Panama 2023 – 1. část

21.– 24.II.2020

Tři týdny v kopcích i nížinách Panamy.

Vlastně za to může covid. Zbortil nám naši ustálenou birdwatcherskou partičku, se kterou jsme každoročně podnikali výpravy za hranice všedních dní. Dlouho jsem se pokoušel o její oživení, ale většině kamarádů se částečně změnily priority a s těmi se nové plány na nějakou delší výpravu nedokázaly protnout. Já ale někam vyrazit potřeboval, nutně, a ideálně na pořádný, objevný výlet do krajů, ve kterých jsem ještě nebyl, kde bych se díky neznámým opeřencům vrátil zase do dětských let, kdy jsem s pozorováním ptáků začínal a kdy pro mě bylo všechno nové. Co takhle tropy? A co třeba Střední Amerika? A proč nevyrazit třeba do Panamy? Do země oplývající lesy i tisícovkou ptačích druhů. A když už tam, pak během období sucha, tedy od prosince do března, a rovnou na tři týdny, protože měsícem už bych doma příliš provokoval. Tak jo, jede se do Panamy.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Otakar Holuša

---

13. ledna 2023

Pátek třináctého. To, co se blížilo tak drobnými krůčky, že je šlo jen stěží postřehnout, stojí náhle přede mnou. A tváří se to celkem odhodlaně, neodvolatelně. Pravidelné vstávání, zasednutí k počítači, oběd, nákup a večerní relax v posteli, všechny ty každodenní monotónní činnosti jsou náhle přerušeny a já vycházím do ranní tmy s batohem na zádech. Celé dopoledne jako by se ještě nic zvláštního nedělo a stereotyp se vrátil. Odbývám si obvyklé rutinní činnosti a pracovní povinnosti. Nedlouho po poledni už ale kráčím městskými ulicemi na autobus směr Vídeň. O chvíli později přichází i Oták. Jedeme do tropů, do Panamy.

Ještě před pár týdny jsme na této cestě byli domluveni s Františkem. Bohužel mu to nevyšlo. Pak se zdálo, že pojedu sám. Koupil jsem letenku a napsal výzvu na Klub 300, jestli se někdo nepřidá. Zareagoval Oták a tak jsme teď dva. Když nepočítám loňskou pracovní Gruzii, tak jde po třech letech zase o něco většího, o rozšiřování obzorů, o skutečnou cestu do neznáma. Těším se. Jsou přede mnou tři týdny on the road.

Je zataženo, občas spadne pár kapek deště. Projíždíme místy, kam jsem v posledních týdnech vyjížděl za ptáky. Pak už míjíme větrné elektrárny na rakouské straně a následuje Vídeň. Na letiště nás po zastávce na vlakovém nádraží pokračuje jen hrstka. Máme spoustu času. Na příletech zrušili na letištní poměry levný krámek Sparu, ale na našem odletovém terminálu č. 1 nacházím alespoň Billu. Kupujeme každý za euro plechovku piva, tlacháme, vzpomínáme na naše staré vandry, na společnou cestu do Gruzie v roce 2017. Známe se s Otákem třicet let. Je na co vzpomínat. Check-in je skoro prázdný. Bez problémů procházíme mezi prvními. Musím vybalit všechnu optiku kvůli stěrům. Pak už jen vleklé čekání.

Naloďujeme se už po tmě. Naše sedadla jsou překvapivě označena jako XL a skýtají pár volných centimetrů pro kolena. Klimbám. Občerstvení je nulové. Po třech hodinách přistáváme v Madridu. Jedinou nepříjemností letu byla nutnost mít nasazenou roušku. Letíme totiž se španělskou společností Iberia, která roušku vyžaduje jako ve všech španělských prostředních hromadné dopravy. Člověk už si odvykl. Pravé ucho mám díky pevným gumičkám vytahané a posunuté až někam pod oko. Je chvíli před půlnocí. Vlakem přejíždíme ke gejtům S a každý si hledáme místo, kde bychom si mohli trochu odpočinout a zdřímnout.

