Letos prvně mířím hned po ránu k pásu keřů u Zouvalky, kde jsem chytal vloni na podzim ptáky na tahu. Kolem půl šesté jsem na místě, vytahuji mačetu a obnovuji průsek v místech, kde jsem ho měl napříč keři dříve. Natahuji osmnáctku a začínají se chytat první ptáci – mladá kvíčala, drozd zpěvný a pak pěnice hnědokřídlé. Zatahuje se a spouští se déšť. Napřed drobně, ale jeho intenzita roste. Běžím, abych napřed síť jen skasal, ale později ji balím úplně. To už buší na střechu auta vydatný liják. Jsem pěkně promočený a uvažuji o návratu do Pístovic. Nakonec si to ale rozmýšlím a čekám. Po necelé hodince přestává pršet a obloha už nevypadá tak pesimisticky. Znovu natahuji síť a pokračuji v chytání. Nejpočetnější jsou stále pěnice hnědokřídlé, ale v menší vlně přilétly i modřinky s koňadrami a jednotlivě se chytají i jiní ptáci – vrabec polní, pěnice černohlavá, rehek domácí nebo budníček menší. Dva ptáci mi vyklouzli z pytlíku, ale i tak jsem za ty tři hodinky rozdal 29 kroužků. Už se těším na další podvečery, noci a rána, která tu budu trávit. Na kapotě auta vysouším oblečení a síť už je také dávno suchá. Slunce začíná pálit a aktivita ptáků poklesla. I přes ten déšť se úvodní akce podzimního odchytu u Zouvalky vydařila.
Samec pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) s téměř holou hlavou díky úplnému pelichání.
