Následující poznámky a obrazové tabule týkající se určování méně častých poláků a jejich kříženců pocházejí z publikaceHarris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press. London.. Výskyt poláka proužkozobého je sice v našich podmínkách výjimečný, ale text a ilustrace věnované kaholce a poláku malému se jistě mohou hodit. Navíc mohou být níže uvedené údaje využity třeba při cestách do zahraničí.
Problém s kříženci rodu Aythya
Určování nezvykle vyhlížejících kachen rodu Aythya komplikuje častý výskyt kříženců. Jejich proměnlivost je sice velká, přesto je lze zařadit do určité kategorie: níže uvedené ilustrace zachycují jejich hlavní typy. Je ovšem stresující v kolika různých kombinacích znaků opeření a tělesných proporcí se vyskytují. Ve většině případů se dá s jistou zkušeností odhadnout původ jednotlivých hybridů: u některých je to vyloženě „půl na půl“, kdy jsou u nich zřejmé znaky pouze jednoho z rodičů. Někteří dokonce připomínají zcela jiný druh. Je třeba si uvědomit, že u některých kříženců jde o úniky ze zajetí: na jedné vodní nádrži v Británii byl například pozorován jedinec, který podle všech předpokladů vznikl křížením poláka chocholačky A. fuligula a poláka tmavého A. novaeseelandiae. Před tím, než určíte neobvyklého zástupce rodu Aythya, je nutné podrobně znát všechny typy opeření tří nejběžnějších druhů – chocholačky, poláka velkého A. ferina a kaholky – s nezbytným přihlédnutím k jejich individuální variabilitě. Nikdy neuvažujte o vzácném druhu poláka, byť by mu podle určovacích znaků odpovídal, dokud si svoje poznámky do všech detailů neporovnáte s dalším slovním popisem a fotografiemi. Dobré je také navštívit nějaký chov s poláky a seznámit se s těmi nejpodivnějšími jedinci, kteří by vás později mohli zmást. Když se setkáte se zvláštně vyhlížejícím zástupcem rodu Aythya, zaměřte se na kresbu špičky zobáku, tvar zobáku a hlavy, celkovou velikost a tělesné proporce, barvu očí, zbarvení hřbete a boků a pruhy v křídlech. Méně časté druhy rodu Aythya a potenciální kříženci, které je mohou připomínat, jsou zmíněni níže. Kříženci samičího pohlaví jsou méně známí a bývají přehlíženi; detaily jednotlivých kříženců se proto vztahují k samcům, pokud to není uvedeno jinak.
Polák kaholka (Aythya marila)
Hlavní znaky: Mohutný, zavalitý polák s širokými boky, zřetelně větší než chocholačka a přibližně stejně velký jako polák velký. Zobák dlouhý a široký, hlava v týle rovnoměrně zakulacená bez náznaku chocholky. Bílý pruh přechází v šedou na vnějších ručních letkách, stejně jako u chocholačky. Při potopení často nadskočí výrazněji než chocholačka.
Opeření
Dospělý samec: Díky velice světlému, bělavošedému pláštíku (jemné vlnky jsou vidět jen zblízka) a bílým bokům působí na větší vzdálenost výrazně světle. Světlemodrý zobák má malou černou špičku ohraničenou oválným nehtem (v terénu nenápadné).
Samec v krycím šatě: Jako nevýrazný samec ve svatebním. Černé části mdlejší, hřbet a boky šedší a méně pravidelné. Ve spodní části příuší se tvoří rozsáhlá světlá skvrna tvaru půlměsíce.
Dospělá samice v letním šatě: Celkově světlejší a sytěji hnědá než chocholačka, zvláště na bocích. Rozsáhlá, výrazná bílá skvrna kolem zobáku (některé samice chocholačky ji mají také, ale nikdy tak velkou jako dospělá samice kaholky). Velká bělavá skvrna ve spodní části příuší je dalším rozdílem vzhledem k chocholačce. Zobák méně modrý než u samce, ale také s malým černým nehtem.
Dospělá samice v zimním šatě: Husté šedé vlnky na plášti a bocích. Bílá skvrna v příuší obvykle mizí (u některých v náznaku).
Mladý pták: Mnozí podzimní migranti jsou mladí ptáci (šat jim zůstává zachován do října a listopadu). Podobný dospělé samici v letním šatě, ale velká bílá skvrna u zobáku je nahrazena nevýrazně bílou nebo béžovobílou oválnou skvrnou na uzdičce; u některých tato skvrna zasahuje nad zobák a u samic v první zimě se zvětšuje a bělá po postjuvenilním pelichání. Často je patrný náznak světlého příuší. Zobák černější než u dospělé samice, v zimě šedne; kvůli tmavšímu kořeni je černá špička málo zřetelná; u některých černé zbarvení nehtu mírně zasahuje dál na špičku zobáku. Oči matnější než u dospělých ptáků.
