Sobotní dopoledne. Vítr včera nejen podle předpovědi, ale i ve skutečnosti funěl jak zběsilý, proto jsem ani nevyjížděl na svoje oblíbené kroužkovací místo v polích u Zouvalky. I když jsem se na to celý pracovní týden těšil. Nezbývá než vyrazit za trochou toho birdwatchingu. Jelikož se už několikátý den vyskytuje na rybníčku u Víceměřic jespáček ploskozobý a protože ho Pepe ještě nikdy neviděl, pouštíme se po ránu právě tímto směrem.
Z Vyškova je to po dálnici kousek. Před desátou parkujeme na břehu polovypuštěného rybníčka na kraji vesnice. Na mělčině v jeho severní části sedí na židličce rybář, na vodě je vidět skupinka kachen a to je vše. Nezdá se, že by se tu někde vyskytoval nějaký bahňák. Prohlížím zběžně břehy binokulárem, ale zdají se být mrtvé, bez života. Pepe smutně podotkne, že jsme přijeli pozdě. Beru stativák a prohlížím okolí podrobněji. Konipas horský, konipas bílý, šestnáct kachen a jen několik metrů za rybářem jediný bahňák – jespáček. Pouštím k okuláru Pepeho a s foťákem se jdu podívat kousek blíž. Jak se to zdá všechno snadné. Přijet, vidět, vyfotit. Jen to chce onu pověstnou špetku štěstí. Dělám pár fotek tohoto krásného bahňáka a za mnou se objevuje kolega s foťákem – Dušan Řezáč – jak se později dovídám. Chvíli vedle sebe dřepíme a kocháme se. Pak se nenápadně přesunujeme ke stavidlu. Prohlížíme odsud okolí a nad stromy nad severním cípem rybníka se objevuje nedospělý orel královský. Hm, z jedné špetky štěstí jsou teď přinejmenším dvě. Dušan sem přijel za jespáčkem až ze vzdálených Prostějoviček. Tomu říkám nadšení. Kéž by se podobného dostávalo více mladíkům Dušanova typu. Po půlhodinovém pozorování se loučíme.
Vracíme se a před Vyškovem sjíždíme z okresky směrem na Topolany. No a za dědinou se pouštíme po staré známé asfaltce do polí kousek od Zouvalky. Všude jsou vidět dravci. Převažují káně lesní, střídá je občasná poštolka a pochop. Jsou tu ale i desítky krkavců. Když přijíždíme k mému kroužkovacímu místu, zkoušíme přes stativák spočítat všechny ptáky na jednom vzdáleném strništi. Kání je tam 37, 4 pochopi, 3 poštolky, 40 krkavců a mladý moták lužní. Občas celá tahle hromad opeřenců vybuchne v jeden vysoký stoupák a nechá se nést do výšky. Takových putujících vzdušných komínů je v okolí hned několik – desítky dravců na tahu. Nádherná podívaná. Fascinuje nás barevná rozmanitost kání – od téměř bílých po tmavě hnědé jedince. Jen ten vítr ohýbá keře a předpověď na dnešní noc také není vůbec optimistická. Vracíme se na oběd do Pístovic.
V podvečer vyjíždíme do polí ještě jednou s Pepem. Kdyby to šlo, zůstal bych přes noc na Zouvalce. Vítr je ale stále hodně silný. Pozorujeme dravce v okolí a po polních cestách a přes vesnice ztracené mezi vlnícími se lány polí směřujeme k NPR Větrníky. Je to příjemná vyhlídková jízda. Ocitáme se na místech, kde jsme ještě nikdy nebyli a která mají kouzlo objevování neznámého.
Nakonec přece jen šplháme na Větrníky. V přírodním amfiteátru této lokality brousí svahy s příhodným větrem v křídlech dravci. Na dvou místech jsou tu shromážděni krkavci – nejméně 220 ptáků. Tolik jsem jich pohromadě ještě neviděl. Slunce klesá k obzoru, vítr funí a my hledíme z přirozené terénní rozhledny do kraje. Dramaticky tvarovanými mraky prosvítají poslední paprsky. Je tu krásně. Kousek pod vrcholem, směrem na Kučerov, je ve svahu polí malý lesík, nad kterým krouží 12 luňáků červených. Dnešek je samé příjemné překvapení. Šeří se. Je čas na návrat.
Přikrčený jespáček ploskozobý (Limicola falcinellus).
A siluetou zcela odlišný vzpřímený jespáček.
