Vyhlídka počasí na víkend je mizerná. Pátek večer a většinu soboty má pršet. S malým Jožkou jsem plánoval vandr, jeho první, ale takhle by si to neužil. Po návratu z práce svačím a znovu koukám na Aladinovy prognózy. Přeháňky na večer sice hrozí, ale vydatnější déšť by měl přijít až v sobotu po šesté hodině ranní. Ani vítr nemá být moc silný. Nechce se mi zabíjet čas doma. Narychlo kontroluji, jestli mám v kostkách z Alíka správný mix ptačích hlasů, balím dvě sítě, spacák a nějaké ty drobnosti (včetně lahve červeného) a vyjíždím k Vyškovu. Hodlám si dopřát první noc konce tohoto léta (pro mě léto končí odletem rorýsů) na Zouvalce, na svém pustém ostrově v polích. Jsem zvědavý, nedočkavý. Jak to tam asi vypadá? Co mě čeká?
Je po žních. Většina obilí je sklizena a kolem asfaltky, po které přijíždím, se rozprostírají žlutá strniště. Polňačkou lemující pás keřů couvám ke svému průseku. No, průseku. Budu ho muset napřed obnovit. Na jedné straně (tam, kde parkuju) je vysoké strniště po řepce. Na druhé straně keřů je ještě nesklizená pšenice. Mačetou se pouštím do práce. Za chvíli mám hotovo. V keřích je naprosté ticho, jako by tu žádný pták nebyl. Napřed jdu natáhnout dravcovku, osmnáctku pěvcovku až poté. Pofukuje, ale síť mám novou, vyvázanou proti větru. Na poli jsou vidět díry po hraboších, což je dobré znamení.
Oblohou se sune oblačnost. Dvakrát lehce sprchne a nad mým stanovištěm se objevuje duha. Strniště žlutě zářící v zapadajícím slunci a nad ním temná obloha s obloukem duhy. Je krásně. Sedím na židličce u auta a koukám po okolí. Kdesi v dálce hřmí. Po sedmé hodině se nad Arnoštem ozve křik poštolky. Zvědavost přitáhne další dva ptáky, z nichž se jeden chytá. No vida, prvním kroužkovancem letošní podzimní Zouvalky je tedy mladá samice tohoto našeho nejběžnějšího sokolíka. O hodinu později přináším pěnici hnědokřídlou a další poštolku podrážděnou přítomností mého plastového výra. Následuje trojice černohlávků.
Šeří se. Užívám si stále ještě dlouhého dne. Ke konci odchytů, někdy v říjnu, se tmí už po šesté a ráno se rozednívá někdy kolem osmé. Takhle dlouhé noci si vyžadují velkou dávku nadšení a odhodlání. Teď jsou ale noci ještě akurátní. S houstnoucí tmou vyvěšuji pěvcovku, otevírám červené, pocucávám ho přímo z láhve a občas mezi mraky zahlédnu hrstku hvězd. Později se přesouvám do auta, spouštím opěradlo a klimbám. Probírá mě křik nad Arnoštem. Proti obloze se dají rozeznat siluety tří sov, hlasitě mňoukají a divoce poletují kolem sítě. Dalekohledem si všímám, že přímo nad Arnoštem jeden pták uvízl. Je to kalous ušatý, naprosto klidná stará samice. V peří jí pobíhají ptakotrudky. Jednu likviduji hned a další si později vytahuji z vlasů. O půlnoci přináším dalšího kalouse, tentokrát poměrně agresivního samce.
Další kontroly probíhají pod zataženou oblohou. Je teplo, ani rosa nepadá. Sleduji radar, abych byl připraven na případný déšť, ale mám štěstí, pás srážek se pohybuje západně a nechává mě v klidu. Od půlnoci mám zase roztaženou pěvcovku, pod kterou vříská mix rákosníků. Prvního scirpáka přináším ve dvě, dalšího ve čtyři a pak už se pomalounku rozednívá. Raději balím dravcovku. Obloha je těžká, nacucaná vodou, sotva se valí nevysoko nad terénem. I vzduch je vlhký a voní deštěm. Do půl sedmé kroužkuji asi 30 ptáků. Déšť se blíží, balím. Trvá to jen několik minut a na přední okno mi dopadají první kapky. Vyšlo to nádherně. Doma si dělám kafe, sedám na balkón a koukám, jak prší. Všichni ještě spí. Teď ať si klidně cedí až do odpoledne, využil jsem příležitosti, teď už mi to vadit nebude. Cítím jen příjemnou, spokojenou únavu.
odchycené druhy: poštolka obecná (2 ex.), kalous ušatý (2 ex.), rákosník obecný (10 ex.), rákosník zpěvný (5 ex.), rákosník proužkovaný, rákosník velký (2 ex.), cvrčilka zelená (2 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), pěnice černohlavá (5 ex.) – 31 ptáků 9 druhů
Neuvěřitelně rozpelichaná pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis).
Mladá samice poštolky obecné (Falco tinnunculus).
A jeden legračně vyjevený kalous ušatý (Asio otus).
