Izrael 2011 – 1. část

10.III. – 20.III.2011

Okružní jízda Izraelem za novými ornitologickými zážitky a ptačími druhy.

Mrtvé moře těsně před východem slunce při pohledu z En Gedi.

Do Izraele jedeme v malinko pozměněné sestavě, než vloni. Jedna část cesty bude směřovat do neznámých míst na severu země a druhá pak do pouště Negev a k severnímu cípu Rudého moře. Geograficky obsáhne náš výlet téměř všechny mezní hranice, které nám Izrael může nabídnout. Navštívíme jak severní cíp země v oblasti Golanských výšin spojený s pohořím Hermon, kde ve výšce nad 2.000 m n. m. leží sníh, tak nejníže položené slané jezero světa – Mrtvé moře, ležící 420 m pod úrovní hladiny světového oceánu. Končit budeme v nejjižnějším cípu Izraele, v Eilatu, který se nachází v pomyslném spodním cípu trojúhelníka Negevské pouště. Nudit se určitě nebudeme, byť je termín naší návštěvy trochu brzký vzhledem k hlavnímu období ptačí migrace.

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
Luboš Doupal
František Kopeckýfrantakope.rajce.idnes.cz
Jirka Ševčík


10. března 2011

Po několika posledních slunečných dnech mě po ránu budí kapky dopadající na plechový okenní parapet. Kluci jsou trochu překvapení, když jim oznamuji, že večerní pohádku bude tentokrát povídat maminka. A ty budeš v tom Izrajli i spát?, diví se František. Doufám, že ano, říkám si.

Předstartovní rozechvělost mě nepostihla ani tentokrát. Sbalil jsem si až večer před odjezdem, až po večerní pohádce. Vstávám jako do práce. Jen ten stereotyp stejného čísla autobusu, stejné trasy a stejných zastávek se nekoná. S báglem na zádech se zase po dlouhé době míchám mezi ty, kterým začíná všední den. Kdeže jsou ty týdny a měsíce na cestě, kdy jsem přihlížel ze stejné pozice diváka cvrkotu v ulicích vždy jiného města, jiného místa, jiného světa. Pohledem nezúčastněného, který stojí mimo.

Cesta do Prahy příjemně utíká. Prší. Na obrazovce nad řidičem běží nějaký kreslený film. Autobus nadskakuje na panelech dálnice. Nakynutá spolucestující na vedlejším sedadle přetéká až na mě. Na Florenci jsme v desetiminutovém předstihu. Mám spoustu času. Během hodiny sedím v odletové hale ruzyňského letiště a cpu se tvarohovýma buchtama. Jediné, co mě teď vrtá hlavou, je váha mého příručního zavazadla. Oproti povoleným pěti kilům má skoro dvanáct.

Dvě hodiny před odletem jsme kompletní. Bágl do kabiny mi naštěstí neváží. Sláva. Z Prahy odlétáme, když se skrz mraky prodírá slunce. V Kyjevě přistáváme poté, co slunce zapadá za obzor. Ten je studeně fialový. Paní u přepážky důsledně vyžaduje, abychom před ní své pasy položili na stůl. Z ruky si je od nás nevezme. Put it on the table, opakuje důrazně a ukazovákem ťuká na desku stolu před sebou. V příslušném řádku si udělá čárku a pouští nás do haly.

Stěhujeme se k výčepu. Náš loňský stůl bohužel není volný. Stella Artois je za 30 hřiven (asi 60 Kč). Objevují se první ortodoxní chlapíci s klobouky a pejzy. Když vidím čtveřici Rusů u vedlejšího stolu, jak si přihýbají z vlastních zásob, tak bych si dal taky kalíšek. Tři hodiny čekání se krátí. Dopíjíme druhé pivko. Namísto o půl jedenácté se nám odlet stěhuje až na jedenáctou. Ještě dvě minuty před plánovaným startem čekáme pěkně v řadě v hale. Do neuvěřitelného těsného letadla se soukáme až o další půlhodinu později. Kolena mám vražena v opěradle sedadla před sebou. Zkouším podřimovat. Po půlnoci se ale všechna světla rozsvěcují a my dostáváme jídlo. Usínám znovu, abych se chvíli před přistáním probral nevolností. Neuvěřitelně se mi motá hlava a po čele mi stéká studený pot. Jako omámen se zvedám ze sedadla. Občas v předklonu odpočívám v uličce. To si ale uvědomuji až zpětně. I to, že se občas chytám namísto opěradla něčí teplé na ježka ostříhané lebky. Ulevuje se mi až na záchodě v poloze vsedě. Nechápu, co to mělo znamenat. Vše se naštěstí brzy vrací do normálu.