Samec v šatě první zimy: Začátkem zimy získává opeření mladých samců vzhledu dospělých. Brzy se objevuje černé zbarvení hlavy společně s šedými skvrnami na lopatkách. Začátkem zimy mohou někteří ptáci v přechodném šatě vykazovat matoucí znaky dospělých samců a mladých ptáků. Po Novém roce se většina podobá dospělým samcům, i když menší plochy černého opeření mohou zůstat šedé.
Matoucí kříženci
Častí jsou kříženci samce chocholačky a poláka velkého a chocholačky s kaholkou; kříženci poláka velkého a kaholky se zřejmě nevyskytují.
Polák chocholačka x polák velký: Samec je celkově menší než kaholka; má zašpičatělou hlavu, často s menší chocholkou; zobák je menší a užší a oči vypadají tmavší. Díky poláku velkému jsou pláštík a boky tmavší, šedší a výraznější než u kaholky, zatímco hlavy může mít zblízka hnědý odstín. Na rozdíl od kaholky má zobák velkou černou špičku. Pruhy v křídlech jsou také často šedé (znak poláka velkého).
Polák chocholačka x polák kaholka: Představuje větší úskalí v určení než kříženec chocholačky a poláka velkého. Samci se často velmi podobají poláku vlnkovanému A. affinis (severoamerický druh poprvé zaznamenaný v Británii a Irsku v roce 1987). Většinou má hranatější hlavu než kaholka, často s drobnou chocholkou. Vlivem chocholačky má tmavší šedě vlnkovaný pláštík, ale boky zůstávají bílé. Černá špička zobáku je malá, ale vlivem chocholačky je větší než u kaholky nebo poláka vlnkovaného a kryje o něco více než jen jeho nehet. Pruhy v křídlech jsou rozsáhle bílé, podobně jako u kaholky a chocholačky (polák vlnkovaný má světle šedé ruční letky). Polák vlnkovaný má plošší hřbet a delší ocas než kaholka a chocholačka.
Samičí kříženci: V porovnání se samicí nebo immaturní kaholkou se zaměřte na celkový tvar těla, kresbu zobáku, barvu očí a jakýkoli náznak chocholky: jakýkoli nesoulad může ukazovat na křížence. Samičí kříženec podobný kaholce, který byl pozorován na vodní nádrži v Anglii, je zobrazen na obrazové tabuli níže.
Polák proužkozobý (Aythya collaris)
Hlavní znaky: Velikostí srovnatelný s chocholačkou, ale tělo je hranatější, zobák delší, stejně jako ocas (často polovztyčený). Nejnápadnějším rozdílem ve tvaru těla je protažená špička v týle, ale mladí ptáci, ptáci v šatě první zimy a dokonce samci v krycím šatě mohou mít temeno poměrně ploché. Pruhy v křídlech jsou vždy šedé.
Opeření
Dospělý samec: Snadno rozpoznatelný podle černé hlavy, hrudi a svrchní části těla, zaoblených šedých boků s výraznou bílou „ostruhou“ vepředu. Šedý zobák s širokým bílým subterminální proužkem a úzkým bílým proužkem u kořene. Pozor na pelichající samce chocholačky s šedými boky.
Samec v krycím šatě: Koncem června začínají samci přicházet o bílý proužek u kořene zobáku. Od srpna jsou v kompletním krycím šatě vyhlížejícím jako velice nevýrazný šat svatební: černé plochy jsou hnědší, boky získávají rezavý nádech a v přední části, tam kde byla bílá „ostruha“, jsou trochu bělejší. Oči zůstávají žluté (bez očního kroužku) a distální proužek na zobáku je méně výrazný. Objevuje se světlá skvrna na uzdičce a bělavé podocasní krovky. Do plného svatebního šatu přepeřuje zase až v průběhu září a října.
Dospělá samice v letním šatě: Bílý subterminální proužek na zobáku může být potlačen nebo zcela chybí; kresba tváře je méně výrazná.
Dospělá samice v zimním šatě: Hnědá s dost rezavými boky, tmavým temenem, výrazně světle béžovou uzdičkou a hrdlem, bílým subterminálním proužkem na zobáku, tmavýma očima a výrazně světlým očním kroužkem někdy protaženým směrem vzad k příuší. Kresbou tváře připomíná spíše poláka velkého než chocholačku.
Mladý pták: Podobný samici v letním šatě.
Samec v šatě první zimy: Od konce října se mnohým mladým samcům objevuje na hlavě černavé peří a oči jsou světlé. Přesto mohou být překvapivě nenápadní mezi chocholačkami, zvláště díky temeni, které je méně špičaté než u dospělých. Od konce listopadu nebo prosince se pláštík a hruď mění v černé a šedé peří na bocích začíná převažovat. Od poloviny zimy vypadají jako dospělí.
