S trochou nadsázky se dá říct, že ornitolog bez dalekohledu je jako chromý bez berlí. Jsou sice mezi námi tací, kteří dokáží na obloze zahlédnout nepatrnou tečku dravčí silutety a ještě ji identifikovat, ale většina z nás se cítí v terénu bez svých „očních nástavců“ poněkud bezradně. Zvláště v počátcích, kdy nadšený amatér teprve v přírodě sbírá zkušenosti s poznáváním ptačích druhů, je možnost přiblížit se pomocí optiky k pozorovanému objektu prostě nenahraditelná.
Když jsem na počátku 80. let s ornitologií začínal, tak jsem jen tušil na základě četby nejrůznější literatury, jaké zvětšení by můj vysněný binokulár měl mít, ale tím to končilo. Na rodinné dovolené v bývalé NDR jsem tehdy s finančním přispěním otce pořídil dalekohled nesoucí označení Carl Zeiss Jena Dekarem 10×50. To jsem ještě netušil, jak šťastná to byla volba. Stačí se podívat na hodnocení dalekohledů se stejnými parametry, které je zveřejněno na polském serveru Optyczne.pl [1]. V konkurenci moderních přístrojů značek Swarovski, Leica, Nikon a dalších, se umístil tento model vyráběny beze změn již od roku 1931 na skvělém 12. místě. Důkazem jeho kvalit je i to, že se s ním doposud můžete setkat na nejednom krku zkušeného znalce naší avifauny.
O mnoho let později, když jsem vybíral dalekohled pro manželku, tak jsem logicky hledal mezi optikou se zvětšením 10×50, protože jsem s ní měl nejlepší zkušenosti. Stařičký Zeiss Dekarem už na trhu nebyl a já si řekl, že neudělám chybu, když sáhnu po renomované značce některého z výrobců fotografické techniky. Vybrali jsme tedy Prakticu Falcon 10×50. Moc jsem ji nezkoušel. Chtěl jsem, aby vyhovovala především očím mé ženy. Sám jsem s ním viděl dvojitě, ale podobnou zkušenost jsem měl s většinou dalekohledů svých kamarádů, které jsem si mohl vyzkoušet. Manželka byla spokojená, dalekohled jí vyhovoval.
Asi před dvěma lety jsem byl přizván k prezentaci dalekohledů přerovské Meopty [2]. Do té doby jsem žádný dalekohled vyšší kategorie typu Meostar B1, které Meopta dodala, v ruce neměl. A možná to tak bylo dobře a byl bych nadále šťastným majitelem stařičkého Dekaremu, který se neotáčí po sukních mladší optiky. Při pohledu přes jeden z binokulárů, který se mi jako první dostal do ruky, jsem byl naprosto šokován. Najednou jsem viděl úplně všechno! Obraz byl ostrý, křišťálově čistý až k okrajům, neuvěřitelně světelný a barevně věrný bez jakéhokoliv zbarvení, které by mu optika přidávala. Navíc jsem neviděl dvojitě! Něco takévého jsem nečekal. Nevěřícně jsem bral jeden dalekohled po druhém a znova jsem jen tiše žasnul. I při osminásobném zvětšení se mi zdálo, že vidím mnohem více detailů, než při desetinásobném zvětšení svého Dekaremu. Pochopil jsem, že se do optiky vyplatí investovat mnohem víc, než těch 1.600 nebo 2.000 Kč. Ovšem finanční skok až na 20.000 Kč, které Meostar B1 stál, se mi zdál ještě pořád příliš velký. Ale ten pocit mi nesmazatelně utkvěl v paměti. Jednalo se o lineární dalekohledy duralové konstrukce s vnitřním ostřením a pogumovaným tělem. Byly plněné inertním plynem, vodotěsné a optika měla několikanásobnou antireflexní vrstvu. Prostě luxus.
Nadále jsem ale tvrdošíjně zůstával u svého dědečka i přes to, že mi na jednom výletu do Norska spadnul z metrové výšky na asfalt silnice a část skleněného hranolu na pravé straně se odštípla a hranol sám se posunul. Viděl jsem pak nějakou dobu dvojitě, než jsem jeden z tubusů odšrouboval a hranol vrátil do výchozí pozice. I přes všechny tyto peripetie a zásahy do Dekaremu je s ním stále vidět čistě a podle mé manželky mnohem lépe, než její Prakticou. Rozhodl jsem se tedy, že jí k narozeninám opatřím přístroj nový a lepší. Myslel jsem při tom na Meostar B1 8×42, který se mi pro svoji světelnost zamlouval nejvíce. Už jsem se také rozhodnul, že 8-mi násobné zvětšení je do terénu plně dostačující. Zvláště když člověk na větší vzdálenosti u vodních nádrží stejně používá dalekohled stativový. Vyhovovala mi i lineární konstrukce dalekohledu, díky které mi připadal menší a skladnější. Plnění dusíkem pak zajišťovalo to, že se optika nebude mlžit při prudkých změnách teplot.
