Neplánoval jsem vůbec nic, ale když mi Pepe volá, že nemusím z práce spěchat a že má domluveno s kluky setkání s kamarádkou, a když jsem si pak uvědomil to mlčení do telefonu, které bylo vlastně nevyřčenou otázkou, zareagoval jsem tak, jak Pepe očekával. Co kdybych vyjel na noc ven? Proč ne, klidně vyraž, odpověděla mi se smíchem v hlase. A to já zase jo, na tohle slyším velice dobře. Zvlášť, když Aladin slibuje jasnou a téměř bezvětrnou noc.
V práci to neprotahuju, s větrem v zádech šlapu na kole domů, hážu do sebe zbytek uzené makrely a černých oliv, balím osmnáctku, kufřík s kroužky, spacák a karimatku a někdy kolem půl páté už mířím k východu na Vyškov. Pečlivě se vyhýbám věčně zasekané dálnici a o hodinku později už parkuji na svém fleku v polích před Zouvalkou.
Pofukuje čerstvý V vítr, slunce svítí, času je dost a tak natahuju síť a nejprve se snažím aspoň trochu zasukovat díry, ke kterým přišla během předchozích nocí. Víno jsem koupit nestihl, otevírám tedy plechovku piva a sedám ke knížce. Slunce se záhy skrývá za obzor a vzduch chládne. Sahám po mikině, teplých fusaklích a zavřených botech, pak po svetru a už se šeří. Poslední dny léta prané na vysoké teploty jsou sražené a krátké. Barvy na západním obzoru mi nahrazují pohled na stránky knížky, které s padající tmou už nepřečtu. Přímo přede mnou se na obloze zhmotňuje trojice jasně zářících bodů. Mířím na ně stativákem a zase se můžu kochat Saturnem v krátké baletní sukýnce a brunátným zuřivcem Marsem.
Sítě zůstávají prázdné a teplota stále klesá. Noci mě vždy přenášejí do jiného světa. Vždy se po hodině proberu a jdu prohlédnout síť. Svítí v ní oči velkých nočních můr nebo dlouhá zelená křídla kobylek. Lehám si pod celtu zvlhlou rosou a v trávě to vrže zoubky hlodavců, kteří mi co chvíli šramotí pod hlavou. Několikrát mi přebíhají přes spacák a celtu. Od půlnoci tentokrát hraje nový mix, do kterého jsem zařadil několik rarit typu rákosníka plavého, ostřicového a pokřovního podbarvených zpěvem slavíka tmavého a velice tichým drnčením cvrčilky zelené. Vždyť stát se může cokoli, když u nás byl před pár dny (27.8.) prvně chycen rákosník plavý. V podstatě je to mix rákosníků jako dříve. Ptáci se chytají od půl šesté do sedmi a je jich jen několik. Na hlasovou provokaci zareagovali rákosníci, jak se dalo čekat – dva proužkovaní, velký a obecný. Pak červenka, konopka, koňadra a černohlávek. Nevadí, každá noc je jiná, jedinečná. A tahle byla už devátá.
Mladý krasavec, rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus).