---

14. ledna 2023

Máme před sebou téměř 13 hodin čekání. Zkouším nepohodlné lavice. Vplétám se mezi studené kovové područky a co čtvrt hodiny měním polohu. Ve tři obsazuji měkkou koženou stoličku prázdné restaurace. Nikde nikdo, jen pár podobných zoufalců. Je zima. Nechápu Otáka, který už na autobus přišel jen v triku s krátkým rukávem a vestičce. Vždyť je leden!?

Hodiny ubíhají a lidí přibývá. Sedám k několika větám zápisu. Musím si rozepsat ruku, jinak to po sobě ani nepřečtu. Ještě čtyři hodiny. Lidí je dost, stále je na co se dívat.

Před polednem se stěhujeme do letadla. Venku svítí slunce a rozpouští mlžný opar nad krajinou. Sedadel je více než z Vídně. I nástup trvá déle. Následující hodiny představují utrpení, je jich téměř jedenáct. Potácím se mezi spánkem a bděním. Okénka do slunečné oblohy jsou zatažená a je těžké odhadnout, kolik je vlastně hodin. V bdělých chvílích sleduji na monitoru před sebou nějaký ten film, koukám na monitor někomu přes rameno nebo se snažím prohlížet field guide s ptáky Panamy. Všechny informace mi po závitech mozkových ale stékají jako po skle. Snad si něco zapamatuji až v terénu. Míjíme Madeiru, Azory, a po strašně dlouhé době přelétáme Malé Antily. Až pozdě odpoledne, s časem posunutým oproti Praze o šest hodin, přistáváme na letišti Tocumen v Panamě.

Přes imigrační procházíme bez problémů. První zádrhel představuje půjčovna aut AVIS, kde nám bez výčitek sdělují, že pro nás auto nachystané nemají, že je předchozí klient ještě nevrátil. Když počkáme další dvě hodiny, do osmi večer, snad prý je ještě přiveze. To se nám po nekonečném cestování nechce. Přijímáme nabídku odvozu na hostel s tím, že si zítra zajedeme do pobočky v centru města a snad se tam pro nás auto najde.

Venku je to pravé tropické dusno, teplota trůní dva stupínky nad třicítkou. Projíždíme downtown, mrakodrapy nahloučené v plošně ne příliš rozsáhlém centru. S Otákem jsme spolu nalepení vedle řidiče. Prostoru je tak málo, že hned po startu stojí Oták nedopatřením na plynu, auto řve a já se divím, cože to máme za řidiče amatéra. Mezi mrakodrapy krouží dravci. Určujeme kondory krocanovité. Jedeme nedaleko pobřeží. Ve vzduchu se dají zahlédnout i pelikáni hnědí. Výrazné jsou volavky bílé na mělčinách. Ostatně, je to i první druh, který jsem vůbec v Panamě při přistávání na letišti viděl. Víc toho určit nezvládáme. Mám puštěnou navigaci, abych pomohl řidiči, který přesně neví, kam jede. Za půl hodinky jsme na místě.

Den rychle přechází do tmy. Obsazujeme pokojík v hostelu nedaleko průplavu. Třicetihodinový den vykonal své. Horko, únava a ospalost. Po sprše ještě zápis, nějaké ty novinky o volbě prezidenta a víceméně nekontrolovaný pád do spánku.

---

15. ledna 2023

Budím se kolem třetí ráno. Projevuje se časový posun. Zanedlouho se probouzí i Oták. Venku je tma, svítí hvězdy a pod oknem drnčí bedna s klimatizací. Občas projede ulicí auto. Čtu si zprávy z voleb, posílám pár textovek domů a čekám na rozednění.

