Obloha je tentokrát jako vymetená, ani náznak mráčku. Pofukuje mírný JV větřík a nad strništi poletují poštolky a motáci lužní. Na obvyklém místě v polích je po horkém dni klid. Jen na druhé straně biokoridoru traktor s pluhem ukrajuje žluté strniště. Přechod denní oblohy do noční je divadlo, které bych si mohl dopřávat každý večer. Člověka to uklidní, naplní úžasem i pokorou. Nad jižním obzorem se blýskají nápadně velké hvězdy. V té nejvyšší objevuje stativák nádherný, prstencem opatřený Saturn. Tuhle planetu vidím prvně v životě a je nádherná. Široký prstenec žlutavě září se stejnou intenzitou jako planeta sama. Mírně vlevo dole pak načervenale svítí Mars.
O půlnoci pouštím opět jen čistý hlas slavíka tmavého. Ve dvě hodiny nacházím v síti dvě pěnice černohlavé a překvapivě nedaleko jedné z nich, v nejvyšším poli, také mrtvého hraboše. Chtěl bych vidět, co se tu odehrálo. Který kalous a proč tu hraboše jako pozdrav zanechal. Až ve čtyři ráno tahám ze sítě rákosníka obecného a teprve v šest přibývají další ptáci – většinou pěnice černohlavé (4 ex.), červenka obecná, budníček lesní a drozd kvíčala. Když u stolku kroužkuji, je chvíli po východu slunce, přeletuje s křikem nad polem směrem na Luleč deset kolih velkých. V sedm se v síti objevuje sýkora koňadra s modřinkou, další čtyři pěnice černohlavé a pěnice slavíková. To už slunce šplhá vzhůru a začíná pěkně pálit. Na plotě lemující biokoridor se suší věci zvlhlé masivní noční rosou. V osm už je v síti jen jedna pěnice černohlavá a o pár minut později překvapivě slavík tmavý, kterého jsem tu kroužkoval 19.8. Kroužek má viditelně ušpiněný od zeminy, ve které hledá po způsobu kosů potravu. Překvapuje mě, že se stále po osmi dnech drží na stejném místě. Potravní nabídka zde musí být bohatá. Pro zajímavost ho vážím a zjišťuji, že od minule přibral přesně 6 gramů. Původně měl 22,3 g, teď má 28,3 g. Hlas slavíka z plejbeku utichl už před půldruhou hodinou, přesto se zvědavý mladík přiletěl podívat a zopakoval si odchyt. Myslím, že tohle zjištění vůbec není špatné. V půl deváté vytahuji posledního černohlávka. Slunce pere stále ještě z vymetené oblohy a já přemýšlím ještě o následující noci. Uvidíme.
Budníček lesní (Phyloscopus sibilatrix).
Slavík tmavý (Luscinia luscinia) se stále zdržuje na místě a nabírá na váze.