Racek arménský (Larus armenicus) – jeden z prvních nových druhů pozorovaných v Izraeli.


11. března 2011

Po třetí hodině ranní přistáváme v Tel Avivu. Venku je zima a prší. Vloni jsme mohli být v tričku. Letos rozhodně ne. Docela hladce procházíme přes imigračního úředníka. Jen pár dotazů, naše pantomima s dalekohledem a s úsměvem jsme vpuštěni do Terra Sancta – Svaté země.

Autobus nás bere k půjčovně aut, kde fasujeme menší čtveratý Fiat Fiorino, který má bohužel jen čtvery dveře. Unaveni usedáme a daří se nám najet dálnici č. 6 k severu. Trochu pak improvizujeme, ale znovu se na šestku vracíme, abychom s prvním denním světlem přejeli po silnici č. 57 na č. 4, která nás má dovést k první zajímavé lokalitě – soustavě rybníků u Ma´agan Mikha´el. Provází nás déšť a nízká oblačnost. Občas koketujeme s myšlenkou vyrazit raději k jihu a na sever se vrátit ke konci výpravy.

První rozhlédnutí mezi několika malými rybníky nám vrací úsměv na tváře. Únava mizí a rozladěnost z nepřízně počasí také. Je to bomba! Ptáků jsou tu tuny. Už jen těch rybaříků jižních třepetajících se nad vodou. A jsou tu vlaštovky a ozývají se budníčci menší. Jaru jsme pěkně nadběhli. Na vypuštěných sádkách jsou desítky bahňáků, potravu tu hledají ibisi hnědí, kolpíci a volavky. Novými druhy jsou zimující racci arménští a elegantní ledňáčci hnědohlaví. Déšť se naštěstí mění jen v občasnou přeháňku a chvílemi se mezi mraky objeví i pár slunečních paprsků. Mezi rybníky se dá projíždět autem. Trávíme tu celé dopoledne. Kontrolujeme ještě místo, kde se v posledních dnech zdržovaly dvě lindušky zelené. Neúspěšně. Zjišťujeme, že jsme píchli pravé přední kolo. Opět se projevuje únava z nevyspání. Sedáme do auta a trochu dřímáme v poloze zvané „na skrčence“. Kolo měníme až po probuzení.

Ma´agan Mikha´el
6:20 – 11:30
pozorované druhy: konipas bílý (10 ex.), konipas luční (4 ex.), budníček menší (20 ex.), vlaštovka obecná (10x), racek chechtavý (100x), racek tenkozobý (50 ex.), rybařík jižní (30 ex.), kachna divoká (20 ex.), pisila čáponohá (6 ex.), jespák bojovný (2 ex.), volavka bílá (10x), volavka stříbřitá (10x), potápka malá (2 ex.), kvakoš noční (10x), jiřička obecná (6 ex.), bulbul arabský (15 ex.), majna obecná (6 ex.), racek středomořský (10 ex.), volavka popelavá (10x), racek arménský (40 ex.), ledňáček hnědohlavý (5 ex.), hrdlička senegalská (50 ex.), vrána šedá (20 ex.), poštolka obecná (2 ex.), prinie půvabná (30 ex.), slípka zelenonohá (15 ex.), lyska černá (15 ex.), ledňáček říční, slavík modráček (2 ex.), vodouš rudonohý (30 ex.), pisík obecný (6 ex.), kormorán velký (6 ex.), konipas citrónový (F), ibis hnědý (200 ex.), vrabec domácí (40 ex.), čáp černý (50 ex.), kolpík bílý (30 ex.), moták pochop (2 ex.), racek žlutonohý, dudek chocholatý (4 ex.), kulík písečný (30 ex.), jespák obecný (20 ex.), jespák malý (250 ex.), cetie jižní (3 ex.), moudivláček lužní (hlas), vodouš kropenatý (2 ex.), rorýs obecný (2 ex.), chocholouš obecný (2 ex.), vrabec pokřovní (20 ex.), zvonek zelený (2 ex.), stehlík obecný (8 ex.), strdimil palestinský (2 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), strakapoud jižní, pěnice pokřovní, alexandr malý (2 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.)

