Déšť a pak silný vítr, překážky, které se mi od začátku týdne stavěly do cesty. Jen kvůli nim jsem vynechal několik nocí v polích nad Vyškovem. I dnes sice silněji pofukuje, ale absťák už je značný, nedá se nic dělat, musím. Počítám s tím, že přinejmenším do půlnoci nic nechytnu. Větru se na temeni kopcovitých lánů nic nestaví do cesty, a tak se tu dokáže odvázat. Doufejme, že po půlnoci si snad půjde na chvíli odpočinout.
Jedna strana obilí podél pásu keřů se změnila ve strniště, i na straně druhé už je pár vysečených pruhů. Nejprve stavím dravcovku, protože v okolí poletuje několik pochopů. Pak teprve pěvcovku, která se ale kroutí pod nápory větru. Nedaleko ode mě sedí ve strništi zajíc. Jen uši mu koukají. Nenechá se ničím vyrušit. Chodím kousek od něj, pak mu kolem projede auto s místním včelařem, ale zajíc si z toho nic nedělá. Kromě šustění listí se v keřích neozývá ani hlásek. Jen na poli se občas utrhne nízko nad zemí kratičká ozvěna skřivaního zpěvu. Tu a tam zaštěbetá z oblohy vlaštovka. Čtu si detektivku, popíjím červené, do půl těla svlečený se sluním v posledních paprscích dne. Tohle jsem potřeboval, sedět na židličce v polích, občas pohlédnout na oblohu, být zase na svém pustém ostrově.
Vítr skutečně nepolevuje, pěvcovka se dál vlní jako had a nic nechytá. Ze zeleného pásu vegetace se ozve křepelka. Z druhé strany keřů jí odpovídá jiná. Příště natáhnu sítě i na ně. Nečekaně zaskřehotá koroptev. Pomalu se šeří a vzduch chládne. Pozoruji slunce, které ve čtvrt na 9 mizí za obzorem. Den se zkracuje, ráno i teď večer. Země se vrtí, odvrací se od slunce, hledá si na zimu pohodlnější polohu, a nám naservíruje půlrok kratších dní. Půjde to teď skokem.
Do boje vyrážejí komáři, ale dá se to vydržet. Po celou noc bude na obloze viset měsíc. Něco po desáté vyšplhá nahoru a teprve po osmé ráno zmizí. Se sovami se můžu rozloučit. Po většinu noci je totiž jasno a měsíc ji mění na poloviční den. Při kontrolách sítí, při těch nočních procházkách strništěm, nepotřebuji ani čelovku. Padá rosa. Naštěstí se uklidnil vítr. Nad ránem by mohlo být něco v pěvcovce. Pustil jsem pod ní nový mix – rákosník zpěvný, slavík tmavý, cvrčilka zelená a občas útržek zpěvu rákosníka plavého. Slavík tmavý vyniká.
Ve čtyři přináším palustrise a při zběžné prohlídce hned pod sítí i prvního slavíka tmavého. Tak nahrávka zafungovala. Přibývají slavíci obecní, nějaký ten černohlávek, a když jim pak navlékám kroužky, ozve se od Arnošta křik poštolek a jedna se chytá. Prima. Ptáků moc není. V sedm je po rozletu. Kroužkuji poslední z nich a zjišťuji, že z celkem sedmi slavíků byli hned dva tmaví, uherští.
Dávám občanku ještě starému přepeřujícímu samci ťuhýka obecného a balím. Stejně už zase fouká. Tož, vzhůru do nového dne.
Jeden ze dvou slavíků tmavých (Luscinia luscinia), focený bohužel zamlženým objektivem.
Krasavice pěnice pokřovní (Sylvia curruca).
