Nizozemsko 2010

13.I. – 17.I.2010

Několik dní na zasněženém ostrově Texel.

Přede dvěma roky jsme s partou kamarádů navštívili v lednu Nizozemsko, konkrétně pak ostrov Schiermonnikoog. Výprava se nám moc líbila a často se k ní ve vzpomínkách vracíme. Hejna bernešek a bahňáků, zelený ostrov obklopený písečnými dunami s kouzelným malým městečkem vyhlížejícím jako z jiných časů, tuleni povalující se na plážích, starý rybářský domek, ve kterém jsme bydleli, wattové moře a mírné počasí, kdy se i uprostřed zimy dalo brodit slanou vodou.
Letos jsme se rozhodli to zopakovat, ale pro změnu jsme zvolili k návštěvě největší z řetězce několika Západofríských ostrovů ležících podél nizozemského pobřeží, který se nachází na jejich západním konci – Texel.
Texel je díky své dostupnosti ostrovem, který nejen místní ornitologové a birdwatcheři navštěvují asi nejčastěji. Také z něj pochází celá řada velice zajímavých záznamů. Proč to tedy nezkusit? Jediné, co nám tak trochu překazilo vyhlídky na několik pohodových dní strávených pozorováním ptactva, byla zima, kterou tu v letošní podobě nepamatují už několik desetiletí. Tam, kde je sníh velkou událostí a druhý den se rozpouští, ležela jeho bílá vrstva už několikátý týden, jezera byla pod ledem, mořské zátoky vyplňovaly ledové kry a kolem uší hvízdal mrazivý vítr. Přesto jsme si přišli na své a jsme zase o zkušenost bohatší.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Tomáš Grim – www.zoologie.upol.cz/osoby/grim.htm
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Jirka Ševčík

---

13. ledna 2010

V pětiminutových intervalech mě před šestou probouzí několik budíků, které jsem si večer nachystal, abych nezaspal. Stačí se obléci, seběhnout s Emilem před dům, aby se trochu vyvenčil, vrátit se s ním do bytu, vzít si bundu, nahodit na záda Gemu, do ruky fotobágl a můžu znovu seběhnout ta tři patra a pustit se tmavým mrazivým ránem k autobusové zastávce.

Po sedmé ranní už pospávám v autobuse směr Praha. Když se o půldruhé hodiny později na chvíli probudím, tak vidím za oknem jen sníh a hustou mlhu. Před půl desátou už hladce projíždíme pražskými ulicemi se zmrzlými hromadami odklizeného sněhu shrnutými na pomezí chodníků a silnic. V deset nasedám do dalšího busu směr Karlovy Vary. Člověk by řekl, že cílová stanice leží spíš někde mnohem dál na východě, protože většina pasažérů mluví rusky. O půlhodiny později jsem na letišti. Sedám na lavici v odletové hale terminálu 2 a máme tu Tómu. Dvě hodiny před odletem jsme všichni čtyři. S maďarskými Wizz Air letíme do Eindhovenu.

Zdá se, že jsem udělal dobře s koupí menšího fotobáglu, do kterého se vleze fotovýbava i stativák. Na palubu letadla je totiž povoleno jen jedno příruční zavazadlo a vše se poctivě váží. Jsem na horní váhové hranici. Se vším všudy vezu 25 kg hloupostí. Kdybych z fotobáglu těsně před vážením nevytáhnul dalekohled, tak bych asi neprošel. Příště budu muset před vážením vše navěsit na své tělo pod bundu.

Procházíme kontrolou, dáváme pivko a do našeho gejtu se dostáváme s výstražným blikáním nápisu LAST CALL. Malé letadélko je z půli prázdné. Sednout si můžeme, kam chceme. Let se zdá být krátký. Za hodinu a půl přistáváme na malém letišti v Eindhovenu. Netrvá to dlouho a na zasněženém parkovišti nacházíme náš šedý Ford Focus. Kolem přelétají kavky a dost časti hřivnáči. Do Amsterdamu je to nějakých 120 km. Stromy podél silnice jsou obsypané kavkami a vránami černými. Hřivnáčů jsou desítky. Barča navigátorka nás vede do Amsterodamu. V rádiu hrají smyčce, pomalu se stmívá a my téměř neslyšně kloužeme zasněženou krajinou hustě pokrytou asfaltem silnic a výstavbou. Jen tu a tam se objeví kus pole nebo pastviny.

