Když vidím za oknem to nádherné slunečné počasí, přehodnocuji své dnešní pracovní plány a rozhoduji se vyrazit k Pohořelicím vyloženě na husy. Kdybychom se včera odpoledne stavili na Vrkoči, mohli jsme si tam prohlédnout čtyři tisícovky severských husí, jak jsem zjistil večer na avifu z pozorování kolegy Stehlíka. Ten mezi husami našel i první bernešku rudokrkou této zimy.
V 10 parkuji u posečeného kukuřičného pole jižně od Pohořelic. Přesně ve stejných místech jako včera se pasou husy. Blížím se k nim po vnější straně pásu keřů. Další hejna přilétají s hlasitým křikem od SZ. Někteří ptáci přistávají, jiní pokračují dál směrem ke Starému rybníku. Slunce mi hřeje záda, je téměř bezvětří a husy nejsou moc daleko. Naneštěstí se vzduch nízko nad strništěm tetelí horkem a znesnadňuje pozorování. Mám před sebou 1500 hus běločelých. Projíždím je z jednoho konce na druhý. Stále dokola, ale daří se mi najít jen dvě husy velké. Zbytek jsou skutečně samé běločelky. Nad polem loví poštolky, v keřích posedávají vrabci polní, občas je slyšet přeletující linduška luční, strnad obecný nebo skřivan. Podél keřů ze zdržují snad dvě desítky bažantů. Před hejnem hus registruji na zemi sedět dospělého sokola. Podél plotu se mihne lovící krahujec a vysoko nade mnou se objevují káně a luňák červený. Do hejna se vydržím dívat hodinu a půl. Odcházím a když nastupuji daleko od hus do auta, všechny se zvedají a míří k rybníkům.
Přesouvám se k jižnímu cípu Starého rybníka. Na vodě jsou zhruba dvě tisícovky hus běločelých. Slunce mám opět v zádech a husy jsou krásně čitelné. Jde o čisté hejno běločelek. Nic navíc. Od Vrkoče jsou slyšet další husy, po půlhodince pozorování jedu tam.
A dobře dělám. Nepříliš daleko ode mě odpočívá na vodě 3500 hus. Vzduch se nad hladinou netetelí, dokonce se dostavuje i roztrhaná oblačnost a nejbližší řady hus se dají krásně prohlédnout. Opět se jedná o husy běločelé, mezi kterými nacházím jen asi 30 hus velkých a dvě tundrovky. Tady si to užívám. Asi po půlhodince konečně objevuji bernešku rudokrkou. Celé hejno zase projíždím tam a zpět. Za chvíli mám dokonale vytahané levé birderské oko. Zkouším to i pravým, ale tím nevidím skoro nic. V jeden moment zřetelně zahlédnu dospělou husu malou (malá kulatá hlava s bílou čelní skvrnou zužující se směrem nahoru, droboučký zobák, krátký tmavý krk a hlavně výrazný žlutý kroužek kolem oka), v jejíž blízkosti se drží dvě mladé (opět se zřetelnými žlutými kroužky kolem očí). Než si je ale stačím prohlédnout mizí mi mezi ostatními husami. Většina jich totiž odpočívá s hlavami složenými na zádech a i v této pozici se různě přesunují. Držím zorné pole stativáku zhruba v místech, kde jsem husy malé viděl naposledy. Desítky minut pozorně prohlížím každou zvednutou hlavu, ale nic. Říkám si, že tohle ani nikam nebudu psát, když si nejsem jistý.
Kolem rybníka chodí výletníci a husy se po půldruhé hodince pozorování, při kterém opakovaně nacházím bernešku, přeskupují. Nohy už mám docela zmrzlé a pomalu se chystám k odchodu. Využívám ale příležitosti prohlédnout nově promíchané husy a zase začínám pěkně zleva. A hele, znovu mám dospělou husu malou a dokonce dvě nebo tři mladé ptáky. Všichni se drží pěkně na mém okraji hejna. Nastavuji maximální zvětšení, stativáku se ani nedotýkám, aby se nechvěl a bedlivě prohlížím všechny husy poblíž té dospělé. Po dalších několika desítkách minut mám jasno. Mám před sebou dospělý pár a šest mladých. Všechny se drží pohromadě a na závěr se dokonce oddělují od hejna a pohromadě mizí za ostrůvkem. Po celou dobu závěrečné fáze jejich pozorování se pokouším o dokumentaci, zdá se ale, že dlouhým sklem nedokážu poslední dobou zaostřit skoro nic. Snad budou husy patrné aspoň na některých kratších videosekvencích.
Teď už vidím regulérně dvojitě. Birderské oko mám jako šnek na tykadle. Po dvou hodinách to u Vrkoče naprosto spokojen balím a frčím zpět do Brna. Tyto čtyři hodiny s husami pod modrou oblohou se sluncem byly naprosto dokonalé. Ještě, že jsem ty plány změnil.
Na této fotce jsou patrné dvě dospělé husy malé (Anser erythropus) s bílými čelními skvrnami. Mladí ptáci měli jen drobnou bílou skvrnu nad zobákem, nebo jim tento znak zcela chyběl. Žluté kroužky kolem očí byly ale patrné u všech osmi ptáků.