Noc končí chvíli po šesté hodině. Stěhujeme se pod přístřešek letní kuchyně na dvoře hostelu. Všude kolem hlasitě aktivují ptáci. Pobíhám s dalekohledem kolem a snažím se je určovat. Zkouším hlasovou identifikaci aplikace Merlin. Je neuvěřitelné, jak to funguje. Vše si potvrzuji a kontroluji s Ptáky Panamy. Zapisuji si jedno anglické jméno za druhým, protože české názvosloví v knížce zatím vepsané nemám, právě totiž probíhá jeho aktualizace. Poznamenávám si různé tyrany, tangary, párek krásných mravenčíků zebrovitých, vlhovce dlouhoocasé, vsedě s hlavou zvrácenou prohlížím nebe s rorýsy krátkoocasými, kteří mají na naše poměry značně odlišné siluety, a nakonec přilétá na špičku stromu na druhé straně ulice tukan krátkozobý. Krása, jsem unešený. Panuje dusné horko a já trávím dvě hodiny s druhy, se kterými jsem se ve valné většině nikdy nepotkal.

https://ebird.org/checklist/S126193796

Bereme si taxi do centra k pobočce AVISu u hotelu Victoria. S paní na recepci se domlouváme, že nám její technik zajede na letiště Tocumen pro domluvené auto, které tam na nás čeká. To nezní špatně. Čekání jdeme projíst naproti přes ulici do drobné restaurace, kde se ještě podávají snídaně. Po tři čtvrtě hodiny pořád ještě není auto nachystané. Po další čtvrthodince se dozvídáme, že u auta jsou špatné brzy. Mezitím jsem už stihl zaplatit depozit 300 USD i cenu za půjčení 505 USD navýšenou o řadu všemožných pojištění. Paní ale napadá, že jí stojí ve třetím patře garáží volný pick-up. Jen se ptá, zda zvládám řídit auto s manuální převodovkou. Sama prý to neumí. No samozřejmě, odpovídám.

Tím autem je pořádný, dobře pět metrů dlouhý tank s pohonem 4×4, jehož půjčení k naší spokojenosti zůstává na ceně zamluveného malého osobáku. Nemá cenu o tom dlouze přemýšlet. Potřebujeme být mobilní a nechceme ztrácet čas. Auto prohlížíme, hlásíme všechny škrábance, sedáme do něj a opatrně vyjíždíme do ulic. Odteď jsme pány panamského prostoru.

https://ebird.org/checklist/S126231986

Zapínám navigaci na mobilu a zdrženlivou seznamovací jízdou míříme k metropolitnímu parku. Auto nechávám na kraji silnice, parkoviště je plné. Panuje pěkný dusík, jak říká Oták tropické prádelně, kdy z nás pot jen teče. Platíme vstupné (4 USD/osoba) a vybíráme si nejkratší okružní trasu – Los Caobos Trail.

Stoupá se do kopce. Oproti ranní ptačí vřavě u hostelu je teď v lese úplně mrtvo. V podrostu po svých vydupaných cestičkách pochodují mravenci s odstřižky listů, na stromech visí hnízda termitů a vzduch se vůbec nehne. Všímám si nádherného datla královského. Vysoko v koruně stromu se pomalu pohybuje lenochod. Až dole u návštěvnického centra zase přibývá pár nových opeřenců, převážně zimujících drobků ze Severní Ameriky, do seznamu. V příšeří keřů a stromů pozoruji svého prvního motmota.

https://ebird.org/checklist/S126238913

Vracíme se do hostelu. Hned vedle v krámku nakupujeme sváču a pár plechovek piva. Hospody, kam bychom zašli na pozdní oběd, jsou teď po poledni zavřené. Sedáme pod přístřešek letní kuchyně na dvorku. Pouštím se do zápisu. Komunikuji s přáteli a jde na mě únava. Pořád silně podléhám časovému posunu. Oták už dávno spí, když se po čtvrté hodině odpolední na chvíli natahuji na postel.

Probírám se o čtyři hodiny později. Celé odpoledne je pryč a venku je už tma. Sakra! Jdu si aspoň na chvíli sednou na dvorek s vychlazeným pivkem v ruce. Venku je ticho, žádní ptáci, drnčí jen nějací hmyzáci a slyšet je angličtina několika spolubydlících. Mračí se, fouká a padá pár kapek deště. Vracím se na pokoj. Dávám sprchu, pokračuji v zápisu a slibuju se, že budu zítra v boji s jet lagem důslednější.

O něco později koukáme na Otákově noťasu na dokument o stavbě Panamského průplavu a venku už vydatně prší. Máme za sebou první den víceméně příměstského birdingu.