Ulice Amsterdamu jsou plné cyklistů na nádherných vysokých kolech. Mají na sobě civilní zimní oblečení, kouří se jim z úst a na kolech jim svítí malé led diody nebo velké dynamem poháněné reflektory. Neohroženě se proplétají mezi auty, hromadami sněhu a prokluzují na namrzlých chodnících. Je to kouzelný pohled – staré domy podél zasněžených zamrzlých vodních kanálů, teple oblečení cyklisté, kterým stoupá pára od úst a podél chodníků propletence zaparkovaných bicyklů.

Nacházíme náš hotel Leidse Square (Tesselschadestraat 23). Před ním je volné místo k parkování právě pro nás. Dvoulůžák tu vyjde na necelých 30 euro na osobu. Blahořečím Jirkovi, že vše s předstihem objednal. Stačí si vzpomenout na poslední návštěvu před dvěma roky, kdy jsme ubytování našli až po nekonečném hledání někdy daleko po půlnoci. Cena byla tehdy 50 euro na osobu. Něco pojídáme a pak se sesedáme na jednom z pokojů, tlacháme a popíjíme slivovici, kterou Franta Kopecký vyhrál 28. Prosince od Jirky Šafránka za to, že první objevil v hejnu hus na Nových Mlýnech dvě bernešky bělolící. Slivovice je to moc dobrá.

Eindhoven – Amsterdam
16:00 – 18:00
pozorované druhy: kavka obecná (100x), straka obecná (20 ex.), vrána černá (100x), holub hřivnáč (10x), poštolka obecná, racek chechtavý (10x), káně lesní (2 ex.), polák chocholačka (5 ex.), lyska černá (2 ex.), špaček obecný (30 ex.)

---

14. ledna 2010

Z postelí lezeme kolem půl osmé. Snídaně je skvostná a opravdu se jí patřičně věnujeme. Jen Jirka je trochu bledší. Krví mu ještě proudí včerejší slivovice. Dobrou chuť, smakelijk eten. Venku je dost dlouho šero. Den je sice delší, než u nás, ale rozednívá se až před devátou. To už stojíme před hotelem a nad námi se po šedivé obloze honí mezi domy hejno alexandrů velkých (Psittacula eupatria).

Do navigátorky Barči zadáváme adresu, kde byl předevčírem pozorován trupiál baltimorský (Icterus galbula). V Nizozemsku se tento severoamerický vlhovec objevil 3. Ledna a podle fotografií na www.dutchbirdalerts.nl se zdržuje v areálu několika zahrad jedné obytné čtvrti na kraji Alkmaaru. Ještě před několika dny by mě nenapadlo, že i my budeme tohoto ptáka hledat, tak jako davy místních birdwatcherů. Máme to ale po cestě, tak proč to nezkusit?

Amsterdam – Alkmaar
8:45 – 10:00
pozorované druhy: alexandr velký (6 ex.), volavka popelavá, racek bouřní (10x), lyska černá (10x, pasou se všude podél vodních kanálů), kachna divoká (10 ex.), špaček obecný (15 ex.), červenka obecná, holub domácí (20 ex.)

