Po deštivé noci přichází slunečné ráno. Mám za sebou víceméně pracovní týden a chci si nadělit odpočinkové dopoledne. Moc času nemám, protože po poledni jedeme vyzvednout mládež vracející se z týdenního tábora. Vypadá to tedy na projížďku na motorce a příležitostný birding. Na sedlo za sebe gumicuky přidělávám bágl s optikou a vyjíždím k jihu. Silnice jsou i v sobotní dopoledne překvapivě plné. Dovolenkáři frčí k moři a jiní se zase vracejí. Tradičně převládají polské espézetky. Frčím po úzké šíji hráze přes Novomlýnské nádrže, hladina je klidná, podél silnice loví vlaštovky a čas od času kolem prolétne racek nebo rybák. V Mikulově odbočuji na Sedlec a pak už si to bublu po asfaltce lemující od severu Nesyt.
Zastavuji u kostelíka v Hlohovci a lehce znatelnou pěšinou se jdu postavit na plácek na břehu rybníka. Vegetace na bahnech zase trochu povyskočila a znesnadňuje výhled. Nad západním cípem rybníka se pohybuje lovící hejno břehulí, snad 200 ptáků. Připadám si jako v dobách, kdy mi po přechodu na novou Meoptu všichni ptáci připadali strašně velcí. I dnes mám ten pocit. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby měly břehule v ocasních perech bílá okénka. Až tak mohutně působí.
Na hladině je živo, ale vzduch se pod náporem slunce tetelí. Ze svého místa počítám 52 pisil a 18 tenkozobců, ale jejich skutečný počet bude jistě vyšší. Až po břicha brodí ve vodě 5 vodoušů tmavých a nízko nad vodou poletují sem a tam dva přepeřující rybáci černí. Všude podél břehů jsou vidět husice liščí a vysoko nade mnou plachtí orel mořský. Ve stínu vrby je tu příjemně. Škoda jen té vegetace. Je doba táhnoucích bahňáků, kdoví, co všechno se tu může skrývat.
Lednice je jeden velký turistický mumraj. Míjím karavanu šesti obytných aut s italskými espézetkami. Ti teda v centru jen tak nezaparkují. Bivoje nechávám u Dyje na kraji Pastviska, fotobágl těžší o koženou bundu na záda a jdu se projít k pozorovatelně. Bahnité mělčiny jsou opět plné racků, odhadem je tu asi 1250 racků chechtavých, pouze pět je racků bělohlavých a nacházím i jednoho mladého racka černohlavého. Až po delším pozorování objevuji jednoho pisíka, kterého jsem už před tím zaslechl, a dvojici jespáků šedých. Druhově to tu moc bohaté dnes není, u vody odpočívají husy velké, mezi nimi se tyčí volavky popelavé, je tu několik čírek obecných a kachen, ze vzduchu se občas ozve vlha, zakřičí žluva nebo nad kanálem ostře pískne ledňáček. Racci nereagují na vysoko kroužícího orla mořského ani královského, ale zvedne je nízko prolétající krahujec. Pod věžičkou poklidně proplouvá nutrie. Čas poskočil, je třeba myslet na návrat. Podivín, Rakvice, Zaječí, v Hustopečích na dálnici a hurá domů. Stíhám to i s uzávěrami a ucpávkami tak akorát. Už se těším, až zase vyjdou podmínky na noční odchyt. Předpokládám, že další report bude právě z něj.
Jen ilustrační mobilovka s hejnem racků na Pastvisku.