I přes nepřízeň počasí jedeme dál na sever. Opět totiž vydatně prší a cáry špinavých mraků visí až k zemi. Po levici se zvedají vysoké lesnaté kopce. Tady by to taky nemuselo být špatné. Komu by se ale chtělo moknout. Motáme se nějakými městečky. Nakupujeme zásoby. Pak najíždíme na silnici směr Bet She´an.

Ma´agan Mikha´el – Bet She´an
pozorované druhy: sojka obecná, skřivánek krátkoprstý (50 ex.)

Déšť, vítr, zamračená obloha a rozbouřené moře – naše první lokalita u Ma´agan Mikha´el.

Před námi je údolí plné rybníků lemované od jihu vegetací řídce porostlými kopci se skalnatými výchozy. S přestávkami stále prší. Rybníky a pole v jejich okolí jsou skvělé. Vzduchem se míhají stovky rorýsů obecných. Nad blízkými kopci táhnou čápi černí a jeřábi. Přibývá dravců – ukazuje se orel volavý, luňáci hnědí a pochopi. Z rákosin jednoho z rybníků zpívá rákosní hlučnohlasý. Omylem vyrážíme po polní cestě k místní věznici. Odměnou je samec frankolína obecného, dva druhy lindušek, skřivánci menší a hejno rybáků bahenních v zimním šatu. Takhle vybarvené je u nás neznáme. Balíme to až kolem páté, abychom si našli ubytování v Bet She´an.

Bet She´an – rybníky
13:40 – 17:00
pozorované druhy: lžičák pestrý (5M+F), rorýs obecný (100x), ledňáček hnědohlavý (2 ex.), polák chocholačka (350 ex.), bělořit šedý, čáp bílý, jespák bojovný (30 ex.), bekasina otavní (9 ex.), vodouš bahenní , vodouš štíhlý (3 ex.), vodouš kropenatý (2 ex.), čírka obecná (50 ex.), kavka obecná (2 ex.), vodouš šedý, vodouš tmavý (10 ex.), rákosník hlučnohlasý, orel volavý, rorýs velký (5 ex.), jeřáb popelavý (1500 ex.), kolpík bílý, luňák hnědý (6 ex.), chřástal vodní (hlas), vlaštovka skalní (4 ex.), frankolín obecný (M), skřivánek menší (10x), linduška rudokrká (10 ex.), linduška úhorní, křepelka polní (hlas), rybák bahenní (20 ex. v z. š.), zvonek zelený (20 ex.), rákosník obecný (hlas) a další

První dům s nápisem, ve kterém je latinkou k rozeznání jen B&B, je náš. Majitel se diví, jak jsme ho našli a co tu děláme za tak mizerného počasí. K dispozici máme celý dům v ceně 250 šekelů za dvoulůžkový pokoj na noc. Před domem voní kvetoucí citrusy. Jsme pěkně unavení. Půl osmá je pro nás pozdní večer. Tou dobou už máme zapito několik lajfíků (ptačích druhů, které jsme pozorovali prvně v životě), mám hotový zápis do deníku a probrali jsme, co se dalo. Takže hurá do postele. Zítra nás čeká výlet k severu.

Rákosník hlučnohlasý (Acrocephalus stentoreus) připomíná našeho rákosníka velkého. Bezpečným určovacím znakem je jeho zpěv.


