Po návratu z týdenní dovolené do práce se mi hned zkraje naskýtá volný úterek. Byla by hloupost další den volna nevyužít, zvláště, když má být příjemná teplá noc téměř bez větru. V pozdním odpoledni se tedy letos potřetí vydávám do polí pod Vyškovem. S uspokojením zjišťuji, že se konečně rozjela sklizeň řepky na jedné straně mého křovinatého biokoridoru. Kombajn tam teď šněruje pole, práší se od něj a dělá rámus. Ani nemá cenu pouštět pod sítí nějakou nahrávku, stejně by nebyla přes všechen ten hluk slyšet.
Je docela příjemně. Slunce dost hřeje, ale v mírném zástinu keřů je mi fajn. Listuji novým Ptačím světem věnovaným ptačí kriminalitě a po očku sleduji okolí. Práce na poli přilákaly dravce. V závětří právě točí termiku tři káně a nízko nad polem poletují dva až tři pochopi a dva motáci lužní. Z jednoho pásu keřů do druhého se co chvíli prohání skupina až osmi hrdliček divokých. Krásní ptáci. Jinak je tu klid, žádný zpěv, jen rachot kombajnu. Ten vydrží pendlovat po poli až do šera. Mezitím chytám jen tři černohlávky.
Noc by měla být jasná a bezměsíčná. Těším se na Perseidy a vyčkávám. Brzy se stmívá, kombajn zůstal stát tiše v poli a řidiče odvezl traktor. Konečně je klid. Z neposečeného pole se začala ozývat křepelka a kousek ode mě vylezl z keřů srnec. Brzy se na obloze rozsvěcují hvězdy. Sluneční světlo odráží i Jupiter a Saturn. Přímo nade mnou se zhmotňuje Mléčná dráha. Vždy si při tom pohledu říkám, jak křehká je naše existence tady, že nás od toho nekonečného vesmíru kolem chrání jen tenoučká slupička atmosféry. Jak málo by stačilo a mohla by tu být jen poušť bez života.
Vysokou oblohu plnou poblikávajících světýlek brzy přikrývá oblačná deka. Zdá se, že jasná noc se konat nebude. Škoda. Jdu se do půlnoci natáhnout, abych pak pustil nahrávku a zase připravil síť, kterou jsem se setměním skasal. Následují rozespalé noční kontroly travou plnou rosy. První ptáci se v síti objevují ve čtyři ráno. Jsou to rákosníci. Dělá mi problém ještě potmě za svitu čelovky odlišit některé scirpáky a palustrisy. Žádné výrazné znaky nebo jejich směs odpovídající oběma druhům. Když kolem páté vytahuji ze sítě další skupinku ptáků a svítím si u toho, přelétne těsně nad sítí bukáček. Špatné načasování. Toho jsme tu chytili jen jednou, když jsme tohle místo s Petrem Podzemným prvně zkoušeli před lety. Posledního opeřenci kroužkuji kolem sedmé a říkám si, že bych kus dál na strništi ještě na chvíli natáhl na dravce. Hned po ránu tam poletovaly poštolky.
Sedím pak ve stínu javoru a čekám, jestli můj opelichaný Arnošt něco přiláká. Nevšímavě kolem proletuje pochop a moták lužní. Následující hodinku ani pírko. Dobře, nechám to na jindy. Hned po sbalení se objevuje dvojice poštolek. Spratci jedni, však počkejte, říkám si s úsměvem. Však tu nejsem naposledy.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (3 ex.), pěnice slavíková (2 ex.), rákosník obecný (11 ex.), rákosník zpěvný (5 ex.), rákosník proužkovaný (2 ex.), rákosník velký (5 ex.), cvrčilka zelená, slavík obecný (2 ex.), červenka obecná – 32 ptáků 9 druhů
Pěnice slavíková (Sylvia borin) – pěnice bez znaků.
Vždy krásný a elegantní rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus).
