Dítka jsou u prarodičů a Pepe projevil zájem vyrazit zase po delší době „na ptáky“. Proti podobným nápadům zásadně neprotestuji. Ráno vezeme k bábičce i toho nejmladšího a můžeme se pustit do terénu. Obloha je tmavošedá a až teprve kdesi nad Pálavou je vidět více světla a méně mraků.
Pepe by chtěl zkusit najít bernešku tmavou, kterou nakonec včera přece jen někdo u Nesytu zastihl. Máme dost času, protože husy se přilétají na vodu napojit až kolem poledního. Můžeme tedy projet pár dalších míst. Nejprve prohlížíme od severu hladinu Novoveského rybníka. Fouká čerstvý Z vítr, ptáků je tu minimum a navíc stojíme vedle mohutné hromady hnoje. Nevadí, postupně nad námi přeletují čejky, z křoví zpívá střízlík, z lesa křičí žluna zelená a v západním cípu rybníka právě točí spirály samice pilicha. Neuvěřitelné je, jak se odér hnoje rychle natáhl do auta. Pěknou chvíli si ho povezeme sebou.
Přejíždíme přímo k Šibeníku, rybníku pod Mikulovem, kde jsem nebyl už nejméně dva roky. Na vrbě hned u cesty visí dvě loňská hnízda moudivláčků, ale vodní hladina je pustá. Vidět je jen 14 poláků velkých. Na hrázi mezi rybníky nás překvapuje moudivláček. Nejprve jsem myslel, že z keře vábí strnad rákosní, ale on to byl časný moudivláček. Oblačnost se chvílemi protrhává a ostré slunce zapichuje paprsky do stěn zámku a domů v Mikulově. Působí to nádherně proti černé obloze směrem k severu. V poli kousek od nás obaleni blátem hledají poklady tři chlapíci s minohledačkami.
Další zastávka je na hrázi rybníka Nový. Vody pomaloučku přibývá. Na mělčině hledá potravu 6 husic liščích, kousek dál je s kachnami šedesát čírek obecných a bílý ostrůvek na mělké vodě vytvářejí racci chechtaví. Jeden z nich přilétá k nám. Má neuvěřitelně růžovou hruď a spodinu těla.
Zajíždíme ještě k blízkým rákosinám, ze kterých se ozývá chřástal vodní a do nichž právě mizí tři volavky bílé. Od východu přilétají asi dvě stovky hus polních a běločelých a pokračují nízko nad polem dál k západu. Na oblohu vyplouvá luňák červený a kdesi kousek od něj se rozezpíval skřivan. A v nepravidelných intervalech se stále ve slunečních paprscích rozsvěcuje bílá kaplička na Svatém kopečku nebo mikulovský zámek. Je to krása.
Čas poskočil k polednímu. Jedeme k Nesytu. Napadá mě, že bychom se nejprve mohli podívat do polí jižně od rybníka směrem na Valtice. Zastavujeme u borovic kousek od jižního cípu vodní hladiny. Z pole dál k východu se právě zvedají stovky husí. Většina jich míří na Nesyt a přibližně stovka jich sedá téměř na dosah, do podmáčeného pole na druhé straně silnice. Takhle blízko jsem snad severské husy ještě neměl. Spolu s nimi tu sedí asi 30 čejek. Z keřů za zatáčkou silnice k nám doléhá zpěv zvonka, ale také nezaměnitelné strofy zpěvu strnada lučního. Zrovna svítí slunce, obloha je jako plech s buchtami a do toho zpěv strnada a husy 30 m od nás. Nádhera. Dělám dokumentační fotky a objíždíme rybník, abychom se dostali na hráz a měly husy po světle. Jsou daleko a stále se točí zadky. S Pepem je prohlížíme několikrát. Máme před sebou asi 650 ptáků – převažují běločelky (2:1) nad husami polními, ale berneška tmavá mezi nimi není. Škoda, Pepe si nový druh nepřipíše, ale nevadí jí to. Užívá se malebné počasí začínajícího jara a je spokojena. Pepe pak ještě pozoruje okolí a já se jdu projít s Vlasťou Sajfrtem a Vilémem Vyhnálkem, kteří se u nás objevili, ke Koňskému pastvisku. Potkáváme několik strnadů rákosních a čtyři bekasiny otavní. Na poli jsou další čejky. Po hodince se ukazuje ještě Radek Lučan s Aničkou Koukolíkovou. Nakonec se nás tu sešla pěkná sestava. Jen škoda, že ta berneška je kdoví kde. Blíží se doba vyzvednutí kluků z úschovny u babičky. Po dvou hodinách u Nesytu odjíždíme.
Husy polní (Anser fabalis) na podmáčeném poli v naší těsné blízkosti.
