Víkend byl fajn. V sobotu jsem se vypravil nad Soběšice za králíčky ohnivými. Obcházel jsem loňská teritoria a zkoušel jsem je chytat. Několikrát se objevili oba ptáci z páru. To vždy jen tak krátce nahlédnou, co se to děje, kdo se poblíž ozývá, ale brzy je zájem přejde a odletí si po svém. Pak jsou tu ptáci, kteří přiletí, rozezpívají se, ale k síti se jim nechce. Jejich pozorováním jsem zjistil, že mají kroužek. Nejspíš to tedy budou králíčci, které jsem kroužkoval loni. Právě jejich opakovaný odchyt by měl největší cenu. Tito zkušení samci jsou ale velice opatrní a jen z bezpečné výšky sledují dění pod sebou. Jsem zvědav, jestli jejich ostražitost ještě poleví. Na rozdíl od šoupálků dlouhoprstých mi tedy do mapy přibyly hlavně značky neodchycených ptáků a docela by mě zajímalo, jak se to bude dále vyvíjet. Čas trávený v lese je teď každopádně velice příjemný. Jarní aspekt květeny se projevuje v kobercích sasanek s chomáčky jaterníků, kvítky křivatců, dymnivek a plicníků. Stromy stále ještě nemají listí a les je průhledný a čitelný. Právě když jsem tahal ze sítě králíčka, hnaly se mým směrem ze svahu tři kusy černé. Musel jsem hlasitě pokašlávat a trochu výrazněji gestikulovat, aby mi tou sítí neproběhly. Daleko po poledni se vracím domů. Prozatím mám odchyceno 14 králíčků, vím o třech samcích s kroužky, a na dalších pěti teritoriích jsem byl neúspěšný.
V neděli jsme zaparkovali s rodinkou Pod Hádkem a pustili jsme se po proudu Říčky, krasovým údolím sevřeným vápencovými výchozy a starými listnatými porosty. Zamířili jsme k Švédovu stolu a k Pekárně, jeskyním, které jsme už několik let nenavštívili a kde kluci trávili coby čtyřletí svůj snad první nocleh v přírodě. Počasí vyšlo dokonale, ptačích druhů jsem si během té asi čtyřhodinové procházky poznamenal 24 a cestou zpět jsme ťapali loužemi a jehličím bosí. Mám rád tohle roční období.
V lesích jsou teď rozprostřeny zelené koberce sasanek, dymnivek, křivatců, plicníků a jaterníků.