Vlajková loď firmy Eschenbach, dalekohled nejvyšší řady Farlux SELECTOR/D 8×42
Tou dobou jsem se na jedné z výprav k Nesytu seznámil s kolegou, který používal dalekohled značky Eschenbach [3]. O tomto výrobci jsem před tím nikde neslyšel a tak jsem chtěl vědět, s čím mám tu čest. Opět se jednalo o lineární dalekohled se stejnými konstrukčními prvky, které měl i Meostar B1. Obraz byl vynikající. Nedalo mi to, abych se nezeptal, kde se dají dalekohledy tohoto výrobce vyzkoušet. Pak jsem sedl ještě k internetu a dlouho googloval. Zjistil jsem, že firma Eschenbach má v Německu více než stoletou tradici a její optické přístroje mají špičkovou kvalitu. Krom lineárních vyrábí i klasické, námořní a hvězdářské dalekohledy, teleskopy a přístroje pro vidění v noci. Vlajkovou lodí mezi lineárními dalekohledy z její produkce je Eschenbach 8×42 B farlux SELECTOR/D. Jeho optické části jsou vyrobeny z barium-korundového skla (BaK-4) s mnohonásobnými antireflexními vrstvami. Dalekohled je vodě odolný – vydrží až 3 minuty v hloubce jednoho metru, má hydrofobní úpravu čoček umožňující sledování za deště, dusíkem plněné tělo a vnitřní ostření od 3 m. Cena se ovšem pohybovala nad hranicí 20.000 Kč.
Hledal jsem dál a s překvapením jsem zjistil, že zatímco internetový obchod Zbraně a střelivo[4] nabízí tento binokulár za 24.900 Kč a Foto Škoda[5] v Praze za 24.310 Kč, tak jsou tu další obchody s nabídkou pod 20.000 Kč (Kentaur – zbraně a střelivo[7] nebo Meteo-stanice[8]). Největší radost jsem měl z toho, že brněnské Foto u Jakuba[6] má stejný dalekohled dokonce za 16.500 Kč. Za tuto cenu už se dalo o koupi uvažovat.
Navštívili jsme s manželkou uvedený obchod vybaveni vlastními dalekohledy k porovnání. Nechali jsme si ukázat mohutný a světelný sektor D 8×56 B, trophy AS/D 10×50 a samozřejmě farlux SELECTOR/D 8×42. Opět jsme se přesvědčili, že světelné osminásobné zvětšení je mnohem lepší, než tmavší desítka. Sektor D 8×56 B byl zbytečně velký a těžký. Příjemným zjištěním bylo i to, že s nižšími řadami dalekohledů Eschenbach stále ještě drží krok můj Dekarem s nepatrně zažloutlejším obrazem. Z obchodu jsme si tedy odnesli nový velice kompaktně působící dalekohled s parametry 8×42.
Od té doby jsem měl několikrát možnost manželčin dalekohled použít v terénu a velice rychle bych si na něj zvyknul. V dlaních sedí dokonale, pogumování chrání nejen tělo dalekohledu, ale v zimě šetří také ruce pozorovatele. Dalekohled je odolný vůči menším nárazům a pohled přes něj je fantastický. Nemluvě o možnosti zaostřit na vzdálenost tří metrů. Zorné pole při vzdálenosti 1000 m je skvělých 131 m. Do dobré optiky se skutečně vyplatí investovat, ale je více než rozumné věnovat čas internetovému šmejdění, abychom za stejné zboží neplatili zbytečně moc, když jinde se dá sehnat podstatně levněji.
Odkazy:
1. http://www.optyczne.pl/10.3-Test_lornetkek_podsumowanie-Test_nr_7_-_10x50_na_ruszcie._Wyniki.html
2. http://www.meopta.cz/
3. http://www.eschenbach.psyo.cz/
4. http://www.bvs.cz/optika.html#optika_triedry_ESCHENBACH
5. http://www.fotoskoda.cz/eObchod/431-klasicke-
6. http://www.fotoujakuba.cz/dalekohledy/linearni.htm
7. http://www.kentaurzbrane.cz/shop/scripts/zbozi.php?KID=198
8. http://www.meteo-stanice.cz/shop.php?katid=11&base=3&sub1=11&&from=5
