EXTREMADURA (Španělsko)

Charakteristika oblasti

Rozlehlá oblast Extremadury se nachází v jihozápadním Španělsku při východní hranici Portugalska. Její rozloha 41.634 km2 z ní činí třetí největší ornitologickou oblast země, která je z hlediska administrativního rozdělena do dvou provincií, Cáceres a Badajoz.
Oblastí protékají dvě hlavní řeky, Tajo a Guadiana, která jsou lemována rozsáhlými údolími. Průměrná nadmořská výška pohoří a kopců tu není značná, pohoří jako je Sierra San Pedro, Sierra de Villuercas a Obores, Sierra de Gata a Hurdes a Sierra de Montánchez vystupují z okolních rovin jen k osmi stům metrům nad mořem. Nejvyšší bod Extremadury leží v pohoří Sierra de Gredos a dosahuje 2.400 m n.m.
Uměle zbudované mokřady včetně vodních nádrží na říčních tocích působí v krajině velice dobrým dojmem a dohromady vytvářejí nejdelší vnitrozemské pobřeží Španělska s délkou přesahující 2.000 km. Důležitou charakteristikou celého území je velice nízká hustota obyvatelstva, která zdaleka nedosahuje 25,8 obyvatel na km2 z roku 2003. Oblast Extremadury v minulosti ekonomicky strádala nedostatečným rozvojem průmyslu, což mělo ale na druhé straně pozitivní vliv na současný stav přírody, která je tu velmi zachovalá – vysoká biodiverzita v oblasti je způsobena hlavně tím, že 60% její plochy si stále zachovává původní přírodní charakter.
Typickým biotopem Extremadury je tzv. dehesa – rozvolněné dubové porosty druhů Quercus ilex a Quercus suber (korkový dub). Tyto lesy jsou obhospodařovány výběrným způsobem doplněným pastvou dobytka. Dehesa reprezentuje dokonalý příklad trvale udržitelného způsobu hospodaření v přírodě. Doplňuje se v ní ochrana přírody s ekonomickým profitem. Tento biotop pokrývá 40% plochy celé oblasti. Nezanedbatelným faktorem ovlivňujícím zachování dehesy je i to, že v parném létě poskytuje blahodárný stín.
Zemědělství a chov dobytka reprezentuje v Extremaduře základní socioekonomický sektor, na který je vázáno přes 13% obyvatel. Hlavním typem tzv. suchého zemědělství je pěstování obilnin (pšenice, ječmen a oves), oliv a vinné révy. Zemědělské plodiny zavlažovaných oblastí jsou zastoupeny rýží, kukuřicí a zeleninou, které doplňují ovocné sady. Obrovské plochy pastvina a dehesy jsou obhospodařovány pastvou ovcí, koz, krav a prasat. pak hlavně mohutné koncentrace táhnoucích a zimujících jeřábů popelavých.

Jeřábi

Extremadura je hlavním zimovištěm jeřábů využívajících k tahu západoevropské tahové cesty. Zhruba 60% všech jeřábů přilétajících na Pyrenejský poloostrov se zdržuje v Extremaduře. Celková populace jeřábů se pohybuje mezi 50.000 a 70.000 jedinci. Počty zimujících ptáků závisejí na podmínkách panujících v Extremaduře, na počasí a na potravní nabídce na dalších místech tahové cesty.
Během drsnějších zim s nižšími teplotami přilétají do Extremadury i jeřábi, kteří obyčejně zimují výše k severu ve Francii nebo ve španělské Gallocantě. Doba jejich příletu se postupně mění a spadá mezi říjen a listopad. Největší počty jsou pak zaznamenány v prosinci a lednu. V únoru se ptáci začínají vracet na hnízdiště.
Zimoviště zahrnující nocoviště a pole, kde ptáci hledají potravu, pokrývají 1 835.000 ha, což je 44% plochy celé oblasti. Jeřábi ale dávají přednost menšímu areálu o rozloze asi 120.000 ha.
Základních zimovišť v oblasti je 48, přičemž některá se nacházejí v těsné blízkosti. Ptáci je během zimy střídají. Tato zimoviště mohou být sdružena do jedenácti větších sektorů: Alagón, Alange, Almonte, Azuaya, Badajoz Norte, Badajoz Sur, Brozas, Cáceres, La Serena, Navalmoral a Zona Centro.
Průměrná plocha každého sektoru je 12.700 ha. Nejrozsáhlejší je Zona Centro (143.000 ha). Průměrný počet jeřábů na každém sektoru byl v letech 1998 až 2004 od 1.600 do 3.850. Přibližně 77% populace jeřábů v Extremaduře se vyskytuje v sektorech s více než dvěma tisíci ptáků – Zona Centro, Azuaga a La Serena.
Významný nárůst populace v sektorech se zavlažovanými plochami kukuřice a rýže byl zaznamenán v posledních letech v závislosti na vyšší potravní nabídce.