12. března 2011

Noc je příjemně dlouhá a pohodlná. Vstávám po páté. Zvenku se ozývá bulbul arabský stále stejným dokola opakovaným motivem. Oblačnost je protrhaná. Pršet snad nebude. O chvíli později mě ven láká další zajímavý hlas. Z elektrického vedení přímo v naší zahradě zpívá ledňáček hnědohlavý. Snídáme a pak čekáme, až si Jirka odbude hygienu. Mezitím stojíme s dalekohledy před domem a pořád je na co se dívat. Přetahují kormoráni malí, několik racků velkých a desítky chechtavých, kolem se prohánějí alexandři malí a rorýsi.

Bet She´an
6:30 – 7:10
pozorované druhy: kormorán malý (25 ex.), alexandr malý (6 ex.), kos černý, racek velký (8 ex., 1 ad. ve s.š.), budníček větší, strdimil palestinský (2 ex.), ledňáček hnědohlavý (2 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.), hrdlička senegalská (10 ex.), rorýs obecný (10x), vlaštovka obecná (10x), jiřička obecná (10x)

Po sedmé vyjíždíme k severu. V údolí čekají v polích podél silnice stovky čápů bílých na termiku. Jedeme po východním břehu Galilejského jezera. Po pravici se zvedají zelené svahy Golanských výšin. Po silnici č. 789 šplháme vzhůru. Někde v půlce na chvíli zastavujeme u kamenů, na kterých pózují čukaři. Kolem zpívají strnadi luční a ozývají se křepelky. Golanské výšiny jsem si představoval jako pustou náhorní planinu. Vůbec to tak není. Celá jejich jižní část je úrodná a zemědělsky obhospodařovaná. V části severní jsou spíše kamenité pastviny. Podél cest poskakují chocholouši a pastviny vyhovují bělořitům a bramborníčkům. Občas míjíme menší skupiny tanků s hlavněmi namířenými k Jordánsku.

Ssp. atricapillus sojky obecné (Garrulus glandarius) se od naší liší zbarvením hlavy.

Bet She´an – En Ziwan
pozorované druhy: volavka rusohlavá (30 ex.), čáp bílý (100x), orebice čukar (4 ex.), strnad luční (6 ex.), křepelka polní (2x hlas), káně lesní (ssp. vulpinus, 5 ex.), ťuhýk šedý (2 ex.), bělořit plavý (2 ex.), bělořit okrový, jeřáb popelavý (15 ex.)

Počasí je stále lepší. Obloha se čistí a svítí slunce. Kopce před námi jsou v oparu. Kolem cest se objevují malé borové lesíky. Nedá nám to a u jednoho zastavujeme. Jsou tu hejna zvonků a stehlíků, ale nacházíme i skřivany lesní, temně modře lesklou ssp. ochruros rehka domácího a Luboš má ssp. samamisicus rehka zahradního s bílými skvrnami v křídlech. I přes slunečné počasí fouká ledový vítr a je docela zima.

El Rom – borový lesík
11:55 – 12:40
pozorované druhy: pěnkava obecná (5 ex.), zvonek zelený (30 ex.), stehlík obecný (6 ex.), konopka obecná, červenka obecná, skřivan lesní (15 ex.), rehek domácí (4 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), chocholouš obecný, bulbul arabský, strakapoud jižní, rehek domácí (ssp. ochruros, M+2F), rehek zahradní (ssp. samamisicus), krahujec obecný

Pak už se před námi otevírá pohled na zasněžené svahy pohoří Hermon. Nejprve sjíždíme trochu do údolí a pak šplháme k městečku Majdal Shams. V ulicích leží haldy sněhu. Je zajímavé vidět Araby ovázané šátky, jak odklázejí vlhkou bílou nadílku. Člověk je má v představách spojené spíš s pouštním pískem. Asfaltka k vrcholu je ucpaná auty. Dnes je volný den a všichni vyrazili za sněhem. Vyvádějí jako malé děti, koulují se, válejí se v závějích, stavějí sněhuláky a plní paměťové karty svých kompaktů snímky. Na birdwatchery oblíbené parkoviště pod vrcholem nemá cenu za těchto podmínek jet. Vystupujeme jen na chvíli u silnice, abychom zaslechli nějaký sýkorčí hlas, udělali společné foto a pustili se zase zpět z kopců.

