V sobotu nastupuji týdenní službu na Červenohorském sedle. Už se na to dlouho těším a jsem zvědavý, jak to bude probíhat. Před tím se mi ale v kalendáři objevila jedna volná noc, kterou bych mohl vyplnit pro změnu nočním odchytem u Zouvalky. „Ty už seš normální asociál“, říká mi Pepe, když s tím nápadem vyrukuji. Naštěstí to doprovází úsměvem, což znamená, že to mám schváleno.
Odpoledne jsem na místě tak akorát. Mám čas natáhnout svoji zasloužilou osmnáctku a stativákem prohlédnout právě diskované řepkové strniště, které přitahuje dravce. Kání lesních počítám v jednom okamžiku 19, nízko nad terénem kormidluje pochop, loví tu dvě poštolky a v oranici posedává 13 čejek se špačky. Víc už toho nestíhám. Šeří se zase o něco dřív než před týdnem. Dávám hliník jednomu drozdovi. Teplota prudce padá dolů. Do tmy se mi v té zimě hledět nechce a tak lezu už po osmé hodině do spacáku. Po půlnoci jdu pustit nahrávku. Ve světle čelovky mi od pusy stoupají oblaka páry a trávu kryje lesklá námraza. Jsem vděčný za lehkou péřovku, kterou jsem si v týdnu koupil a kterou mám teď na sobě navlečenou.
Celonoční vstávání je jako obvykle tak trochu zbytečné. V sítí se neobjevuje vůbec nic. Teprve před rozedněním v sedm hodin se chytají první tři budníčci menší, červenka a černohlávek. Od východu k západu přeletují desítky lindušek a menší hejnka skřivanů. V půl osmé přibývají dva střízlíci a další budníček menší. Je to bída, ptákům se dnes nechce. V osm uzavírá ranní tah červenka a tím to definitivně končí. Další noc v terénu mám za sebou.
I tento malý ptáček, jeden z našich nejmenších, se dá zastihnout na tahu – střízlík obecný (Troglodytes troglodytes).
