Přechází studená fronta. Ochladilo se a počasí je opravdu aprílové, chvíli zataženo a šero se sněhovými přeháňkami, chvíli jasno a slunečno. Jen ten silný ledový vítr fouká pořád. Škoda, že nejsou podmínky pro noční odchyty. Posledně jsem se navnadil a teď bych si to strašně rád zase vyzkoušel.
No nic, sedět doma nehodlám. Je třeba alespoň na chvíli do terénu. Pohyb lidí je omezen stále na hranice okresu, naštěstí Brno-město spojené s venkovem je dosti rozlehlé. Jedu se tedy mrknout k rybníkům u Pohořelic.
Parkuji u západního cípu Čahouna, jednoho z menších rybníčků v severní části Vrkoče. Z křoví jednotvárně filozofuje budníček menší, doplňuje ho jazzmanka červenka a odněkud křičí žluna zelená. Stačí pár kroků a slyším táhlé vysoké cíííí moudivláčka lužního, jednoho z druhů, ve které jsem doufal, že mi přibudou do letošního birdlistu. Každý druh se totiž počítá, jak je vidět v žebříčku kategorie ČR Year List 2021 na stránkách Klubu 300, kdy jeden nebo dva druhy dokážou dokonale zatočit pořadím na jeho prvních pozicích. Na vodě je skrz rákosí vidět roháče, kormorány a husy velké. Říkám si, jak je i tady užitečné znát ptačí hlasy. Stačí jen naslouchat a všechny ty černohlávky, budníčky větší, pěnkavy a sýkory si zapisovat do bloku. Potkávám ledňáčka, párek husic liščích, když se jen asi čtyři metry ode mě z rákosí ozve krátké zacvrčení a po chvilce ještě jedno. Na okamžik si všímám i jeho původce, jde o cvrčilku slavíkovou. Vida, myslel jsem, že spíš zastihnu nějakého rákosníka proužkovaného, než tento druh. Na břehu Vrkoče mi konečně o ucho zavadí štěbetání vlaštovek. Ve vzduchu se jich pohybuje asi 50, ale stačí se podívat nad hladinu tohoto rybníka, nad kterou jich poletují další a další desítky, odhadem snad 250 ptáků. Hledím na ně se zalíbením. Takový počet už by mohl to jaro dělat. Snad studená fronta přejde co nejrychleji a nebude jim ubližovat. Obloukem se vracím zase k autu. Panuje šero a z oblohy právě prší sněhové krupky. Za necelou hodinku a půl jsem si poznamenal 43 druhů ptáků.
Hladina Novoveského rybníka je silným větrem docela rozhoupaná a mezi vlnami toho moc vidět není. Objíždím rybník od jihu, na poli se vedle starého sadu pase 42 labutí velkých. Projíždím Vlasatice, odbočuji na Pohořelice, po pár stech metrech parkuji na polní cestě a jdu se ještě krátce projít k mokřadu v západním cípu Novoveského rybníka. Na mělčinách je vidět jen dvojice vodoušů kropenatých, z rákosí zakvičí chřástal vodní a na vodě jsou mezi ostrůvky husy velké a volavky popelavé. Na obloze se v silném větru kolébá luňák červený.
Cestou k Brnu se ještě stavuji na skládce u Žabčic. Je doba, kdy se tu dají vidět na tahu racci žlutonozí a dva opravdu pozoruji. Jeden sedí s racky chechtavými na poli a druhý poletuje s dalšími chechťáky a racky bělohlavými nad skládkou. Tož tak, dobral jsem tři nové druhy. Minimálně dnes se ještě v TOP 10 udržím. 🙂
Štěbetající vlaštovky obecné (Hirundo rustica) při odpočinku ve větvích.
A ještě jeden obrázek vlaštovek obecných (Hirundo rustica).