Sčítání jeřábů

Sčítání jeřábů kvůli odhadu jejich populace v Extremaduře je velmi složité, protože si vyžaduje dobře organizovanou spolupráci mnoha dobrovolníků, kteří jsou seznámeni s metodikou sčítání, znají místa výskytu jeřábů a jejich chování. K získání adekvátních výsledků za celou oblast, ve které se ptáci shromažďují, je nutné současné sčítání na všech zimovištích Extremadury za součinnosti nejméně padesáti skupin dobrovolníků, kteří nejsou limitováni transportními prostředky.
Běžné sčítání probíhá mezi prosincem a lednem, tedy v měsících s nejvyššími počty jeřábů. Ptáci jsou sčítáni, když se vracejí z polí, kde hledaly potravu, na svá nocoviště nacházející se na mokřadních lokalitách. Nejlepším postupem je navštívit oblast před přeletem ptáků, zjistit si kudy létají a na základě toho vytipovat nejlepší stanoviště. Příležitostně je doporučeno předchozí obeznání terénu, aby se odhadnula přibližná početnost populace a předešlo se chybám při hlavním sčítání.
Na některých místech používají jeřábi tzv. dočasných nocovišť, která se nacházejí nedaleko nocovišť hlavních. Zde se shromažďují před tím, než později společně na hlavní nocoviště přeletí. Při sčítání je vhodné mít na zřeteli i tuto skutečnost. Za úplňku sčítání není prováděno, protože by docházelo k chybám. Jeřábi se totiž vracejí k nocovištím mnohem později nebo dokonce až v noci.

Monitoring značených jeřábů

Jedna pracovní skupina dobrovolníků se už 24 let intenzivně věnuje monitoringu barevně značených (kroužkovaných) jeřábů. Výsledkem jsou velice cenná a zajímavá data, která napovídají o migraci jeřábů v oblasti Extremadury a o významu tohoto zimoviště ležícího na západoevropské tahové cestě.
Oblastní organizátor monitoringu značených jeřábů, Manuel Gómez Calzado, má ve své databázi přes 1.400 pozorování z let 1992 až 2004: jedná se o 330 jeřábů označených v šesti různých zemích – 127 je ze Švédska a Norska, 113 z Německa, 38 z Finska, 21 ze Španělska, 13 z Estonska a dalších 28 kroužků je poškozených a neidentifikovatelných. Mezi značenými jeřáby bylo 230 (69,6%) dospělých a 100 (30,3%) mladých.

Typy biotopů na zimovištích

Plochy, kde jeřábi hledají potravu
Jeřábi se v oblasti Extremadury zdržují na nejrůznějších typech biotopů. Tradičně jsou to dubové porosty dehesy, zvláště pak rozvolněné porosty s hustotou 5-35 stromů na hektar, které jsou využívány k pastvě či pěstování zemědělských plodin. Důvodem jsou žaludy, které tvoří jednu z nejdůležitějších součástí jejich potravy během zimy. Součástí většiny zimovišť jsou různě velké plochy zmíněných dubových porostů. Na některých pak převládá pěstování obilovin (ječměn, pšenice a oves) a na jiných je větší podíl pastvin s řídkým porostem keřů a rozptýlených stromů. Dehesa s větší hustotou stromů (nad 35 stromů/ha) a keřů není jeřáby příliš často vyhledávána, protože tu ptáci nemají potřebný rozhled a potrava se obtížně hledá. Jeřábi naopak dávají přednost dehese s řidším porostem stromů, dehese s polními plodinami a pastvinám bez stromů.
Hospodářské zásahy do okolní krajiny v několika posledních desetiletích spojené s budováním závlah vytvořili pro jeřáby mnoho nových atraktivních ploch, které jsou rovné, přehledné a tudíž vyhledávané. Jsou to např. rozlehlé oblasti rýžových a kukuřičných polí, které dosahují v oblasti Extremadury plochy přes 80.000 ha. Sklizeň na těchto polích probíhá často v době, kdy sem jeřábi přilétají. Ptáci se pak pasou na zbytcích po sklizni a nezpůsobují škody na jiných plodinách.
Jedinou garancí ochrany jeřábů v Extremaduře je bezpochyby zachování oblastí dehesy obhospodařované tradičním způsobem. Zavlažovaná rýžová pole a kukuřičné lány mohou být naopak v budoucnu osazeny ovocnými sady, které jeřábům nepřinášejí žádný užitek.