Matoucí kříženci
Samčí kříženci (chocholačka x polák velký a chocholačka x kaholka), kteří se mu podobají nejméně, mají šedé boky. Záměna je možná s křížencem poláka proužkozobého a chocholačky, který má černý hřbet, ale neobjevují se u něj přesně všechny charakteristické znaky poláka proužkozobého: chybí výrazný bílý proužek na zobáku, chybí zřetelně ohraničená bílá „ostruha“, vždy chybí náznak chocholky a bílé pruhy v křídlech. Samičí kříženec chocholačky a poláka velkého může působit problémy, ale s přihlédnutím ke stavbě těla a pruhům v křídle by se mělo předejít omylům.
Polák malý (Aythya nyroca)
Hlavní znaky: Kompaktní kachna velikostí podobná chocholačce, ale se strmějším čelem, špičatějším středem temene a dosti štíhlým zobákem. Bílé pruhy v křídlech jsou rozsáhlejší než u chocholačky a zvláště výrazné u samců, kdy přetínají vnější letky. Některé samice chocholaček mají nápadně bílé podocasní krovky, ale ne tak rozsáhlé jako u poláka malého.
Opeření
Dospělý samec: Nápadný s rudohnědou hlavou a hrudí, trochu hnědšími boky a černým pláštíkem. Dosti výrazné je světlé oko. Zobák většinou modrošedý (někdy černější), světlající ve světle šedou v oblasti před špičkou, která je malá a černá (pouze nehet je černý).
Samec v krycím šatě: Méně výrazný, má hnědší boky a pláštík. Oko zůstává světlé.
Dospělá samice: Téměř jako nevýrazný, hnědší samec s tmavým okem. Lehce narezlá skvrna na uzdičce je nenápadná. Zobák černavý, s tenkým světlým subterminálním proužkem před proměnlivě tmavou špičkou (často rozsáhlejší než u samce, zasahující po stranách za obvod nehtu).
Mladý pták: Podobný samici, ale s hnědými skvrnami na podocasních krovkách.
Samec v šatě první zimy: Od poloviny zimy se obtížně odlišuje od dospělých. Jakýkoli polák malý s tmavou barvou v oblasti podocasních krovek bude nejspíše křížencem.
Matoucí kříženci
Polák chocholačka x polák velký: Poměrně častí. Někteří jsou tak podobní čistému poláku malému, že z hlediska determinace mohou představovat značný problém. Když budete pozorovat zjevného poláka malého, zaměřte se na kresbě zobáku, tvaru hlavy a zobáku, velikosti, podocasním krovkám a pruhům v křídlech. Jednoho z rodičů v podobě poláka velkého prozrazují kříženci s poměrně strmým čelem, delším a u kořene vyšším zobákem a tedy klínovitějším profilem hlavy a zobáku; obvykle je mohutnější a zavalitější než polák malý. Na pláštíku se může objevit jemné šedé vlnkování a podocasní krovky mohou být špinavé s rozsáhlým tmavým opeřením (podobné znaky ztrácí polák malý od poloviny zimy díky postjuvenilnímu pelichání). Kříženci mají rozsáhleji černou špičku zobáku, někdy se zřetelným světlým subterminálním proužkem stočeným směrem ke stranám zobáku; pruhy v křídlech jsou z jisté části šedé.
Polák malý x polák chocholačka: Tento případ je mnohem vzácnější než výskyt kříženců poláka malého a velkého.
Kříženci typu poláka velkého a amerického: Kříženci typu poláka velkého jsou častí. Rodičovské druhy nejsou vždy zřejmé (většinou jde pravděpodobně o křížence s polákem malým). Většinou připomínají samce poláka velkého, ale mají šedší zobák, často se světlým subterminálním proužkem, tmavší pláštík a boky a žlutavé nebo oranžové oči. Tyto znaky dosti připomínají poláka amerického A. americana (severoamerický druh, vzácně pozorovaný v přímořské Evropě). Samec poláka amerického se podobá poláku velkému, ale je tmavěji šedý, má hodně kulatou hlavu, žluté oči a rozdílnou kresbu zobáku (viz níže). Na rozdíl od samice poláka velkého (šedší v zimním šatě), je samice poláka amerického po celý rok hnědá, má výrazný světlý oční kroužek a bělavou uzdičku (připomíná samici poláka proužkozobého). Kříženci typu poláka velkého, kteří připomínají poláka amerického, mají více klínovitý tvar hlavy a zobáku, rudý nebo oranžový odstín oka a bělejší místa na pruzích v křídlech. Všimněte si zvláště zobáku: u samce poláka amerického je modrošedý s úzkým bílým subterminálním proužkem a velkou černou („do inkoustu namočenou“) špičkou (podobný u samice, ale černější u kořene); kříženci mají většinou zobák u kořene tmavší, jeho černá špička a světlý subterminální proužek jsou více tvaru písmene „U“ nebo nepravidelné, postrádají čistě ohraničenou („do inkoustu namočenou“) špičku čistých poláků amerických (Gillham et al., 1966).
Obrazové přílohy
Text a ilustrace: Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press. London.
