Dnes budu gájdovat. Jsem domluven se skupinkou tří birderů, kteří si pracovně říkají „Syndrom Oplockého“, že jim budu dělat průvodce při hledání husy malé. Má být solidní počasí, a tak se na setkání i den v terénu s nimi těším.
Vyjíždím kolem půl sedmé, ještě za tmy. Zajímalo by mě, jestli husy nocují na některém z Pohořelických rybníků. Hned první volba je správná. Ještě za šera přijíždím od severu k Novoveskému rybníku. Na kraji panelové cesty k jeho břehu postává několik aut. Je mi jasné, že déle nemá cenu se tu zdržovat. Myslivci nevynechají jedinou vhodnou příležitost. Objíždím rybník a prohlížím jeho hladinu od jihu. Celá západní půlka stále ještě z velké části vypuštěného rybníka je plná nocujících a hlasitě se ozývajících hus. Může jich být tak 6 nebo 7 tisíc. Zatím jsou vidět víceméně jen jejich siluety, ale i tak rozeznávám mezi těmi nejbližšími asi dvacet tundrovek. Světla pomalu přibývá a husy se začínají rozletovat. Míří k JZ. Gratuluju jim, že si vybraly tento směr, ale i tak je čeká na kopečku jižně od rybníka několik hlavní pušek.
Přejíždím k blízké benzině, kde se během několika minut objevují kamarádi. Stěhují se ke mně do Molendy a společně vyrážíme přes Pasohlávky do polí, kam nás vede několik klínů husí objevujících se na obloze. Ještě daleko před Drnholcem si všímáme hejn sedajících do kukuřičného strniště nad vinohrady. Paráda. Nejprve je kontrolujeme z asfalky. Odhadem tu mohou být asi 4000 běločelek. Tomáš odečítá dva červené límce. Brzy se daří najít jednu a pak druhou bernešku rudokrkou a hodně světlou leucistickou husu velkou. Husy jsou ale na podrobnou prohlídku hodně daleko. Vydáváme se tedy pěšky kryti řádky vinice blíž. Přilétají další husy. Jsme teď zhruba ve výšce terénní vlny, na které se pasou, ale část jich stále zůstává za horizontem. Dělí nás od nich jen pár stovek metrů a husy jsou krásně čitelné. Brzy opět nacházíme světlou husu velkou i bernešky rudokrké. Červené límce u hus velkých máme tři. Zhruba po hodině pozorování mi o zrak zavadí husa s typickým kukučem i znaky husy malé (kulatá malá hlava na krátkém krku, kratičký růžový zobáček, bílá čelní skvrna zužující se směrem vzhůru a nápadný žlutý kroužek kolem oka). Znovu si ověřuju její znaky, než to oznámím ostatním. Husa je sice v zákrytu a dává o sobě znát jen jednou za chvíli, kdy zvedne hlavu, ale i tak ji postupně Ondra i Tomáš v zorném poli dalekohledu nacházejí. Pak nám mizí, ale během půl hodiny ji máme znovu. Zdá se, že jde na rozdíl od minulého týdne o samostatného ptáka. Jsem nadšen z toho, že se nám husu malou podařilo najít. Ta šance byla tak nepatrná, že jsem v to ani nedoufal.
Ve vinohradu poletují asi dvě stovky kvíčal, ale slyšet jsou i cvrčaly. Přeletuje luňák červený, objevuje se trojice konipasů bílých a ze stromů u silnice se při našem odjezdu zvedá několik strnadů lučních. I husy se daleko od nás přeskupují. Může jich být tak 6000. Už teď je vlastně naše mise splněna.
S kratičkou zastávkou na hrázi mezi Dyjí a VDNM I frčíme rovnou nad Pavlov, odkud se jdeme projít na Pálavu. Svítí sluníčko a ve vrcholových partiích leží na zemi námraza a její tající kousky padají z větví stromů. Občas se zešeří a spadne několik vloček sněhu. Je nádherně a krásné počasí vytáhlo ven i řadu výletníků. Nad Děvínem přeletuje samice pilicha a v plném slunci pak pozorujeme nad Soutěskou kroužit orla mořského s kání. Směrem k severu je krajina pod šedavým příkrovem oblačnosti, my si však užíváme azurově modré oblohy, bíle svítících skal a paprsků zubatého slunce. Po dvouhodinovém okruhu se rozehřátí vracíme zpět k autu.
Znovu chceme mrknout k Pohořelickým rybníkům, jestli na nich nejsou nějaké husy. Starý i Vrkoč jsou prázdné a stejná situace panuje i u Novoveského. Alespoň ze severního břehu prohlížíme jeho bahna. V západním cípu hledá potravu desítka kolih, kolem přeletuje asi 6 konipasů bílých a na kraji skupinky velkých racků svítí na hladině husice liščí. Nedaleko zaloví sokol, objeví se jestřáb a někam k Novomlýnským nádržím míří asi 1500 hus přeletujících od západu. Po bahnech ťape jedna husa běločelá, nevzletná, výsledek ranní střelby.
Do setmění nám stále ještě nějaká chvíle zbývá. Jedeme si tedy projít ještě schody u Strachotína, a nakonec se zastavujeme u sila v Šakvicích. Pak už se loučíme. Byl to nádherný den s prima kamarády. Když později mířím po dálnici zpět k Brnu, objeví se v prasklině těsně nad obzorem rudý kotouč slunce. Vše kolem zaleje hřejivou oranžovočervenou září a všem předmětům dává dlouhé stíny. Je to kouzlo, závěrečné pousmání, spiklenecké mrknutí oka…
Pohled z hřebene Pálavy severním směrem k Novomlýnským nádržím. Ptačí fotky jsem dnes nepořídil žádné, tak aspoň tento kousek krajinky cvaknutý kompaktem.