Cestou zastavujeme u benzinky, u které se ve sněhu popásá asi 30 lysek. Děláme první fotky této výpravy. Přijíždíme pak do Alkmaaru a parkujeme na ulici Terrastraat. Hned po našem příjezdu se objevuje další auto s birdwatchery. Pomalu obcházíme blok jednopatrových domků se zahrádkami a pozorně sledujeme každý pohyb v keřích a ve větvích stromů. Okny bez závěsů a záclon nahlížíme do soukromí místních usedlíků, kteří nás na oplátku zvědavě pozorují. Mezi komíny zpívají špačci a ozývá se i zpěv pěvušky modré, která sedí na špičce 4 m vysoké thuje. Jedna paní nám ukazuje zahrádku s krmítkem, kam trupiál každý den zaletuje. Ukázal se tu prý i dnes ráno. Na všech zahrádkách jsou nejrůznější typy krmítek a ptáci se tu mají dobře. Postupně si zapisuji 24 druhů. V křoví u země nacházíme i drozda zpěvného.

Opět volíme další z přilehlých ulic a nahlížíme přes ploty. Druhem č. 25 je trupiál. Je dost daleko a je otočený zády. Ukazuji ho místním a najednou je nás tu asi 12 a už vedle stojí stativák a jeden místní smaží trupiála digiscopingem. Dělám pár fotek na dálku a jdu si taky pro stativák. Přicházejí ale kluci, že trupiál uletěl. Zanedlouho ho ovšem znovu nalézáme. Několikrát se k nám přibližuje a občas se nám skrývá ve větvích ve vzdálenosti pouhých čtyř pěti metrů. Nakonec se všichni potkáváme pod borovicí na rohu bloku domů. Trupiál tu hledá potravu mezi jehličím a občas se docela pěkně ukáže. Navíc se trhá oblačnost a začíná svítit slunce. Dokumentaci máme. Teď můžeme pokračovat na Texel. Netušíme, kdy a kolikrát na něj jede trajekt a bude lepší tam být co nejdříve.

Alkmaar
10:15 – 11:25
pozorované druhy: vrabec domácí (12 ex.), špaček obecný (7 ex.), hrdlička zahradní (4 ex.), pěnkava obecná (5 ex.), straka obecná, sýkora modřinka (3 ex.), střízlík obecný, drozd cvrčala, racek stříbřitý (10 ex.), racek chechtavý (20 ex.), racek bouřní (5 ex.), kavka obecná (14 ex.), pěvuška modrá (zpívá), sýkora koňadra (6 ex.), sojka obecná, kos černý (6 ex.), stehlík obecný (2 ex.), zvonek zelený (4 ex.), drozd zpěvný, poštolka obecná, slípka zelenonohá, lyska černá (10 ex.), drozd kvíčala (3 ex.), pižmovka velká (M), trupiál baltimorský (M)

Většinu cesty k přístavu Den Helder jedeme podél z poloviny zamrzlého plavebního kanálu. Jsou na něm stovky chocholaček a desítky lysek. Ty se chodí popásat až k silnici a tak je jich tu dost sražených. Živí se na nich jak straky, tak lysky samy.

Alkmaar – Den Helder
11:30 – 12:45
pozorované druhy: potápka roháč (2 ex.), polák velký (10 ex.), racek žlutonohý (3 ex.), labuť velká (15 ex.), husa běločelá (10x), polák chocholačka (100x), lyska černá (10x), hvízdák eurasijský (2 ex.), potápka malá (3 ex.), husice nilská (5 ex.), kormorán velký (5 ex.), dřemlík tundrový, morčák velký (3M), ostralka štíhlá (M)

Do přístavu přijíždíme těsně poté, co nám trajekt ujel. Naštěstí jezdí každou hodinu. Čekáme na další ve 13:30. Jízdné je za celou posádku auta 24 euro za zpáteční lístek. V přístavu se nám ukazuje první ústřičník a trojice bernešek tmavých hledající potravu na kamenitém náspu spadajícím do moře.

Den Helder – přístav
12:45 – 13:35
pozorované druhy: kopřivka obecná (3 ex.), ústřičník velký (2 ex.), berneška tmavá (3 ex.), racek chechtavý (15 ex.), racek stříbřitý (4 ex.), kavka obecná (10 ex.)

