11.7.2021: Po měsíci lehký terén

Uf, poslední zápis na webu je už měsíc starý. Přes tři týdny jsem bohužel trčel doma na neschopence, většinou vleže, je však třeba začít s rekonvalescencí, pomaloučku se dostat do kondice. Dnes jsem si tedy bez jednoho dne po měsíci naordinoval terén, krátkou prochajdu po okraji severní části Černovických teras. Pěkně jen dalekohled na krku, foťák na rameni a zápisník v kapse kalhot. Počasí je naštěstí příjemné, žádná tropická vedra. Je pěkně pod mrakem, teplota mírně nad dvacítkou a jen lehce pofukuje.

Tohle mi chybělo, hned vytahuji zápisník a zapisuji první slyšené druhy – stehlíky, poštolku, konipasa bílého, pěnici hnědokřídlou a skřivana. Těch hlasů už je mnohem méně než před několika týdny. Ráno se za oknem svým teskným podzimním voláním ozývají koňadry, první pěvci začínají už teď mířit k jihu, a celou tu atmosféru poznenáhlu končícího léta a počínajícího podzimu, byť je teprve začátek července, umocňuje ranní krákání šedivek, které nám někde na ulici vyhnízdily. Ještě jsou slyšet rorýsi, ale už to dlouho trvat nebude a vytratí se i tito dlouhokřídlí akrobati vysokého nebe.

Jak říkám, ptačích hlasů ubylo a změnily se. Nad zarůstající pískovnou teď poletují desítky břehulí a do jejich švitoření se mísí měkce drnčivé hlasy vlh. Budníček menší se projevuje už jen nenápadným vábením a z hustých keřů poštěkávají ťuhýci. Kytky tu bohatě kvetou a kolem nich poletují motýli. Nad sutí zaváženou částí pískovny plachtí luňák červený a z hromad hlíny ke mně doléhají krátké motivy zpěvu chocholoušů. Je tu klid, nikde nikdo, kousek stepní divočiny na kraji města. Doufám, že se alespoň tento kousek Černovických teras podaří zachránit před developery.

Když se vracím, začínají na kraji pískovny pokřikovat dvě koroptve, které se pak divoce pronásledují keři. Znovu zpěv pěnice hnědokřídlé, znovu štěbetající vrabci polní, břehule a vlhy. Pěkné to bylo. A příští týden už začíná kroužkování na Nesytu. Těším se.

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) – samec na číhané.