TAKERN (Švédsko)

Charakteristika oblasti

Ptačí jezero Takern se nachází v nadmořské výšce 94 m n.m. v jihozápadním cípu roviny Östegötland, východně od známého kopce Mount Omberg a Vätternu, rozlehlého jezera, které vzniklo v místech geologického zlomu. Nejbližšími městy jsou Ödeshög, Vadstena a Skänninge. Takern je ve skutečnosti rozlehlou, ale velice mělkou vodní nádrží. Při rozloze cca 44 km2 má hloubku jen 80 cm. V oblasti lemující jezero jsou velice rozsáhlé rákosiny. V podstatě se jedná o největší rákosiny severní Evropy (více než 15 km2), což se odráží v hojnosti ptačích druhů vázaných na tento biotop. V okolí se nalezneme také na ptactvo bohaté zamokřené louky (450 ha) a mokřadní příbřežní lesy (560 ha). Podmáčené louky se zachovávají v podobě otevřených pastvin díky dotovanému pastevectví. Celé povodí vodní nádrže Takern má celkem 345 km2 s tím, že 50% je tvořeno obdělávanou půdou a 40% lesem. Oblast kolem jezera je intenzivně zemědělsky využívaná. Takern je spojen s jezerem Vättern kanálem Mjölnaan.

Takern vzniknul zhruba před 10.000 lety, kdy se jeden ze zálivu moře Yoldia oddělil od ostatní vodní plochy a stal se vnitrozemským jezerem. Zpočátku při své hloubce kolem 12 m jezero moc života nepřitahovalo, ale postupným zanášením sedimenty se stalo mělčím a pro ptactvo zajímavějším. Mělčiny se přeměnily postupně v mokřady a před 5.000 lety vznikla v jižní části jezera bažina zvaná Dags Mosse. V těch dobách odtékala voda do Vätternu přes Alebäcken nacházející se jižně od Mount Ombergu. Oblast byla od pradávna využívána pro lov a rybolov. V okolí jezera bylo nalezeno přes 30 sídlišť z doby kamenné a dokladem ještě starší přítomnosti člověka v těchto místech je nález kamenné harpuny staré přinejmenším 9.000 let.

V průběhu 19. století byla mnohá jezera vysoušena za účelem získání nových pastvin a zemědělské půdy. Hladina jezera Takern byla mezi lety 1842 a 1944 snížena o 1,7 m prohloubením severního odtokového kanálu Mjölnaan. Současná hloubka 0,8 m je vhodná, aby se jezero stalo významnou ptačí oblastí. Prstenec rákosin se rozšiřuje a pastviny v okolí jsou vhodným způsobem využívány. Tyto skvělé podmínky panují v oblasti teprve posledních 150 let.

V roce 1966, po opakovaných záplavách a následném suchu, byla na kanále Mjölnaan instalována propust sloužící k regulaci výšky vodní hladiny jezera. V okolí bylo zbudováno také několik protipovodňových hrází. V současné době kolísá výška vodní hladiny v průběhu roku maximálně o 45 cm. Nejvyšší je na jaře a nejnižší na podzim. Regulované jarní záplavy jsou důležité pro udržování ročního cyklu podmáčených luk.

Hnízdící ptáci

V největších počtech se na jezeře vyskytují ptačí druhy hnízdící v rákosinách. Populace motáka pochopa (45 párů), bukače velkého (40), rákosníka velkého (150) a sýkořic vousatých (několik tisíc) je nejvyšší v celém Švédsku. Potápky hnízdí na lagunách, kanálech a vnějších krajích rákosin – potápka rudokrká (40) a potápka roháč jsou tu běžné, potápka žlutonohá je vzácná. Rybáci černí (20 až 30 párů) tu vytvářejí jednu z největších vnitrozemských populací.

