V eBirdu mám nastaveno, aby mi chodily tzv. bird-alerts, upozornění na pozorování druhů, které jsem v ČR ještě neviděl. No a dnešní ráno mi jeden takový přišel. Zamrzelo mě, když jsem si přečetl, o co se jedná. V minulých dvou dnech byl pozorován na polních rozlivech u Jevišovky kulík hnědokřídlý. Oba ty dny jsem jezdil na motorce po okolí, ale k Jevišovce mě zajet nenapadlo. Když jsem tam byl těsně po povodních, byla cesta jižně od vesnice zavřená a já si říkal, že bude nejspíš zavřená i teď. Chyba!! No nevadí, vše se dá ještě napravit. Je poslední den v měsíci, potřebný objem hodin mám v práci splněn a tak můžu končit trochu dřív. Frčím domů, vytahuji z garáže motorku, pružnými úvazky přidělávám na sedlo za sebe ornitobágl a jede se.
Je chladno a nepříjemně fouká studený vítr. Obloha je ale skoro čistá a slunce svítí. Frčím, abych byl u Jevišovky co nejdříve, protože netuším, kde přesně kulíka hledat. Zajíždím pod vesnici směrem k nádraží, kam jsme se jezdívali koupat v době letního kroužkování na Nesytu. Nenapadlo by mě, že o pár měsíců později tu budu v polních loužích po povodni hledat megavzácného kulíka.
Motorku nechávám u cesty a pouštím se po asfaltové cyklostezce k západu. Musím brodit a po další stovce metrů se cesta opět ztrácí pod vodou. Tak ne, tady to nepůjde. Ještě si v dáli všímám nad polem poletujících čejek. Tam bych měl hledat. Opět brodím, vracím se k motorce a tentokrát se vydávám po asfaltce severně od řeky. Po nějakých dvou kilometrech ji přejíždím a vracím se kousek po původní cyklostezce k místům, kde se vynořuje z vody. K jihu odsud vede blátivá polňačka, na jejímž konci stojí nějaká paní. Výbavu na záda, opět zout boty a hurá blátem a loužemi kolem kukuřičného pole k místům, kde jsou pole opět otevřená, jsou na nich mohutné rozlivy a hlavně, jsou tu ptáci. Osobou, která mě sleduje přicházet, je paní Abrahámková. Její manžel asi o sto metrů dál od okraje kukuřičného pole fotí skupinku bahňáků, ve které se zdržuje i kulík. Je docela světlý, téměř jako kulík bledý. Zdá se štíhlejší, na vyšších nohách a nad okem mu svítí výrazný bílý nadoční proužek. Křídla mu přesahují ocas. Aktivně hledá potravu a já jej můžu srovnat jen s jespáky obecnými v jeho těsné blízkosti.
Je fascinující, že si ho někdo všiml v těchto končinách a ještě větší náhodou je, že se tu objevil právě tento vzácný zatoulanec, kterého jsem kdysi v hejnech pozoroval na jeho zimovištích v argentinské pampě. Pan Abrahámek přichází zabahněný z pole, prohodíme pár slov a já ho jdu vystřídat na jeho postu. Jdu bosý s vyhrnutými nohavicemi. Mezi stonky kukuřice to jde, ale na okraji pole se bořím hluboko do bláta. Kulík je odsud krásně vidět. Zkouším dělat alespoň nějakou fotodokumentaci a pak si ho dlouze prohlížím a kochám se. Na polní louži jsou minimálně tři desítky alpin, několik bojovníků, vodoušů tmavých a šedých, dva kulíci píseční, a pak labutě, volavky bílé a překvapivě deset potápek černokrkých a roháč. Nezvyklé pozorování pro pole.
Po půldruhé hodině se balím také. To už přicházejí další nadšenci se stativáky. Umývám si zablácené nohy v potoce, balím a vyrážím domů. Super! Kulík mi při hledání potravy a odpočinku ale neukázal spodinu křídel. Pořád si nejsem jistý, jestli jsem celou dobu neprohlížel útlejšího kulíka bledého. Frčím pod modrou oblohou, nízkým sluncem a za klesající teploty. Kulík hnědokřídlý v databází FK ČSO figuruje ve čtyřech pozorováních, která ale byla zamítnuta. Bude tohle první schválené posouzení a budeme mít tedy oficiálně nový druh pro faunu ČR? Navíc s mnohanásobnou fotodokumentací? Ta je podle mě u předchozích pozorování poměrně výmluvná. Jen stále nevím, jestli jsem dnes koukal na stejného ptáka.
Kulík bledý (Pluvialis squatarola)
Kulík bledý (Pluvialis squatarola)
Kulík bledý (Pluvialis squatarola)