Plavba trvá celkem asi 25 minut. Pak už z paluby trajektu sjíždíme na největší ze Západofríských ostrovů, na Texel. V přístavu nás vítá kameňáček a racek mořský. Největším městem ostrova je Den Burg, kde je také informační středisko. Ochotná paní nám radí s výběrem ubytování. Volíme to nejlevnější z dostupných, což je samostatný domek s dvěmi ložnicemi na kraji městečka De Koog (cena na tři noci pro čtveřici lidí je 240 euro). Dcera majitelky ještě nemá ubytování připraveno a tak si jedeme nakoupit. Vracíme se, vykládáme bagáž a protože už nám moc denního světla nezbývá, tak se rychle jedeme mrknout k bažinaté oblasti De Slufter, která leží na západní straně ostrova severně od De Koogu.

V polích potkáváme skupiny hus polních a běločelých. Nápadné jsou také dlouhonohé husice nilské. Kousek od bažinaté oblasti nacházíme v polích větší hejno hus. Oproti těm našim si nás pouštějí hodně blízko. Převládají běločelky a pak jsou tu desítky hus velkých, pár bernešek tmavých a bělolících. Mezi nimi se pase 15 hvízdáků. Polních jsme potkali cestou jen asi 10. V tomto větším hejnu žádné nejsou.

Z písečné duny nahlížíme do příbřežních mokřadů. Až kdesi daleko před další dunou, za kterou je už moře, jsou vidět tečky ptáků. Co je to, nevíme. Šeří se. Všude leží sníh, začíná mrznout a my si vyrazili na dovolenou. Kolik asi je takových bláznů? Oklikami se vracíme „domů“ až za šera. Kluci se chystají jet na večeři. Já ohřívám z konzervy kotel gulášové polívky. Budu dělat zápis. Nikam se mi už nechce.

Texel (´t Horntje – De Koog – De Slufter)
13:55 – 17:30
pozorované druhy: kameňáček pestrý, racek mořský, racek chechtavý (10 ex.), moták pilich (M), husice nilská (30 ex.), husa velká (100x), potápka malá (2 ex.), lyska černá (30 ex.), poštolka obecná, bažant obecný (3 ex.), červenka obecná, sojka obecná, husa běločelá (2.000 ex.), straka obecná (6 ex.), střízlík obecný, pěnkava obecná (2 ex.), strakapoud velký (M), husa polní (10 ex.), slípka zelenonohá (6 ex.), lžičák pestrý (pár), linduška luční (6 ex.), holub hřivnáč (40 ex.)

---

15. ledna 2010

Rozednívá se pozdě. Z postelí lezeme až po půl deváté. Snídáme a pak vyrážíme k severu na mokřady De Slufter. Ještě před tím zastavujeme u pole, kde se i včera zdržovaly husy. Dnes jsou tu také. Nedá nám to, abychom si je trochu neprohlédli. Začínám zleva jako bych chtěl přečíst novou stránku v knize. Ani ne po třiceti metrech zpozorním. V zorném poli stativáku mám velice malou bernešku velkou. Kratičký zobák, kulatá hlava a velikost malé husy běločelé. Jde o bývalý poddruh bernešky velké, který je už přinejmenším dva roky deklarován za samostatný druh, byť ještě ani nemá české jméno – Branta hutchinsii – snad berneška malá. Paráda! Vypadá to, že jsme si no Nizozemska měli vzít field guide severoamerických druhů. O chvíli později nacházíme v blízkosti tohoto ptáka další bernešku malou. Je o poznání statnější, ale stále ještě nedosahuje velikosti bernešek velkých. Také zobák má dost krátký. Děláme dokumentační fotky. Uvidíme, jak budou vypadat na velkém monitoru.

