Ať žijí prodloužené víkendy během kterých je čas opravdu na spoustu věcí. Navíc i počasí je přející, a tak se dnes můžeme pustit do takového týmového BIG DAY, jehož hlavními aktéry jsou Pepe, Pavča a neodmyslitelná pětice dětí. Moje role spočívá v tom, že tomuto týmu „dělám uši“. Přece jen se mi za ty roky s ptáky uši změnily v poměrně dobře fungující analyzátory jejich hlasových projevů, které dokážou být v některých případech účinnější než oči. Trasa bude v podstatě stejná, jako ta moje z minulého týdne. Jen ji zkrátíme.
Začínáme v osm ráno pístovickým nasloucháním, které nám na rozjezd naděluje nějakých dvacet běžnějších druhů zahrad a kraje lesa. Jedeme dvěma auty, které spolu mohou komunikovat prostřednictvím přenosných vysílaček. Proto i během cesty obě osádky synchronně obracejí hlavy vždy na tu stranu, na které se objeví další druh do seznamu.
Krátká zastávka u Červeného kříže ve Ždánickém lese přináší zpěv lejsků bělokrkých, několik lesních druhů a také zjištění, že zvuková clona generovaná pěticí našich potomků hravě přehluší a zastře jak ptačí hlasy v okolí, tak i hlasitý hukot projíždějících aut. Vyrovnat se s tímto handicapem bude skutečnou výzvou.
První plnohodnotnou zastávkou je louže v polích jižně od Svatobořic-Mistřína. Několikrát tu z oblohy slyším charakteristický hlas vlh, ale nedaří se mi je v té nekonečné modři najít. Slunce hřeje, z rákosin zpívají proužci a rákosníci velcí, husy odpočívají ve vysoké trávě a kukačka nám odpočítává druhy, které Pepe zapisuje na arch proužkovaného papíru. Děcka se stále hádají, honí se kolem a válejí se na asfaltu cyklostezky. Zabít je málo. 🙂
Další zastávkou je Jarohněvický rybník. Přibývají různé kachny a objevuje se i nevyspalý Tomáš Baldrián s červenýma očima, který nám prozrazuje, že za hodinku a půl mu končí jeho BIG DAY. Naspal jen tři hodiny a tomu odpovídá i úctyhodných 122 druhů v jeho birdlistu. Letos jsou opravdu výborné podmínky na rekordní pozorování. Osobně si tu připisuju do letošního seznamu prvního sedmihláska.
Následují rybníky u Mutěnic. Napuštěný rybníček U Petra už není plný konipasů lučních a z bahňáků potkáváme jen dva vodouše bahenní a početné pisily. Také bahnité břehy Srálkovského rybníka už zmizely pod vodou, ale zase teď nad ním loví rybáci obecní a černí. Čas strašně rychle běží. Kručící žaludky se těší na pozdní oběd v Mutěnicích.
Někdy po čtvrté odpoledne se od jihu jdeme podívat na Třetí Zbrod, kde tentokrát mezi husami velkými (160 ex.) odečítám hned sedm červených límců (S42, S59, S61, S63, S64, S65 a S67).
Následuje rybník Nad Výtopou, na kterém se zdržuje zhruba 30 racků malých a samec hvízdáka. Poslední a vlastně nejzajímavější zastávka je u Komárovského rybníka, který se napouští, ale stále je okupován řadou krásných bahňáků. Zde je jejich hrubý výčet: jespák bojovný (200 ex.), vodouš bahenní (50 ex.), vodouš šedý (20 ex.), vodouš tmavý, vodouš rudonohý (2 ex.), jespák obecný (2 ex.), kulík bledý, kulík říční (5 ex.) a kulík písečný. Právě díky bahňákům se prodloužil birdlist na krásných buddhistických 108 položek.
Vracíme se zpět, ale ještě ve Vyškově nás Pavča bere k rybníku Kačenec, kde na nás čekají tři pisíci – další druh, který jsme dnes ještě neviděli. S Pepem pak sedíme na sluncem vyhřátých schodech před domkem v Pístovicích a při rekapitulaci dnešního výletu pozorujeme nad lesem kroužícího včelojeda. Po opakovaném přepočítávání nakonec dámský tým s mýma ušima končí na čísle 113. Znovu mě to nutí se zamyslet nad tím, jakého výsledku by bylo možno dosáhnout s trochou štěstí a s přísně plánovaným itinerářem?
Dvojice orlů mořských (Haliaeetus albicilla) kroužících nad Jarohněvickým rybníkem.