Ještě než vyklesáme až do údolí Hula, tak jdeme na krátkou procházku kolem nějakého svatého místa v jednom sedle. Krásně si tu prohlížíme pěnice bělohrdlé. Pod námi leží hrad Nimrod, který postavili roku 1228 Arabové, ale později byl dobyt křižáky.

Neve Ativ (Wadi Haror)
11:55 – 12:40
pozorované druhy: sýkora koňadra (4 ex.), sojka obecná (ssp. atricapillus, 2 ex.), pěnkava obecná (4 ex.), pěnice bělohrdlá (6 ex.), červenka obecná, strdimil palestinský (2 ex.), bulbul arabský (6 ex.), skřivan lesní (5 ex.), kos černý (2 ex.), káně lesní (ssp. vulpinus, 3 ex.), strnad luční (2 ex.)

Do údolí nás provází déšť. Ze silnice č. 90 odbočujeme k východu, abychom prohlédli nějaké rybníky. Při té příležitosti zastavujeme u hospody, kde honosně obědváme. Po jídle nás zaujala nadávka, kterou na parkovišti použila nějaké ženská, když nemohla najít volné místo. Znělo to jako šnorchl. Ukládáme si ji do paměti. Čím víc jazyků …

Přejíždíme k vedlejšímu rybníku za Lubošova tradičního pokřiku „na lokalitu!“. Kolem rybníků projíždí chlapík v dodávce a klaksonem plaší z hladiny kormorány malé. Jiný kraj, jiný mrav. Nad námi táhnou orlíci krátkoprstí a káně lesní.

Neot Mordekhay
pozorované druhy: orlík krátkoprstý (6 ex.), kormorán malý (10 ex.), prinie půvabná (2 ex.), káně lesní (ssp. vulpinus, 3 ex.)

O dalších pár kilometrů jižněji leží příjezd k rezervaci Hula. Dá se tu po okruhu dlouhém 9 km obejít velký rybník, v jehož blízkosti se shromažďují na tahu jeřábi. Už z dálky jsou vidět stovky ptáků klesajících za známého křiku z oblohy do plání u rybníka. Občas jsou jich celé mraky. Vůbec si netroufám odhadnout jejich počty. Jsou jich tu desítky tisíc a společnost jim dělá několik tisíc čápů bílých. Zájemce odtáhne do jejich těsné blízkosti v kryté vlečce traktor. Jeřábi si ho skutečně nechají přiblížit na několik metrů. Je to neuvěřitelný zážitek. Křik jeřábů se s klesajícím sluncem stupňuje. Po obou stranách údolí nás obchází déšť. Za rybníkem svítí dvojitá duha. Z pozorovací věžičky nacházíme další nové druhy – ostralky, kopřivky, tenkozobce a osamělého pelikána bílého. Z pole opakovaně pozpěvuje cistovník a protahují lindušky rudokrké. Lokalitu opouštíme až za šera. Vzduch chládne a za našimi zády křičí desetitisíce jeřábů popelavých. Stále přilétají další hejna. Tohle místo má neopakovatelnou atmosféru a legendární podzimní Hortobágy se svými hejny jeřábů hraje v porovnání s tímto monstrózním divadlem skutečně jen druhé nebo spíše třetí housle.

Hula
15:00 – 18:00
pozorované druhy: chřástal malý, cistovník rákosníkový (4 ex.), vodouš štíhlý (5 ex.), břehouš černoocasý (4 ex.), hvízdák eurasijský (60 ex.), čejka chocholatá (8 ex.), husice liščí (20 ex.), jeřáb popelavý (10000x), čáp bílý (asi 5000 ex.), jespák bojovný (100x), tenkozobec opačný (6 ex.), kopřivka obecná (10 ex.), ostralka štíhlá (8 ex.), pelikán bílý, husice rezavá (4 ex.), rákosník proužkovaný (2 ex.), lyska černá (100x), potápka malá (6 ex.), čejka trnitá (10x), ledňáček říční, ibis hnědý (300), rybařík jižní (8 ex.), ledňáček hnědohlavý (4 ex.), čírka obecná (50 ex.), pisila čáponohá (40 ex.), volavka stříbřitá (5 ex.), volavka rusohlavá (20 ex.), bulbul arabský (10 ex.), bramborníček černohlavý (4 ex.), moták pochop (10x)

