Poté, co jsme včera s malým Jožkou odtáhli a zazimovali Lolka a vyměnili gumy Molendovi, který je po transplantaci motoru, tak jsme se na chvilku stavili ještě na Brněnské přehradě. Posledních pár dní se tu zdržovala dvojice potáplic severních a my byli zvědaví, jestli je ještě uvidíme. Od hráze, kde jsme potkali i rodinku Lorencových, žádná potáplice na zvlněné vodní hladině vidět nebyla. Když jsme pak přejeli za Sokolák a vylezli na betonovou lávku vybíhající od břehu, podařilo se nám jednu potáplici vidět daleko zpět směrem k přístavišti a druhou pak naproti nám, blízko druhého břehu přehrady. Bezva, mise splněna.
Dnes jsme se rozhodli vyrazit před svátečním obědem znovu do terénu. Teplota se hned po ránu drží jen kousíček nad nulou, ale obloha zůstává po jasné noci jako vymetená a brzy z ní září podzimní slunce. Navlečeni do teplého oblečení vyjíždíme na jih od Brna. Kousek od Pohořelic zastavujeme v polích a vylézáme na jeden zapomenutý stoh sena. Vzduch se téměř nehne, slunce hřeje a kolem poletují dravci, ozývají se skřivani, konopky a lindušky luční, a daleko na obzoru vystupuje z mlhy hřeben Pálavy. Je nádherně. Dostavuje se pocit naprosté euforie. Slastně se rozplývám nad tou nádherou a Jožka zatím skáče po balících sena a užívá si to po svém. Všude jsou vidět káně lesní, několik třepetajících se poštolek, luňák červený a když projedu celé okolí v třistašedesátistupňovém kruhu, napočítám dokonce osm nízko nad terénem lovících pilichů. Dokonalost. Téměř půl hodiny se jen tak kochám z jednoho místa a nemůžu se nabažit vysoké šmolkově modré oblohy a hřejících slunečních paprsků. Kousek dál jsou vidět sedět na poli mohutné siluety dvou dospělých orlů mořských, kolem přeletuje hejnko špačků, luňák červený útočí na jednoho z pilichů a ve vzduchu točí termiku další káně lesní. Už jen ta chvíle tady mi naplno dobíjí baterie.
Další zastávka je v jižním cípu Starého rybníka. Ten je napuštěný a podél jeho východního břehu se zdržují stovky kachen. Překvapivě početní jsou lžičáci (230 ex.) a čírky (100 ex.). U severního břehu se na hladině vznáší stovka hus velkých a dvě desítky běločelek. Pozoruji tři zapomenuté zrzohlávky, poslouchám plný zpěv střízlíka a cvakání červenek a je mi fajn.
Náš dopolední čas se krátí. Parkujeme ještě u Vrkoče, abychom prohlédli bahna. Rybník se rychle napouští. Od výlovu minulý víkend je už téměř kompletně na vodě. Jen na maličké mělčině blízko ostrůvku postává dvacítka čejek s dvěma kulíky bledými. Kolem hráze jsou vidět siluety hus, ale proti slunci jsou pro nás příliš daleko. Potkáváme Karla Šimečka se dvěma dalšími birdery, krátce pokecáme a balíme se. Byla to čistá nádhera. Viděli jsme sice jen běžné druhy, ale komu by na tom záleželo, když je den krásný jako korálek. Kéž by jich bylo nadcházející zimu co nejvíce.
Jeden z pilichů (Circus cyaneus) patrolujících nízko nad terénem.
