tak sedím v hlíně na břehu a přes stativák koukám na kopřivky, kterých je tu asi stovka, kochám se bekasinou zkoumající zobákem bahno a z lesíku za zády mi k tomu prozpěvují červenky, budníčci a pěnice.
Dobrý je ten svátečně prodloužený velikonoční víkend, moc dobrý.
Rodinek hus velkých (Anser anser) s drobnými řádkami pullíků, je teď v Tovačově dost.
Dokladovka sobotního rybáka bahenního (Chlidonias hybrida) od Majetína.
Dvojice vodoušů bahenních (Tringa glareola).
