Bezměsíčná noc, žádný déšť a snad i mírný vítr. To jsou tři okolnosti, v jejichž průsečíku se nacházejí mé plány na odchyt lelků. Je začátek září a kozodoji táhnou. Dopoledne jsem v rámci rodinné procházky obhlídl políčko u lesa na severním okraji Brna a odpoledne balím svých pár švestek a vyrážím. Lelky tu zkouším chytat už asi šestým rokem a pořád mi nechybí nadšení, což je jen dobře. Jednou mám totiž v sítích lelků pět a jindy jsem třeba po dvou probdělých nocích na nule. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát.
Auto nechávám na kraji louky u lesa a obtížen tyčemi mířím ke svažitému, vysokým býlím zarostlému políčku. Mačetou musím vysekat koridory pro dvojici bahňákovek. Pofukuje jen mírný vítr. Kéž by to vydrželo. Sítě nechávám zatím skasané a jdu se posadit k autu. Vychutnávám si teplo posledních slunečních paprsků, čtu si a v lese za zády je ticho. Z oblohy mě v jednu chvíli překvapí hlas vodouše šedého, ozve se vábení budníčka, a to je vše.
Těsně před osmou se začíná šeřit. Jdu roztáhnout sítě a pustit pod nimi mix lelčích hlasů. Křikem na něj hned reaguje puštík. Z okraje louky pak pozoruji dění kolem. Mezi sítěmi se motá silueta ptáka. Rychle mává křídly a obratně se vyhýbá jejich nástrahám. Je jasné, že jde o lelka. Stále je ještě příliš světla, než aby jeho skvělý zrak sítě přehlédl. Vracím se po půlhodině a v jedné kapse lelka přece jen nalézám. Je to starý samec s bílými skvrnami v cípech ocasu a na ručních letkách. Mám dobrý pocit. Tuto noc na nule neskončím. Pták dostává káčko kroužek, dělám pár fotek a pak zkouším ještě pořídit fotky před bílým papírem, kvůli projektu, který chystá Lucka Turčoková. Moc se mi to nedaří, chtělo by to ještě jedny ruce.
Teplota postupně klesá k desíti stupňům, což mi nevadí. Vadí mi ale vítr, který sílí a brzy hučí v korunách stromů. Sítě jsou částečně v závětří, ale i tak se nadouvají a jejich síťovina cestuje k jednomu jejich konci. Noc zůstává bezměsíčná, ale hvězd jsou tisíce. Chodím s čelovkou loubím pod stromy a pak si musím svítit i na louce. Až do rána se další překvapení nekoná.
Něco před půl pátou zase stojím na kraji louky těsně u sítí a čekám. Vítr naštěstí zvadl. Tyhle chvíle těsně před rozedněním mohou ještě nějakého lelka zmást. Z reproduktoru stále stoupá k obloze lelčí drnčení a plácání křídel. Když už se rozhoduji to sbalit, náhle ze strany do sítě naráží pták. Běžím k němu. Další lelek, paráda! Tento je pěkně rozčilený. Jde o letošního samce. Dostává kroužek, dělám mu pár portrétovek a může letět. Vychází to dokonale. V ulicích ještě není tak velký provoz. Pepe potřebuje auto, tak přesedlávám na motorku a frčím do práce. Zase jedna krásná a dokonce úspěšná noc za mnou.
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – starý samec.
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – detail kozodojovy mordy.
