Na louce u Blučiny jsem pár minut po šesté. Pořád ještě fouká dost silný Z vítr, ale už mnohem slabší, než během dne. Louka se od posledně zbarvila svěže zelenou trávou, ale je tu sucho. Kde jsou ty časy, kdy jsme tu museli na jaře nosit broďáky a vegetace byla plná sluček a bekasin. Ve vzduchu se prohánějí vlaštovky a pátravým letem obhlíží lokalitu samec pochopa. Z trávy se zvedá jen několik lindušek lučních. V poklidu stavím čtverec, vítr utichá a slunce klesá k obzoru. Tyhle večery venku mám rád. Sítě prozatím nechávám na půl žerdi, aby se do nich nechytili pokřikující a přeletující bažanti nebo rozdovádění zajíci. Sedím na skládací židličce u auta a vyhlížím konec dne. Na louku vychází srnec, chvíli beká, ale pak se zase ztrácí na opačném konci otevřeného prostranství. Obloha bledne a svítí na ní jen čáry po letadlech. Vítr zcela utichl. Rudá sluneční koule klesá mezi dráty vysokého napětí a mizí mezi keři. Nelétají ani netopýři. Ze země stoupá chlad a světlo se ztrácí.
Je půl deváté, když jdu roztáhnout sítě naplno a pustit hlasovou provokaci. Oblačnost, která pokrývala při mém příjezdu část oblohy, se rozpouští a později vychází měsíc a hvězdy. Obloha je jasná a teplota klesá. Klepu v autě kosu a v pravidelných intervalech se jdu projít loukou k sítím. Tráva je mokrá od rosy. Zdá se, že tah chřástalů už ustává. V jednu po půlnoci přináším dvojici chřástalů vodních. Rosa se postupně mění v jinovatku. Kdepak je těch slibovaných 8°C slibovaných přes noc? Vždyť tu panují přízemní mrazíky. Až ve čtyři ráno si přináším jediného a posledního chřástala kropenatého. Pak už nic.
V pět se pouštím do balení. To už začínají zpívat první skřivani a tma se rozpouští. Jsem nevyspalý, vymrzlý a po delší době si v autě zase pouštím cestou do Brna topení. Vana s teplou vodou to částečně napravuje, ale ještě cestou do Pístovic hledám ten obvyklý tělesný teplotní balanc.
Jeden ze dvou chřástalů vodních (Rallus aquaticus) odchycených za mrazivé noci u Blučiny.