Už po tmě se vracíme do Bet She´an. Dlouho hledáme v ulicích tu správnou s naším domkem. Pak se to překvapivě daří. Spokojeni usedáme ke kulatému stolu, abychom zapili nové druhy – dnes jen Frantovy a probrali nádherný den. Kdybych nebyl zvyklý poctivě po návratu z terénu dělat zápisy, tak bych se na to dnes vykašlal. 🙂

V rezervaci Hula se mohli zájemci nechat odtáhnout do těsné blízkosti jeřábů ve vlečkách tažených traktorem.


13. března 2011

Balíme a opouštíme domek, který nás po dva večery vítal vůni kvetoucích citrusů před vchodem. Naším cílem jsou kamenité svahy pohoří Gilboa. Vracíme se kousek na Afulu a pak odbočujeme k jihu po silnici č. 669. Asfaltka nás přivádí kole kibucu k používanému kamenolomu. Tady se půjdeme projít kousek po svahu a doufat v pozorování zdejšího top druhu – lindušky dlouhozobé. Hned první pohled do vrchních partií lomu nám birdlisty obohacuje o břehule skalní a skalníka modrého. S rostoucí teplotou se rozjíždí tah dravců – objevují se orlíci krátkoprstí a orli volaví. Mezi rorýsi obecnými svítí bílými břichy rorýsi velcí. Opět pozorujeme čukary a Franta vyšlapuje z trávy na kraji lomu křepelku. Ani po dvou hodinách se lindušky neukazují. Šnorchl! Opouštíme okolí lomu a přesunujeme se po asfaltce výš do svahu. Teď jsme zřejmě na tom správném místě. Potkáváme tu dva osobáky zahraničních birdwatcherů. Mají sebou sice místního průvodce, ale lindušky taky nedávají. Vysoko nad údolím krouží v termice pelikáni bílí. Po třech hodinách na svazích Gilboa odjíždíme.

Gilboa
7:50 – 11:25
pozorované druhy: kavka obecná (4 ex.), káně bělochvostá (3 ex.), břehule skalní (4 ex.), skalník modrý (pár), poštolka obecná (2 ex.), rorýs obecný (10x), jiřička obecná (20 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.), hrdlička senegalská (10 ex.), sojka obecná (4 ex.), stehlík obecný (4 ex.), rorýs velký (3 ex.), strnad šedokrký, strdimil palestinský (6 ex.), bulbul arabský (10 ex.), vlaštovka obecná (10x), krahujec krátkoprstý (2 ex.), orel volavý (3 ex.), křepelka polní (2 ex.), prinie půvabná (20 ex.), strnad luční (8 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), sýkora koňadra (4 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), dudek chocholatý (2 ex.), ledňáček hnědohlavý (hlas z údolí), orlík krátkoprstý (8 ex.), orlovec říční (s rybou v pařátech), orel nejmenší (světlá forma), orebice čukar, luňák hnědý (15 ex.), holub domácí (10 ex.), pelikán bílý (20 ex.)

Zapomněl jsem zmínit, že jsme ve skalách několikrát viděli damany, jednu lišku a třikrát se na cestě povaloval pruhovaný osten z dikobraza srstnatonosého (Hystrix indica). Následuje kibuc Kfar Rupin, kde je kroužkovací stanice. Dá se tu pohodlně ubytovat. V těsné blízkosti přímo na hranicích s Jordánskem je zatopený lom. Chvíli ho prohlížíme z vyvýšeného břehu. Na vodě je asi 500 lžičáků, potápky malé a čírky obecné. Na dráty nedaleko nás usedají dvě vlhy proměnlivé a k hnízdní noře v hliněné stěně zalétá ledňáček hnědohlavý. Dlouho tu nezůstáváme. Láká nás jih.