Typickými druhy podmáčených luk jsou konipasi luční, lindušky luční a několik druhů bahňáků. Běžné jsou čejky, vodouši rudonozí a bekasiny otavní, příležitostně jsou tu k zastižení jespách bojovní, kolihy velké a ústřičníci. Ještě dál, kolem tzv. modré hranice, hnízdí několik druhů kachen. Za zmínku stojí lžičáci, čírky modré a kopřivky. Husy velké osídlily zamokřené louky. V přípřežních lesích hnízdí orlovi říční a ostříži lesní. Na břízách a vrbách najdeme hnízda moudivláčků.

Tažní ptáci

V době jarního a podzimního tahu se vyskytuje na jezeře dost vodních druhů. Poláci velcí, lysky, husy velké a labutě velké se tu shromažďují i během letního pelichání. Mezi protahujícími druhy je většina severských bahňáků jako např. vodoušů rudonohých, jespáků obecných, vodoušů kropenatých a občas jespáků křivozobých a malých. Na podzim je tu k zastižení kolem dvou tisíc labutí velkých, několik tisíc hus velkých, bernešek velkých, poláků velkých a lysek. Husy polní se ve větších počtech (až 15.000 ex.) objevují v polovině října. Nocují na jezeře a za svítání se rozletují na pastvu. Občas se mezi nimi objeví i husy běločelé, krátkozobé, malé a bernešky bělolící. V zimě jsou tu k zastižení orli mořští a piliši.

Ochrana přírody

Klesající množství pastveného dobytka během 60. a 70. let minulého století znamenal i ztrátu cenných lučních biotopů v okolí jezera. Proces jeho ochrany začal v roce 1975, kdy byl Takern vyhlášen přírodní rezervací s celkovou plochou 54 km2 (10 km2 je tvořeno okolní půdou). Cílem vyhlášení rezervace je vytvoření takových podmínek, za kterých by bylo jezero i jeho okolí zachováno v nezměněné podobě pro příští generace. Jedná se totiž o jednu z nejvýznamnějších oblastí z hlediska hnízdění vodního ptactva v zemi, která má nejen zoologickou, ale i botanickou hodnotu. Jezero s okolím podléhá Ramsarské úmluvě a patří k plochám vyhlášeným v rámci Natury 2000.
Vstup do rezervace je zakázán od 1. dubna do 30. června s výjimkou speciálně značených cest, návštěvnických center a pěších stezek.

Jeřábi

Stejně jako v případě Kvismarenu je výskyt většího množství jeřábů v Takernu fenoménem poslední doby, kdy se tu zdržují ptáci nejen na tahu, ale i v době hnízdění. Před dvěma sty lety, na začátku 19. století, tu sice bylo zaznamenáno větší množství jeřábů během jarního a podzimního tahu, ale žádný z ptáků zde nehnízdil. Větší skupiny ptáků dosahující maxima kolem 50 exemplářů se tu začaly shromažďovat na jaře i na podzim až od 90. let minulého století. Pokles jejich počtu v první polovině 19. století se váže nejspíš s počátkem pěstování brambor v oblasti Hornborgasjönu, kdy jejich množství vzrostlo právě v této oblasti. Situace se radikálně změnila během podzimního tahu v roce 1993. Od té doby sice rok od roku počet jeřábů kolísá, ale nadále roste. Nyní se v Takernu zastavuje na jaře i na podzim kolem 3.000 ptáků. Od konce 80. let, kdy bylo zaznamenáno první hnízdění, narůstá i počet hnízdících párů. V současnosti hnízdí na jezeře a v jeho okolí každoročně kolem 15-20 párů jeřábů.

Nocoviště jeřábů se nalézá na mělčinách tzv. modré hranice, která odděluje rákosiny a příbřežní pastviny. Na podzim, kdy je výška hladiny nejnižší a hloubka vody je v oblasti této hranice nižší než 30 cm, nocují jeřábi nejen na jezeře, ale i v jeho okolí. Poslední dobou jsou velké plochy zemědělské půdy v okolí jezera sklízeny kombajny a intenzivněji pastveny, což vytváří příznivé podmínky pro jeřáby, kteří se tu na tahu zdržují.

