Reporty birderů z jihu Moravy, kteří sem vyrazili pozorovat hejna hus, se množí a výsledky jejich pozorování jsou neobyčejně zajímavé. Tím pravým místem pro milovníky velkých vrubozobých se v posledních dnech stal především Starý rybník u Pohořelic, který je nyní napouštěn. Hejna severských husí fascinují i mě a proto je opět rozhodnuto, kam dnes zamířím.
Včerejšek byl nádherný slunečný, ale když vyjíždím z Pístovic směrem k Brnu, je obloha šedivá oblačností. Rtuť teploměru sedí na čtyřce a fouká mírný SZ vítr. Když pak klesám dolů k Pohořelicím, s uspokojením sleduji, jak se obloha rozjasňuje. Na okamžik zastavuji u nejsevernější ze soustavy sádek severně od Starého rybníka. Přede mnou právě parkuje auto se severomoravskou espézetkou, ze kterého vystupuje Martin Šerek a Jenda Havránek. Oblohou přeletují menší hejna hus a ve vzduchu je cítit jaro. Cítím v kostech, že dnešek bude stát za to. Lákadlo Starého rybníka si nechám na později a napřed mrknu do polí.
Když míjím částečně zamrzlý Novoveský rybník, všímám si, že nejedno hejno hus letí kamsi k SZ, tedy někam západně od Pohořelic. Jedu ale k Drnholci, kde na poli pod silnicí sedí několikatisícové hejno, které už pozorují tři postavy se stativáky. V jedné z nich poznávám Jardu Šimka. Hejno je tvořeno čistě jen husami běločelými (asi 3600 ex.). Boční světlo si pohrává s kresbou jejich hlav, které se lesknou a někdy se zdá, že mají bílé celé líce. Každý mlčky projíždíme přeskupující se ptáky, kteří se po hodině odlétají napojit na Dyji. Kolega u vedlejšího stativáku měl podezření na husu malou. Na poli po nich zůstává jen osamělá čejka a ve vzduchu se občas ozve skřivan.
Chvíli pozorujeme husy od hráze Mušovské zdrže. Jsou dost daleko, ale přečíst by se docela daly, kdyby záhy většina z nich neodletěla zpět na pole. Sedají ale blízko řeky, kam bychom z předešlého místa stejně nedohlédli. Na polorozmrzlé řece jsou vidět morčáci velcí a malí, kormoráni, kachny a labutě.
Oba s Jardou přejíždíme na hráz mezi Věstonickou a Mušovskou zdrží. Hladina už je téměř rozmrzlá a husy plavou až u ostrůvků. Stále nějaké přilétají, ale vítr tu ve volném prostoru získává na síle a studeně zalézá pod oblečení. Navíc je na silnici silný provoz, který otřásá stativákem. Střídají se tu další a další pozorovatelé. Jarda jde pozorovat pod břeh z míst chráněných proti větru a já frčím, abych si od hráze prohlédl stále ještě vypuštěný Vrkoč.
Jeho dno mám krásně po slunci, ale na bahnech sedí jen 51 volavek popelavých, kdesi uprostřed rybníka 18 hus velkých, s nimi první hejno čejek (12 ex.) a v dálce u protějšího břehu svítí dvojice husic liščích.
Ták, teď už mi nic nebrání v tom, abych konečně nevyrazil ke Starému rybníku. Když už jsem kousek od něj, volá mi Martin Šerek, že právě pozorují čtyři bernešky rudokrké a hus že je tam nepočítaně. Nedočkavě parkuji na břehu u jižního cípu rybníka. Stojí tu několik aut a ještě více birderů. Scenérie přede mnou je dokonalá – mělce napuštěný rybník a tisíce hus dokonale nasvícených sluncem za našimi zády. Je tu závětří, slunce hřeje a husy se koupou, odpočívají a nabírají sil. Najít bernešky rudokrké nedá velkou práci. Je jich dokonce pět a drží se pohromadě. Následuje husa velká se světle zeleným límce NPL. O chvíli později už pozoruji dvojici bernešek bělolících. Postáváme na břehu, kocháme se, sledujeme a čas plyne. Několikrát zvedne husy orel mořský. Blízko nás se objevuje husa s neúplným žlutým kroužkem kolem oka. Vzhledem je to ale husa běločelá. Podobných běločelek už jsem pár viděl a docela mě překvapuje Jarda, který mezitím přijel a říká, že v literatuře údajů o běločelkách se žlutým očním kroužkem moc není. Zato bývá tento znak zmíněn u kříženců hus běločelých a malých. Odhadem před sebou máme 8 tisíc ptáků. Odečítám černý límec běločelky (BSN). Napadá nás, že bychom se po betonové cestě přesunuli po břehu do míst, kde husy pospávají a na které z jižního cípu rybníka nedohlédneme. Z nového místa jsme jim na dosah. Nacházím červený límec husy velké (S29) a další černý límec běločelky (YEC). Všichni tito ptáci byli už opakovaně odečtení v minulých asi čtrnácti dnech. Martin s Jendou odjíždějí a pak už sedíme na břehu jen spolu s Jardou a neustále jezdíme stativákem z jednoho opeřence na druhého. Slunce se stočilo a teď už svítí od západu. Překvapuje mě, že husy stále neodlétají na pastvu. Jsou tu polovinu dne. Obvykle se kolem poledního napojí a letí zase do polí. Zdejším husám se ale nikam nechce. Ochlazuje se a světla ubývá. Nerad, ale musím to sbalit. Jsou tři odpoledne. Ještě, že jsem měl delší opušťák. Byl to fantastický den. Levé oko mám sice vytahané, ale jsem bez přehánění šťastný. 🙂
Dvojice bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) v hejnu běločelek (Anser albifrons).