Kfar Rupin
pozorované druhy: lžičák pestrý (500 ex.), čírka obecná (50 ex.), kormorán malý (20 ex.), lyska černá (100 ex.), volavka popelavá, potápka malá (4 ex.), vlha proměnlivá (2 ex.), ledňáček hnědohlavý (nora), rehek domácí (2 ex. ) a další

Přesto zastavujeme už po pár kilometrech u benzínové pumpy. Důvodem není ani tak nedostatek nafty, jako spíš obrovské hejno luňáků hnědých vybírajících zdechlé ryby na malé vypuštěné sádce. Navíc se autem rozléhá Lubošův pokřik na lokalitu! K pumpě pak sedáme na kafe a kocháme se tím skvostným tahem – nad námi proletuje během té půlhodinky minimálně 350 luňáků hnědých, 200 jeřábů popelavých v obrovské výšce, 50 čápů černých a pár čápů bílých.

Ledňáček hnědohlavý (Halcyon smyrnensis) – okřídlený skvost, kterého jsem v Izraeli také viděl prvně.

Sedé Terumot – čerpací stanice
pozorované druhy: luňák hnědý (350 ex.), čáp černý (50 ex.), čáp bílý (15 ex.), jeřáb popelavý (200 ex.), orel nejmenší

Pak už uháníme na jih po silnici č. 90. Zkoušíme zastavit u silnice a necháváme si zalepit rezervu. Ochotný Arab ji na počkání za 25 šekelů opravuje. Chceme pak zajet do Jericha, abychom nakoupili potraviny. Objížďka by byla kvůli vojákům tak nesmyslná, že to raději vzdáváme a pokračujeme na En Gedi. Cestou se ukazují dvě kukačky obecné, bělořit saharský a první krkavci kadeřaví. Mrtvé moře je hladké jako zrcadlo. Wadí Arugot je pro turisty už zavřené. Chtěli jsme tu nocovat. Závora jde ale krásně objet. Na hodinku se zastavujeme na parkovišti pod vysokou skalní stěnou. Pobíhají tu dva páry koroptví arabských, timálie šedé a skalníčci černí.

Slunce zapadá a barví skály za Mrtvým mořem na jordánské straně do růžova. V kibucu En Gedi nakupujeme konečně jídlo a vracíme se na parkoviště, kde nacházíme výborná místa na nocleh. U blízké čerpací stanice svítí světlo. Mám kde napsat pravidelné zápisky. Sedáme k plotu čerpačky, rozléváme slivovici a plkáme. Nad námi svítí hvězdy. Konečně první noc pod širákem.

En Gedi – Wadi Arugot
16:30 – 17:30
pozorované druhy: kukačka obecná (2 ex., cestou), bělořit saharský (cestou), ťuhýk maskový, krkavec kadeřavý (5 ex.), timálie šedá (4 ex.), koroptev arabská (2 páry), skalníček černý (2 ex.), bulbul arabský (4 ex.), strdimil palestinský (2 ex.), vlha proměnlivá, ledňáček hnědohlavý, břehule hnědá (6 ex.), hrdlička senegalská (10 ex.)

Kohout koroptve arabské (Ammoperdix heyi) pobíhající po ránu po parkovišti ve Wadi Arugot.


14. března 2011

Spalo se dobře. Opět vstáváme před šestou. Mrtvé moře je leskle fialovotyrkysové s měkkými liniemi hor na východě. Slunce vychází během několika minut. Obloha je modrá. Brzy začíná být horko. Přejíždíme na hlavní parkoviště a rozprcháváme se po okolí. Nacházím hnízdo strdimilů podobné moudivláčkovi. Ptáci právě krmí mladé. Objevují se špačci Tristramovi a o něco později přijížějí dvě holky starající se o bránu do Wadi Arugot. Jedna z nich mě kárá za to, že jsme objeli závoru. Poctivě se stydím.

Teplota stoupá. Zkouším fotit vlhy proměnlivé a skalníčky. Z parkoviště kolem odpadkových nádob se vytrácejí koroptve arabské. Běží do svahů, ze kterých pak samci pokřikují. Asi po dvou hodinách se vracím k autu. S Lubošem pozorujeme nádherného samce pěnice Rüppelovy. Chceme si projít ještě kubuc En Gedi. Obchod je ale zavřený a bez důvodu nás za závoru nepustí. Kibucy i mošavy jsou totiž obehnané plotem a střežené. Šnorchl! Jedeme pryč.