Nocoviště
Nocoviště jsou většinou plochy s mělkou vody, které se nacházejí v okrajových částech umělých vodních nádrží (embalses), na obhospodařovaných vlhkých polích, často na rýžových polích, u přírodních nádrží a u napajedel pro dobytek nebo podél říčních břehů s dostatečným výhledem. Musí to být oblasti, kde nejsou ptáci rušeni. Jen výjimečně nocují jeřábi daleko od vody.

Kde jeřáby hledat?

Zona centro
Zona centro je nejrozsáhlejší a pro jeřáby nejvýznamější oblastí Extremadury s plochou přesahující 100.000 ha. Celá plocha se prostírá od geografického středu Extremadury po Přírodní park Cornalvo (Mérida) a dále po Casas de Don Pedro a Talarrubias ve východní části provincie Badajoz. Plocha, kde hledají ptáci potravu je rozdělena silnicí N-340. Většinu oblasti tvoří zavlažovaná rýžová a kukuřičná pole s nemalým podílem dehesy a polí bez závlah.
Smíšené plochy suchých a zavlažovaných polí, včetně dehesy, jsou velmi důležitými biotopy. Nacházejí se tu vesnice Casas de Don Pedro, Navalvillar de Pela, Acedera, Logrosán a Madrigalejo. Některé zimy se tu zdržuje až 20.000 jeřábů. V celé oblasti bylo identifikováno více než 25 nocovišť, které se nacházejí na vodních nádržích. Nejdůležitější jsou ale rýžová pole.
K pozorování větších hejn se doporučuje cesta spojující Obando a Guadalupe. U této silnice se nachází také Umělecké centrum „Moheda Alta“ s pozorovací věžičkou. Po silnici „Dehesa Canal“ se dá dostat k „nádrži Cubilar“, kde obyčejně jeřábi nocují a kde se dají pozorovat další vodní druhy ptáků. V závlažovaných oblastech rýžových a kukuřičnýcz polí se dají snadno najít skupiny jeřábů podél silnice vedoucí z Casar de Miajadas přes Vivares a Valdehornillos do Hernan Cortés. Je možné se také pustit přes zavlažovaná pole mezi Vegas Altas a Madrigalejo, směrem k silnici končící u vodní nádrže Sierra Brava, což je jedno z nejlepších míst k pozorování vodního ptactva v Extremaduře.

La Serena
La Serena je tradičním zimovištěm, kde se velice malebným způsobem doplňují přirozené pastviny, otevřená dehesa, nezavlažované plochy obilnin a skalnaté výchozy. Zimoviště je tvořeno minimálně pěti dílčími plochami s průměrnou populací jeřábů čítající 5.500 jedinců.
Jeřábi se zdržují na tomto zimovišti hlavně na obhospodařované dehese doplněné obilninami. Nejpočetnější populace jsou na dehese v oblastech Quintana de la Serena, Castuera, Benquerencia de la Serena a Monterrubio de la Serena. Další oblasti vhodné k návštěvě zahrnují údolí Berciales a okolí stanic Badija a Quintana.
Plochy k hledání potravy jsou značně vzdálené od nocovišť, proto se ptáci každý den přesunují na velké vzdálenosti. La Serena je rozdělena pohořím Sierra de Tiros ležícím mezi Castuerou a Cabezou na dvě části. Většina míst s nabídkou potravy leží jižně od pohoří a většina nocovišť naopak severně od něj. Ideálním pozorovacím místem je večer, když se ptáci vracejí na nocoviště, pozorovatelna v Puerto Mejoral nebo maurský hrad Almorchón. Ptáci odlétající na nocoviště se dají sledovat podél silnice z Campanaria na Castueru.

Vodní nádrž Los Canchales
Severně od vesnic Esparragalejo a La Garrovilla (Badajoz) je na řece Lacara vybudována přehradní nádrž. Obklopena je dubovou dehesou a nezavlažovaný poli. Místní populace tvoří asi 1.500 jedinců. Nadto se tu dá pozorovat značné množství druhů kachen, volavek, hus a dravců. Přístup je snadný po silnici, která pak celou nádrž s pozorovatelnami lemuje.

