Příjemný ranní chládek se vytrácí už dávno před polednem. Obloha je až na rozptýlenou oblačnost modrá, slunce peče a díky vysoké vzdušné vlhkosti panuje lepkavé dusno. Přes noc by měl foukat jen slabý větřík, zítra nemusím vstávat a tak odpoledne vyjíždím k dalšímu pokusu nahlédnou do nočního tahu ptáků ke konci léta.
Vždy netrpělivě čekám na ten pohled, kdy se přehoupnu přes poslední kopeček a uvidím, jestli je polní cesta u mého odchytového stanoviště prázdná. S ulehčením zjišťuji, že dnes tomu tak je. Žádné milence dnes neovládá tak silná vášeň, aby se jí oddávali pod plným sluncem v uzavřeném prostoru auta.
Po obou stranách pásu keřů zůstává nezměněné obilné strniště s žilnatinou hraboších cestiček a děr. Napřed natahuji dravcovku. V okolí jsou vidět poštolky, káně a pochopi – třeba někdo zareaguje na Arnošta. Následuje pěvcovka, ve které po chvilce visí první kos a postupně trojice černohlávků. Je nepříjemné dusno. Plechovku vychlazeného pivka, kterou mám obalenou v batohu mikinou, piju s náramnou chutí. Škoda, že je jen jedna. Kromě pobíhajících hrabošů a číhajících zajíců mi dnes dělají společnost stovky much s pistáciovou metalízou vyhřívající se všude na kapotě auta. Jsou jako omámené, létají jen, když musí, šetří křídla a lezou po mě jako po mršině.
Po několika úpolnících se chytá pěnice hnědokřídlá, kterou jsem jako +1K ptáka kroužkoval 9.7.2017. Příjemné setkání. Občas se z druhé strany keřů ozve křik poštolky, ale v žádné nevzbuzuje opelichaný Arnošt takovou agresivitu, aby se chytla. Mírné ochlazení mi přináší pročítání článku v Ptačím světě o antarktických ostrovech. Brzy se stmívá a na obloze se zhmotňuje dorůstající měsíc. Beru židličku, lahev červeného a jdu si sednout na druhou stranu keřů s výhledem na svítící ulice a kostely Vyškova. Na letišti probíhá jakási světelná show. Jako by tam poblikávaly majáčky desítek aut.
O hodinu a půl lahve později se vracím k autu. Hvězdy svítí a hraboši běhají sem a tam. Chystám si spacák, ale pak ještě mířím na oblohu stativákem. Zkouším přes mobil cvaknout zářící měsíc. Je stále hodně teplo, stačí mi kraťasy a triko. I ten spacák nakonec zavrhuji a přikrývám se jen celtou.
O půlnoci jako vždy roztahuji pěvcovku a pouštím mix rákosníků. Opakované kontroly ale nepřinášejí žádný výsledek. Jen ta pouliční světla Vyškova postupně pohasínají a měsíc se vytrácí za obzorem. V sítích nic není, jen občasná mohutná zelená kobylka nebo nějaká můra snášející vajíčka do vláken síťoviny.
Teprve v pět ráno se zase začínají ptáci chytat – téměř výhradně rákosníci. Těsně před sedmou mě upozorňuje křik poštolek, že byl Arnošt zase objeven. Nad sítí jich krouží šest a jedna už visí za jeho zády. Další si už dávají pozor a tak jdu poštolku vymotat. Jaké je moje překvapení, když zjišťuji, že má nejen obvyklý kovový kroužek a nad ním kroužek červený, ale na druhé noze má i odečíták. Navíc je to krásná mladá POŠTOLKA RUDONOHÁ, které tu ozdobu na pařátech pořídili kolegové ze Slovenska. Moc pěkné setkání. Fotím ji a po chvíli zase pouštím. Dlouho ji pak sleduji stativákem na špičce vzdáleného stromu, jak se upravuje a pozoruje okolí. Jsem zvědavý, odkud přilétla (zpětné hlášení je již pod článkem).
Chytá se ještě dvojice mladých ťuhýků, sedmihlásek a v půl osmé to končí. Balím. V duchu děkuji poštolce za zpestření dnešního rána.
odchycené druhy: kos černý (2 ex.), pěnice černohlavá (4 ex.), pěnice hnědokřídlá (4 ex., 1 retrap), vrabec polní (4 ex.), rákosník velký (7 ex.), rákosník obecný (10 ex.), rákosník zpěvný (5 ex.), rákosník proužkovaný, cvrčilka zelená, ťuhýk obecný (2 ex.), poštolka rudonohá, sedmihlásek hajní, strnad obecný (1 retrap) – 43 ptáků 13 druhů
Mladá poštolka rudonohá (Falco vespertinus).
Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) – ještě jednou ve své celé kráse.
Zpětné hlášení k poštolce rudonohé.