En Gedi – Wadi Arugot
6:00 – 9:15
pozorované druhy: : krkavec kadeřavý (20 ex.), bulbul arabský (20 ex.), budníček menší (4 ex.), vrabec domácí (20 ex.), skalníček černý (6 ex.), pěnice pokřovní (4 ex.), hrdlička senegalská (15 ex.), koroptev arabská (12 ex.), timálie šedá (10 ex.), špaček Tristramův (40 ex.), prinie půvabná (4 ex.), vlha proměnlivá (4 ex.), strdimil palestinský (pár krmící mladé na hnízdě), břehule hnědá (4 ex.), pěnice Rüppelova (pár), sup mrchožravý (3 ex.)

Podél skalních stěn po pravé ruce táhnou k severu hejna jeřábů. Jejich řady jakoby bez pohybu letí tetelícím se vzduchem. Opouštíme severní část Mrtvého moře. Následuje hrázemi rozdělená část jižní. Zastavujeme u hotelového komplexu El Boqeq, kde jsme se cachtali vloni. Voda je docela studená a fouká chladný vítr. Chce to chvíli osmělování, ale pak už se všichni jako korkové figury vznášíme na hladké vodní hladině. Na dvou místech nedaleko od nás e silně čeří voda. Unikají tu nějaké plyny z puklin ve dně. Pod sprchami smýváme sůl, pak nakupujeme nějaké ty pita placky a pivo, trošku pojídáme a fotíme hrdličky senegalské procházející se po chodníku. Můžeme dál.

Míjíme odbočku k mošavu Neot Hakikar, kde jsme vloni spali v hippie kempu. V jeho blízkosti se vyskytují lelci núbijští, ale museli bychom po hraniční linii s Jordánskem, kam by nás asi hlídkující vojáci bez průvodce nepustili. Po silnici č. 25 stoupáme vzhůru k Wadi Tamar. Podél příkrých stěn kaňonu poletují jen bulbulové, břehule hnědé a pozorujeme také samici skalníka modrého. Na dně soutěsky je zrezavělé torzo auta a hluboko pod námi leží na druhé straně barevná mozaika Mrtvého moře, kamenných kaňonů a ostrůvků nízké vegetace.

Když pak pokračujeme k jihu, tak usínám. Daří se nám tak přejet odbočku k pláním Ha´Meshart, kde se vyskytují skřivani tlustozobí. Naštěstí se tudy budeme i vracet cestou z Eilatu. Odbočujeme na Lotan a pak k řídce zarostlé ploše s pozorovatelnami, umělým jezírkem a písečnými dunami. Tady zůstaneme na noc. Na lokalitu!, velí Luboš. Frantovi, který je s námi v Izraeli prvně, jsme pořád říkali: počkej na Lotan, to teprve uvidíš. Jsme ale zklamáni. Moc ptáků se tu nevyskytuje. Vloni to bylo mnohem bohatší. Ani dravci netáhnou. Před západem slunce sedáme do největší pozorovatelny. Na strom kousek od nás zalétá krahujec krátkoprstý. Bohužel si nás všimnul a zase odlétá. Rychle dělám před setměním zápis. Pak jdeme pro naše věci a začínáme se „ubytovávat“. Těším se, až Jirka potáhne písčitými dunami svůj kufřík na kolečkách. Převezl mě a přinesl si jen spacák a karimatku. 🙂

Lotan
15:30 – 18:00
pozorované druhy: hrdlička senegalská (20 ex.), pěnice bělohrdlá, vodouš kropenatý, vlaštovka obecná (10 ex.), břehule hnědá (4 ex.), bulbul arabský (4 ex.), konipas bílý, křepelka polní, budníček menší (3 ex.), pěnice Rüppelova, krahujec krátkoprstý

Ne příliš plachý skalníček černý (Cercomela melanura) nás pouštěl do své těsné blízkosti.

další část