Zanddijk
9:40 – 10:00
pozorované druhy: husa běločelá (1.600 ex., bílý límec s černým písmem O57), husa velká (400 ex.), berneška tmavá (20 ex.), berneška bělolící (2 ex.), berneška malá (2 ex.), linduška luční (5 ex.), kavka obecná (5 ex.), poštolka obecná, hvízdák eurasijský

Odečátáme límec jedné husy běločelé, přelézáme blízkou písečnou dunu a jsme v ploché mokřadní pánvi De Slufter. Písčiny zarostlé nízkou vegetací jsou přerušované vodními kanály, které jsou částečně zamrzlé. Ten největší v blízkosti mořského pobřeží je plný hvízdáků. Po několika stech metrech chůze nám za zády do trávy přistávají menší pěvci. Trvá to delší dobu, než je spolehlivě určujeme jako strnady severní (Calcarius lapponicus). Hvízdáci jsou doplněni bahňáky – jsou tu jespáci obecní, kulíci bledí, zlatí a píseční, kolihy velké a vodouši rudonozí. Kolem jednoho z kanálů se musíme delším obloukem vracet, abychom se dostali blíž moři. Cestou narážíme na hejno asi šedesáti sněhulí. Jsou ale velmi ostražité a k sobě nás nechtějí pustit. Na mořském pobřeží jsou jen racci bouřní a stříbřití a na vodě plave dvojice roháčů a několik kajek mořských. Jsou to většinou samci ve svatebním. Po téměř pěti hodinách se vracíme k autu, abychom ještě jednou mrknuli na husy. Bernešky malé už mezi nimi nejsou.

De Slufter
10:00 – 14:40
pozorované druhy: čejka chocholatá (6 ex.), skřivan polní (15 ex.), linduška luční (20 ex.), hvízdák eurasijský (800 ex.), koliha velká (20 ex.), ústřičník velký (60 ex.), sýkora koňadra, drozd kvíčala (2 ex.), vodouš rudonohý (10 ex.), tenkozobec opačný (8 ex.), ostralka štíhlá (12 ex.), jespák obecný (12 ex.), jespák písečný, kulík bledý (3 ex.), husice liščí (4 ex.), kulík zlatý (3 ex.), kulík písečný (6 ex.), strnad severní (25 ex.), kachna divoká (150 ex.), břehouš rudý (2 ex.), racek bouřní (120 ex.), kameňáček pestrý, čírka obecná (2M), lžičák pestrý (F), hohol severní (8 ex.), potápka malá, kos černý, sněhule severní (60 ex.), racek žlutonohý (6 ex.), poštolka obecná, strnad rákosní, racek stříbřitý (6 ex.), potápka roháč (2 ex. na moři), kajka mořská (60 ex.), káně lesní, špaček obecný (40 ex.), vodouš tmavý

Přejíždíme dál k severu, kde je u městečka De Cocksdorp zátoka Gemaal Eijerland. Z pobřežního valu hledíme na zasněžené mělčiny z hrází ledových ker. Také zde převládají hvízdáci doplnění tentokrát lžičáky, berneškami tmavými a pak dalšími druhy, které jsme viděli na lokalitě De Slufter. Mrkneme ještě kousek k jihu po východním pobřeží ostrova – na poldrech se tu pasou hejna hus – a vracíme se k severnímu cípu ostrova s majákem. V dáli je na mělčině v moři vidět asi 80 tuleňů. U majáku je cukrárna. Káva a malý zákusek jsou příjemnou změnou po půldenním půstu. Začíná ubývat světla. Vracíme se „domů“.

Popíjíme, probíráme dnešní pozorování a v sedm jedeme do města na večeři. Kluci včera navštívili thajskou restauraci a dnes je na programu Argentina a bife de chorizo – výborný stejk, který bohužel jen vzdáleně připomíná chuťový orgasmus z Puerta Madryn, kde jsme vloni před Silvestrem poznali, jak má stejk opravdu chutnat. Po lahvi merlotu se vracíme na ubytovnu. Jirka otevírá vynikající červené s názvem Cawarra. Víno pochází z Austrálie od rodiny Lindemanů – dokonalé a důstojné rozloučení s dneškem.