---

16. ledna 2023

Jdeme si do blízkého obchůdku koupit suroviny na pořádnou snídani – vejce, fazole, párečky, olivy – a v letní kuchyni hostelu pak kuchtíme. Následuje čtvrthodiny odpočinku na lůžku s plným teřichem, než se sbíráme na další výlet. Tentokrát za hranice města, podél kanálu směr Gamboa.

Naproti Parque Municipal Summit sjíždíme k lokalitě označované Summit Ponds. U závory tu hlídkují vojáci a vysvětlují nám, že ptáky můžeme pozorovat jen podél asi kilometr dlouhého rovného úseku silnice, na jejímž konci je dvojice rybníků. U těch je další závora, za níž je areál policejní školy. Ptačí hlasy vycházející z vysokou vegetací zarostlé terénní deprese nemůžu určit ani s pomocí Merlina. Nad úrovní vegetace se nic neukazuje. Nad námi krouží v termice kondoři havranovití a já se marně snažím zachytit nějaký pohyb ptačích křídel ve větvích stromů.

Karta se obrací až u žlutě kvetoucího keře. Mezi květy a listy postupně zachycuji trupiála baltimorského, vlhovce andského a dvojici pestře zbarvených druhů – pitpita modrého a květomila černohlavého. Konečně se tu mihne i první kolibřík – k. bělokrký. U rybníčků pozorujeme aktivního rybaříka amazonského.

https://ebird.org/checklist/S126303613

Přejíždíme zpět k bráně Parque Municipal Summit. Údajně tu mají v klecovém chovu harpyji. Oták překvapuje stráže dotazem v italštině, kde je tu park? Až po chvíli je napadá říct, že je dnes zavřeno. Škoda.

Kousek dál směrem na Gambou vede vpravo od silnice podél potůčku v džungli stezka Sendero El Charco. Les je naprosto tichý. Ozývají se jen hmyzáci. Dusno je k zalknutí. Stačí pár set metrů a triko je mokré. Přelézáme dvojici závěsných mostků. Jeden z nich je v dezolátním stavu. Z koruny stromů zaznívá podivný bublavý hlas. Merlin ho nedokáže určit, ale daří se mi zahlédnout jeho původce – vlhovce žlutokostřecového – ptáka, který po více než půlhodině v tropickém lese zůstává jediným pozorovaným druhem. Co člověk nestihne do dvou tří hodiny po rozednění, to během poledních a odpoledních hodin už nedožene.

https://ebird.org/checklist/S126328984

Cestou zpět se zastavujeme v místě s výhledem na průplav a jedno z jeho zdymadel. Kanál je po celé délce zaplocen a hlídán. Přece jen představuje obrovský zdroj příjmů do státní kasy, který je nutno bedlivě střežit.

https://ebird.org/checklist/S126304284

Vracíme se na hostel. Sprcha, trocha odpočinku a sbíráme se zase ven. Zdá se, že se naše tělesné ostatky přece jen začínají s pásmovou nemocí (oficiální označení) vyrovnávat. Únava se vytrácí.

Kousek od ústí kanálu se nachází hrstka ostrůvků spojená s pevninou komunikací. Je odsud nádherný výhled na mrakodrapy ježatý downtown. U jednoho z ostrovů kotví třináctipatrová výletní loď Norwegian Joy. Podél silnice poletují desítky kondorů havranovitých a vysoko po obloze plavou štíhlé fregatky. Pofukuje a oblohou se honí mraky. Je tu příjemně. Zkoušíme i restauraci, ale vzhledem k její cenové noblese se omezuji jen na třetinku piva, zatímco Oták do sebe láduje polévku z mořských plodů.

https://ebird.org/checklist/S126329260

Vynahrazuji si to ve stánku blízko hostelu. Pak už jen pivko, zápis a příchod tmy. Dnes jsme konečně využili celý den. Vedro ovšem bere chuť k jídlu i sílu. Kolem čtvrté odpoledne už jsme vyflusaní jako po celodenní šichtě ve fabrice.

