Pro mě je tu podzim. Rorýsi jsou pryč a dny se viditelně krátí. Ať si slunce opéká krajinu jak chce, dostavila se podzimní nostalgie. Neodbytná podzimní nostalgie.
Nu což, jsem tedy na místě. Pole po obou stranách pásu keřů jsou posekaná a panuje nechutné horko. Z křovin se občas ozve zacvakání, nad strništěm přelétne skupinka hřivnáčů a pak už nic, naprosté ticho bez života. Koridory upravuji jen kosmeticky, protože jsem tu někdy před měsícem byl a pořádně je pročistil, víc než kdykoli jindy. Bylo to třeba. Než jsou obě osmnáctky nataženyna svých místech, jsem mokrý jako myš.
Objevuje se malé hejnko vlaštovek, které hlasitě reaguje na průlet krahujce. Vlaštovky se vytrácejí a já prohlížím oblohu a okolí, abych zjistil, jestli jsou tu nějací dravci. Nic, ani obvyklé poštolky není vidět. Přesto natahuji i dravcovku. Pak už jen sedím na židličce u auta, po vypité petce minerálky ucucávám pivo z plechovky a čekám, jestli se bude něco dít. Postupně přináším trojici černohlávků, nízko nade mnou k severu přeletuje patnáct rorýsů, kteří na srpcích křídel nesou ještě větší smutek, obloha se zatahuje oblačností a světla ubývá.
Nad západním obzorem se mraky rozpouštějí. Následuje světelné divadlo, které mi zdejší krajina už v tolika podobách nabídla. Divadlo, které se neomrzí. Šeří se, nízko nad obzorem se zhmotňuje srpek měsíce a při kontrole sítě mi z ní kousek před nosem vyskakuje straka. Škoda. Oblékám dlouhé kalhoty a mikinu, načínám červené, oblačnost odplouvá a v černi oblohy ožívají světlušky hvězd.
Noc je teplá, odkudsi se ozývá rytmické tucání diskotéky a laserový paprsek vycházející z Vyškova pod kopcem bloudí po obloze. V jednu po půlnoci mě překvapuje na vrcholku jedné z tyčí u sítí hlídkující myšice. Jako by se odhodlávala ke skoku mezi hvězdy. O dvě hodiny později ji potkávám šplhat stále ještě v horní třetině téměř pětimetrové skládačky tyčí. Později mizí. Dravcovka zůstává prázdná po celou noc, v pěvcovkách roztažených v jednu po půlnoci se začínají objevovat drobní opeřenci až po páté ranní s rodícím se dnem. Převládají černohlávci, chytají se tři slavíci obecní, nějaká ta pěnice hnědokřídlá, pokřovka a jediný, teprve se dopeřující mladý rákosník zpěvný, byť se jejich nahrávka ozývala pod sítí celou dobu.
Narůstá horko a ptáci mizí. Jediným dravcem tohoto rána je samec pochopa. Natažená dravcovka byla zcela zbytečná. Po půl osmé balím. Původně jsem plánoval trávit tu i další noc, ale kvůli dvěma desítkám ptáků nemá cenu sem od Brna jezdit. Počkám a uvidím. Příště to bude zase jiné, tím jsem si jistý. Může to být lepší, ale i horší. Tož uvidíme.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (11 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), pěnice pokřovní, kos černý (3 ex.), slavík obecný (3 ex.), rákosník zpěvný, sýkora modřinka – 22 ptáků 7 druhů
Ještě za ranního šera chycený mladý slavík obecný (Luscinia megarhynchos).
Mladíček s dorůstajícim opeřením – rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris).
Elegantní pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis).
21.8 2024 na pláži Areta jsme viděli kroužit dva dravce,byli mohutní a ve velké výšce mezi 13-15hod a znovu se nám ukázali kolem 18hod v přístavu. Tady nad zálivem se opět ve velké výšce jen mihli v kružnici. Byl to orel?