---

16. ledna 2010

Noc je plná zlých snů a větrných poryvů hvízdajících za oknem. S přibývajícím světlem vidíme, jak se za oknem zmítají větve stromů a vlní se křoviny. Dnes to venku moc příjemné nebude. Taky nikam nespěcháme. Nejprve přijíždíme pustými zasněženými dunami se sporým travnatým porostem k západnímu pobřeží ostrova v místech Bewaakt Strand. Před námi vybíhá na pláž místní fotbalový celek, aby si v tom svištícím ledovém větru v písku zatrénoval.

S větrem v zádech kopírujeme mořský příliv a pozorujeme vlnící se hladinu. Krom racků pěti druhů (bouřní, chechtavý, žlutonohý, stříbřitý a mořský) je tu pár bahňáků a kajek mořských. Radost nám dělá osamělý terej bílý letící k jihu asi 300 m od břehu. V tom vichru se to venku moc dlouho vydržet nedá. Zároveň s námi to balí i otrlí fotbalisti. Za příbřežní dunou je naštěstí hospoda, kde se zahříváme u hrnku kafe před tím, než se pouštíme dále.

Bewaakt Strand
10:15 – 11:30
pozorované druhy: racek stříbřitý (10x), racek bouřní (10x), hvízdák eurasijský (3 ex.), potápka roháč, racek žlutonohý (40 ex.), ústřičník velký (10 ex.), racek mořský (30 ex.), terej bílý, jespák písečný (40 ex.), kameňáček pestrý (3 ex.), vrána černá (10 ex.)

Přes Den Hoorn, kde se jižně od města popásá 12 husic nilských, se dostáváme dál k jihu k zátoce Mokbaar. Objíždíme její jižní břeh, kde je na druhé straně silnice přírodní rezervace zahrnující několik větších vodních ploch. V létě tu hnízdí kolpíci. I teď jsou na nízkých stromech a keřích podél břehů jednoho z jezer vidět jejich hnízda. Zátoka Mokbaar je plná kolih hledajících potravu na jejím bahnitém dně. Jsou jich tu stovky. Krom nich jsou vidět husice liščí a desítky vodoušů rudonohých. Prudký vítr od JV je ledový a bezohledně proniká pod oblečení. Dalekohled se klepe na stativu a binokulár ruce třesoucí se zimou v klidu neudrží. Žádné velké „observování“ nehrozí.

Mokbaar
13:15 – 13:30
pozorované druhy: husice liščí (37 ex.), koliha velká (min. 500 ex.), vodouš rudonohý (100x), jespák obecný (200 ex.), ústřičník velký (100x), ostralka štíhlá (20 ex.), hvízdák eurasijský (100x), kachna divoká (10x), kameňáček pestrý, krahujec obecný, střízlík obecný, straka obecná, husice nilská (12 ex., Den Hoorn)

S mrazivým větrem dokážeme bojovat jen 15 minut. Pak se zase skrýváme do auta. Přejíždíme na severní břeh zátoky a dostáváme se do přístavu ´t Horntje. Tady zjišťujeme, že trajekty kvůli nízké vodě na pevninu nejezdí. Doprava bude obnovena asi až po čtvrté odpolední. Snad nás zítra nečeká něco podobného. Vichr funí a my se snažíme z pobřežní hráze omrknout blízkou vodní hladinu a mělčiny. Přibývají nám tu minimálně 3 jespáci rezaví a znovu vidíme břehouše rudého.

´t Horntje – přístav
13:40 – 14:20
pozorované druhy: jespák rezavý (3 ex.), břehouš rudý, hohol severní (2 ex.), kajka mořská (4 ex.), kopřivka obecná, berneška tmavá a další běžné druhy

Podél pobřeží se dostáváme do městečka Oudeschild a posléze do hlavního města ostrova Den Burg. Parkujeme a jdeme si do centra sednout do nějaké hospody. Skvěle prohříváme díky horké cibulové polévce, kterou zapíjíme stejně chutným pivkem, které se vaří přímo na ostrově. Venku se stmívá. V tom ledovém počasí jsme podnikly, co se dalo. Zítra ráno odjíždíme. Už teď jsem si jistý tím, že v zimě se tu hned tak neobjevím. Když platím za ubytování, tak mi šéfová říká, že takovou zimu tu opravdu nezažili přinejmenším dvacet let. Před spaním sledujeme za oknem padat velké sněhové vločky, které se vrství v rostoucí sněhovou pokrývku.