Takern je známý hlavně díky husám, které se tu na tahu zdržují (husy velké a polní) a které vyvolávají konflikty mezi ornitology a zemědělci. Jeřábi dávají na rozdíl od hus přednost strništím a jen výjimečně působí škody na nově osetých plochách nebo před sklizní hrachu a mrkve. Plašiče a jiné ochranné prostředky tu tedy nejsou užívány v takové míře jako v Kvismarenu. Jen asi 30 farmářů používá zrcadla a šest nebo sedm propanbutanová děla. Asi 10 farmářů nechává na svých pozemcích zaparkovaná stará auta, která jeřáby odrazují. Většina zemědělců má políčka s kukuřicí či hrachem, která jsou vyhrazena přímo pro jeřáby. Jsou tím omezeny škody na jiných plochách. Provoz těchto políček je financován ze státních prostředků a ochranářských organizací.

Vlevo nejvyšší počty jeřábů zjištěných na podzim v letech 1989 – 2004 Vpravo počty hnízdících párů v letech 1989 – 2004. Obojí z dat Takern Field Station. Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

Výzkum a terénní pozorování

Již přes 30 let shromažďuje místní terénní stanice (NGO Takern Field Station) data o pozorování a počtech hus a jeřábů během podzimního tahu. Od roku 1998 jsou pravidelná sčítání prováděna i na jaře. V současné době probíhá na podzim 8-10 sčítání a na jaře 3-4. Sčítání zajišťují ornitologové rozmístění na sedmi místech kolem jezera. Ornitologický výzkum se týká i hnízdění jeřábů. V roce 2004 byla okroužkována jejich první mláďata.

Výzkum chování hus a jeřábů a zjišťování jejich počtů probíhá pod hlavičkou Länstyrelsen Östergötland (regionální státní správa). Celý projekt vede Karl-Martin Axelsson. Na přelomu let 2003/04 (jaro a podzim) bylo zaznamenáno 21.735 terénních pozorování – 43% na strništích, 33,4% na plochách s rostoucími obilninami a 14,5% na neobdělaných pozemcích. Jedná se o tři nejrozšířenější biotopy oblasti – 91% pozorování pochází právě z nich. Obecně se nedá říct, že by jeřábi jednoznačně upřednostňovali obilná pole. Na jaře ovšem (duben), kdy jsou některá pole čerstvě oseta, se tu vyskytují ve větších počtech a můžou způsobit citelné škody. Na podzim jsou pak častější na strništích, kde hledají zbytky po sklizni. Přes léto tu zůstává jen několik mladých ptáků, kteří se na konci jara a přes léto dají nejčastěji zastihnout na úhorech a neobdělaných plochách. Podmáčené louky u jezera jsou navštěvovány nejméně, jeřábi je využívají jen k hnízdění.

Pozorovací místa

Jezero Takern je součástí rozsáhlé mokřadní plochy nacházející se v mělké pánvi uprostřed nekonečné zemědělsky obhospodařované krajiny. Na pozorování jeřábů zde existuje jen několik vhodných míst. Většina ptáků na tahu přelétá ráno a večer z jezera a zpátky na ně přes jeho severní a východní pobřeží. Nejlepšími pozorovatelnami v oblasti jsou věžičky v Svälinge a Hovu a blízké okolí kostelů v Herrestadu a Hovu. U jezera jsou zřízeny čtyři plochy určené pro návštěvníky – Glänas, Hov, Svälinge a Väversunda. Jsou tu parkoviště, značené stezky, pozorovací věžičky, odpočinková místa pro piknik a odpadkové koše. V Glänasu a Svälinge jsou vybudovány dřevěné chodníky. Krom Glänasu bohužel nemají pozorovací věžičky přístup pro invalidní vozíky. Hlavní návštěvnické centrum je v Glänasu, kde funguje expozice otevřená o víkendech od 9:00 do 14:00.

Turistika

Turisté navštěvují Takern hlavně kvůli přírodě a ne jen kvůli jeřábům. Na podzim jsou ale v Hovu organizovány exkurze s průvodci zaměřené právě na pozorování jeřábů a hus.