---

17. ledna 2023

Poslední ráno v naše hostelu. Abychom se vyhnuli pozdějšímu přetlačování u sporáku, chystáme si vydatnou snídani hned po probuzení – ještě před svítáním. Pak si jdu tradičně prohlédnout okolní ulice. Stále je ještě šero a na trávnících před domy se občas mihne silueta malého hlodavce velikosti králíka – aguti. Nejpočetnějším savcem jsou v ulicích ale kočky. V jejich spárech musí skončit hodně ptáků.

Dává se se mnou do řeči chlapík, kterému před několika dny uletěl papoušek. Všude už visí výzva pro případného nálezce, ale papoušek zůstává nezvěstný. V jedné z ulic, kde jsem ještě nebyl, nacházím řídký keř, na kterém se střídají pěvci. Pozoruji na něm i několik libohlásků rezavobřichých. Po hlase už poznávám mravenčíka zebrovitého a o kus dál mi Merlin bezchybně určuje zelenáčka žlutozeleného. Líbí se mi tu, všechny ty vůně, hlasy a zvuky, pozvolný rozednívání a nástup dne. I tohle mé třetí ráno na ulici končí rostoucí teplotou a prvními rorýsy na obloze. Ve větvích stromů se s roztaženými křídly nahřívají kondoři. Lze se s nimi potkat vždy a všude. Vybírají odpadkové koše a později v desítkách krouží na obloze.

https://ebird.org/checklist/S126449472

Balíme se, loučíme se s personálem hostelu a vyrážíme na cesty. Je úterý a ve středu bychom se chtěli ubytovat až na západě Panamy, v kopcích nad městem Volcán, kde máme zamluvené bydlení. Čeká nás přes 500 km, a proto nechceme otálet. První desítky kilometrů z Panama City pulzují provozem. Troubení, smrad a hluk, ale blinkry se nepoužívají. Zvykám si. Kvalita panamerické dálnice je dost mizerná. Provoz naštěstí postupně slábne a cesta se lepší. Přesto postupujeme dost pomalu. Maximální rychlost je 80 km/hod. a přes městečka klesá na 60. Rádi bychom zajeli někam na pobřeží Pacifiku. Vybíráme pláž Agallito kousek za Chitré. Cestou přibývají volavky rusohlavé, tyran savanový s dlouhým vlajícím ocasem a malý sokolovitý dravčík luňák drobný.

https://ebird.org/checklist/S127857693

Před Chitré se ještě u cesty zastavujeme na kuře s rýží za krásných 5 USD za porci. K moři přijíždíme před půl druhou odpoledne. Nejprve se chvíli zdržujeme na hranici mangrovů jižně od pláže. Zaujaly nás tu drobné hrdličky a dravci, které určujeme jako luňáky šedivé, byť kousek mimo jejich areál rozšíření. Slunce nemilosrdně peče. Moc dlouho se tu přežívat nedá. Přesouváme se tedy k pláži do stínu betonových budov s terasou plnou odpadků a rozbitého skla. Nevadí, pofukuje tu a my můžeme vsedě pozorovat rozsáhlá bahna mořského dna po odlivu.

V blátě loví kolihy malé a kousek od nás brodí také vodouš břehoušovitý. Na chvíli se u břehu zastaví pisík americký a volavky jsou tu zastoupeny mimo jiné volavkou tříbarevnou a červenavou. Tu a tam jsou k vidění ibisi bílí. Dlouhé hodiny vychládáme ve stínu, popíjíme pivko a koukáme na ptáky. Idyla. Pak se vracíme dokoupit pár věcí do Chitré a znovu míříme k pláži. Nemá cenu na noc hledat jiné místo na nocleh. Auto stavím korbou směrem k moři, otevírám její zadní část, na podlahu si rozprostíráme pár měkčích věcí a jsme nachystaní takto přečkat noc. Blízké betonové molo zatím obsazuje místní mládež. Ozývá se hlasitá hudba. Šeří se, od moře fouká vlahý vítr a nad námi přeletují na nocoviště hejnka ibisů bílých a skupinky fregatek. Tlacháme, popíjíme pivko, hledíme na hvězdy, vítr sílí a občas oblohou problikne světlo blesku. Uvidíme, jestli celou noc vydržíme na korbě našeho pickupu?

https://ebird.org/checklist/S126450700

další část