Čas je vzácným artiklem a co nestihneš dnes, nemusíš už nikdy dohnat. Proč tedy večer ležet doma u televize nebo u knížky, když v noci nemá pršet ani foukat silný vítr. Proč si nedopřát další noc s osmnáctkou a tentokrát s voňavými pytlíky? V neděli jsem totiž dal prát pytlíky na ptáky a z pračky jsem vytáhl jeden zasukovaný a pevně utažený dred, který jsem následně půl hodiny rozebíral. I šňůrky se vyvlékly, proto se půlhodina nakonec protáhla o další skoro hodinku. Teď mám ale pytlíky v komínku a čisté. Je čas znovu si je nechat znečistit. Vyjíždím pod Vyškov a parkuji na stejném místě jako o víkendu, hned vedle fleku slehlé trávy, kde jsem podřimoval. Natahuji osmnáctku a čekám, čtu si v určovacích klíčích a zjišťuji, jak žalostně málo toho vím. Oblačnost postupně zakrývá celou oblohu a v keřích je mrtvo. Jen na řepkovém strništi dovádí hejno špačků a několik desítek konopek. Početně se ukazují dravci. Nad polem poletují dobře čtyři motáci lužní, pochopi jsou v jednu chvíli vidět tři a v termice točí šest kání lesních. Než přichází tma, kroužkuji jen dva černohlávky, dva drozdy a téměř za tmy cvrčilku zelenou. Jdu si pak sednout s výhledem na svítící body Vyškova navlečené do notové osnovy ulic, které z dáli dirigují červené metronomy špiček dvou vysílačů. Hvězda se objevuje v průrvě mraků jen jedna, na chvilku.
V noci je teplo, ani rosa nepadá. Od půlnoci hraju a první rákosník velký a obecný se chytají se čtvrtou ranní. Následuje dalších šest rákosníků obecných, jediný rákosník zpěvný, dva rákosníci velcí, jeden proužkovaný a z táhnoucích druhů je zastoupen rehek zahradní, sedmihlásek hajní a pěnice slavíková. Pak jen černohlávci a pěnice hnědokřídlé. Až za světla si všímám dvou děr průměru velkých talířů, které do sítě v noci vyžvýkal nějaký netopýr. Chudák moje osmnáctka. Před sedmou ji cpu do pytlíku, balím nádobíčko a frčím do práce. Dobře jsem udělal, že jsem se sem včera vydal. Každá noc venku pod širákem stojí za to.
Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) mi coby začátečníkovi snadno zamotal hlavu.
No a pěnice slavíková (Sylvia borin) bez jakýchkoli výraznějších znaků mu v tom zdatně sekundovala.