Vodní nádrž Cuncos
Rozsáhlá oblast pastvin a zemědělsky obhospodařovaných ploch ležící mezi Villanueva del Fresno (Bajadoz) a portugalskou hranicí je snadno dostupná po silnici. Jeřábi nocují hlavně na březích nádrže. Přes plochy, kde se jeřábi krmí, vede několik cest. Dají se tu pozorovat i dropi velcí, dropi malí, luňci šedí a další druhy ptáků. Podél nádrže se nachází několik pozorovatelen. Populaci jeřábů tvoří 800 až 1.600 jedinců.

Vodní nádrž Arroyo Conejo
Tato vodní nádrž leží mezi Llerenou a Ahillones (Bajadoz). K plochám, kde hledají ptáci potravu se dá dostat po silnici. Převládajícími biotopy jsou rozsáhlé zemědělsky obhospodařované plochy s obilovinami a několik izolovaných dehesas s řídkým stromovým porostem. Jeřábi sletující se na nocoviště se dají sledovat od přehrady. Místní populace se v průběhu let mění a pohybuje se mezi 3.000 a 5.000 jedinci.

Vodní nádrž Borbollón
Vodní nádrž se nachází mezi vesnicemi Moraleja a Santibanez el Alto (Cáceres). Hlavními biotopy jsou tu dubová dehesa s příměsí korkového dubu a zavlažovaná kukuřičná pole. Jeřábi se pozorují snadno při přeletech na prostřední ostrov, kde nocují. K břehu nádrže vedou značené cesty, nad kterými ptáci létají. Celá vodní nádrž jde přehlédnout z malebné vesnice Santibanez el Alto. Místní populace je tvořena asi 2.500 až 3.300 jedinci.

Vodní nádrž Gabriel y Galán
Orientačním bodem je vesnice Zarza de Granadilla (Cáceres), která leží uprostřed rozsáhlé oblasti dubové dehesy představující jednu z nejkrásnějších v Extremaduře. Jeřábi hledají potravu pouze na dehese s malou plochou obhospodařované půdy. K těmto nádherným místům se tu dá dostat bez vyrušování ptáků po silnicích, které oblastí procházejí. Ze břehu vodní nádrže jsou ptáci pozorovatelní při slétání na nocoviště – Membrillares. Návštívit Granadilla se doporučuje. Jedná se o zapomenutou vesnici se zajímavou historií. Přímo z vesnice je docela snadné pozorovat jeřáby i jejich nocoviště.

Vodní nádrž Talaván
Tato vodní nádrž se nachází nedaleko města Talaván (Cáceres). Nocoviště jeřábů (1.200 až 2.300 ex.) se nachází přímo na nádrži. Okolní krajina je tvořena dubovou dehesou, pastvinami a obdělávanými obilnými poli. Celá oblast, ve které ptáci hledají potravu má výměru asi 10.000 ha. Lemuje ji silnice, ze které se dají jeřábi pozorovat. Není dobré se k nim příliš přibližovat a plašit je. K nádrži vede značená silnice, podél které najdete dvě pozorovací věžičky – jednu u silnice v lese a druhou až u nádrže. Z obou se dají pozorovat nejen jeřábi, ale i mnoho dalších vodních ptáků.

Jeřábi a turistika

Puerto Mejoral
První ornitologická stanice v Extremaduře věnovaná vyloženě jeřábům se nachází poblíž Benquerencia de la Serena (Badajoz), je obklopená kopci a řídí ji organizace ADENEX – Společnost pro ochranu přírody a přírodních zdrojů Extremadury. Na stanici je velká místnost s permanentní expozicí věnovanou jeřábům a oblasti La Serena. Jsou tu také ubytovací možnosti a nedaleko se nachází kamenná pozorovatelna, ze které se dokonale sledují jeřábi protahující za úsvitu či navečer nad údolím.

„Día de la Grulla“
V Extremaduře symbolizuje jeřáb počátek zimy. Z tohoto důvodu organizuje ADENEX každoročně v tu stejnou dobu oslavu příletu jeřábů. „Den jeřábů“ je vždy v první prosincovou neděli, ale podle dohody vždy na jiném místě, ze kterého se dají ptáci sledovat – Puerto Mejoral, Embalse de Canchles, Embalse de Valdecanas, embalse de Cubilar. Těchto akcí ze zůčastňuje množství návštěvníků, kteří si tímto způsobem odpočinou při sledování příletu jeřábů na nocoviště. Vše doprovázejí přednášky, promítání diapozitivů a další akce.