---

17. ledna 2010

Vstáváme kolem sedmé. Venku je ještě tma. Balíme, snídáme a pak se se vším všudy stěhujeme do auta. Prší. Včerejší sníh se ztrácí a čvachtá pod nohama. Přestalo foukat a je cítit, že se teplota pohybuje pár dílků nad nulou. Směřujeme do přístavu. Stěrače usilovně kmitají po předním skle auta. Rádio vyplňuje vnitřek auta klasikou. Na parkovišti jsme jako jedni z prvních, kteří čekají na trajekt odplouvající v 9:00.

Zajíždíme pak do jeho útrob a sami si jdeme stoupnout na odkrytou část paluby. Venku jsme jediní. Ostatní sedí na sedadlech uvnitř a většinou snídají. My dalekohledy prohlížíme břehy přístavu. Je téměř bezvětří, mořská hladina je naprosto klidná. Během krátké plavby na pevninu nás provázejí jen racci bouřní a chechtaví a jako černí pasažéři nám dělají společnost krotké kavky.

Jediným ptákem na kamenech v přístavu Den Helder je jespák mořský. Toho jsme tu ještě neviděli. V hustém dešti se pouštíme dál k jihu. Rozhodujeme se vzít to oklikou a po hrázi překonat vnitřní moře IJsselmeer. Do Barči navigátorky zadáváme Lelystad a necháváme to na ní. Za Enkhuizenem na hráz najíždíme. Moře po obou jejích stranách je bohužel pod ledovým krunýřem a pokud jsou kousek dál nějaká nezamrzlá oka, tak je kryje mlha. Veškeré pozorování na 30 km dlouhé hrázi se nám scvrklo do několika hlasitě přeletujících hoholů. Nemá cenu se tu déle zdržovat. Můžeme pokračovat k jihu.

S přibývajícími kilometry sněhu ubývá a my najednou projíždíme kolem zelených polí. Tu a tam nacházíme menší hejno hus. Někde u Abbekerku pozorujeme z auta také labuť černou. Všude poletují menší hejna špačků a v polích posedávají hřivnáči. Jako bychom opustili zimu a během 150 km se přesunuli do začínajícího jara. V Eindhovenu u letiště můžeme v klidu vysvléci několik vrstev oblečení. Zdá se, že za ptactvem nizozemského pobřeží to chtělo vyrazit ještě o nějakou tu stovku kilometrů dále k jihu. Však nejvíce pozorování je na ostrovech severozápadně od Antwerp. Dokonce se protrhala i oblačnost a vysvitlo slunce.

Prohlídka není tak přísná jako v Praze a ve čtvrt na pět opouštíme sluncem rozsvícený jarní Eindhoven, abychom se o devadesát minut později ocitnuli nad temným zimním královstvím panujícím u nás. Ruzyňské letiště nepřijímá kvůli silné vrstvě sněhu na ranvejích a tak musíme další hodinu kroužit ve vzduchu, než je nám povoleno přistát. Skupina Španělů, kteří sedí na sedadlech za námi jen nevěřícně hledí na tu spoustu sněhu všude kolem. Díky zpoždění mám hodinu na přesun na Florenc. Zběžně se s kluky loučíme a já vyrážím na dostih. K autobusu přibíhám tři minuty před odjezdem.

V setmělém autobuse mi pak hlavou běží filmový pás právě posledních dní. Netypická studená zima nám trochu ten náš výlet pokazila, ale zase jsme poznali jinou tvář přímořského Nizozemska a navíc nám do birdlistů přibyly dva severoamerické druhy – trupiál baltimorský a berneška malá. Musím říct, že to nebylo vůbec špatné. 🙂