Máme tu sobotu a s Ondrou Kauzálem jsme domluveni na další společný birding v okolí Novomlýnských nádrží. Mělo by být slunečno s teplotami lehce pod nulou, namísto toho je zataženo a rtuť se drží jeden či dva dílky nad nulovou ryskou. Vyjíždím za šera, abych byl něco před osmou u rybárny. Je znát, že se den prodlužuje, pozvolna, ale přece.
Kolem rybárny stojí deset nebo dvanáct aut. Je mi jasné, že se tu nemá cenu zdržovat. Doba lovu hus se krátí a picmeni se snaží využít každou příležitost. Fascinuje mě, jak si tato komunita, která se kasá svým pozitivním přístupem k ochraně přírody, dokáže vykládat literu zákona. Z jižní strany obstoupili střední nádrž Nových Mlýnů, která je přírodní rezervací i ptačí oblastí, jejímž předmětem ochrany je mimo jiné husa velká, husa běločelá a husa polní, počkají si na rozlet hus z tohoto nocoviště a rvou to do nich hlava nehlava. Zmatené ptáky, kteří zamíří směrem k Pasohlávkám, čeká další salva na severní straně nádrže, o chvíli později z kopečků Hradiska nad vesnicí a pak vlastně z každého větrolamu, který míjejí. Vystresované husy létají všemi směry a je zázrakem, když si nakonec dokáží najít kukuřičné strniště nebo ozim, který unikl pozornosti myslivců. A to se v hejnech vyskytují kriticky ohrožené bernešky rudokrké nebo husy malé. Střelbu je možno slyšet po celý den a na všech střeleckých postech zůstávají hromádky umělohmotných nábojnic a po okolí postřelení a nedohledaní ptáci. Skřípu zuby, když jsem toho svědkem.
Poté, co opouštím místo u rybárny, zastavuji na chvíli na přepadu hráze a pozoruji husy rozletující se k SZ. Odchytávám tu i přijíždějícího Ondru. Nechávám pak auto u Termalu a za husami se vydáváme Ondrovou bílou Bo.
Hejna hus jsou početná, jejich klíny se vlní oblohou a ukazují nám směr, kterým se vydat. Zastavujeme u pole pod Pohořelicemi, abychom si ověřili směr. V dálce je vidět káně rousná třepetající se na jednom místě. Pokračujeme po silnici směr Znojmo. U několika větrolamů stojí další auta a další střelci se snaží urvat to svoje. Odbočujeme na Branišovice a před Olbramovicemi opět stojíme u silnice a pozorujeme táhnoucí hejna. Vlají oblohou sem a tam, ale zdá se, že početně sedají za obzorem na severu. V poli tu loví samec pilicha.
Husy nacházíme na kukuřičném strništi kousek od Kubšic. Je to nádhera. Na svažujícím se poli máme před sebou asi 6000 ptáků. Ti nejbližší mohou být jen asi 400 m od nás a jsou krásně čitelní. Díky zatažené obloze nás neruší slunce ani tetelící se vzduch. Tradičně se jedná o husy běločelé s přimíšenými tundrovkami, kterých bude dobrá stovka, a několika husami velkými. Husy z dolních partií pole se zvedají a sedají před nás. Tady by se dalo vydržet hodiny. Žádná berneška, ale jen důstojně působící a vážně vyhlížející tundrovky a trochu legrační a nervózní běločelky. Nedaleko přeletuje luňák červený.
Vracíme se přes Vlasatice a od jihu jdeme omrknout Novoveský rybník. Tentokrát tu moc ptáků není, kachny žádné, jen racci, nějaká ta volavka, čtveřice husic liščích a nakonec deset kolih velkých přeletujících od hráze dál k západnímu konci rybníka.
Na chvíli se pak zastavujeme na hrázi u Dolních Věstonic a přesouváme se k Pastorkovu lomu u Klentnice. Přidáváme se k čekatelům na zedníčka, kterých je tu skoro desítka. Ze stěn lomu se co chvíli uvolňují menší kameny a s hlukem padají dolů. Jsme tu asi půlhodinku, ale zedníček se neukazuje. Bude zřejmě v klidnějších místech.
Přes Nové Mlýny pak objíždíme dolní nádrž až do Šakvic. Na vodě převládají hejna chocholaček a lysek, občas nějaká kachna divoká, morčák velký, roháč nebo kopřivka. Následuje krátká procházka po schodech u Strachotína a když se vracíme k Pasohlávkám, zjišťujeme, že na se na hladinu střední nádrže nepřiletěla napojit žádná husa. Ani se nedivím po dopolední kanonádě.
Poslední zastávkou je severní cíp Vrkoče. V dálce jsou u hráze vidět tři stovky běločelek a dvě stovky hus velkých. Na podrobnější prohlídku jsou ale dost daleko. Kousek od nás šplhá po větvích stromu šoupálek krátkoprstý a s křikem žluny šedé se pro dnešek spolu s Ondrou loučíme. Druhově jsme to sice dnes moc nevychytali, ale z ranního pozorování hus jsem nadšený. V některých ohledech mi stačí málo.
Husy běločelé (Anser albifrons) působí v kukuřičném strništi nenápadne. Prozradí je ale hlasy.
Volavka bílá (Ardea alba) na břehu Dyje kousek od Drnholce.
