Do práce jezdím na kole. Neztrácím tak kontakt s děním kolem sebe a hlavně vím, o čem si zrovna ptáci povídají. Právě dnes jsem cestou poslouchal několik skřípavých hlasů rehků domácích a říkal jsem si, že co nevidět budu míjet i jejich noblesnější bratránky, rehky zahradní. Dojel jsem pak k práci a skutečně si na špičce javoru už jeden sameček prozpěvoval. Ještě včera tu nebyl. Musel přiletět teprve před několika hodinami. Obloha modrá, lehoučký jižní větřík, vůně kvetoucích fialek a keřů – co takhle naposledy si natáhnout síť? Zítra odlétáme s kamarády na několik dní do Maroka a tohle by bylo příjemné rozloučení s místním opeřeným osazenstvem.
Ještě za šera jsem tedy natáhl a už po třech minutách se chytila dvojice červenek. O půl hodiny později je to kos, modřinka, samec pěnice černohlavé a dva rehci domácí. Pěnice černohlavé u nás v zahradě také nejsou moc dlouho, teprve několik dní, ale zpívají z plna hrdla a prohánějí se mezi keři. Obhlížejí vhodné prostory a obhajují teritoria. O další půlhodinku později visí v síti další dvě pěnice černohlavé, tentokrát párek. Po celou dobu je dění na zahradě podmalováno zpěvem rehka zahradního z vrcholku javoru nebo vedlejšího ořešáku. Po hodince mám dalšího černohlávka a zase modřinku. Obloha se začíná zahalovat oblačností, mračí se a vypadá to dokonce na déšť. Ještě před tím, než se rozhoduji sítě stáhnout, věším k jedné z nich nahrávku rehka zahradního. Jednu síť stahuji a skládám, a když přicházím k druhé, visí v ní i onen zpívající samec rehka zahradního. Nádherný starý pták, kterého jsem tu jistě v minulých letech už potkal. Teď si odnáší hliníkový kroužek. Pokud se příští rok zase objeví, už budu vědět, jestli je to ten stejný.
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) – starý matador, který u nás na zahradě jistě hnízdil i v minulých letech.
