11.12.2021: Dvě hodinky s husami

Únava mě včera dohnala a já vytuhl už kolem osmé večer u televize. Budím se na poslední dva hosty Karla Šípa v jeho talk show, do půlnoci ještě okouním a pak zase usínám. Proto jsem čilouš už brzy ráno. Otevírám noťas a následující čtyři hodiny překládám. Není nad ranní klid. V půl desáté snídám, balím se a vyrážím ven. Má být sice pod mrakem a hrozí občasné sněžení, ale zítra by mělo víc foukat a pod jasnou oblohou by mělo být i chladněji. Chci se podívat po husách a takovému pozorování svědčí bezvětří a zatažená obloha.

Frčím z Brna na jih a říkám si, kde jsou ty zimy, kdy jsem takhle ráno jel vždy proti nekonečnému proudu havranů mířících do města z nocoviště někde u Nosislavi. Člověk by řekl, že tomu tak bude navždy, ale ouha, všechno se mění.

Beru to na Pohořelice a pak okreskou od severu k sádkám Starého rybníka. Husy na kukuřičném strništi tentokrát nejsou. Dvě malá hejna ale vidím směřovat k jihu. Mrknu se nejdřív k Vrkoči a pak se podívám na Věstonickou zdrž.

Z topolů lemujících strouhu nad Vilémovem vzlétá pět kání lesních a jeden luňák červený. Všude leží vrstva mokrého sněhu a cesta k Vrkoči se změnila v blátivou břečku. Nechávám auto u Hornoleského Dvora a k rybníku jdu pěšky. Vpravo na poli zaznamenávám kolihu a kousek od ní dvě další. Mají výdrž. Myslel bych si, že poté, co nasněžilo, odletí někam dál k jihu. A nejsou jen tři, ale je jich hned dvanáct. Chvíli čachtám cestou mezi výtažníky. Dostávám se do hejnka modřinek a koňader, v rákosí přeletuje několik strnadů rákosních a ve větvích holé vrby cosi kutí strakapoud malý. Když se ještě jednou vracím k poli, nacházím na jeho kraji, asi sto metrů od nejbližší vody, skupinku pěti ondater. Nebojácně se živí zbytky jetele, které vyhrabávají ve sněhu.

Novoveský rybník je z velké části pod zasněženým ledem. Husy nikde. Pokračuju rovnou k SV cípu Věstonické zdrže. Auto nechávám na parkovišti, pár set metrů šlapu k hrázi a pak obhlížím nejbližší hladinu. Ani tady nejsou husy vidět. Na ostrůvcích jsou desítky kormoránů a velkých racků. Nad nimi sedí ve větvích stromů čtyři orli mořští a na vodě plavou početné skupiny hoholů (130 ex,). Je příjemně. Panuje téměř bezvětří a hladina je klidná. Od severu se objevují dvě hejna hus běločelých. Přelétají nádrže a až vzadu pod Pálavou vidím, že jdou na přistání. Tam se musím podívat.

Chci hledat na známých místech. Pod nádržemi odbočuji na asfaltku paralelní s hlavní silnicí. V poli skutečně husy sedí, ale je jich jen 350. Zběžně je prohlížím, než se zvedají a míří zpět k vodě. Čo už? Pokračuju na Horní Věstonice a na konci vesnice od sklípků vidím v poli pod sebou další husy. Je jich asi 2500. Samé husy běločelé a jen tři desítky hus velkých. Z nadhledu jsou na sněhu pěkně čitelné. I na tuto vzdálenost (téměř 800 m) se mi daří odečíst červený límec husy velké (J44). Všímám si, že na vodě je hus mnohem více. Celkem se tu může motat nejméně 7000 ptáků. A nejsem sám, kdo na husy kouká. Téměř od hráze si je lačně prohlíží dvojice myslivců. Sedají pak do maskovaného Touarega a jednou přímo k hejnu. To samozřejmě panikaří, vzlétá a přesouvá se na vodní hladinu. Díky, pánové.

Zajíždím se podívat na vodu z hráze u Dolních Věstonic a znovu se vracím na kraj Horních Věstonic. Do polí se odsud kroutí od sněhu odhrnutá asfaltka. Dostávám se do přijatelné vzdálenosti hejnu hus, které se zase vrátilo na pole. Pěkné. Chtělo by to nějaký ten límec. Už dlouho jsem žádnou severskou husu s límcem nepotkal. Přes pole ťapu k hrázi a prohlížím ještě nejbližší husy na vodě. Tady je mnohem víc hus velkých. Daří se mi odečíst alespoň několik červených límců (J02, J03 a H39). Těším se na jejich CV, až je zadám do databáze na webu www.geese.org. Mezi husami počítám 60 kopřivek.

A znovu se vracím na pole prohlížet husy, které neustále pendlují mezi vodou a strništěm. Kolem zrovna letí menší hejno vcelku velkých pěvců. Jsou naprosto tiší. Sedají asi 70 m ode mě. Rychle na ně mířím stativákem. Skoro mi zatrne, když si uvědomím, že by mohlo jít třeba o skřivany ouškaté. Mají výrazné chocholky a hned zase vzlétají a pokračují k východu. Skřivani polní, 30 ptáků, ale nečekal bych že budou tak tiší. Hodilo by se tady strávit pár hodin bloumáním po poli.

Odečítám další červený límec (J46) a všímám si límce modrého a vedle něj dalšího. Blíží se druhá hodina, ale zdá se, že už se šeří. Světla ubývá. Chvíli to trvá, než tyto dvě akční husy velké, které jsou neustále v pohybu, odečtu (2ZA, 2ZC). Jsem spokojený. Dvě hodiny pozorování těch nádherných dlouhokrkých cestovatelek. Dvě hodiny s ptáky, kteří si v křídlech nesou vůni těch dalekých severských krajů, které nikdy nebudu mít šanci vidět. Leda bych tam vyrazil pěšky.

Poznámka: Doma zjišťuji, že husy velké s modrým límcem pocházejí z JV Finska. Dostaly ho v květnu 2020, do srpna 2021 byly odečítány pouze v domovině, následuje jeden odečet z Polska (říjen 2021) a pak ten můj. Takhle na jihu byly zastiženy prvně. 🙂

Jedna z dvanácti kolih velkých (Numenius arquata) na poli u Vrkoče.

Rodinka pěti ondater (Ondatra zibethicus) „pasoucích“ se na poli.