Po dlouhé době mám zpět motocykl ze servisu. Výměna oleje a běžná prohlídka před sezónou trvala téměř sedm týdnů. Vloni jsem touto dobou měl naježděných už několik stovek kilometrů. No a teď, když konečně můžu začít, tak si mě našla nějaká viróza, kašel, rýma, teplota. Přitom víkend má být dokonalý, slunečný, s jarními teplotami kolem 20°C. Takhle by to vážně nešlo. V pátek poctivě vypocuji teplotu a v sobotu prostě musím. Je nádherně. Přivazuji ornitobágl za sebe na sedadlo, helma, rukavice a jedu. Konečně.
Zastavuji až kousek od skládky u Žabčic. Vzduchem se tu míhají štěbetající břehule a jako vždy je vidět minimálně dva luňáky červené. Tentokrát je doplnil i jeden luňák hnědý, v polích postávají káně lesní, a nízko nad nimi přeletují pochopi prohánění čejkami. A vzduch drnčí hlasy skřivanů a křikem racků. Dýchám to jarní povětří a je mi dobře.
Dnes to nebude jen o ptácích, ale i o té projížďce. Na dvou kolech nejsem omezený prostorem. Další zastávka je víceméně informativní, abych zjistil, jaká situace je letos na jednom mokřádku u Rakvic. Voda tu letos nestojí, bahňáci žádní, ale ptačích hlasů z rákosí a jeho okolí je spousta. Už žádné nesmělé ojedinělé strofy, ale smělé hulákání rákosníků proužkovaných a mechanické cvrčení slavíkovek, do toho úryvky zpěvu modráčka a houpavá melodie strnada rákosního. A z vrby posílá své syté ku-ku nad rákosiny první letošní kukačka. Hlasy jsou všude, klidně mohu zavřít oči a jen si pro sebe tiše říkat jména jejich původců. Vysoké pískání pochopů z oblohy, chvílemi až bečivé zvuky čejek, krátká písknutí přeletujích konipasů lučních, nějaká ta kudrlinka stehlíka a čimčarání úpolníků. Úplně ve mně kypí ta radost, energie, která kolem proudí.
Pak už projíždím Kosticemi a shledávám, že v loukách kolem se drží voda. Před Lanžhotem sjíždím do polí. Na loužích postávají čejky a husy velké, pokřikují vodouši rudonozí, občas zachytím v dalekohledu přidřepnutí kulíka říčního, ale přítomno je i početné, stohlavé, hejno jespáků bojovných. Vše z lesa dokreslují hlasy pěnkav, černohlávků a budníčků menších. Vydávám se až k řece Moravě, nad kterou právě přeletuje dvojice rybáků obecných. I tady postávají u louží v polích desítky hus velkých.
Teď už zastavovat nebudu. Nahlížím na plné hladiny rybníků u Lednice i na téměř suchý Nesyt. Zahlédnu Kubu u jeho hospody v Sedleci, jejíž zahrádka je v tom dokonalém počasí už plná, a těším se na tradiční červencové kroužkování. Projíždím Mikulovem, pak po dlouhé hrázi mezi Novomlýnskými nádržemi a vracím se domů. Mám za sebou 200 km nádherné vyhlídkové jízdy, několik nových druhů tohoto roku a pocit dokonalého uspokojení. Kdyby mě ještě pořád neotravovala viróza, asi bych venku i přespal. No, na to si ještě musím počkat.
Část hejna jespáků bojovných (Calidris pugnax) s jedním vodoušem rudonohým (Tringa totanus).
