Po několika chladnějších dnech sprchlo, zatáhlo se a teplota zase stoupla. Na dnešek je dokonce na jihu Moravy hlášeno až 24°C, ale má k tomu vydatně foukat. Tož uvidíme. Průběh dnešního terénu je jasný. Chci se projít po Pálavě. Ještě sice nevím, kde začnu, ale v průběhu cesty na něco jistě přijdu.
Pálava nabízí touto dobou několik lákadel. Tím největším je samozřejmě strnad viničný (Emberiza cia), který tu byl pozorovaný před několika dny (14.10.), u nás teprve počtvrté. Naposledy zde byl zastižen Jardou Zemanem koncem listopadu 2016. Tohle je ale druh z říše snů a svoje šance na něj považuju za nulové. Dalším lákadlem je pěvuška podhorní (Prunella collaris). Řekl bych, že tento druh tu nepravidelně, a možná i pravidelně zimuje, ale uniká pozornosti. Vloni pěvušku viděl Ondra Ryška v okolí Děvína 10. října. Zimních pozorování je několik a daří se zejména v tom případě, že se pěvušky zdržují v nižších polohách Pavlovských kopců. Pak se dají vidět při výletech za zimujícími zedníčky. Nahoře u Děvína jsem sám pěvušku podhorní zastihl 28.10.2008. Na tento druh už je mnohem větší šance, než na strnada, ale i tak by to bylo hóóódně o štěstí. No a třetím druhem je pak zmíněný zedníček skalní (Tichodroma muraria). Ten tu zimuje každoročně, někdy ve dvou jedincích. Zedníčka už jsem tu v druhé půli října viděl a jeho pozorování je ze všech tří druhů nepravděpodobnější.
Když projíždím přes hráz Novomlýnských nádrží, má hřeben Pálavy přede mnou oblačnou rozfoukanou čepici. Moc pěkně tam asi nebude. Jedu přes Pernou a nahoře na kraji Klentnice se obracím a mířím k Pavlovu. Auto parkuji u vinohradu, kde kolmo do svahu stoupá žlutá turistická značka. Už tady je znát silný vítr, ale zima není, vítr je vlahý. Na mobilu spouštím eBird, což dělám výjimečně, protože většinou mi k poznámkám slouží zápisník, z keře odřezávám hůlku, o kterou se budu opírat, a pouštím se do kopce. Ozývají se brhlíci, koňadry s modřinkami a strakapoudi velcí. Pod nohama už mi šustí opadané žlutavé listí. Samozřejmě, že se jdu podívat i do míst, kde byl hlášený strnad viničný, ale keře ve svahu jsou prázdné a jejich větve sebou prudce zmítají v silném větru. Stoupám směrem na Děvičky. Otevírají se výhledy do okolí, na nádrže, na Pavlov i na barevný patchwork lesů. Koruny stromů ve větru hučí jako mořský příboj a podél svahu vzhůru poletují listy jako ptáci. Tohle zrovna nejsou podmínky vhodné k pozorování ptáků.
Před Děvičkami to stáčím vzhůru po červené směrem na Děvín. Míjím dvě rodinky mlynaříků, ozývají se přeletující pěnkavy a všudypřítomné nadále zůstávají hlasy koňader a modřinek. Šplhám k vysílači na Děvíně, 550 m n. m. Ve zdejší ploché krajině lužních lesů jde o velehory. Fackuje mě vítr, přes hranu hřebene se přehoupne čtveřice uhelníčků a po chvíli jedna sojka. Nedaleko odsud se v trávě pohybuje trojice rehků domácích, ale hlas, který se z této skupinky ozve, jim nepatří. Vytahuji z batohu foťák a kousek se přiblížím. Za kamenem se ve vegetaci hýbe další pták. Poryvy větru do mě narážejí silou a já nedokážu ani dalekohledem určit, o co se jedná. Napadá mě i ten strnad viničný, když vidím narůžovělé břicho. Fotím, abych měl dokumentaci, když pták vyskočí na hrbek skalky a já si ho konečně mohu prohlédnout. Je to pěvuška podhorní. No vida. Před lety jsem ji viděl v podstatě ve stejných místech. Pták se po chvilce zvedá a odlétá kamsi za hřeben. Krása, tak přece se mi ukázal jeden z těch tří druhů, které jsem zmiňoval.
Pokračuji směrem k Soutěsce, kde prohlížím kolmou skalní stěnu. V té se pohybují jen koňadry a několik rehků domácích. V závětří je tu až nepříjemně horko. Pokračuji pod Martinku, kde si ve stěně na zedníčka hraje žluna šedá. Dostávám se až do Pastorkova lomu nad Pernou. Zedníček nikde. Tím padá i poslední možnost, že bych ho dnes ještě viděl. V prudkém větru visí na lomených křídlech na jednom místě ve vzduchu dvě poštolky, přeletují káně a ozve se červenka a brávník. Hučení větru nepolevuje. Obloukem se vracím do Soutěsky a pak tím stejným traverzem pokračuji po východním svahu Pálavy nad auto. Už jsem pěkně uchozený. Odhaduji, že mám za sebou tak pět kilometrů, ale eBird hlásí pět hodin v terénu a kilometrů deset.
Pěkný to byl výlet. I přes ten vichorec. Pěvuška podhorní mi udělala radost. Jedu se najíst do Ivaně a pak už domů. Jo, takhle nějak jsem si to ráno představoval. Kéž bych měl takhle uspokojivý pocit z každého dne svého života.
Pěvuška podhorní (Prunella collaris) – druh, se kterým se u nás můžeme pravidelně setkat jen na hnízdištích v Krkonoších.
Štramácký samec rehka domácího (Phoenicurus ochruros).
